Využití odpadů v zemědělství

Jednou ze základních priorit zastávaných Evropskou unií (EU) v rámci společné zemědělské politiky je udržitelný rozvoj zemědělství. V intencích tohoto principu je preferováno mimo jiné využívání obnovitelných zdrojů v zemědělství. Mezi tyto zdroje lze řadit také některé odpady, které se za určitých podmínek dají využít v zemědělství, neboť mají takové vlastnosti, které je k tomuto předurčují. Také odpadová politika EU potlačuje ukládání odpadů na skládky, podporuje bránění vzniku odpadů, jejich minimalizaci, recyklaci a využití.

Prioritním zájmem při využívání odpadů však je, zabránit při těchto aktivitách odpadového hospodářství nepříznivým dopadům na všechny složky životní prostředí a lidské zdraví.

V rámci Plánu odpadového hospodářství České republiky je jednou z priorit využití odpadů, které vykazují obsah organické hmoty, nebo mohou sloužit jako zlepšující materiál, na zemědělskou půdu. Jedná se zejména o:

• upravené kaly z čistíren odpadních vod,
• sedimenty z rybničních ploch a nádrží,
• masokostní a kostní moučky
• digestáty vzniklé při anaerobní digesci s výrobou bioplynu.

Upravené kaly ČOV - Směrnice Rady č. 86/278/EHS, o ochraně životního prostředí, zejména půdy při používání splaškových kalů v zemědělství, ve znění směrnice Rady č.91/692/EHS, uvádí, že kal může být cennou zemědělskou surovinou. Problematika čistírenských kalů je upravena v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (v § 32 a 33), a v jeho prováděcím předpisu, vyhlášce č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Dle § 73 cit. zákona vykonává kontrolu při dodržování povinností při používání kalů z čistíren odpadních vod Ministerstvo zemědělství (MZe). Před použitím v zemědělství ale zásadně musí být kal z ČOV podroben zpracování a následně důkladně prověřena jeho nezávadnost. Upravené kaly, jakožto odpady využitelné na zemědělské půdě jsou svým obsahem živin podobné některým organickým hnojivům a jsou přínosem pro výživu rostlin. Proto také byla kontrola využívání upravených kalů zařazena do věcné působnosti zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech a způsob použití na zemědělské půdě je v zásadě obdobný jako u používání statkových hnojiv. Dle § 1 odst. 3 zákona o hnojivech se ustanovení tohoto zákona použijí na statková hnojiva a na upravené kaly, jen je-li to v nich výslovně uvedeno a v rozsahu jimi stanoveném. Povinnosti týkající se používání upravených kalů doposud stanovené zákonem o odpadech a vyhláškou č. 382/2001 Sb., zákon o hnojivech v plné šíři respektuje. Do roku 2002 bylo evidováno využití upravených kalů z ČOV na zemědělské půdě v objemu 27% z celkové produkce kalů. Po zavedení shora uvedené legislativy, kleslo dle evidence v následujících letech využití upravených kalů na zemědělské půdě na 1% z celkové produkce, což ovšem neodpovídá skutečnosti a jedná se pravděpodobně o chybu ve výkaznictví.

Sedimenty z rybničních ploch a nádrží.

V České republice je cca 42 tis ha rybničních ploch, ve kterých je uloženo 197 mil. m³ usazenin , 33260 km drobných vodních toků a závlahových kanálů, ve kterých je uloženo 5 mil. m³ usazenin a 12275 km odvodňovacích kanálů, ve kterých je uloženo 0,8 mil m³ sedimentů. Materiál vytěžený ze dna těchto prvků hydrografické sítě je výsledkem přírodních procesů. V mnoha případech se jedná o jílovitohlinitý až jílovitý materiál s vysokým podílem organické hmoty. Existuje zde však reálné nebezpečí kontaminace sedimentu rizikovými prvky, jejichž obsah je přímo úměrný interakci voda - sediment. Při vyšších hodnotách pH vody vzrůstá jejich vazba na sediment, nízké hodnoty pH usnadňují naopak jejich uvolňování. Míra kontaminace sedimentu je vždy rozhodujícím faktorem při posuzování možnosti jeho zapravení do půdy, resp. pro stanovení množství sedimentu (aplikační dávky) na jeden hektar půdy. Minerální kontaminanty jsou specifické tím, že se v přírodním prostředí vyskytují v malých množstvích, avšak akumulují se zde bez možnosti odbourání přírodními procesy. V některých exponovaných lokalitách (bezprostřední blízkost dálnic nebo některých průmyslových závodů) přichází v úvahu také kontaminace organickými látkami s dlouhým poločasem rozkladu (chlorované látky typu PCB, dioxinů a aromatických uhlovodíků).

Vyhovuje-li sediment z hlediska zdravotních zkoušek, tzn., že obsahy rizikových látek jsou podlimitní, je základním ukazatelem pro vhodnost aplikace na zemědělské půdy zrnitostní skladba sedimentu, poměr C/N, potřeba vápnění a obsah živin.

Tab. 4: Doporučené aplikační dávky sedimentu pro přímou aplikaci na zemědělské půdy při dodržení limitů daných Vyhláškou 13/1992 Sb. (t.ha^-1)

sediment:		písčitohlinitý	hlinitý	jílovitohlinitý	jílovitý
půdy ostatní	orná půda	400	400-600	200-400	neaplikovat
	TTP	400-600	600-800	200-400	200-400
půdy písčité	orná půda	100-300	300-600	300-600	400
	TTP	400-600	600-800	200-400	400

Sediment , který nelze aplikovat na půdy přímo, je možno využít pro výrobu kompostu. Kompost před aplikací musí být znovu zkoušen a musí splnit podmínky vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva.

S ohledem na zmíněná rizika a také existence vysokého objemu permanentně vznikajícího sedimentu, je více než nutné stanovit pro využití sedimentů konkrétní podmínky, zakotvené legislativním předpisem, který se v současné době připravuje. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství pracují na prováděcí vyhlášce k zákonu o odpadech, která by podmínky nakládání se sedimenty ošetřila.

Masokostní a kostní moučky

Na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady č.1774/2002 z 3. října 2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě, vstoupila v platnost dne 1. listopadu 2003 vyhláška č. 284/2003 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech. Podle těchto právních předpisů se v České republice zakazuje použití kostních a masokostních mouček ke krmení hospodářských zvířat , ale není vyloučeno použití masokostních mouček na zemědělské půdě ke hnojení, pokud budou splněny podmínky zákona č.156/1998 Sb., o hnojivech. Roční produkce masokostních mouček v ČR, které jsou vyrobeny z nejméně rizikového materiálu a lze je tudíž použít pro účely hnojení, představuje cca 60 000 tun. V této souvislosti byla Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským ověřována možnost využití těchto materiálů ke hnojení. Z pohledu výživy rostlin jsou kostní a masokostní moučky materiálem s dlouhodobým hnojivým účinkem. Obsahují poměrně vysoký obsah fosforu a dusíku (2,6-6,5% P a 3-10% N), ale na druhé straně i tuku (8-11% i více). Pro hnojení polních plodin se v současné době běžně nepoužívají, spíše se doporučuje jejich využití jako suroviny do kompostů. Současně platné znění zákona č. 156/1998 Sb. o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů, nebrání legální registraci kostních a masokostních mouček ke hnojení a v současné době jsou v ČR zaregistrovány 4 kostní moučky. Zejména v případě masokostních mouček jsou však závazná také vyjádření zdravotnických, hygienických a veterinárních orgánů, přičemž Státní veterinární správa doporučuje využití masokostních mouček především pro výrobu kompostů nebo bioplynu. Začíná se také ověřovat záměr na výrobu kombinovaných hnojiv, na bázi masokostních mouček.

Digestát vzniklý při anaerobní digesci s výrobou bioplynu

Na základě plnění Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů, který předpokládá dosáhnout do roku 2005 podíl 2,9 % obnovitelných energií z celkové energetické spotřeby, byl vypracován Program podpory výroby a využití bioplynu a výstavby bioplynových stanic do roku 2010, včetně návrhu finanční podpory. Vláda v této souvislosti uložila MZe zapracovat do zákona č.156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů. resp. jeho prováděcích předpisů nový typ hnojiva, kterým je digestát vzniklý v bioplynových stanicích. Na základě tohoto usnesení je do přílohy č. 3 „Tabulky typových hnojiv“ vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva začleněn nový typ organického hnojiva 18.1. e) , které vzniklo anaerobní fermentací zejména statkových hnojiv. Touto úpravou se usnadní registrace zmíněných výrobků, jakožto tuzemských typových hnojiv.

Tento článek byl převzat z časopisu Odpadové fórum.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost