Sběr a komunitní kompostování domovních bioodpadů v ČR

Legislativa

Směrnice 1999/31/EC o skládkování odpadů¹ stanovuje harmonogram snižování množství skládkovaného biologického komunálního odpadu (dále jen bioodpadu). Jednoznačně však neurčuje metody k dosažení této redukce. Z jejího textu však vyplývá, že biologické způsoby nakládání s tímto odpadem by měly být preferovány. Proto Komisariát pro životní prostředí Evropské komise vypracoval dokument o nakládání s biodegradabilním odpadem². Ten je v současné době ve fázi druhého návrhu, ale s ohledem na zařazení vypracování legislativy pro nakládání s biodegradabilními odpady mezi priority 6. environmentálního akčního programu Evropského Společenství³ je možné očekávat jeho brzké vstoupení v platnost. Hlavní požadavky pracovního dokumentu o nakládání s biodegradabilním odpadem jsou tyto:

• Členské státy by měly podpořit domovní kompostování, kompostování a anaerobní digesci v blízkosti zdroje bioodpadu a zavádění komunitního kompostování.
• Do tří let od vstupu této legislativy v platnost by měly být zavedeny systémy sběru biologických odpadů ve městech s více než 100 tisíci obyvatel a do pěti let ve městech s více než 2 tisíci obyvatel.

Tímto jsou nastíněny dva hlavní směry sběru a nakládání s bioodpady: oddělený sběr a komunitní kompostování, které v celé šíři svého významu znamená podporu domovního kompostování, společné kompostování pro více domů, rodin či zahrad a zapojování lidí a komunity do kompostování⁴.

Statistika

Dle předběžných výsledků sčítání lidu⁵ žilo k 1.3.2001 v našich celkem 5 obcích s více než 100 tisíci obyvatel 2 146 621 lidí a v 622 obcích od 2 do 100 tisíc obyvatel 5 473 487 lidí. To znamená, že systémy odděleného sběru bioodpadu by postupně měly pokrýt minimálně 74% obyvatel ČR, pokud by návrh legislativy o nakládání s biodegradabilním odpadem vstoupil v platnost v současné podobě. V těchto celkem 627 obcích by tedy byl dominantním způsobem nakládání s biologickými odpady jejich oddělený sběr a využití na kompostárně či bioplynové stanici. Komunitní kompostování by zde bylo praktikováno zejména jako prostředek odlehčení těmto systémům - snížení dopravních nákladů, kapacity sběrných nádob, atd.

V obcích do 2 000 obyvatel (máme jich 5 631) by bylo vhodné zavádět spíše komunitní způsob nakládání s bioodpadem. Jelikož v těchto obcích bylo k 1.3.2001 celkem 723 533 trvale obydlených domů a 914 998 trvale obydlených bytů, znamená to, s ohledem i na další okolnosti, že pokud bychom chtěli být ve využívání bioodpadů důslední (v což věřím), bylo by potřebné ve většině malých obcí podpořit vznik systémů komunitního kompostování, které by měly být schopny začlenit do využívání bioodpadu jak rodinné domy, tak bytovou zástavbu.

Sběr bioodpadů

Stav

V české republice je v současné době biologický odpad odděleně sbírán a kompostován v několika obcích (v různé míře a rozličnými způsoby) - Bystřici nad Pernštejnem⁶, Kroměříži⁷, Nové Pace⁶, Písku⁷, Plzni⁸, Praze 12⁹, Rýmařově⁶, Strážnici⁷, Uherském Hradišti⁶ a dozajista i v dalších. Celkově je možné stav sběru bioodpadu v ČR považovat za stadium pilotních projektů.

Možnosti

Asi největší potenciál pro velkoplošný sběr biologických odpadů má obdoba systémů známých zejména z německy mluvících zemí¹⁰. Tyto systémy obvykle využívají nádoby o objemu 60 - 240 litrů, které bývají v našich klimatických podmínkách z obytných částí města sváženy jednou za 1 - 2 týdny, avšak např. v Barceloně je počet svozů od domů 3-4 týdně a z tržišť se vyjma neděle sváží denně¹¹. Na sídlištích je možné uplatnit i větší nádoby či kontejnery např. o objemu 1 100 litrů, jak je tomu v Rýmařově či v Pezinku⁶. Hustota rozmístění sběrných nádob závisí na hustotě zalidnění, objemu nádob a frekvenci svozu. Např. ve Vídni jsou 240 litrové nádoby rozmístěny v husté zástavbě místy i po 20-30m¹⁰, podrobněji hustotu rozmístění nádob ve Vídni popisuje tabulka 1. V oblastech s řídkým osídlením, kde převažují rodinné domy, jsou sběrné nádoby dávány ke každému domu. Obvykle pak mívají menší objem, např. v oblasti okolo francouzského městečka Bapaume jsou tímto způsobem rozmístěny 120 l nádoby¹¹.

Tabulka 1: Hustota sběrných nádob ve Vídni¹⁰

* S výjimkou vnitřních částí města.

Nádoby jsou buď rozmisťovány plošně dle předem vypracované mapy či jiné pomůcky nebo cíleně např. na základě žádostí od obyvatel. První varianta zabezpečuje rychlé rozšíření sběru a umožňuje snadnější optimalizaci svozu, zatímco druhá je úspornější po stránce nákladů na nádoby a dosahuje lepší kvality sběru (o nádoby na sběr biologických odpadů se aktivně zajímají pouze lidé, kteří mají zájem třídit). V některých obcích, jako např. v Heilbronnu¹⁰, je oddělený sběr biologického odpadu povinný (s výjimkou domácností kde je biologický odpad kompostován).

Tam kde je sběr biologického odpadu koncipován na dobrovolné bázi, je k zapojení obyvatel nutná osvětová kampaň, která by měla být při zahájení sběru intenzivní, a pak po celou dobu jeho trvání mírnější. Je dobré vycházet z praxí ověřené zásady, že lidé by měli dostat přibližně tři drobné a jednu podrobnější informaci ročně¹². Kampaň může zahrnovat roznášení letáků do schránek, distribuci příruček na požádání, semináře, dny otevřených dveří na kompostárně či v recyklačním centru, pochůzky dům od domu, přednášky na školách, diskuse v rádiu a televizi, články a tiskové zprávy v novinách, webové stránky (obvykle v rámci webu obce), dotazníky, kalendáře s termíny svozů, nálepky na odpadní nádoby v domácnostech s popisem co do bioodpadu patří a co ne, telefonní odpadovou linku pro otázky obyvatel ... Velmi záleží na kvalitě a koncepčnosti publikovaných materiálů. Např. je vhodné, když mají nějaký jednotící prvek, který je umožní na první pohled či poslech odlišit od reklamy. Jako méně účinné se ukazují být kampaně vedené přes hromadné sdělovací prostředky¹¹. Účinná je spíše přímá komunikace s obyvateli a zejména důvěryhodnost systému - obyvatelé musí mít možnost si kdykoliv ověřit, že třídění biologických odpadů má smysl a je přínosem jak pro životní prostředí a obec, tak i pro ně samotné.

Kvalita i množství sebraných biologických odpadů bývají vyšší v okrajových částech měst či menších obcích. Např. v řídce obydlených oblastech Vídně je sbíráno kolem 100 kg na obyvatele a rok, zatímco v hustě zalidněných částech kolem 30 kg na obyvatele a rok¹⁰. Proto se při zavádění sběru často začíná od míst s řídkou zástavbou, čehož příkladem může být Plzeň⁸ či Vídeň¹⁰.

Při úplném pokrytí obyvatelstva systémem odděleného sběru biologického odpadu je možné z domovního odpadu vytřídit dle studií z okresu Limerick (Irsko) kolem 30% biologického odpadu¹¹, avšak např. v Bapaume udávají 50% a v Montejurra (Španělsko) 55%¹¹, což je pochopitelně závislé na skladbě odpadu v daném regionu. Toto číslo je rovněž dáno i určitým mezním procentem obyvatel, kteří jsou ochotni se odděleného sběru biologických odpadů účastnit. Např. v oblasti Montejurra je to 70%¹¹.

I přes poměrně vysoké náklady zavádění odděleného sběru a kompostování biologických odpadů přináší tato činnost výrazné úspory, které jsou však určeny výší poplatků za ukládání odpadů na skládky či do spaloven. V Gironde (Francie) jsou celkové náklady na sběr a kompostování 24 EUR/tunu bioodpadu, zatímco skládka či spalovna si řekne o 49 EUR na tunu, v Niort (Francie) je to 30,5 oproti 60 EUR / t, v Bapaume 30-35 oproti 72 EUR / t ¹¹. Příjmem navíc může být prodej kompostu. Avšak během prvních let po uvedení do provozu systému sběru a kompostování bioodpadu je obvykle kompost dáván za odvoz¹¹.

Sebraný bioodpad je po dotřídění většinou kompostován v centrální kompostárně¹¹, což často vede k velkým dopravním vzdálenostem. Např. v Baix Camp (Španělsko) se vzdálenosti pro svoz biologických odpadů na kompostárnu pohybují od 2 do 40 km a v Montejurra 3-60 km¹¹. Tyto náklady mohou být sníženy využíváním více menších komunálních, průmyslových či zemědělských kompostáren.

Velkou perspektivu pro využívání biologických odpadů mají bioplynové stanice¹³. V současné době je budují zejména chovatelé hospodářských zvířat^13,14, kteří v nich zpracovávají živočišné exkrementy a zároveň získávají teplo, elektřinu a kvalitní hnojivo. Velmi často jsou společně s exkrementy kofermentovány i odpady z potravinářského průmyslu, zejména tuky. Komunální biologické odpady by však u těchto typů bioplynových stanic představovaly hygienická rizika pro chov a nutnost předúpravy bioodpadu, proto se spíše budují bioplynové stanice specializované na komunální bioodpad.

Komunitní kompostování

Stav

V české republice je tradičně rozšířené domovní kompostování na zahradách. Toto kompostování obvykle není podporováno ze strany obce či jiného subjektu. S rozvojem okrasných zahrad okolo domů a pozvolným ústupem zahrad produkčních se však četnost zahradních kompostů snižuje a v okolí některých vesnic vznikají černé skládky složené převážně ze zahradních odpadů.

Komunitní kompostování se v ČR vyskytuje většinou jako společné kompostování nejčastěji u zahrádkářských kolonií a pouze v několika případech coby podpora obce kompostování v domácnostech.

Několik projektů zaměřených na domovní kompostování bylo/je řešeno nevládními organizacemi, např. Hnutím DUHA, Olomouc¹⁵, Dětmi Země, Liberec¹⁶, na Slovensku pak běží již několik let velmi úspěšná kompostovací kampaň Spoločnosti priaťelov Zeme17. V ČR se dlouhodobě kompostováním (od domovního až po průmyslové) zabývá CZ BIOM.

Možnosti

Podpora komunitního kompostování má mnoho podob. Velmi významné zejména v počátcích je poskytování informací a výměna zkušeností. Toto může zajistit obec či nevládní organizace formou letáků, webových stránek, brožurek, seminářů, praktických školení apod.

Další možnou podporou je pomoc při zakládání domovních kompostovišť či budování komunitních kompostérů. Tato pomoc může představovat buď darování jednoduchých kompostérů, finanční spoluúčast při koupi kompostérů, poskytnutí materiálu a návodu na zhotovení kompostéru nebo vybudování a následné provozování větších komunitních či obecních kompostérů či kompostovišť.

Velmi významnou je nejenom pomoc při rozběhu kompostování, ale zejména v jeho průběhu. Velmi užitečné je půjčování drtičky pro nadrcení větví¹⁷ nebo poradenský servis¹⁸.

Závěr

Všeobecně platí, že čím blíže zdroji odpadu je kompostování prováděno, tím je celý proces levnější a méně zatěžující životní prostředí. Na druhou stranu centralizovanější řešení umožňují efektivnější kontrolu procesu kompostování a výsledného produktu, jsou univerzálnější (např. do sběru bioodpadů je možné relativně snadno zahrnout jakýkoliv typ zástavby) a jsou schopné poměrně rychlého rozšíření.

Komplexní systém využívání domovních bioodpadů by měl umožňovat rozvoj všech způsobů kompostování tak, aby mohlo být maximalizováno využívání bioodpadů, aniž by docházelo ke zbytečnému poškozování přírody.

Mým osobním názorem je, že nyní přichází vhodná doba pro vytvoření legislativního prostředí, které by umožňovalo vznik takovýchto systémů. Tomu, že se tak začíná dít, napovídá i započetí prací na normě, která nahradí ČSN 46 5735^19,20 a na podnikové normě pro malé kompostování²¹.

Literatura:

1. Council Directive 1999/31/EC of 26 April 1999 on the landfill of waste, http://europa.eu.int/eur-lex/en/lif/dat/1999/en_399L0031.html
2. Working Document on Biodegradable Waste Management, http://europa.eu.int/comm/environment/waste/report11.htm
3. The Sixth Environment Action Programme of the European Community 2001-2010, http://europa.eu.int/comm/environment/newprg/index.htm
4. Antonín Slejška: Domovní a komunitní kompostování komunálních bioodpadů. BIOM on line, 23.11.2001, http://www.biom.cz/index.shtml?x=48790
5. Sčítání lidí, domů a bytů 2001, Český statistický úřad, http://www.czso.cz/cz/sldb/
6. Antonín Slejška: Bioodpad - sběr a využití. BIOM on line, 24.11.2000, http://www.vurv.cz/czbiom/mag/29.html
7. Jaroslav Váňa: Koncepce nakládání s komunálními bioodpady v České republice. BIOM on line, 9.1.2002, http://www.biom.cz/index.shtml?x=61253
8. Milan Korecký: Svoz kompostovatelných složek komunálního odpadu na Slovanech. BIOM on line, 2.1.2001, http://www.vurv.cz/czbiom/mag/34.html
9. Jana Skořepová: Biomasa ve sběrném dvoře - současnost a perspektivy. BIOM on line, 23.5.1999, http://www.vurv.cz/czbiom/sborniky/bioodp99/14.html
10. Antonín Slejška: Sběr bioodpadu v německy mluvících zemích (zatím neukončený seriál překladů informačních materiálů o sběru biologických odpadů). BIOM on line, http://www.biom.cz
11. European Commision, Directorate for the Environment: Success stories on composting and separate collection. Luxembourg, 2000, http://europa.eu.int/comm/environment/waste/compost/index.htm
12. Branislav Moňok: Príručka pre obce. SPZ, 2001, http://www.changenet.sk/spz/kompostovanie/00.htm
13. Sergej Usťak et al.: Odborná prohlídka bioplynových stanic na biomasu v Německu. BIOM on line, duben 1999, http://www.vurv.cz/czbiom/biom/7/index.html
14. Václav Sladký: Farmářské bioplynové stanice v Rakousku. BIOM on line, 11.1.2002, http://www.biom.cz/index.shtml?x=61551
15. Jiřina Koukolová: Tisková zpráva Hnutí DUHA Olomouc, Kompost do každé zahrady. 5.6.2001
16. Kompostování má budoucnost, přidejte se i vy: http://www.ecn.cz/enviro/index.asp?x=/enviro/odpady/texts/o011030a.htm
17. Branislav Moňok: Kampaň na rozvoj kompostovania na Slovensku. BIOM on line, 17.7.2000, http://www.vurv.cz/czbiom/mag/16.html
18. R. Brinton: Keeping it small in Switzerland BioCycle; Emmaus; Sep. 1993
19. ČSN 46 5735, Průmyslové komposty. Vydavatelství norem, Praha, 1991.
20. Jaroslav Váňa: Osobní rozhovor
21. Petr Plíva: Osobní rozhovor

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu