V Česku se již staví nové biometanové projekty

Potenciál biometanu nahradit část zemního plynu v posledních měsících rezonuje médii. Tento obnovitelný plyn umí z biologicky rozložitelných odpadů, včetně gastroodpadů, zbytků ze zemědělství, kejdy, hnoje a biomasy vyrábět bioplynové stanice, pokud investují do technologie na čištění plynu na kvalitu zemního plynu anebo také čistírny odpadních vod. V Česku se takové nové projekty již staví.

Bioplynové stanice řeší i nakládání s odpady

Jsou to především velká města jako Praha, Brno a další sídelní celky, které plánují výstavbu nových biometanových stanic. Důvodem pro stavbu těchto stanic je původně něco jiného než náhrada zemního plynu. Je to zájem o snížení směsného komunálního odpadu (SKO), ke kterému obce motivuje nový odpadový zákon. Velmi efektivní cestou snížení SKO je separovaný sběr biologicky rozložitelných odpadů a kuchyňských zbytků z domácností, sběr gastroodpadů z restaurací a jídelen a sběr prošlých potravin. Tyto odpady už nebudou končit na skládce, ale jako materiál pro výrobu biometanu. 

Nové biometanové projekty vznikají v krajských a větších městech, ale i na území dobrovolných svazků obcí a energetických komunit, které generují dostatečné množství biologicky rozložitelných odpadů, vedlejších produktů a prošlých potravin nevhodných k další spotřebě.  

Hlavní město Praha plánuje stavbu bioplynové stanice s výrobou biometanu, která bude umět zpracovat 50 000 tun odpadů ročně. V Brně plánují obdobné zařízení s kapacitou 20 000 tun odpadů za rok. Obě města chtějí, aby na vyrobený biometan jezdily městské autobusy a auta, která ve městě svážejí odpad.  

Transformace stávajících zdrojů

Nejedná se pouze o nové projekty, ale s výrobou biometanu začaly i starší bioplynové stanice. Jedním z příkladů úspěšné konverze je zemědělská bioplynová stanice v Litomyšli. Původní výroba elektřiny a tepla se rozšiřuje o výrobu biometanu, který se vtlačuje do plynárenské sítě zemního plynu. Zemědělské družstvo chovatelů a pěstitelů Litomyšl (ZDChPL) chce využívat v nedalekém Dolním Újezdě plyn z distribuční sítě v plnící stanici pro osobní i nákladní dopravu jako BioCNG. Takovéto přestavby zemědělských bioplynových stanic na výrobu biometanu jsou velmi potřeba. Většina výrobců elektřiny z bioplynu má podporu do roku 2030–2031, a proto pouze s incentivní podporou ze strany státu je možné tento velký potenciál využít dříve. 

Nové projekty můžeme očekávat také z oblasti průmyslu, kde se bude biometan vyrábět z odpadů a vedlejších produktů, které vznikají při výrobě potravin, krmiv anebo při oleochemickém zpracování rostlinných a živočišných olejů a tuků.   

Čistírny odpadních vod s anaerobní stabilizací kalů jsou také zdroji s velkým potenciálem a budou díky ukončení provozní podpory výroby elektrické energie přecházet na výrobu biometanu zhruba o pět let dříve než bioplynové stanice. 

Jedním z prvních projektů je Ústřední čistírna odpadních vod v Praze, která už vytendrovala dodavatele technologie výroby biometanu z kalového plynu. V první fázi se bude jednat o pilotní jednotku, která má v praxi ověřit předpokládanou provozní účinnost. V druhé fázi bude navazovat rozšíření technologie na celou kapacitu ÚČOV. 

Dalším příkladem je Čistírna odpadních vod Brno – Modřice, která testovala výrobu biometanu z kalového plynu už v roce 2018. Výroba biometanu se plánuje společně s rekonstrukcí ČOV v Modřicích, která by měla začít v roce 2024. 

Větší čistírny odpadních vod s výrobou biometanu v budoucnu počítají. Pokud se budou ČOV rekonstruovat, je rozhodně perspektivní uvažovat o anaerobní technologii a výrobě biometanu. Skleníkové plyny jako metan a oxid dusný, které unikají z aerobních čistíren odpadních vod, znamenají velké riziko, ale i zajímavý potenciál pro jejich omezení. 

Motivace k přechodu na biometan

Činnosti ministerstev a úřadů by měly být harmonizované s Národním klimaticko-energetickým plánem České republiky pro rok 2030, který budoucnost biometanu definuje takto: „Podporovat finančně a institucionálně jak transformaci stávajících bioplynových stanic na výrobu biometanu, tak i nové biometanové stanice, stanice na výrobu syntetických plynů a zařízení na výrobu vodíku, včetně jejich připojení do plynárenské soustavy.“.

Navíc velké energetické zdroje, které jsou už nyní součástí systému EU ETS, musí za vypouštění emisí skleníkových plynů do ovzduší platit formou tzv. emisních povolenek. Od roku 2025 se systém zpoplatnění emisí bude možná rozšiřovat i na budovy a dopravu. Předpokládá se rozšíření systému i na další významné producenty emisí skleníkových plynů, jako jsou čistírny odpadních vod. 

Největší výzvou pro budoucí období bude rozhodně správné nastavení podmínek pro konverzi zemědělských bioplynových stanic, které vyrábějí elektřinu, na moderní zdroje, které budou zpracovávat více odpadů a z bioplynu budou vyrábět biometan. Přestavba na výrobu biometanu je technologicky i finančně náročný proces. Tržní regulace a podmínky podpory by to měly zohlednit takovým způsobem, aby pro bioplynovou stanici nebylo lepší pokračovat ve výrobě elektřiny. Plně využít potenciál, který biometan českému průmyslu nabízí, je chytré řešení s pozitivním dopadem na životní prostředí, energetiku, dopravu, zaměstnanost i zemědělství. 

Článek byl publikován v časopisu Odpadové fórum 7 8/2022.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu