Biologicky rozložitelný komunální odpad a související legislativa

Evropská legislativa se až do současné doby v podstatě podrobněji nezabývá otázkami spojenými s problematikou nakládání s biologicky rozložitelnými frakcemi komunálního odpadu, ačkoliv zásadní Směrnice Rady (ES) č. 1999/31, o skládkách odpadů, povinně zavazuje všechny členské státy EU včetně naší republiky razantním způsobem omezit skládkování BRO, potažmo BRKO. Tato právní norma zcela jasně nařizuje snížení objemu tohoto druhu odpadu doposud ukládaného na skládky na 35 % v roce 2020 vztažených k 100 % produkovaného BRO v roce 1995. Rovněž tak i další přijatá Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98, o odpadech, deklaruje požadavek na provedení změn v legislativě jednotlivých členských států Evropské unie ve směru přijetí příslušných právních úprav nakládání s BRKO.

V těchto směrnicích je vyžadována zejména nutnost zavedení a provozování systémů separovaného sběru a třídění tohoto druhu odpadů a jeho následné a vhodné zpracování v kompostárenských zařízeních různých typů nebo v bioplynových stanicích, včetně praktických možností využití finálních produktů spolu se splněním nutných podmínek ochrany zdraví lidí i zabránění nežádoucí mikrobiální kontaminace dotčených složek životního prostředí.

Česká legislativa vymezuje právní rámec nakládání s BRKO především v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech v platném a účinném znění, dále pak v související vyhlášce č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů, ve vyhlášce č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném a účinném znění, jakož i ve vyhlášce č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky, v platném a účinném znění. Touto problematikou se zcela konkrétně zabývá vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, v platném a účinném znění. V této souvislosti je třeba také zmínit i zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, v platném a účinném znění a s ním související vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, v platném a účinném znění a vyhláška č. 377/2013 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, v platném a účinném znění, neboť se vztahují i na finální produkty zpracování BRO (BRKO), pokud jsou tyto využívány jako hnojiva a aplikovány na zemědělskou a lesní půdu.

Prozatím poslední změny v této oblasti přinesl zákon č. 229/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném a účinném znění. V této novele zákonodárce ukládá povinnost jednotlivým obcím, aby umožnily svým občanům třídit biodegradabilní odpady a k tomu účelu aby vyčlenily potřebná místa a prostory.

Podrobnosti a další pokyny nutné k naplnění dikce tohoto zákona stanovuje pak vyhláška MŽP č. 321/2014 Sb., o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů, v platném a účinném znění. V § 2 – „Biologicky rozložitelné komunální odpady“ je deklarována povinnost obce zajistit místo pro oddělené soustřeďování alespoň rostlinných BRKO (případně i BRKO živočišného původu), a to minimálně od 1. 4. do 31. 10. každého kalendářního roku podle způsobu následného nakládání s nimi. Při tomto soustřeďování BRKO, zejména v případě odpadů ze stravovacích zařízení, musejí být zajištěny potřebné podmínky ochrany zdraví lidí a složek životního prostředí (vhodný systém shromažďování BRKO, typy sběrných nádob, četnost svozu apod.). Vyhláška současně akceptuje splnění této požadované povinnosti pouhým zajištěním místa pro separované soustřeďování BRKO, do něhož je možno vkládat všechny rostlinné zbytky ze zahrad a údržby obecní zeleně. Zřetelně dlouhodobým cílem je zavedení systému komunitního kompostování v jednotlivých obcích.

Pro potřeby praktické realizace odděleného sběru a soustřeďování BRKO tento právní předpis rovněž v § 2 odst. 3 definuje pojem „komunální biologický odpad rostlinného původu“ jako „biologicky rozložitelný komunální odpad, který neobsahuje, ani nepřišel do kontaktu s biologickým odpadem živočišného původu nebo s vedlejšími produkty živočišného původu“. Potažmo pak i pojem „komunální biologický odpad živočišného původu“ je zákonodárcem v § 2 odst. 4 popsán coby „biologicky rozložitelný komunální odpad, který obsahuje nebo přišel do kontaktu s biologicky rozložitelným odpadem živočišného původu“.

Také českou vládou schválený a v současnosti platný a účinný Plán odpadového hospodářství ČR (dále jen POH ČR), který byl zveřejněn ve Sbírce zákonů ČR jako Příloha k Nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015-2024, a to v Kapitole 1.3.1.3 své Závazné části prohlašuje pro nakládání s BRO (BRKO) některé cíle za účelem splnění záměrů stanovených ve výše zmíněné Směrnici Rady (ES) č. 1999/31, o skládkách odpadů.

Ke splnění těchto rámcových záměrů současný POH ČR vyhlašuje i podrobnější zásady, byť dosti všeobecně pojaté. Jde zejména o povinnost obcí stanovit systém separovaného sběru BRO a následného nakládání s nimi, přičemž minimálně pro BRO rostlinného původu musí být oddělený sběr praktikován vždy a všude. Dále pak se jedná o zásadu podpory a rozvíjení systému sběru BRO, právě tak jako vytváření stimulů pro maximální využívání BRO a finálních produktů jejich zpracování spolu s budováním a rozvojem nutné infrastruktury.

V zájmu naplnění těchto obecných cílů a zásad jsou v platném a účinném POH ČR deklarovány i požadavky na řadu dílčích opatření, z nichž je třeba zdůraznit zejména nutnost stanovení minimálních technologických požadavků se záměrem dosažení jejich maximálního a optimálního využití při zajištění ochrany zdraví a složek životního prostředí. V nynějším POH ČR je rovněž požadována úprava právních norem s cílem podpory energetického využití takových složek BRKO, které nemohou být zpracovány ani v kompostárnách ani v bioplynových stanicích vzhledem ke svému heterogennímu charakteru či přítomnosti škodlivých látek.

POH ČR také prohlašuje za nutnost stanovení nezbytných parametrů pro různé druhy finálních výstupů ze zařízení pro zpracování BRO, pokud budou tyto produkty aplikovány do některé ze složek životního prostředí, a to patřičnou legislativní formou. K tomu účelu zároveň ustanovuje za potřebné zajištění a stálé aktualizování kvalitní datové základny o produkci BRO a jejich zpracování, jakož i o příslušných zařízeních k tomu účelu sloužících.

Všechna tato a další opatření zmiňovaná v platném a účinném POH ČR v podstatě souvisejí se základním požadavkem legislativního stanovení zákazu skládkování směsného komunálního odpadu i odpadů recyklovatelných a využitelných od roku 2024 (Závazná část POH ČR – Kapitola 1.3.1.3 – Opatření – písmeno w).

Hygienizaci BRKO, která je jednou z nezbytných podmínek řádného zpracování biodpadů, lze definovat jako odstraňování či výrazné snižování počtu a množství patogenních mikroorganismů anebo alespoň omezení jejich životnosti, vývoje a rozmnožování pomocí technologického využití patřičně vysokých teplot v závislosti na působení času. K problematice hygienizace BRKO jsou vztaženy níže uvedené právní předpisy.

V zákoně č. 314/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném a účinném znění, zákonodárce zohledňuje aktuální nároky evropské legislativy a upravuje nakládání s BRO (BRKO) s cílem podporovat jeho materiálové využití a zařazuje tyto odpady mezi tzv. vybrané druhy odpadů, pro něž je nutno stanovit některé zvláštní požadavky pro nakládání s nimi. Toto ustanovení 4. části dotčeného zákona č. 314/2006 Sb. lze vztáhnout i na potřebné zajištění hygienizace BRKO.

Rovněž tak i ve výše zmíněné vyhlášce č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, v platném a účinném znění, je upřesněn § 14 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v účinném a platném znění, ve vztahu k technickým zařízením pro zpracování bioodpadů. Všechna zařízení, která se zabývají jakýmkoli způsobem nakládáním a zpracováváním BRO, respektive BRKO, musejí splňovat přísné požadavky na účinnost hygienizace v průběhu celého technologického procesu. Hodnocení kvality a zdravotní nezávadnosti produktů je založena na laboratorních analýzách odebraných vzorků substrátu nebo digestátu, přičemž je sledována zejména přítomnost indikátorových patogenních mikroorganismů. Jejich limitní hodnoty se udávají v KTJ (kolonie tvořící jednotku).

Před vlastním zahájením činnosti provozovny, v níž má probíhat zpracování biodegradabilních odpadů, u nichž je vždy možno reálně předpokládat znečištění mikrobiálními patogeny, ať již primární nebo sekundární, vyžaduje zákonodárce provedení tzv. validace technologického procesu. Tato validace je rovněž prováděna dvakrát do roka (v zimě a v létě) během běžného provozu dotčeného zařízení a také pokud byly prokázány nedostatky v účinnosti prováděného způsobu hygienizace. Validace procesu je podložena výsledky testů přímého hodnocení technologických postupů z hlediska přítomnosti indikátorových mikroorganismů. Ze široké škály možných mikrobiálních patogenů jsou zákonodárcem vybrány tři skupiny, a to bakterie rodu Salmonellae, termotolerantní koliformní bakterie a enterokoky z hodnocených vzorků stabilizovaného kompostárenského substrátu, případně stabilizovaného digestátu. Při každé kontrole finálního produktu se odebírá 5 vzorků materiálu, přičemž limitní hodnoty termotolerantních bakterií a enterokoků jsou stanoveny na ˂ 10³ KTJ g^-1, zatímco u bakterií rodu Salmonellae je požadována jejich naprostá absence v 50 g vzorkovaného produktu.

V případě produktů biologického zpracování BRO, které mají být aplikovány na půdu, která není zemědělská ani lesní, je kontrola jejich kvality a zdravotní nezávadnosti prováděna Českou inspekcí životního prostředí. Při využití kompostárenských substrátů jako hnojiva na ornou a lesní půdu je pak třeba dodržovat i ustanovení zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, v platném a účinném znění a vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, v platném a účinném znění, z nichž vyplývá, že pokud výstup ze zařízení kompostáren vyhovuje stanoveným kritériím, může být registrován jako průmyslový kompost a může být následně uváděn na trh jako organické či organominerální hnojivo. Kvalita těchto substrátů je kontrolována Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským podle zákona č. 279/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, v platném a účinném znění.

Při zpracování některých vedlejších produktů živočišného původu v dotčených provozovnách musí být rovněž naplňována dikce Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, jež nejsou určeny k lidské spotřebě, ve znění pozdějšího Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, v němž jsou deklarovány aktuální změny a další podrobná ustanovení o nutných hygienizačních zásadách. Tato závazná právní norma vypočítává různé druhy bioodpadů a rozřazuje je do tří kategorií s rozdílnými kritérii pro jejich zpracování. Seznam těchto odpadních materiálů je velice rozsáhlý a zahrnuje v sobě například i jateční odpady, potraviny s obsahem surovin živočišného původu a také tzv. gastroodpad (odpady z kuchyní) a je uveden jako Příloha VI tohoto dokumentu. Prováděcím předpisem tohoto legislativního dokumentu je Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011.

Zmíněné evropské normy podávají velmi podrobnou specifikaci podmínek řádného nakládání s těmito druhy biologicky degradabilních odpadů v kompostárenských provozech. Kromě požadavků na validaci výstupních kontrol jsou v nich zakotvena i relevantní měřítka k posouzení a hodnocení celého cyklu zpracování BRO v těchto zařízeních.

Všechny typy kompostáren zpracovávající tzv. gastroodpad musejí splňovat některé základní předpoklady, mezi něž patří kupříkladu mechanické zdrobnění a nadrcení vstupní suroviny na zrnitost ˂12 mm před vložením do zakládky, působení teploty 70 °C na zpracovávaný materiál po dobu nejméně 60 minut v uzavřeném bioreaktoru (fermentoru), průběžné sledování a zaznamenávání teploty zrajícího kompostu pravidelně a řádně kalibrovanými teploměry (zjištěné údaje podléhají povinnosti archivace), jakož i analýza odebraných kontrolních vzorků substrátu v akreditované laboratoři s cílem zjištění možné přítomnosti nežádoucích látek a mikrobiálních patogenů.

K dalším povinnostem provozovatele kompostárny, která zpracovává tzv. gastroodpad, patří také zřízení dvou od sebe separovaných zón, přičemž za zónu nečistou se pokládá kryté místo pro příjem vstupní suroviny s možností snadné sanitace prostoru, např. spádováním dlažby apod. V kompostárně musí existovat příslušné čistící a dezinfekční zařízení, a to jak pro nádoby či nádrže pro shromažďování tzv. gastroodpadu, ale i pro vozidla a vyprázdněné nádoby při výjezdu z nečisté zóny. Nečistá zóna i zmíněná dezinfekční technika musí být situována tak, aby nedocházelo k nežádoucí druhotné kontaminaci finálního produktu. Vstupující odpadní surovina musí být zpracovávána v co nejkratším možném čase a musí být shromažďována vhodným způsobem s cílem zabránění možného kontaktu s výstupním kompostárenským substrátem. Zaměstnanci kompostárny pracující v nečisté zóně se musejí při odchodu z ní převléci do čistého pracovního oděvu nebo si alespoň musejí vydezinfikovat pracovní obuv; potažmo i pracovní pomůcky a nástroje musejí být při přemísťování z nečisté zóny do zóny čisté řádně očištěny a podrobeny dezinfekci. Přísná pravidla platí i pro náležité zabezpečení zón, v nichž je tzv. gastroodpad přijímán, shromažďován nebo zpracováván, před vniknutím ptáků, hlodavců, hmyzu či jiných živočichů, přičemž k tomuto účelu je zapotřebí vypracovat, používat a dodržovat závazný interní program na kontrolu a eliminaci škůdců.

Při zpracování BRO musí být finální produkt kompostování vždy podroben vzorkování a analýzám k zjištění možné přítomnosti patogenní bakterie druhu Escherichia coli. Zpřesňující výklad výše zmíněného evropského nařízení z ledna 2007 stanovuje povinnost pro každého provozovatele kompostárenského zařízení průkazným způsobem prokázat 5 log redukci mikrobiálních patogenů (log redukce vyjadřuje snížení hodnoty množství těchto mikroorganismů v násobcích 10.1 log). Pro zpracování tzv. gastroodpadu si však mohou jednotlivé státy Evropské unie určit svoje vlastní stanovení těchto limitních hodnot.

V návaznosti na výše zmíněné evropské předpisy a ve snaze zajistit potřebnou implementaci jejich ustanovení jsou rovněž v odstavci C Přílohy 2 vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, v platném a účinném znění, souhrnně a taxativně vyjmenovány požadavky na jednotlivé technologie zpracování BRO včetně nutných zásad hygienizace kompostu a sanitace zařízení kompostáren.

Jako praktické pomůcky, v nichž jsou shrnuty potřebné informace a rady pro obce i podnikatelské subjekty v souvislosti s nakládáním s BRKO, vydalo a na svých webových stránkách uveřejnilo Ministerstvo životního prostředí ČR několik metodických návodů. Jedná se především o materiál, který se věnuje konkrétním způsobům třídění a sběru BRKO, s názvem „Způsob sběru BRKO v obcích dle koncového způsobu využití“ a dále o dokumenty týkající se některých dalších relevantních otázek jako například „Metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady podle stávajících právních předpisů“ a „Metodický návod – komunitní/obecní kompostárna“.

Současný POH ČR v této souvislosti stanovuje pouze dosti obecnou zásadu, a to „důsledně kontrolovat nakládání s odpadem ze stravovacích zařízení a s odpady vedlejších živočišných produktů v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009“ (Závazná část POH ČR – Kapitola 1.3.1.3 – Opatření – písmeno s).

Ani Kapitola 1.3.3.1 POH ČR – Vedlejší produkty živočišného původu a biologicky rozložitelné odpady z kuchyní a stravoven neobsahuje žádné konkrétní návrhy, když formuluje pod písmenem

b) jeden ze svých cílů takto: „správně nakládat s biologicky rozložitelnými odpady z kuchyní a stravoven a vedlejšími produkty živočišného původu a snižovat tak negativní účinky spojené s nakládáním s nimi na lidské zdraví a životní prostředí.“ V návrhu opatření ke splnění tohoto cíle POH ČR pouze opakuje zásadu z výše citované Kapitoly 1.3.1.3, jestliže pod písmenem e) stanovuje: „důsledně kontrolovat nakládání s biologicky rozložitelnými odpady z kuchyní a stravoven a s vedlejšími produkty živočišného původu, navrhovat a přijímat odpovídající opatření.“

Text pod písmenem l) Kapitoly 1.3.1.3 POH ČR – Opatření je poněkud konkrétnější, když požaduje „stanovit minimální požadavky na technologie pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů a na vlastnosti výstupních produktů, za účelem dosažení vysokého využití produktů a splnění všech nároků na ochranu lidského zdraví a životního prostředí“, právě tak jako s tím související požadavek deklarovaný pod písmenem z): „legislativně stanovit parametry pro výstupy ze zařízení zpracovávající bioodpad, které budou využívány do životního prostředí“.

Právní normy týkající se problematiky nakládání s BRO (BRKO) mají kromě svého hlavního cíle, kterým je vytvoření legislativního rámce pro optimální využívání tohoto druhu odpadů, také za úkol zajištění ochrany veřejného zdraví a složek životního prostředí při nakládání s biodegradabilními frakcemi odpadů a při následné aplikaci finálních produktů kompostování a anaerobní digesce. Již ze samé podstaty materiálů, které podléhají biologickému rozkladu, vyplývá, že rizika mikrobiální kontaminace jsou značně vysoká. Současná legislativa sice některá z těchto rizik zohledňuje (zjišťování výskytu některých indikátorových patogenních mikroorganismů a bakterie druhu Escherichia coli), v budoucnosti bude však zřejmě nutno důkladněji ošetřit nároky na hygienizaci a zdravotní nezávadnost kompostárenských substrátů v souvislosti s požadavky na zvyšování objemu i rozšiřování druhů bioodpadů takto zpracovávaných (např. tzv. gastroodpad a produkty živočišného původu).

Použitá literatura:

[1] Směrnice Rady (ES) č. 1999/31 ze dne 26. dubna 1999, o skládkách odpadů

[2] Směrnice Rady (ES) č. 2008/98 ze dne 19. listopadu 2008, o odpadech a změně některých směrnic

[3] Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, jež nejsou určeny k lidské spotřebě

[4] Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009, o hygienických pravidlech pro vedlejší živočišné produkty, jež nejsou určeny k lidské spotřebě

[5] Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, jež nejsou určeny k lidské spotřebě, a provádí Směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice

[6] Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), v platném a účinném znění

[7] Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném a účinném znění

[8] Zákon č. 314/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném a účinném znění

[9] Zákon č. 279/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním a kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), v platném a účinném znění

[10] Zákon č. 229/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném a účinném znění

[11] Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, v platném a účinném znění

[12] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), v platném a účinném znění

[13] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném a účinném znění

[14] Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, v platném a účinném znění

[15] Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady), v platném a účinném znění

[16] Vyhláška č. 377/2013 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, v platném a účinném znění

[17] Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 321/2014 Sb., o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů, v platném a účinném znění

[18] Nařízení Vlády ČR č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015 - 2024

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost