Expertní systémy na Biom.cz

Jaké jsou ztráty živin při skladování hnoje?

Přílohy

Výpočet ztrát živin hnoje při skladování
Program pro zjednodušení výpočtu ztrát živin při různých způsobech skladování hnoje. Ve zkomprimovaném souboru (ZIP) je obsažen originální soubor spustitelný v kancelářském balíku OpenOffice.org a jeho kopie exportovaná do formátu XLS.


Legislativa

274/1998 Sb. - Vyhláška MZe o skladování a způsobu používání hnojiv (účinnost od: 13. prosince 2000)
474/2000 Sb. - Vyhláška o stanovení požadavků na hnojiva. (účinnost od: 13. prosince 2000)
156/1998 Sb. - Zákon o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění zákona č. 308/2000 Sb. (účinnost od: 12. června 1998)
252/2001 Sb. - Vyhláška MPO o způsobu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů a z kombinované výroby elektřiny a tepla. (účinnost od: 28. června 2001)

Doporučené články

_#HDLN_URL
_#HDLN_URL

Diskuse

Vložit nový dotaz či komentář

Klíčová slova

hnůj, skladování, dusík, fosfor, draslík, vápník, organické látky

Autoři úlohy

Jan Klír, Antonín Slejška

Hnůj

Hnůj je statkové hnojivo, vzniklé zráním (fermentací) chlévské mrvy na hnojišti, složišti nebo ve stáji s hlubokou podestýlkou

Při skladování statkových hnojiv dochází k jejich přeměnám. Předěl mezi chlévskou mrvou a hnojem není ostrý. Proces zrání chlévské mrvy představuje kvašení, hnití, tj. chemicko-biologický proces, při kterém se komponenty rozkládají a přeměňují na látky jiného kvalitativního složení. Největší intenzita rozkladu organických látek probíhá za přístupu vzduchu (aerobní podmínky). Z hlediska zamezení ztrát organické hmoty je proto důležité vytěsnit vzduch, což se dá v praxi dosáhnout vrstvením hnoje do výšky nejméně 3 m. Při dobré péči o hnůj by ztráty organické hmoty neměly překročit 30 %. Ale na polních složištích při sklápění návěsů vedle sebe je úbytek organických látek často i 50–60 %. Z důvodů ztrát dusíku se při opožděném zaorání hnoje snižuje hnojivá účinnost po 6 hodinách o 3–16 %, po 1 dnu o 6–21 % a po 4 dnech o 14–36 % v porovnání s okamžitým zaoráním (Vaněk a kol., 2002).

Vedle způsobu ustájení, technologie krmení zvířat a ošetřování statkových hnojiv rozhoduje o výsledné kvalitě hnoje i doba jeho zrání na hnojišti (minimálně 3 měsíce, optimálně 6 měsíců).

Tyto vlivy jsou patrné z tabulky 1.

V bezstelivových provozech jsou sice nižší ztráty ve stájích a při skladování kejdy (běžně do 20 % dusíku), avšak při opožděném zapravení do půdy po aplikaci mohou ztráty dosáhnout až 50 % aplikovaného dusíku, neboť přitom může uniknout téměř veškerý čpavkový dusík obsažený v kejdě.

Při uvádění statkových hnojiv do oběhu (za úplatu i bezúplatně, podle § 3 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech) není vyžadována jejich registrace. Pokud je statkové hnojivo dodáváno výrobcem přímo spotřebiteli, nemusí se označovat, pokud na tom spotřebitel netrvá. Obsah rizikových prvků ve statkových hnojivech uváděných do oběhu nesmí přesahovat limit stanovený v příloze č. 1 vyhlášky č. 474/2000 Sb.

Pro statková hnojiva platí tyto limity rizikových prvků (v mg prvku na 1 kg sušiny statkového hnojiva): 2 (Cd), 100 (Pb), 1 (Hg), 10 (As), 100 (Cr), 100 (Cu), 5 (Mo), 50 (Ni), 400 (Zn).

Uložení hnoje na zemědělské půdě před jeho aplikací

Uložení hnoje, popřípadě jiných tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím umožňuje vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv (§ 4). Přitom se však musí dodržet požadavek vodního zákona (§ 39) o přiměřené ochraně vod před jejich znečištěním závadnými látkami.

Požadavek ochrany podzemních vod může být splněn výběrem takové vhodné lokality, kde není propustné podloží, ani se tam nenacházejí zdroje podzemních vod. Z hlediska ochrany povrchových vod je pak třeba složiště tuhých statkových hnojiv řádně ošetřovat a zejména zabránit úniku hnojůvky. Hlavním problémem dnešní praxe je totiž produkce chlévské mrvy o nízké sušině, při využívání tzv. „úsporné podestýlky“. Nenasáklá moč pak ihned vytéká ze složiště a následně se objeví i hnojůvka jako důsledek zatížení uložených vrstev a srážkové činnosti.

Nejvhodnějším řešením se ukazuje skladovat chlévskou mrvu nejprve na hnojišti u stáje (kolaudovaná stavba s jímkou na hnojůvku) a po částečné fermentaci chlévské mrvy a odtoku přebytečné moči a vzniklé hnojůvky jednorázově převézt chlévskou mrvu/hnůj na polní složiště. Riziko odtoku hnojůvky je pak podstatně menší. Podobně vhodné je uložení hnoje z hluboké podestýlky, kde již fermentační procesy proběhly ve stáji.

Ze stájí, skladišť hnojiv a statkových hnojiv, uskladněných objemných krmiv ani z ostatních prostor nesmí unikat žádné závadné látky (§ 39 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách).


Datum uveřejnění: 8. srpna 2006
Poslední změna: 8. ledna 2008
Počet shlédnutí: 2344

Citace této úlohy:
KLÍR, Jan, SLEJŠKA, Antonín: Expertní systém pro organické hnojení na zemědělské půdě : Jaké jsou ztráty živin při skladování hnoje?. Biom.cz [online]. 2006-08-08 [cit. 2019-08-22]. Dostupné z WWW: <http://expert.biom.cz/oh-zem.stm>. ISSN: 1801-2655.