Zásady a pravidla registrace organických a organominerálních hnojiv vyrobených při použití bioodpadů

Registrace hnojiv se řídí ustanoveními zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů. Úplné znění zákona je pod č. 461/2004 Sb. Předmětem úpravy jsou v § 1 odst. 1) podmínky uvádění do oběhu hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů, kterých se týká registrace podle § 3, 4, 5, 6 a 7. Zákon se nevztahuje na hnojiva, která jsou určena výhradně pro vývoz a jsou takto zřetelně označena (§ 1 odst. 2a) a hnojiva poskytovaná v množství nezbytném pro účely výzkumu, vývoje a pokusnictví (§ 1 odst.2b). Ustanovení zákona se použijí pro statková hnojiva pouze tehdy, je-li to v nich výslovně uvedeno a v rozsahu jimi stanoveném. Na hnojiva , která jsou určena k použití jako suroviny k dalšímu zpracování, se použijí ustanovení vyjmenovaná v § 2 odst. 3 – registrace se na ně také nevztahuje.

Pro účely tohoto zákona se v § 2 vymezují pojmy. Pod písmenem a) hnojivem látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu čí kvality produkce. Rozdělení hnojiv na minerální, organická a organominerální je uvedeno ve vyhlášce č. 474/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tabulky typů). Statkovým hnojivem (písm. b) se rozumí hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu (např. posečená tráva, shrabané listí) a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány.

Dále v § 2 zákona se rozumí pod písmenem f ) uváděním do oběhu nabízení hnojiv a statkových hnojiv k prodeji nebo jinému způsobu převodu, jejich prodej nebo jiný způsob převodu (např. bezúplatné předání, darování)  a skladování za účelem prodeje nebo jiného způsobu převodu. Uváděním hnojiv do oběhu se také rozumí jejich nabízení formou inzerce v médiích včetně internetu.

Rizikovým prvkem (§ 2 písm. h) se rozumí prvek, který může nepříznivě ovlivnit vlastnosti půdy nebo kvalitu produkce nebo potravní řetězec. Typem hnojiva (§ 2 písm. i) je hnojivo se stanoveným obsahem živin a shodnou formou a rozpustností živin.

Uvádění hnojiv do oběhu vymezuje § 3. Do oběhu (odst. 1) smějí výrobci, dovozci a dodavatelé (vymezeni podle zákona na ochranu spotřebitele) uvádět pouze hnojiva, která jsou registrovaná (písm. a), která neohrožují úrodnost půdy ani zdraví lidí nebo zvířat (písm. b), nepoškozují životní prostředí (písm. c), splňují požadavky na označení, balení a skladování, stanovené tímto zákonem (písm. d) a nejsou znehodnocena (písm. e). Na statková hnojiva se nevztahuje povinnost registrace, neboť v § 3 odst. 1 nejsou uvedena. Do oběhu je nepřípustné uvést hnojivo nebo statkové hnojivo neoznačené (odst. 2 písm. a), označené nepravdivými nebo klamavými údaji (písm. b), hnojivo u něhož obsah rizikových prvků je vyšší než stanoví vyhláška (písm. c). Na statková hnojiva se ustanovení odst. 2 písm. a) nevztahuje, pokud je dodáváno výrobcem přímo spotřebiteli a tento na označení netrvá.

Požadavky na hnojiva jsou stanoveny vyhláškou č. 474/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 401/2004 Sb.) Tato vyhláška stanoví rizikové prvky a jejich limitní hodnoty v hnojivech, typy hnojiv, způsoby označování a balení hnojiv.

Limitní hodnoty rizikových prvků v organických a statkových hnojivech jsou v mg/kg sušiny : kadmium 2, olovo 100, rtuť 1,0, arsen 10, chrom 100, molybden 5, nikl 50, měď 100, zinek 300, nebo 400 pro statková hnojiva nebo 500 pro průmyslové komposty s využitím kalů z čistíren odpadních vod. Jsou to celkové obsahy po rozkladu směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených podmínek. Metody stanovení jsou uvedeny ve vyhlášce pod bodem 10.2.

Registrace hnojiv je uvedena v § 4. O registraci (odst. 1) rozhoduje ÚKZÚZ na základě žádosti výrobce nebo dovozce, kteří jsou oprávněni k podnikání podle zvláštních předpisů (obchodní zákoník) a mají pobyt, jde-li o osobu fyzickou, nebo sídlo, jde-li o osobu právnickou, na území České republiky, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

Žádost o registraci (odst. 2 písm. a) obsahuje jméno, příjmení a pobyt žadatele, popřípadě identifikační číslo, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní jméno, sídlo, případně právní formu podnikání a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu; písm. b) údaje o výrobci v rozsahu písmene a), je-li žadatelem dovozce (dokládá se kopií výpisu z obchodního rejstříku nebo kopií živnostenského listu, v předmětu podnikání musí být uvedena obchodní činnost a výroba hnojiv), dále písm. c) název hnojiva, jeho druh, popřípadě i typ a písm. f) hmotnost hnojiva, popřípadě objem (např. specifikace balení, také § 7 odst. 5). Podle § 7 odst. 2 není dovoleno uvádět údaje označující hnojivo výrazy jako „ekologické nebo „biologické, a to ani použitím zkratek „eko“ nebo „bio“. Žádost musí být podepsána statutárním orgánem.

Nedílnou součástí žádosti jsou přílohy. Podle písm. d) musí být uveden obsah jednotlivých součástí hnojiva  a hodnoty chemických a fyzikálních vlastností hnojiva (§ 5odst.1 písm. c) včetně obsahu rizikových prvků (dokládá se technickou dokumentací výrobku, např. bezpečnostním listem, technickou normou apod.) ; rozsah a způsob použití hnojiva a podmínky jeho skladování (písm. g), dokládá se návodem na použití) a popis výrobního postupu včetně výčtu surovin použitých k výrobě hnojiva (písm. h).

Jelikož jsou v § 7 (označování a balení hnojiv) stanoveny další povinnosti, dokládají s k žádosti podle § 7 odst. 1 písm. e) varovná označení a informace pro manipulaci a pokyny k ochraně zdraví a bezpečnosti lidí a k ochraně životního prostředí a další údaje podle zvláštních předpisů (dokládá se např. posouzením zdravotní nezávadnosti); případně posouzení z hlediska jejich požární bezpečnosti.

Při podání žádosti (§ 4 odst. 3) musí žadatel uhradit správní poplatek ve výši 3 000,- Kč formou kolku. Dále je žadatel povinen poskytnout ústavu potřebné vzorky hnojiva či umožnit jejich odběr. Žadatel je také povinen poskytnout další podklady a informace nezbytné pro registrační řízení, pokud to vyplyne z již dodané dokumentace nebo průběhu registračního řízení. Podle § 4 odst. 8 hradí žadatel také náklady za odborné úkony spojené s registračním řízení (např.náklady na rozbory vzorků).

Podle § 4 odst. 4 splňuje-li hnojivo požadavky stanovené tímto zákonem a odpovídá-li typu uvedenému ve vyhlášce, tj. 18.1.a) organické hnojivo – vyrobené jako průmyslový kompost; 18.1.b) organické hnojivo – ze statkových hnojiv, vyrobené termofilní aerobní fermentací; 18.1.c) organické hnojivo vyrobené ze statkových hnojiv pomocí žížal Eisenia foetida; 18.1.d) organické hnojivo melasové výpalky zahuštěné; 18.1.e) organické hnojivo vyrobené zejména ze statkových hnojiv anaerobní fermentací nebo 18.2 organominerální hnojivo melasové výpalky zahuštěné obohacené, ústav vydá rozhodnutí o registraci nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena.

Neodpovídá-li hnojivo (§ 4 odst. 5) typu uvedenému ve vyhlášce, provede ústav přezkoušení jeho vlastností biologickými zkouškami a testy. O nezbytnosti přezkoušení žadatele uvědomí.

Ústav (§ 4 odst. 6) rozhodne o žádosti nejpozději do 6 měsíců, pokud registrační řízení nevyžaduje provedení biologických zkoušek (písm. a); do 18 měsíců, pokud je nezbytné provedení biologických zkoušek ve skleníku nebo v hale (písm. b) nebo do 36 měsíců, pokud je nezbytné provedení biologických zkoušek na poli (písm. c). Tyto lhůty souvisejí s možností provádět zkoušky většinou pouze ve vegetační sezóně.

Podle § 4 odst. 7 může ústav uznat výsledek přezkoušení provedeného jinými odbornými pracovišti (např. vysoké školy, výzkumné ústavy) včetně těch, které mají sídlo mimo území České republiky, a od vlastního přezkoušení upustit.

Jsou-li splněny požadavky tohoto zákona, ústav vydá rozhodnutí o registraci . Nejsou-li tyto požadavky splněny, a to ani ve lhůtě uvedené ve výzvě k doplnění žádosti, ústav žádost o registraci zamítne (§ 5 odst. 1). Rozhodnutí platí 5 let ode dne nabytí právní moci, není-li v rozhodnutí stanovena doba kratší; stanovení takové kratší doby v rozhodnutí o registraci musí být odůvodněno (odst. 2). Rozhodnutí může být prodloužena platnost za podmínek uvedených v § 5 odst. 3. Rozhodnutí může být zrušeno na písemnou žádost výrobce nebo dovozce (odst. 4 písm. a) nebo zjistí-li ústav při výkonu odborného dozoru porušení povinností stanovených v § 3 (odst. 4 písm b).

Ústav vede registr hnojiv, do kterého se zapisují registrovaná hnojiva (§ 6). Seznam registrovaných hnojiv zveřejňuje ústav ve Věstníku ústavu. Kromě písemné formy jsou věstníky zveřejněny i na webových stránkách ústavu: www.ukzuz.cz - věstníky odboru agrochemie, půdy a výživy rostli, k 1.lednu každého roku a doplňky k jednotlivým čtvrtletím. Na téže stránce je pod vstupním názvem Půda a hnojiva, další cesta: Registrace hnojiv –Registr hnojiv program pro registraci a následné vyhledávání registrovaných hnojiv. V programu se dá vyhledávat podle kriteria HNOJIVO (název, např. kompost) nebo VÝROBCE (DOVOZCE). Zde je uveřejňována také veškerá platná legislativa na úseku hnojiv v posledním, aktualizovaném znění.

Nedílnou součástí rozhodnutí o registraci je označení výrobku, což je etiketa nebo příbalový leták s údaji podle § 7. Etiketa je pevně spojená s obalem u balených hnojiv, příbalový leták se dává spotřebiteli s dodávkou hnojiva volně loženého v dokladech k ní se vztahujících (odst. 4). Osoba, která uvádí hnojivo do oběhu, je povinna v jeho označení uvést (podle § 7 písmen a) až h): údaje o výrobci včetně zahraničního výrobce a o dodavateli a to uvedením jména, popřípadě obchodního jména a místa podnikání  jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodního jména a sídla, jde-li o právnickou osobu; název hnojiva a číslo rozhodnutí o registraci, u typových hnojiv číslo typu; obsah jednotlivých součástí hnojiva včetně obsahu rizikových prvků; zrnitostní složení a specifické požadavky pro skladování a aplikaci;, varovná označení a informace pro manipulaci a pokyny k ochraně zdraví a bezpečnosti lidí a k ochraně životního prostředí; rozsah a způsob použití;, hmotnost nebo objem dodávaného hnojiva; dobu použitelnosti, datum výroby a číslo výrobní šarže. Označení hnojiva musí být v českém jazyce a musí být trvale čitelné (odst. 3). Hnojiva mimo volně ložených se musí balit do obalů umožňujících jejich manipulaci a spolehlivé a bezpečné skladování. Obaly musí umožňovat další využití nebo zneškodňování (odst. 5).

Toto jsou shrnuty vyčerpávajícím způsobem zásady a pravidla registrace organických hnojiv, která se samozřejmě vztahují i na organická hnojiva vyrobená při použití bioodpadů tak, jak je uvádí zákon o hnojivech. Mělo by z nich vyplynout, jak nahlížet na biologicky rozložitelné odpady, které ve společnosti ve velkém množství vznikají, pokud z nich chce někdo vyrobit a prodávat hnojivo. To, že je něco biologickým odpadem téměř nikdy neznamená, že je zároveň i dobrým hnojivem. Před rozhodnutím, zda se pustit do výroby hnojiva z BRO, které by se uvádělo do oběhu, je naprosto nutné mít kromě znalostí o jeho původu a vzniku kvalitní informace o jeho složení z hlediska jeho použití k výživě rostlin i o obsahu rizikových látek. Je nutné vybrat technologii a zvážit, zda je možné ji skutečně použít. Je nutné vybrat strojní zařízení, mechanizaci, která je velmi nákladná. Musí být k dispozici zkolaudované místo, vyhovující dalším zákonům (o odpadech, stavební, o vodách, o ovzduší apod.), což znamená velmi často značné problémy. Naprosto klíčovou roli zde hrají ekonomické faktory a z toho důvodu často téměř vojenská logistika svozu, odvozu. Při prodeji baleného hnojiva dnes hraje důležitou roli i obal, jeho atraktivnost pro zhýčkaného spotřebitele… Proces registrace není složitý, má však zákonem jednoznačně stanovené požadavky, které nelze pominout ani obejít. Bez jejich splnění nelze registrace dosáhnout. Registrované hnojivo je definovaným výrobkem s konkrétní technologií, ověřenou zdravotní nezávadností a zaručeným limitním obsahem rizikových prvků. Využití definovaného biologicky rozložitelného odpadu je v některých případech prověřeno staletími (statková hnojiva). V případě použití méně vhodných nebo praxí neprověřených surovin (BRO) je nutno vynaložit hodně úsilí i finančních prostředků k dosažení cíle – výrobě kvalitního hnojiva, které splní všechny požadavky zákona a je možné je uvádět do oběhu. Vzhledem ke vzrůstajícím problémům s likvidací odpadů je potřebným řešením cesta využití BRO jako suroviny k výrobě hnojiv, jehož realizaci, doufejme, bude stát stále víc podporovat.

Použitá literatura

Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění zákona: zákon č. 461/2004 Sb.), vyhláška č. 474/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 401/2004 Sb.)

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost