Jaká jsou legislativní omezení?

Legislativní požadavky na skladování a používání organických hnojiv

1. Základní předpisy

Základními legislativními normami, které zajišťují, aby byla na zemědělské půdě správně aplikována pouze kvalitní organická hnojiva jsou:

• Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd v plném znění (zákon o hnojivech), který je účinný od 1. 9.1998. Zákon byl několikrát novelizován (zákony č. 308/2000 Sb., č. 147/2002 Sb., č. 317/2004 Sb., č. 444/2005 Sb. a č. 553/2005 Sb.). Tento zákon řeší problematiku registrace hnojiv (minerálních, organických, organominerálních) a pomocných látek (tj. pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů) před jejich uvedením do oběhu; dále řeší i problematiku jejich označování, skladování a používání.
• Vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva (novely vyhláškami č. 401/2004 Sb. a č. 209/2005 Sb.), která stanoví mimo jiné také požadavky na složení organických hnojiv. V tabulce č. 2 přílohy č. 1 této vyhlášky jsou zakotveny limitní hodnoty obsahů rizikových prvků pro skupinu hnojivých látek, která je představována organickými hnojivy, substráty a statkovými hnojivy. V roce 2004 byla vyhláška novelizována ve smyslu úpravy limitních hodnot zinku (původně 300 mg.kg-1 sušiny), kdy došlo ke změkčení limitu na 400 mg.kg-1 sušiny ve statkových hnojivech a 500 mg.kg-1 sušiny v kompostech vyrobených s využitím kalů z ČOV. Novelou z roku 2005 se limit obsahu zinku pro statková hnojiva ve výši 400 mg.kg-1 sušiny přiřadil i k organickým hnojivům typu 18.1 e), takže od 1.6.2005 tento zvýšený limit platí i pro organická hnojiva vyrobená zejména ze statkových hnojiv anaerobní fermentací. Dále bylo u těchto hnojiv v tabulce typů (příloha č. 3 vyhlášky) odstraněno zvláštní ustanovení, které omezovalo aplikaci těchto hnojiv maximální dávkou 30 t.ha-1 nejvýše jednou za tři roky.
• Vyhláška č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv (novela vyhláškou č. 475/2000 Sb.).
• Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění pozdějších předpisů (novely vyhláškami č. 476/2000 Sb., č. 473/2002 Sb. a č. 399/2004 Sb.).

1.1. Registrace organických hnojiv

Podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, existuje povinnost zaregistrovat hnojiva před jejich uvedením do oběhu. Registrace se provádí u Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ), který je k tomuto zmocněn zákonem o hnojivech.

Registrované organické hnojivo musí splňovat všechny náležitosti předepsané tímto zákonem. Registrace se zahajuje podáním žádosti s uhrazeným správním poplatkem (kolek v hodnotě 3000 Kč). Zároveň se žádostí se přikládá dokumentace v rozsahu příloh, které jsou uvedeny u formuláře registrace na www.ukzuz.cz – registrace hnojiv – žádost o registraci).

S vyplněnou žádostí o registraci se předkládá vzorek organického hnojiva pro ověření chemicko-fyzikálních vlastností. Rozbor provede akreditovaná laboratoř ÚKZÚZ metodami uvedenými ve vyhlášce č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv.

Limitní hodnoty obsahů rizikových prvků jsou uvedeny v tabulce č. 2 přílohy č. 1 vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Poslední platné znění je uvedeno zde v tabulce 1.

Tabulka 1: Limitní hodnoty obsahu rizikových prvků v organických hnojivech, substrátech a statkových hnojivech

Poznámky:

1) v mg prvku na 1 kg vysušeného vzorku

2) 400 u statkových hnojiv a organických hnojiv typu 18.1 e); 500 u průmyslových kompostů, kde jsou použity kaly ČOV, doložené evidencí

1.2. Skladování organických hnojiv

Konkrétní požadavky na skladování a používání hnojiv a statkových hnojiv stanoví vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění pozdějších předpisů:

• kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci hnoje, popřípadě jiných tuhých statkových hnojiv za 6 měsíců; toto ustanovení se nevztahuje na statková hnojiva uložená na zemědělské půdě před jejich použitím,
• jímky musí kapacitně odpovídat minimálně čtyřměsíční předpokládané produkci u kejdy a minimálně tříměsíční předpokládané produkci u močůvky a hnojůvky, a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu; při provozu jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky,
• pokud nejsou k dispozici údaje o skutečné produkci statkových hnojiv nebo o obsahu živin v aplikovaných statkových hnojivech, použijí se tabulkové hodnoty uvedené ve vyhlášce.

Skladovací kapacity na organická hnojiva nejsou vyhláškou č. 274/1998 Sb. stanoveny. Způsob skladování tuhých volně ložených organických hnojiv (§ 1) vyhláška nikterak neupravuje. Podobně je tomu rovněž u kapalných organických hnojiv, kde je v § 3 „Skladování kapalných hnojiv“ pouze uvedeno, že se kapalná hnojiva skladují v nádržích k tomu účelu vybudovaných a označených názvem skladovaného hnojiva, umístěných v záchytných vanách o objemu větším, než je objem největší nádrže ve vaně umístěné. Toto znění se však spíše vztahuje na kapalná minerální hnojiva, neboť kapalná organická hnojiva se skladují nejen v nadzemních nádržích, ale i v zemních jímkách.

1.3. Způsob používání organických hnojiv

Způsob používání organických hnojiv musí odpovídat půdním a povětrnostním podmínkám; jejich dávky se stanovují podle potřeb rostlin, zejména s ohledem na dodávku dusíku a jeho využitelnost. Aplikace organických hnojiv vzniklých anaerobní fermentací zejména statkových hnojiv (typ 18.1. písm. e) byla původně omezena na 30 t.ha-1 nejvýše jednou za tři roky. Toto ustanovení uvedené v příloze č. 3 vyhlášky č. č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, však bylo zrušeno s účinností od 1. 6. 2005.

Podle vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv se při určování potřeby hnojení obecně vychází:

• z potřeby živin porostu pro předpokládaný výnos a kvalitu produkce,
• z množství přístupných živin v půdě a stanovištních podmínek (zejména vliv klimatu, půdního druhu a typu),
• z půdní reakce (pH), poměru důležitých kationtů (vápníku, hořčíku a draslíku) a množství půdní organické hmoty (humusu),
• z pěstitelských podmínek ovlivňujících přístupnost živin (předplodina, zpracování půdy, závlaha).

Základní podmínky pro používání hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů stanoví § 9 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Statkovými hnojivy a upravenými kaly nesmějí být při jejich používání vnášeny do půdy rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec.

Podle § 9 zákona nesmí být hnojiva, statková hnojiva, pomocné látky a upravené kaly používány na zemědělské půdě a lesních pozemcích, pokud:

• způsob jejich použití neumožňuje rovnoměrné pokrytí pozemku,
• jejich použití může vést ke vzniku škody na zemědělské půdě, lesním pozemku nebo na pozemcích sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i v jeho širším okolí,
• půda, na kterou mají být aplikovány, je přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlá do hloubky větší než 8 cm.

Vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv ukládá v § 5 povinnost zapravit kejdu nebo močůvku (neplatí pro řádkové přihnojování porostů hadicovými aplikátory) do 24 hodin a hnůj nebo průmyslový kompost do 48 hodin po jejich aplikaci na povrch orné půdy. Uvedená povinnost zapravení do půdy se tedy nevztahuje na jiná organická hnojiva než na průmyslové komposty, tedy neplatí ani na produkty anaerobní fermentace.

Novela zákona o hnojivech z roku 2004 ukládá podnikatelům v zemědělství, hospodařícím na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech, povinnost používat hnojiva a statková hnojiva v souladu s požadavky akčního programu nitrátové směrnice (nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech).

1.4. Evidence používání organických hnojiv

Povinnost vedení evidence hnojení předepisuje zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech. Evidence hnojení je vyžadována již od roku 1998. Podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích jsou povinni soustavně a řádně vést evidenci o hnojivech, statkových hnojivech a o pomocných látkách použitých na zemědělské půdě a lesních pozemcích. Podnikatelé v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě jsou povinni vést evidenci též o upravených kalech použitých na zemědělské půdě.

Evidence se vede o množství, druhu a době použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů podle jednotlivých pozemků, plodin a let a uchovává se nejméně 7 let. Na požádání orgánu odborného dozoru jsou podnikatelé v zemědělství a vlastníci lesních pozemků hospodařící na těchto pozemcích povinni evidenci předložit a umožnit ověření v ní uvedených údajů.

Způsob vedení evidence o hnojení stanoví vyhláška č. 274/1998 Sb. V příloze této vyhlášky č. 1 „Evidence o použití hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek“ je oddělena evidence organických a organominerálních hnojiv, statkových hnojiv a upravených kalů od evidence minerálních hnojiv. Evidence musí obsahovat údaje o množství, druhu a době použití, podle pozemků a plodin, včetně vyjádření přívodu celkového dusíku, fosforu a draslíku v organických a organominerálních hnojivech, statkových hnojivech a upravených kalech. Vedení evidence hnojení je po vstupu České republiky do EU jednou z podmínek pro obdržení přímých a plateb a dotací Při kontrolách prováděných SZIF a ÚKZÚZ je kladen na zmíněnou povinnost velký důraz a pokud je shledán nedostatek ve vedení této evidence, může to být považováno za důvod k nevyplacení nebo odebrání dotací.

2. Terminologie hnojení

Terminologii hnojení upravuje zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, a vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění vyhlášek č. 401/2004 Sb. a č. 209/2005 Sb. Podle této terminologie se „hnojivé látky“, tedy látky s účinným množstvím živin (nelze používat všeobecný termín „hnojiva“) dělí na:

Hnojiva

(typová hnojiva, jak jsou uvedena v příloze č. 3 k vyhlášce č. 474/2000 Sb., příp. další, netypová hnojiva)

• minerální hnojiva
• jednosložková
• vícesložková
• hnojiva se stopovými živinami
• vápenatá a hořečnatovápenatá hnojiva (typ 17)
• organická hnojiva (typ 18.1)
• průmyslový kompost (typ 18.1 a)
• vyrobená ze statkových hnojiv termofilní aerobní fermentací (typ 18.1 b)
• vyrobená ze statkových hnojiv zpracováním žížalami Eisenia foetida (typ 18.1 c)
• vyrobená z melasy po vydestilování lihu, také „melasové výpalky zahuštěné“ (typ 18.1 d)
• vyrobená zejména ze statkových hnojiv anaerobní fermentací (typ 18.1 e)
• netypová organická hnojiva (např. masokostní moučky)
• organominerální hnojiva (např. obohacené melasové výpalky) (typ 18.2)

Statková hnojiva

• zbytky rostlinného původu (např. sláma, řepný chrást, silážní šťávy, zelené hnojení, tráva …), nejsou-li dále upravovány,
• vedlejší produkty chovu hospodářských zvířat (např. chlévská mrva, hnůj, močůvka, kejda, pevné výkaly a moč zanechané na pastvě, drůbeží trus, …), nejsou-li dále upravovány.

Odpady využitelné ke hnojení

• upravené kaly: kaly z čistíren odpadních vod nebo kaly ze septiků a jiných podobných zařízení, které byly podrobeny biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoli jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organizmů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jejich aplikací (definice podle § 32 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech; podrobnosti pro aplikaci na zemědělské půdě uvádí vyhláška č. 382/2001 Sb.).
• další odpady podmíněně využitelné ke hnojení
• odpady z různých výrob – potravinářských, zahradnických, lesnických, ze zpracování dřeva, kožedělného a textilního průmyslu apod., které mohou najít uplatnění při využití v zemědělství (podmínky jejich možné likvidace přímou aplikací na zemědělské půdě upravuje vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech o nakládání s odpady; zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, řeší pouze jejich přepracování na hnojivo, včetně kompostování),
• sedimenty: rybniční bahno, sedimenty z čištění vodních toků, vodních nádrží aj. (obecně se posuzuje podle zákona o odpadech, ale na jejich využití se vztahuje i legislativa pro ochranu zemědělského půdního fondu; pro odpovědné posuzování však stále chybí příslušná upřesňující legislativa).

Dodržovat výše uvedenou terminologii je velmi důležité, neboť případná záměna pojmů, např. „statková hnojiva“ a „organická hnojiva“ může vést až k případným sankcím, ztrátě dotací apod. Typickým příkladem z poslední doby je různý laický výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, které stanoví hygienická pravidla pro vedlejší živočišné produkty, jež nejsou určeny k lidské spotřebě, včetně jeho novel a navazujících předpisů (nařízení Evropské komise č. 93/2005 a č. 181/2006). U těchto přímo použitelných předpisů EU platí, že vedle anglického originálu je pro české občany samozřejmě závazný i oficiální český překlad, nesmí však být chybný. Celý problém se odvíjí od terminologie nařízení č. 1774/2002 (příloha 1 „Definice“, bod 37), kde se pojmem „manure“ rozumí „any excrement and/or urine of farmed animals, with or without litter, and guano“, tedy „veškeré pevné výkaly a moč hospodářských zvířat, s podestýlkou nebo bez podestýlky, a guáno“. Pojem „manure“ je však v oficiálních českých překladech překládán jako „hnůj“, ačkoliv se jedná o veškerá „statková hnojiva“ živočišného původu. Pokud by byl opravdu myšlen pouze „hnůj“, tak ten je anglicky nazýván „farmyard manure“, příp. „dung“ (viz Osmijazyčný zemědělský slovník, SZN 1970). Terminologii hnojení v ČR upravuje zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech a vyhláška č. 474/2000 Sb. o stanovení požadavků na hnojiva. Pojem „manure“ by se tedy měl všude v českých překladech uvádět jako „statková hnojiva živočišného původu“. Příslušná místa již byla na tento problém upozorněna.

Uvedené předpisy EU přitom již důsledně odlišují „statková hnojiva“ („manure“) od výrobků často z nich vyrobených, tedy „organických hnojiv“ („organic fertilizers“). Protože se však v některých zemích stále ještě používá širší termín „organická hnojiva“ i pro statková hnojiva, podobně jako dříve i u nás, je v uvedených nařízeních č. 1774/2002 a č. 181/2006 ještě pro tyto případy zdůrazněno, že se příslušné zákazy či omezení vztahují opravdu jen na organická hnojiva a půdní přípravky, a nevztahují se tedy na statková hnojiva. Místo slov „používání organických hnojiv, s výjimkou statkových hnojiv“ je však v českém překladu uvedených předpisů EU chybně uvedeno „používání organických hnojiv, s výjimkou hnoje“. Pokud někdo přesně neovládá novou terminologii hnojení podle zákona o hnojivech, může dojít k mylnému výkladu, že všechna uvedená opatření, např. zákaz nebo omezení hnojení pastvin sice neplatí pro hnůj, ale vztahují se na kejdu, močůvku apod.

Nařízení č. 1774/2002 však na pastvinách zakazovalo pouze použití organických hnojiv a půdních přídavků vyrobených z vedlejších produktů živočišného původu 2. a 3. kategorie. Nařízení č. 181/2006 pak toto opatření zmírňuje, takže při dodržení určitých požadavků je možná pastva nebo krmivářské využití již za 21 dní od posledního použití uvedených organických hnojiv a půdních přídavků. Členské státy EU přitom mají povinnost vypracovat zásady pro jejich používání. Tyto zásady zpracované pro podmínky ČR jsou uvedeny na stránkách www.ukzuz.cz.

Literatura:

Budňáková M. a kol.: Zákon o hnojivech a navazující vyhlášky. MZe, ÚZPI, Praha 2004

Budňáková M., Klír J.: Skladování a používání vedlejších produktů fermentace. Výstavba a provoz bioplynových stanic, MZe, Praha 2004

Datum uveřejnění: 27. listopadu 2006
Poslední změna: 21. května 2009
Počet shlédnutí: 2290

Citace této úlohy:
BUDŇÁKOVÁ, Michaela, KLÍR, Jan, SLEJŠKA, Antonín: Expertní systém pro organické hnojení na zemědělské půdě : Jaká jsou legislativní omezení?. Biom.cz [online]. 2006-11-27 [cit. 2024-12-03]. Dostupné z WWW: <http://expert.biom.cz/oh-zem.stm>. ISSN: 1801-2655.