Poohlédnutí se za rozvojem OZE v poslední dekádě

Pro pochopení toho, kam jsme se posunuli, je třeba pohlédnout do roku 2009. Je dobré si připomenout, že tehdejší vláda skončila vyslovením nedůvěry počátkem května 2009, a byla nahrazena tzv. úřednickou vládou. Právě tento okamžik měl zásadní vliv na vývoj OZE a spoustu dalších věcí týkajících se energetiky v Česku.

Foto: Robbie Sproule @Flickr.com

Celá Evropa žila novou klimatickou dohodou a připravovala se na vlastní boj s klimatickou změnou, zatímco největší ekonomiky světa se začaly od Kjótského protokolu odvracet. Svět tleskal Al Gorovi a Čechy „proslavoval” ve světě protiproud Václava Klause zhmotněný v knize Modrá, nikoli zelená planeta.

V roce 2005 vešel v platnost průlomový zákon o podpoře OZE, který nastartoval naprosto nový a doposud nevídaný plán na rozvoj OZE, a s tím spojeného know-how, investic, zaměstnanosti, a rozpadu „velké“ energetiky. V roce 2009 jsme se tedy mohli pochlubit cca 280 MW instalovaného výkonu v malých vodních elektrárnách, 150 MW ve větru, 65 MW ve fotovoltaice, 50 MW v bioplynu a 22 MW ve skládkovém plynu.

Česko bez energetické koncepce

Česká republika v rámci příprav na další klimatickou dohodu, která měla být uzavřena v Kodani v prosinci 2009, představila aktualizaci Státní energetické koncepce (SEK), která ve svém podnadpisu velkoryse slibovala „Česko 2050: nízkoemisní a bezpečná energetika s trvale přebytkovou bilancí“.

Asi nejlépe shrnuje koncepci tehdejší ministr MPO Tošovský "SEK má ambici skloubit environmentální a ekonomické zájmy České republiky tak, abychom za 40 let dospěli k nízkoemisní a bezpečné energetice s trvale přebytkovou bilancí. Naše výpočty ukazují, že do roku 2020 dokážeme snížit emise oxidu uhličitého o 35 procent a do roku 2050 dokonce o více než 50 procent oproti roku 1990.“ 

Materiál měl být výsledkem široké dvouleté diskuze v jejímž výsledku stálo: „Vyrovnaný a široce diverzifikovaný energetický mix, který zaručí soběstačnost ve výrobě elektřiny. Energetickou bezpečnost také významně podpoří využití všech energetických zdrojů, kterými Česká republika disponuje. Proto koncepce počítá s těžbou uranových zásob a vybudováním tuzemského závodu na výrobu jaderného paliva, ale také s využitím kvalitního hnědého uhlí z lokalit blokovaných územními ekologickými limity.“¹

Tato slova však vzbudila bouřlivou reakci. Začal boj občanů za neprolomení těžebních limitů a nedovolení obnovení těžby uranu chemickou metodou. Slibovaná SEK se ke schválení na stůl vládě nedostala ještě několik následujících let.

Zpackaná regulace a její důsledky

Mezitím probíhal boj o čas při dokončování nových výroben na bioplyn a těch využívajících slunce. Bioplynové stanice bojovaly o povinnost využít část tepla, která byla nově vázána na vyšší výplatu podpory. Velká politická nestabilita vždy před koncem roku přiváděla všechny, kteří měli rozestavěno, k šílenství. Cenové rozhodnutí se měnilo v listopadu 2011, a to už nebylo moc času do konce roku dotáhnout projekt za podmínek platných při začátku výstavby. Těm, co to zažili, dodnes přeběhne při této vzpomínce mráz po zádech. O to větší stres to byl pro stavitele fotovoltaických elektráren, u kterých nešlo o úpravu podmínek, ale přímo o radikální změnu výkupní ceny.

Doba temna

Po překotném období rozmachu obnovitelných zdrojů nastupuje „doba temna” udávána novým zákonem o podporovaných zdrojích (tedy zákonem o zastavení podpory OZE). V té však ještě svítí na nějaký čas plamínek z biomasy, která je ještě s výjimečnou podporou spoluspalována ve velkých zdrojích společně s uhlím. V této době zatracovaného OZE však bylo jisté, že si lidé již nenechají jen tak líbit další podobný skandál, jako v případě fotovoltaického boomu tzv. „solárních baronů“, a proto i hlasy dříve naprosto nevýznamné mohly zaznít velmi silně a důrazně. 

Jeden z takových hlasů říká, že spoluspalování sice pomohlo vytvořit trh s biomasou, vzápětí jej ale stihlo i výrazně pokroutit. Malé teplárny nemají v boji s velkými elektrárnami šanci a schází jim biomasa pro vytápění domů. Zde nabývá na významu spojení malých výrobců energie v silný hlas asociace. Noviny citují Jana Habarta ze sdružení CZ Biom: "Malých výtopen, které mají problémy sehnat palivo, je ale více.“ Spoluspalování bylo ukončeno a velká energetika se musela smířit s tím, že jejich zájmy již nejsou vždy prioritou.

Právě tento moment je skutečným rozpadem a koncem velké energetiky, která doposud udávala směr, paradoxně i v případě akcelerace výstavby decentrálních fotovoltaických zdrojů. Jediné, co zůstalo stranou jejich zájmu byl bioplyn, který je opravdu specifický a pevně spjatý s lokálními možnostmi. Když velká energetika pochopila, že nebude na území Česka stavět bioplynky o výkonu 5 a 10 MW, tak tento obor opustila. Díky tomu se instalovaný výkon bioplynu po stovkách kilowatt rozprostřel mezi zemědělce, kde vytváří největší synergie, i když není žádným zlatým dolem.

Tyto události vedly mnohde k nesmyslný protestům místních obyvatel proti všemu. Tím docházelo k další regulaci výstavby, když obyvatelé v referendu neumožnili výstavbu bioplynové stanice, protahovali přípravu výstavby větrných elektráren nezřídka na 5 až 7 let, nebo pro změnu odmítali teplo z centrální výtopny. Jako se vláda nedokázala shodnout na státní energetické koncepci, tak se ani občané nedokázali zorientovat v přínosech obnovitelných zdrojů.

Na oboru OZE se velkou měrou podepsala bývalá předsedkyně ERÚ, která kromě nejistot ohledně vydání cenového rozhodnutí ke konci roku 2016, tolik se podobající těm z dob výstavby, pokračovala kontrolou přiměřenosti podpory. Takzvaná překompenzace je strašákem, který však nejvíce znepokojuje snaživé a ve svém oboru nejlepší provozovatele. Na neúměrné zisky solárních baronů vzniklé vybudováním a prodejem elektráren, kteří stojí největší měrou za pokřivením jména OZE, je však jakákoliv srážková daň i překompenzace krátká.

Všichni za jednoho, jeden za všechny

Všechno zlé je k něčemu dobré. V počátku tohoto období o sobě jednotlivé sektory OZE téměř nevěděly, zřídkakdy společně komunikovaly. V řadě případů mezi sektory, jako je například výroba elektřiny větrných elektráren či bioplynu, panovala dokonce určitá nevraživost. Možná i právě díky obrovským tlakům a nepřízni zákonodárců se podařilo sektor OZE stmelit pod hlavičkou Komory obnovitelných zdrojů, jejímž prvním předsedou a zakladatelem se stal Martin Bursík. CZ Biom je jejím zakládajícím členem a Jan Habart je dnes jejím místopředsedou. Díky koordinaci aktivit a názorů ze všech sektorů OZE se dnes Komora OZE stala významným partnerem státní správy. V současnosti se tak daří prosazovat návrhy na nové podpory jako je biometan, podpora výroby elektřiny z OZE a nové schéma podpory tepla.

Závěrem

Ohlédneme-li se za minulou dekádou zjistíme, že boj s klimatem jsme ještě rozhodně nevyhráli, a že jsme se spíš posunuli z období výstrahy před změnou klimatu do období nevratného počátku změn. To by nás asi bez ohledu na jakýkoliv názor mělo transformovat z Homo sapiens sapiens, člověka moudrého přemoudrého, na Homo sapiens cautus, člověka moudrého ohleduplného. Když se vlastně ohlédneme zpět, tak si můžeme pogratulovat, že i přes všechny ty komplikace, politické obstrukce, aféry, manipulace s veřejným míněním a ekonomickým tlakem, se nám podařilo dostat obor OZE alespoň tam kde je, a ještě k tomu nejen věřit v lepší budoucnost, ale i pracovat na ni.

Vývoj produkce OZE v poslední dekádě:

---

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost