Legislativa biologicky rozložitelných odpadů

Podle jedné z řady definic je biologicky rozložitelným odpadem (BRO) jakýkoli odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve Věstníku č. 29 uveřejnilo seznam kompostovatelných odpadů s výjimkou kompostovatelných odpadů v komunálním odpadu. Seznam je zpracován podle zařazení v Katalogu odpadů ⁽³⁾. Jedná se o odpady, tzn. že pro nakládání s nimi je základním právním předpisem zákon o odpadech ⁽¹⁾ a jeho prováděcí předpisy. Je ovšem samozřejmé, že rámec veškeré ochrany životního prostředí tvoří zákon o životním prostředí ⁽¹⁾.

Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů důsledně aproximuje předpisy EU.

Směrnice Rady o skládkách ⁽⁴⁾ ukládá členským státům omezit množství biodegradabilního odpadu ukládaného na skládky a pro biodegradabilní komunální odpad (BRKO) stanovuje pro dané časové intervaly procentuelní snížení množství odpadu ukládaného na skládky. BRKO tvoří, jak bylo stanoveno analýzami, kolem 30 – 40 % komunálního odpadu v celé Evropě. Jeho sběr, zpracování a odstraňování je velkým problémem. Tento materiál je fermentabilní, a proto není vhodné jej skládkovat, vyšší obsah vody navíc zhoršuje energetické využití. Z těchto důvodů se nakládání s BRKO i BRO stalo významnou otázkou politiky EU, zejména, pro splnění cíle snížení množství tohoto odpadu ukládaného na skládky. Skládková Směrnice považuje omezení množství BRKO ukládaného na skládky za klíčovou strategii pro omezování emisí metanu a omezení produkce škodlivých průsaků. EU nemá dosud jednotnou strategii, jak s těmito odpady nakládat.

Politické diskuse o legislativě biologicky rozložitelných odpadů přinesly poprvé výsledek na úrovni EU v pracovním dokumentu Evropské Komise v roce 2000. Cílem bylo, usnadnit hospodaření s biodegradabilním odpadem a definovat zásady, podle nichž by se mělo postupovat k docílení cílů stanovených Skládkovou Směrnicí. Na základě podrobných konzultací členských států EU byl vytvořen druhý dokument Biologické zpracování biologicky rozložitelného odpadu známý pod pojmem 2. návrh směrnice o biologickém zpracování biologicky rozložitelného odpadu. Tento návrh ovšem díky neshodám a rozhodnutí nové komise EU (září 2004) nevyústil v konečný dokument např. typu směrnice.

Nejvýznamnějším argumentem uveřejněným v září 2003 bylo sloučit problematiku biologicky rozložitelných odpadů a kalu z čistíren odpadních vod s Tématickou strategií pro ochranu půdy. Hlavním cílem bylo vyhodnotit potenciální přínosy a nevýhody pro využití kompostu, digestátu a kalu z čistíren odpadních vod na půdu z hlediska perspektivy ochrany půdy.

Sloučení iniciativ k biologicky rozložitelnému odpadu a kalu z čistíren odpadních vod s půdní strategií způsobilo jistý návrat na začátek řešení.

Komise prohlásila, že bude podporovat národní a lokální plány kompostování vyjasněním, za jakých podmínek může být kompost obchodován jako produkt. Toto bude možné v rámci návrhu „konce odpadu“ („end of waste“), který je připravován Komisí v souvislosti s Tématickou strategií prevence a recyklace odpadu. Taková kritéria stanoví kvalitativní meze pro trh - ke zvýšení důvěry zákazníka – a snížení regulační zátěže pro marketing a využití kompostu dobré kvality. Kompost bude prioritním tokem odpadu pro aplikaci kritérií „konce odpadů“.

Navíc, připravovaná Tématická strategie o půdě osloví širší problematiku vyčerpávání uhlíku v půdě, která je spojena s řadou problémů a postupů.

13.6.2005 došlo k setkání koalice (ASSURRE, European Compost Network ECN/ORBIT e.V., European Environmental Bureau, European Federation of Waste Management and Environmental Services, International Solid Waste Association a RREUSE) s panem Dimasem, komisařem pro životní prostředí Evropské Komise. Pan Dimas potvrdil, že Komise nebude pokračovat cestou Směrnice o biologicky rozložitelných odpadech. Namísto toho předpokládá alternativní nástroje, které se soustředí pouze na stanovení kvalitativních standardů pro kompost, a environmentální standardy pro zpracovatelské závody na úrovni EU.

Dne 3. října 2002 přijala EU Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě ⁽⁸⁾. Toto Nařízení určuje přísná pravidla k ochraně zdraví zvířat a lidí, pro sběr, dopravu, ukládání, nakládání, zpracování a využití nebo odstranění všech vedlejších produktů živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Tato pravidla platí v celé EU od 1. května 2003. Od 1. května 2004 se týkají i naší republiky a mají okamžitý dopad na způsob nakládání s tímto typem odpadů. Povinnosti vyplývající z tohoto Nařízení s cílem zajistit bezpečné využívání, recyklaci a odstraňování těchto odpadů (včetně odpadů ze stravování (kuchyňských odpadů, odpadů z vývařoven restaurací apod.)) by rovněž měly být zahrnuty v tolik potřebné chybějící legislativě.

Dne 3.2.2006 bylo vydáno nařízení komise(ES) č.197/2006 o přechodných opatřeních podle nařízení (ES) č.1774/2002, pokud jde o sběr, přepravu , ošetření, využití a zneškodňování zmetkových potravin.

Dne 7.2.2006 vyšla 2 nová nařízení k nařízení (ES) č. 1774/2002, která prodlužují přechodná opatření do 31. prosince 2006 tak, aby členské státy mohly používat vnitrostátní pravidla pro normy zpracování materiálu kategorie 3 a hnoje používaného v zařízeních na kompostování a výrobu bioplynu.

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že v rámci EU neexistuje žádný oficiální dokument zastřešující celkové nakládání s BRO.

Jaká je v současné době situace v ČR

Zákon o odpadech proklamativně dává přednost využívání odpadů před jejich odstraňováním a upřednostňuje materiálové využití odpadů před využitím energetickým

Základní požadavky pro nakládání s BRO jsou, stejně jako pro ostatní odpady, uvedeny v zákoně ⁽²⁾. Kromě základních pojmů a povinností je pro provozovatele zařízení důležitý § 14, který specifikuje Souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadu. Souhlas k provozu vydává formou rozhodnutí krajský úřad.

Další požadavky na zařízení, např. požadavky na provozní řád, rozvádí vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady ⁽⁶⁾. Tento právní předpis upřesňuje rovněž požadavky § 39 zákona ⁽²⁾, který uvádí povinnost evidence odpadů.

Zákon o odpadech a jeho prováděcí předpis - vyhláška o „skládkách“ ⁽⁵⁾ - přinesly velmi silný nástroj pro snížení skládkování BRO. Příloha č. 4 této vyhlášky v bodě 8, odst. (d) uvádí:

Biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem stanoveným v Plánu odpadového hospodářství ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství hmotnosti biologicky rozložitelného komunálního odpadu vzniklého v roce 1995).

Příloha č. 5 vyhlášky, část B odpady, které lze ukládat jen za určitých podmínek, odst. 4:

Kompostovatelné odpady pouze, jedná-li se o kompostovatelné odpady v komunálním odpadu (skupiny 20 00 00 dle Katalogu odpadů), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. 4.

Kromě omezení, v souladu se „skládkovou směrnicí“, nabízí hlava V vyhlášky – technické požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu. Jedná se pochopitelně i o biodegradabilní odpady. Upřesňující požadavky pro toto využití ukládá příloha č. 10 a příloha č. 11 vyhlášky.

Vzhledem k tomu, že kal z ČOV je rovněž zařazen mezi BRO, nabízí možnost využití upravených kalů na zemědělskou půdu vyhláška č. 382/2001 Sb.⁽⁷⁾. Tento právní předpis specifikuje požadavky nejen na upravený kal, ale i na půdu, na kterou má být využit. Požadavky zahrnují ukazatele a limity pro chemické i mikrobiologické hodnocení, množstevní a časové požadavky na aplikaci.

Kromě uvedených právních předpisů je pro využití a hodnocení BRO, resp. kompostů (není zahrnuto alternativní palivo), v současnosti v ČR možné pro hodnocení produkovaných kompostů, a to i těch, které míří na rekultivace či ke hnojení nepotravinářských plodin, používat pouze I. třídy ČSN 46 5735. Uvedená norma průmyslové komposty ČSN 46 5735 je ovšem již dnes překonaná. Nesleduje např. organické polutanty a mikrobiologické ukazatele. Zde je nutné v případech, kde je možné výskyt těchto látek předpokládat (např. tzv. kalové komposty), zavést přísnější požadavky v souladu s novými poznatky.

Aplikace kompostů na zemědělskou půdu se v ČR řídí právními předpisy pro hnojiva, z nichž základ tvoří zákon o hnojivech ⁽¹²⁾, jehož povinnosti jsou rozvedeny v prováděcích předpisech.

Z oblasti nakládání s odpady se problematice BRO včetně BRKO věnuje také Plán odpadového hospodářství (POH)⁽⁹⁾. Tento plán ve své závazné části obsahuje strategii odpadového hospodářství, stanoví podíl recyklovaných odpadů a podíl odpadů ukládaných na skládky. V tomto plánu je stanovena i strategie omezování biologicky rozložitelných odpadů na skládkách a rozvoj kompostování těchto odpadů. Zásadně se mění přístup k nakládání s bioodpady. Místo stávající praxe skládkování těchto odpadů a záměru jejich spalování by měly být vytvořeny regionální sítě kompostáren, zařízení pro anaerobní rozklad a mechanicko biologickou úpravu odpadů. Kompostování má být podle Plánu odpadového hospodářství ČR upřednostňováno s využitím výsledného produktu zejména v zemědělství, při rekultivacích a při zakládání a údržbě zeleně.

Zároveň v souladu s požadavky 6. rámcového programu Evropské Unie pro životní prostředí by do roku 2012 mělo být zvýšeno využití odpadů na 55 %. Preference kompostáren bude zajištěna tím, že výstavba nových spaloven a skládek odpadů nebude podporována ze státních prostředků.

Jak je výše uvedeno, jedním z cílů POH je, co nejvyšší stupeň využití odpadů. Pro získání dostatečných informací bylo rozhodnuto vypracovat pro vybrané komodity tzv. Realizační programy (RP). Ty měly podle dané struktury upřesnit možnosti plnění cílů POH. V řadě vyhlašovaných programů byly i tři, které se vztahují k diskutované problematice:

1. Realizační program pro biologicky rozložitelné odpady (2003),
2. Realizační program ČR pro biodegradabilní odpady se zaměřením na odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřeva atd. – 2. etapa (2004),
3. Realizační program ČR pro kaly z ČOV (2003).

Z uvedených RP vyplývá shodně konstatování o absenci právního předpisu, který by se zabýval využitím BRO (pomineme-li aplikaci na zemědělskou půdu).

Ze závěrů dosud zpracovaných RP (nejen BRO) byly vydefinovány nejdůležitější body pro plnění požadavků POH, které byly zapracovány do Usnesení vlády, ^(10,11).

Uvedená usnesení vlády uvádějí opatření, jejichž cílem je vytvoření prováděcího předpisu k zákonu o odpadech, který by samostatně řešil nakládání s biodegradabilním odpady.

Použité právní předpisy:

1. Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění
3. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se vydává Katalog odpadů a další seznamy odpadů a států pro účely dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), novelizovaná vyhláškou č. 503/2004 Sb.
4. Council Directive 1999/31/EC of 26 April 1999 on the landfill of waste. Official Journal L 182, 16/07/1999, p. 1 – 19 (Směrnice Rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadů)
5. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
6. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném znění
7. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, novelizovaná vyhláškou č. 504/2004 Sb.
8. Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, novela č. 502/2004 Sb.
9. Nařízení vlády o Plánu odpadového hospodářství České republiky č. 197/2003 Sb.
10. Usnesení vlády České republiky č. 18/2005, o opatřeních k provedení nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky, a o spoluúčasti ministerstev na jejich plnění
11. Usnesení vlády České republiky č. 1621/2005, o opatřeních k provedení nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky, a o spoluúčasti ministerstev na jejich plnění (II.) etapa
12. Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů
13. Zákon č. 308/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), a zákon č. 69/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů
14. Vyhláška MZe č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů
15. Zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých dalších zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů
16. Vyhláška č. 400/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb.

Článek byl uveřejněn v rámci přípravy spolupráce na přípravě výstavy ECO CITY.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost