Odborné články

Příprava na certifikace udržitelné elektřiny a tepla z pevné biomasy a bioplynu

Pozn.: V článku jsme opravili nepřesnou formulaci týkající se prvního sběrného místa. Tento rozsah certifikace se vztahuje pouze na podniky, které nakupují biomasu od jiného pěstitele. Rozsah není potřeba, pokud v bioplynové stanici využívám substráty pouze z vlastní produkce nebo nakupuji od prostředníka (obchodníka), který již musí mít sám platný certifikát od jednoho ze systémů (na rozsah obchodník).

Novelizovaný zákon o podporovaných zdrojích (č. 382/2021 Sb.), který nabude účinnosti 1. ledna 2022, zavádí v Česku kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro elektřinu a teplo z pevné biomasy a bioplynu, na které výrobce nárokuje veřejnou podporu. Zákon vychází z evropské směrnice na podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů (2018/2001), která platí od července 2021. Legislativa klade nové požadavky na příjemce podpory, které se týkají udržitelné produkce biomasy, dokumentace k dodávkám biomasy v celém dodavatelském řetězci a úsporu emisí skleníkových plynů. Provozovatelé bioplynových stanic nebo elektráren a tepláren spalujících dřevní štěpku nebo slámu musí splnit podobné požadavky, jako dosud plnili výrobci biopaliv (a biometanu) spotřebovaných v dopravě. Zájemců o certifikaci dodavatelského a výrobního řetězce jsou stovky a nezbývá mnoho času. Český zákon sice obsahuje přechodná ustanovení, ale i tak je nejvyšší čas se na novou regulaci a první audit připravit. V tomto článku se pokoušíme přiblížit, jak se na novou certifikaci mohou připravovat výrobci elektřiny a tepla z bioplynu a pevné biomasy v zařízeních zprovozněných před rokem 2021. Necháváme tedy malinko stranou sektor biopaliv pro dopravu a biokapalin a pouze okrajově zmiňujeme problematiku úspor emisí skleníkových plynů. Nevěnujeme se také výrobnám biometanu, kterých je v Česku zatím jen malý počet, ať již vyrábí biometan, který skončí v dopravě nebo jako palivo při výrobě elektřiny a tepla.

Foto: Federico Respini@Unsplash.com

Pravidla se týkají „jen” velkých bioplynek a tepláren

Pravidla se týkají pouze velkých zařízení: bioplynových stanic se jmenovitým tepelným příkonem větším než 2 MW a elektráren a tepláren spalujících pevnou biomasu jako je štěpka nebo sláma s příkonem větším než 20 MW. Zákon nehovoří o elektrickém výkonu. Zpozornět by měli všichni provozovatelé bioplynových stanic s elektrickým výkonem vyšším než 800 kW (pokud uvažujeme účinnost výroby elektřiny 40 %) a zdroje spalující pevnou biomasu s elektrickým výkonem vyšším než 5 MW.

Kritéria udržitelnosti řeší původ biomasy

Kritéria udržitelnosti říkají, jakým způsobem se zemědělci nebo vlastníci lesů mají starat o půdu, ze které paliva z biomasy pochází. Obecně jde o ochranu klimatu (v centru pozornosti jsou ekosystémy, které ukládají velké množství uhlíku) a životního prostředí (zejména biodiverzity). Zájmem, který zákonodárci sledují, jsou zdravé lesy nebo dobrý stav zemědělské půdy.

Směrnice rozděluje biomasu na tři základní kategorie:

  • zemědělskou (agricultural biomass, AGRI),
  • lesní (forest biomass, FOREST),
  • odpady a zbytky z ostatních sektorů (waste and residue, WaR).

Zemědělská biomasa zahrnuje také odpady a zbytky ze zemědělství, takže kromě kukuřičné siláže nebo senáže do této kategorie (AGRI) patří sláma jako zbytek z pěstování obilovin. Lesní biomasa zahrnuje například lesní těžební zbytky. Odpad, který vzniká na pile nebo v dřevozpracujícím průmyslu však spadá do kategorie odpadů a zbytků z ostatních sektorů (než je lesnictví a zemědělství). Občas může přiřazení materiálu překvapit, kejda z živočišné výroby je například v systému SURE odpadem a zbytkem mimo zemědělství a lesnictví (WaR).

Pravidla směrnice a českého zákona se týkají biomasy bez ohledu na její geografický původ. Mnohým požadavkům, které se týkají samotného pěstování biomasy, nebude problém dostát díky legislativě, kterou musí zemědělci nebo vlastníci lesů v Česku a EU dodržovat tak jako tak.

Zemědělská biomasa

Zemědělská biomasa nesmí pocházet z orné půdy, kvůli které se vykácel les nebo vysušil mokřad. Musí být zajištěna péče o kvalitu půdy a obsah organické hmoty. V průběhu auditu, bude certifikační orgán například zkoumat, zda je zemědělec příjemcem dotací, a pokud ano, také splnění požadavku kontrol podmíněnosti a hospodaření v souladu se standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES). Auditor/-ka může zkoumat, zda byl půdní blok, na kterém zemědělec vypěstoval kukuřičnou siláž pro bioplynovou stanici, v roce 2008 evidován jako orná půda nahlédnutím do databáze LPIS. Pokud senáž pochází z chráněného území, bude se zajímat o příslušné povolení orgánu ochrany přírody.

Lesní biomasa

Získávání lesní biomasy nesmí ohrožovat produkční kapacitu lesů, musí být zajištěna obnova lesa po těžbě, splněny požadavky ochrany přírody, biodiverzity a půdy. Systém SURE například požaduje vypracování analýzy rizik, která zhodnotí, zda české zákony zaručují péči o lesy, která je v souladu s požadavky směrnice, a že si stát pravidla dokáže ohlídat. Území České republiky by pak bylo oblastí s nízkým rizikem neudržitelného tlaku na lesní ekosystémy. V budoucnu je šance, že by se producenti lesní biomasy mohli prokazovat platnými certifikáty běžnými v tomto odvětví jako je např. PEFC, kterým je certifikována velká část lesů v Česku.

Odpady a zbytky

Odpady a zbytky mimo lesnictví, zemědělství a akvakulturu nemusí dokládat kritéria udržitelnosti týkající se využívání půdy. Má se za to, že odpad nebo zbytek vznikl u původce odpadu.

Úspory emisí skleníkových plynů

Zařízení zprovozněná v roce 2021 a později musí kromě zajištění udržitelných paliv pro výrobu bioenergie dosáhnout zákonem stanovené úspory emisí skleníkových plynů elektřiny nebo tepla z biomasy ve srovnání s fosilními palivy.

Úspora pro nová zařízení, která vyrábí elektřinu a teplo, zprovozněná od roku 2021 by měla dosahovat nejméně 70 % a pro zařízení zprovozněná od roku 2026 pak 80 % při srovnání s emisemi referenčního fosilního paliva (v sektoru elektřiny 183 gCO2eq/MJ a v sektoru vytápění 80 gCO2eq/MJ). V sektoru biopaliv a biometanu spotřebovaných v dopravě, kterým se v tomto článku více nevěnujeme, musí úspora dosahovat 50, 60 nebo 65 % podle data zprovoznění výrobny paliva (a referenční fosilní palivo v dopravě má emise 94 gCO2eq/MJ).

Používá se metodika ze směrnice, která sleduje emise oxidu uhličitého, oxidu dusného a metanu na jednotku energie (gCO2eq/MJ). V případě spalovacích procesů se sledují pouze emise N2O a CH4. Počítají se emise spojené s pěstováním biomasy, zpracováním na palivo, přepravou, distribucí a použitím paliva.

Většině velkých zdrojů, kterých se nová certifikace týká, se zatím povinnost prokázat úsporu emisí vyrobené elektřiny a tepla vyhne, protože jde o zařízení, která jsou již delší dobu v provozu.

Na pozoru by se však měli mít hlavně investoři rozšiřující výrobu elektřiny a tepla v kogeneračních jednotkách o čištění bioplynu a dodávání biometanu do plynárenské soustavy nebo přímo ke spotřebě v dopravě. V článku se sice věnujeme elektřině a teplu, pravidla se však týkají i biometanu vtláčenému do sítě. Biometan používaný v dopravě musí podobná pravidla splňovat již delší dobu, díky původní směrnici RED 2009/28.

Sledovatelnost

Legislativa požaduje, aby s dodávkou biomasy putovala také data o zemi původu nebo o tom, že palivo bylo vypěstováno udržitelně (viz výše). Jde o zavedení či ověření, že ve firmě funguje systém řízení, který umožňuje zpětně dohledat kdo, kdy, kde a jak vyrobil paliva a energii z biomasy. To se týká každého článku dodavatelského řetězce elektřiny a tepla z bioplynu a pevné biomasy.

Zajišťovací řetězec v obecné rovině znamená, že společně s dodávkou biomasy, paliva z biomasy nebo výsledného produktu (elektřiny a tepla z biomasy) putují informace o zemi původu, typu materiálu, množství, dodavateli, odběrateli, emisích CO2eq nebo certifikačním systému.

Rozsah certifikace

Každá firma, která je součástí dodavatelského a výrobního řetězce, hraje jednu nebo více rolí podle toho, jak s biomasou, palivy z biomasy nebo energií z biomasy nakládá. Dodavatelský a výrobní řetězec tvoří:

  • producent zemědělské biomasy,
  • producent lesní biomasy,
  • producent odpadu,
  • první sběrné místo pro zemědělskou biomasu (subjekt, který nakupuje biomasu od pěstitele),
  • první sběrné místo pro lesní biomasu,
  • sběrné místo pro odpady,
  • zpracovatel biomasy,
  • výrobce bioplynu,
  • výrobce elektřiny,
  • výrobce tepla,
  • obchodník,
  • apod.

Zemědělské družstvo, které provozuje bioplynovou stanici může být zároveň producentem zemědělské biomasy (siláž, senáž), prvním sběrným místem zemědělské biomasy (pokud nakupuje siláž od přespolní zemědělské společnosti), sběrným místem pro odpady (odpad z potravinářského průmyslu, pokud nakupuje přímo od původce odpadu), výrobcem bioplynu a výrobcem elektřiny z bioplynu. Družstvo by mělo uvést také rozsah certifikace „ostatní (místo původu odpadů)" v systému KZR INiG nebo „producent odpadů a zbytků" v systému SURE, pokud je producentem kejdy z živočišné výroby.

Jednotlivé systémy (ISCC, SURE, REDcert, KZR INiG, apod.) tyto role resp. rozsah certifikace rozdělují podobně a základní myšlenka je stejná. Názvy a popisy jednotlivých kategorií se však mohou lišit.

Bilance vstupů a výstupů

Každý článek řetězce (rozhraní) musí dokumentovat množství a další charakteristiky biomasy (paliva z biomasy, elektřiny/tepla z biomasy), kterou nakupuje, a kterou prodává dalším subjektům.

Povinná je bilance vstupů a výstupů pro každé rozhraní za zvolené období. Může jít o jeden den, měsíc, čtvrtletí nebo v případě producentů biomasy a sběrných míst o jeden rok. 

Množství odchozí udržitelné biomasy (paliva, produktu), které má určité charakteristiky, jako například:

  • zemi původu,
  • druh (siláž, senáž nebo lesní těžební zbytky),
  • hmotnost v tunách pro pevnou biomasu, objem v metrech krychlových pro plynná paliva z biomasy, energii v megajoulech pro elektřinu a teplo,
  • emise skleníkových plynů v gCO2eq/kg sušiny pro paliva nebo gCO2eq/MJ pro elektřinu a teplo) apod.,

nesmí být ve zvoleném období větší než množství přijaté udržitelné biomasy (paliva).

Jako „udržitelná” se označuje biomasa, která splňuje pravidla režimu: udržitelné pěstování, možnost dosledovat původ a množství a pochází od subjektu, který má platný certifikát nebo dodal tzv. vlastní prohlášení výrobce biomasy nebo původce odpadu.

Každý má na výběr, zda sledovatelnost zajistí:

  • fyzickým oddělením každé dodávky (hard identity preservation) i v rámci vnitřních procesů ve firmě (skladování, zpracování na palivo, spálení), kdy je zachována identita každé dodávky na vstupu i výstupu.
  • oddělením udržitelné a neudržitelné biomasy (soft identity preservation), kdy je zachována identita alespoň mezi dodávkami udržitelné a neudržitelné biomasy.
  • systémem hmotnostní bilance (mass balance) při smíchání dodávek nebo materiálů s různými charakteristikami, které se na výstupu rozdělují tak, aby výsledný součet těchto dodávek – které již nelze jednoznačně identifikovat – odpovídal množství materiálu a příslušným vlastnostem, které byly na začátku.

Systém hmotnostní bilance je možné ilustrovat na příkladu fermentoru bioplynové stanice, do kterého vstupují různé substráty, ať již co se týče jejich druhu nebo původu. Ke vznikajícímu bioplynu je potřeba přiřadit odpovídající charakteristiky jako je množství, druh materiálu, země původu na základě obsahu vody v původní hmotě a výtěžnosti bioplynu (příklad konverzního faktoru).

Směrnice neumožňuje odděleně obchodovat s fyzickou biomasou a dokumenty o ní (book and claim).

Zdroj: přeloženo z ISCC EU 201 System Basics, graficky upraveno

Certifikace

Veřejná podpora jako je zelený bonus bude nově vyplácena pouze těm zařízením, která výše uvedené nároky splní a nechají si je ověřit u certifikační orgánů podle národních nebo mezinárodních režimů schválených Evropskou Komisí.

Společnost čeká uzavření spolupráce s certifikačním orgánem, registrace u vybraného systému, naplánování vstupního auditu, příprava na audit a po jeho úspěšném ukončení vydání certifikátu s platností na jeden rok. Certifikát uvádí, jaké role firma v řetězci hraje (pěstitel, obchodník, výrobce elektřiny) a s jakou biomasou nakládá (biomasa ze zemědělství, lesnictví, odpad).

Česká republika, na rozdíl od Finska, národní standard nepřipravila. České firmy proto musí spoléhat na mezinárodní standardy. Žádný mezinárodní režim ještě nebyl schválen oficiálně (listopad 2021), ale Evropská komise vyzvala členské státy, aby ty, které Komise „před-schválila”, uznávaly. Mezi 13 takto předběžně schválených režimů patří systémy SURE, ISCC, REDcert nebo KZR INiG.

S certifikací jsou spojené vstupní a roční poplatky správci vybraného systému a platba certifikačnímu orgánu za audit. Poplatky systému se většinou odvíjí od množství udržitelné biomasy nebo paliva, se kterou subjekt nakládá, nebo od obratu společnosti a jsou veřejně dostupné na webových stránkách. O nákladech na certifikační orgán rozhoduje počet dní, který je potřeba věnovat auditu, a cenová politika certifikační firmy.

Bureau Veritas, TÜV SÜD a United Registrar of Systems (URS) jsou podle našich informací jediné firmy, které se na certifikaci připravují v České republice. Nabízí certifikaci podle ISCC a SURE (Bureau Veritas, TÜV SÜD) a KZR INiG (URS). CZ Biom je národním partnerem systému SURE, za kterým stojí evropská asociace Bioenergy Europe a německý systém REDcert.

Provozuji bioplynovou stanici nebo teplárnu. Co teď?

Provozovatel velké bioplynové stanice, teplárny nebo elektrárny spalující pevnou biomasu se musí:

  • rozhodnout pro jeden z certifikačních režimů (systémů),
  • splnit požadavky příslušného systému podle oficiální dokumentace ve své společnosti,
  • následně svoji firmu nechat každý rok projít úspěšným auditem, který provede akreditovaný certifikační orgán,
  • stát se tak držitelem platného certifikátu a
  • pohlídat si, že články řetězce před ním udělají to samé (pokud nejsou pěstitelé biomasy nebo původci odpadů, kterým stačí „pouze” dokládat tzv. vlastní prohlášení a být předmětem kratší inspekce během auditu sběrného místa).

Při plánování vstupního auditu je důležité správně určit všechny role, které moje firma v řetězci zastává. Mnoho společností v řetězci udržitelné elektřiny z bioplynu – příjemci podpory ve formě zeleného bonusu na vyrobenou elektřinu – jsou zároveň pěstiteli zemědělské biomasy, původcem odpadu, prvním sběrným místem pro zemědělskou biomasu, sběrným místem pro odpady, výrobcem bioplynu a výrobcem elektřiny z bioplynu.

Klíčové je také správně zařadit jednotlivá paliva nebo substráty do tří základních kategorií (souvisí to s doporučením v odstavci výše). Týká se to hlavně problematiky odpadů a zbytků mimo lesnictví a zemědělství a zda jde skutečně o odpady či zbytky nebo spíše (vedlejší) produkty. Příkladem mohou být zbytky z výroby cukru a lihu z cukrové řepy, které jsou častým substrátem v bioplynových stanicích.

V průběhu samotného auditu již není prostor jeho rozsah doplňovat. Podcenění tohoto kroku může znamenat nutnost audit opakovat.

Shrnutí prvních kroků v přípravě na certifikace

  • Příkon: Zkontrolovat si, zda se na mě tato nová povinnost vztahuje. Hranice je dána celkovým jmenovitým tepelným příkonem zařízení, nikoli instalovaným elektrickým výkonem (v českém zákoně se hovoří o příkonu výrobny).
  • Dodavatelé: Zjistit počet dodavatelů, kteří budou také potřebovat certifikát. Zemědělec, který z vlastního pole dodává například kukuřičnou siláž, certifikát mít nemusí, ale subjekt, který siláž nakupuje – takzvané první sběrné místo – již ano. Samotní pěstitelé zemědělské nebo lesní biomasy a původci odpadů sice certifikát nutně nepotřebují (i když ho smějí získat), ale mohou být předmětem inspekce při auditu sběrného místa, pokud jsou vybráni do vzorku
  • Standard: Zvolit jeden z mezinárodních režimů jako je SURE, ISCC nebo KZR INiG.
  • Certifikační orgán: Uzavřít smlouvu s certifikačním orgánem, vyplnit vstupní dotazník a naplánovat termín prvního auditu.

Přechodná ustanovení českého zákona

Zákon č. 382/2021 Sb., jež tuto část kritérií udržitelnosti transponuje do českého práva, obsahuje přechodná ustanovení, která mohou ovlivnit rozhodování firem, kdy projít vstupním auditem. 

Výrobce elektřiny a tepla může do 30. 6. 2022 ve formě čestného prohlášení prokázat, že nová pravidla splňuje. Jde o jiný dokument, než jsou tzv. vlastní prohlášení výrobců zemědělské nebo lesní biomasy. Vzor prohlášení by měl být podle našich informací součástí vyhlášky, která se připravuje.

Biomasa vyprodukovaná do konce roku 2021 – tedy před účinností zákona – je také chápána jako udržitelná. Výrobce tak může nechat certifikaci třeba až na první polovinu roku 2022, i když všem raději doporučujeme brzkou certifikaci.

Problémem je, že zatímco výrobce bioenergie se první půlrok 2022 může prokázat čestným prohlášením, články dodavatelského řetězce před ním tuto výjimku podle českého zákona nemají.

Článek byl publikován v časopisu Biom 3/2021 Co přináší novela zákona o POZE?

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Certifikace kritérií udržitelnosti. Co Vás čeká a kdo může pomoci?
Využití potenciálu biometanu v plynárenství
Trh s bioplynem má v Česku velký potenciál
Co pomůže zvýšit uplatnění kompostu na orné půdě?
Doporučení zástupců průmyslu obnovitelných zdrojů z Komory OZE vládě, jak zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů
Carbon farming: Cesta k šetrnému a ziskovému hospodaření

Zobrazit ostatní články v kategorii Biometan, Bioodpady a kompostování, Bioplyn, Obnovitelné zdroje energie, Pelety a brikety, Spalování biomasy

Datum uveřejnění: 17.1.2022
Poslední změna: 26.1.2022
Počet shlédnutí: 1804

Citace tohoto článku:
DOLEŽAL, : Příprava na certifikace udržitelné elektřiny a tepla z pevné biomasy a bioplynu. Biom.cz [online]. 2022-01-17 [cit. 2022-05-16]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz-biometan/odborne-clanky/priprava-na-certifikace-udrzitelne-elektriny-a-tepla-z-pevne-biomasy-a-bioplynu>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto