Modernizace a opravy stávajících zdrojů

V současné době zákon o podporovaných zdrojích neumožňuje provádění větších oprav nebo údržby některých částí. Provedení většího zásahu jako např. zastřešení plynojemu, výměna za jiný typ turbíny apod. může být považována z pohledu zákona za nové uvedení do provozu, což s sebou automaticky přináší reset stávající provozní podpory ve formě výkupních cen nebo zelených bonusů a v době, kdy není podpora vypisována, dokonce ztrátu nároku na podporu. Novela zákona nabízí dvě možná řešení. Prvním z nich je provedení tzv. úpravy zařízení na výrobu elektřiny a druhým je modernizace.

Úpravy zařízení

Pokud nedojde ke změně výkonu výrobny, pak by úprava zařízení neměla mít vliv na výši nebo dobu trvání stávající podpory. Bude-li však součástí úpravy změna elektrického výkonu, je v novele zákona navržen mechanismus, kterým bude podpora regulována.

U nepalivového zdroje se bude regulace provádět tak, že předmětem podpory bude pouze množství elektřiny v poměru instalovaného výkonu výrobny elektřiny před provedením úpravy zařízení a po jejím provedení. Změní-li se výkon např. vodní elektrárny z 2 MW na 4 MW, po provedení úpravy bude podporováno pouze poloviční množství vyrobené elektřiny (to vychází z poměru 2:4 – původní/nový výkon).

U palivového zdroje, tedy bioplynových stanic a biomasových tepláren se bude po provedení úpravy podporovat množství elektřiny odpovídající výrobě elektřiny před provedením úpravy zařízení. To bude pravděpodobně vycházet z průměru výroby elektřiny za předešlé tři roky.

Z výše uvedených pravidel však platí dvě omezující podmínky:

1. Dojde-li k překročení instalovaného výkonu výrobny elektřiny, který je rozhodný pro stanovení odlišné výše podpory podle cenového rozhodnutí, je pro přiznání výše podpory rozhodující instalovaný výkon po úpravě zařízení.
2. V případě, kdy úpravou zařízení výrobny elektřiny dojde k překročení instalovaného výkonu, který byl rozhodný pro vznik práva na podporu v době uvedení této výrobny do provozu, právo na podporu zaniká. To může být důležité například pro malé vodní elektrárny, které mají maximální výkonové omezení 10 MWel. Pokud by úpravou došlo k překročení tohoto limitu, ztrácí tak nárok na podporu.

Provedení úpravy může být zajímavé např. pro bioplynové stanice, které si pořídí další kogenerační jednotku a obě jednotky pak budou provozovány v tzv. špičkovém režimu, tedy zhruba 12 hodin denně. Vyrobené a podpořené množství elektřiny tak zůstane stejné, výhodou však bude dodávka elektřiny a tepla v době vyšší poptávky.

Modernizace zařízení

Novela zákona by měla také umožňovat elektrárnu kompletně renovovat tak, aby byla zásadním způsobem prodloužena její životnost. Z pohledu návrhu zákona se pak bude jednat o nové uvedení výrobny do provozu a elektrárna získá po provedení modernizace novou podporu (umožní-li to alokace v klimaticko-energetickém plánu) opět na období 20 let. Podrobné podmínky rozsahu modernizace stanoví prováděcí právní předpis. Provozovatel modernizované výrobny bude muset po modernizaci provést registraci u Operátora trhu. Během modernizace bude možné měnit celou technologii, výkon zařízení a další parametry. Provedením modernizace zanikne právo na dosavadní podporu.

Článek byl publikován v časopise Biom 3/2018 Změna legislativy v OZE aneb Velký třesk 2.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost