Je hnůj odpadem nebo organickým hnojivem?

V roce 1993 bylo v zemědělství vyprodukováno 48,3 mil. t odpadů, z toho 44,4 mil. t ostatních odpadů. Na celostátní produkci ostatních odpadů se zemědělství podílelo 46,3%, přičemž celkový podíl zemědělství na hrubém domácím produktu představoval cca 5%. Tato paradoxní statistika vznikla špatným pochopením definice zemědělských odpadů, do které byl zahrnut hnůj, kejda a část rostlinných zbytků.

Negativní roli při tom sehráli poradenské firmy zpracovávající v roce 1992 programy odpadových hospodářství původců, kteří viděli v možnosti zpracovat programy odpadového hospodářství nově vzniklých soukromých zemědělců nebývalý zdroj lehce získaných příjmů. Tyto "programy" dle tehdy platné vyhlášky č. 401/1991 Sb. byli povinni zpracovat původci odpadů produkujících více než 100 t odpadů ročně nebo 50 kg nebezpečných odpadů ročně. Na základě roční produkce zvířecích fekálií od jedné dobytčí jednotky cca 10 t ročně byly ke zpracování těchto programů nuceni celostátně vedenou informační kampaní a tlakem obecních úřadů zemědělci, chovající deset a více krav. Tyto zvířecí "odpady" byly zahrnuty i do statistiky odpadů, což se projevilo v ohromující celostátní produkci odpadů 188,2 mil t ročně. Již více než 10 let se snažím se svými spolupracovníky a se svými bývalými žáky informovat zemědělce a pracovníky okresních a nyní krajských úřadů, že ne každý hnůj, mrva, kejda a podobné hmoty jsou odpadem.

Spíše následkem našich aktivit a méně snížením počtu hospodářských zvířat v České republice můžeme konstatovat v r. 2001 pokles odpadů ze zemědělství a obdobných činností (podskupina 02 01) ve srovnání s rokem 1993 o cca 42 mil. t na současných cca 6 mil. t. Troufám si tvrdit, že v těchto zbývajících 6 mil. t. je zahrnuto minimálně 50% hmot, které nejsou odpadem, ale statkovým hnojivem. K otázce, zda je hnůj odpadem nebo organickým hnojivem se budu snažit najít odpověď z hlediska odborného a z hlediska legislativního.

Nejprve odborné stanovisko. Generace světových agrochemiků za posledních 150 let považuje hnůj a další formy zvířecích fekálií za hnojivo, bez kterého by nebylo možné udržovat půdní úrodnost a dlouhodobě zajišťovat výživu obyvatelstva. Klasický zemědělský závod se mohl ještě před padesáti lety označit jako "bezodpadové hospodářství". Rostlinné tkáně se využívaly k přípravě krmiv pro hospodářská zvířata nebo byly využívány jako stelivo. Zvířecí fekálie byly ceněny nejen jako zdroj rostlinných nutrientů, ale i jako zdroj přeměnitelné organické hmoty na humus. Tyto produkty nebyly považovány za odpad, ale za organické hnojivo, zabezpečující úrodnost půdy a výživu rostlin. Uzavřený zemědělský koloběh hmot a energií dával nestor českých agrochemiků a můj učitel profesor František Duchoň za příklad ostatním resortům národního hospodářství pro recyklaci všech užitečných složek odpadů. V období kolektivního socialistického zemědělství byla budována velkokapacitní ustájení hospodářských zvířat většinou bez jakékoliv vazby na zemědělskou půdu. S nevyužitelnými bilančními přebytky zvodněných kejd se začalo nakládat jako s odpadem a chemizace zemědělství zabezpečovala chybějící rostlinné živiny, které se dříve do půdy dostávaly prostřednictvím zvířecích fekálií. V tomto období se začalo pohlížet na vedlejší produkty živočišné i rostlinné výroby jako na zemědělský odpad a tyto nesprávné názory přetrvávají i v době restrukturalizace našeho zemědělství v 90. letech. Skutečný zemědělský odborník nepovažuje hnůj a další formy zvířecích fekálií za odpad, ale za obtížně nahraditelné organické a statkové hnojivo.

Z legislativního hlediska může být hnůj a další zvířecí fekálie buď odpadem podle zákona č. 185/2001 Sb. "o odpadech" nebo hnojivem podle úplného znění zákona č. 156/1998 Sb. "o hnojivech". Podle § 3 zákona o odpadech je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Ke zbavování se odpadů dochází při předání odpadu (oprávněné osobě) k využití nebo odstranění, nebo odstraní-li odpad přímo jeho producent. Podle výše uvedeného ustanovení je rozhodující vůle producenta - zemědělce, zda se chce hnoje zbavit nebo ho chce využít ke hnojení půdy.

Další ustanovení týkající se definice odpadů celý problém spíše komplikují. Uvádí se totiž, že pokud vlastník v řízení o odstranění pochybnosti podle § 79 odst. 1 neprokáže opak, předpokládá se úmysl se zbavit určité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1, která vzniká při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobce nebo výrobky nebo jejíž původní určení odpadlo nebo zaniklo, aniž by bezprostředně vzniklo jiné. Zároveň movitá věc musí být zařazena do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V této příloze je zemědělský odpad uveden jen v souvislosti se skupinou Q 14 - výrobky, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat např. v zemědělství. Hnůj a zvířecí fekálie však nemůže být nepotřebným výrobkem podle zákona č. 22/1997 Sb. "o technických požadavcích na výrobky" neboť výrobkem může být jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli. Vlastnosti výrobku tedy hnůj a zvířecí fekálie nenaplňují a nemohou se proto stát výrobkem nepotřebným.

Podle zákona "o odpadech" producent je povinen se zbavit movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. Hnůj a zvířecí fekálie mohou být infekční nebo mohou ohrožovat vody dusičnany ve zranitelných oblastech (nařízení vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání statkových hnojiv v těchto oblastech). Podnikatelé v zemědělství hospodařící na zemědělské půdě jsou povinni nakládat s hnojem a zvířecími fekáliemi podle zvláštních předpisů a podle zásad správné zemědělské praxe. V některých případech může nastat ve zranitelných oblastech i nadlimitní produkce statkových hnojiv, které nebude možno využít v dané oblasti ke hnojení a mohou se tak státi odpadem.

Podle úplného znění zákona č. 156/1998 Sb. "o hnojivech" je statkovým hnojivem hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinné původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikajících zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Zákon o hnojivech vyčleňuje ze statkových hnojiv upravená statková hnojiva např. komposty a digestáty. Podle zákona je nepřípustné uvést do oběhu statkové hnojivo, u něhož je obsah rizikových prvků nebo rizikových látek vyšší než stanoví vyhláška č. 474/2000 Sb. přičemž uváděním do oběhu je dle zákona nejen prodej, ale jakýkoliv jiný způsob převodu vlastnictví statkových hnojiv. Limitní hodnoty rizikových prvků ve statkových hnojivech (vyhl. č. 474/2000 Sb.) jsou v tab. č. 1.

V případě překročení některé z limitních hodnot není možno uvést statkové hnojivo do oběhu jako hnojivo, ale pouze jako odpad.

Závěrem je možno konstatovat, že chlévský hnůj ve velké většině případů nesplňuje jeden z atributů, charakterizující odpad, snahu o minimalizaci produkce. U hnoje naopak se snažíme o dobrou produkci dostatečným stlaním a správným skladováním a zabráněním ztrát organických látek a nutrientů. Proto je hnůj a jiné formy zvířecích fekálií především statkovým hnojivem a pouze minimální část těchto hmot ohrožující zdraví lidí a zvířat, poškozující životní prostředí včetně úrodnosti půdy je možno zařadit do odpadů.

 

Tento článek bylo možno zrealizovat v rámci řešení Výzkumného záměru 0002700601: Principy vytváření, kalibrace a validace trvale udržitelných a produktivních systémů hospodaření na půdě.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost