Odborné články
Pionýři využití biomasy bojovali nejprve s předsudky a následně o palivo
Spalování biomasy je částečně tradičním zdrojem energie. Podíváme-li se však na větší projekty, jedná se o technologii, která se v posledních 25 letech v ČR etablovala jen zvolna a překonávala řadu problémů.
Zkušenosti se spalováním biomasy byly před 25 lety téměř výhradně v dřevozpracujícím průmyslu, kde fungovala řada kotlů na piliny nebo odřezky pro výrobu teplé vody, páry či termooleje pro pohon dřevozpracujících strojů. Méně často také pro výrobu elektřiny.
Zdroj: Community Archives @Flickr.com
Mezi první projekty, které začaly s využitím biomasy, lze bezesporu zařadit Třebíč, Žlutice nebo Kněžice. Cestu k energetickému využití biomasy si v těchto projektech lidé vyšlapávali jen velmi obtížně. Důkazem toho může být památník “za rozkopané ulice” občanů Žlutic, věnovaný protagonistce projektu Pavlíně Voláková. Lidé se tehdy bouřili, že museli během výstavby překračovat výkopy, do kterých se pokládaly teplovody. Kromě problémů s překonáváním odporu k novým věcem se rozvoj biomasy potýkal také s řadou problémů.
Před problémy se však pojďme podívat na příležitosti té doby. Před vstupem do EU bylo naše zemědělství jiné než dnes. Produkce základních komodit byla přebytková, na trhu převládala nabídka nad poptávkou, což bylo příčinou velmi nízkých cen zemědělských plodin. Experti z Výzkumného ústavu rostlinné výroby hledali řešení právě ve využití zemědělské biomasy, aby se zpracovaly přebytky plodin a diverzifikoval se osevní postup. Spalování biomasy navíc zemědělcům nabídlo možnost vyrábět si vlastní energii.
S dřevem v té době zkušenosti byly, se spalováním slámy, zbytků obilných zrn nebo sena však ne. Největší problém těchto materiálů se projevil až teprve ve větším měřítku – vysoká teplota ve spalovací komoře tavila popel, který následně celý kotel zalil hmotou podobnou sklu. Řešení se hledalo nejprve v přídavku různých materiálů, které bod tavení popela zvyšují, což bylo nákladné. Jednou z prvních instalací, kde dobře zvládli spalování slámy, byla Třebíčská firma TTS, která pro své potřeby začala používat a následně také prodávat kotle s ochlazovanou spalovací komorou, takže k tavení popela již nedocházelo. Technologii si postupně osvojily také jiné firmy.
Dalším významným problémem byl popel samotný. Z pohledu zákona o odpadech se jednalo o odpad. Česká zemědělská univerzita společně s CZ Biom realizovala výzkumný projekt, který ověřil vlastnosti popela jako hnojiva. Experimenty potvrdily jeho výborné hnojivé vlastnosti. Do dialogu následně vstoupil také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, se kterým se podařilo první popel registrovat jako hnojivo. Následně došlo ke změně zákona, takže dnes je popel z biomasy považován za hnojivo a je možné jej tak použít.
První projekty se rodily z nadšení iniciativních lidí a investičních podpor, které se ČR teprve učila čerpat. V roce 2005 začal platit zákon o obnovitelných zdrojích, které výrazně zamíchal trhem s biomasou. Do hry vstoupila tzv. provozní podpora elektřiny a čeští experti se učili využívat biomasu k výrobě elektřiny.
Zprvu se jevil jako slibný sektor zplynování dřeva a následná výroba elektřiny ve spalovacích motorech. Technologie se však ukázala jako příliš mladá na nasazení v praxi. Projekty trápila velká poruchovost a nevyřešený problém s dehtem a jinými úsadami, se kterými si nedokázal poradit žádný spalovací motor. Zhruba desítka takových projektů tehdy zkrachovala. Trh se opět vrátil k parní a popř. olejové turbíně, což je technologie, kterou využívají všechny další projekty.
S podporou výroby elektřiny z biomasy se začalo kromě nových projektů rozvíjet také spoluspalování, tedy spalování biomasy společně s uhlím ve starých teplárnách či elektrárnách. Rozvoj výroby elektřiny z biomasy vedl k výrazné změně na trhu. Z izolovaných oblastí, odkud se biomasa dovážela konkrétnímu projektu vznikl celorepublikový trh, částečně propojený s Polskem, Rakouskem, Německem a Slovenskem a elektrárny s provozní podporou za každou vyrobenou kWh. Zájem o biomasu vyvolal zvýšení cen, což bylo kompenzováno zvýšením podpory výroby elektřiny z biomasy. To paradoxně způsobilo ohrožení provozovatelů prvních instalací, které byly zaměřeny pouze na výrobu tepla pro vytápění a na podporu výroby elektřiny tak nedosáhli.
Situace se v průběhu let 2009 až 2012 vyostřovala. Předsednictvo CZ Biomu vidělo řešení v provozní podpoře tepla. Tomuto nápadu výrazně pomohla směrnice o obnovitelných zdrojích z roku 2009, která členským státům udělila povinnost rozvíjet nejen sektor výroby elektřiny z OZE, ale také sektor tepla a chladu z OZE. Následně se podařilo provozní podporu prosadit, a tím vyrovnat hospodářskou soutěž.
Článek byl publikován v časopisu Biom 3/2019 Ohlédnutí za zkušenostmi s biomasou a bioplynem.
TweetČlánek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem
Související články:
Poohlédnutí se za rozvojem OZE v poslední dekádě
Výstavba peletáren na slámu není bez rizika
Metody čištění bioplynu na biometan
Důležitá role digestátu v rozvojových zemích
Chladič nové generace s nulovou spotřebou elektrické energie
Biometan a syntézní plyn jsou další cesty ke zvyšování podílu OZE
Rozhovor o zkušenostech s pojištěním bioplynové stanice
Nový způsob řešení pojištění bioplynových stanic
Zobrazit ostatní články v kategorii Bioplyn, Obnovitelné zdroje energie, Pelety a brikety, Spalování biomasy
Datum uveřejnění: 13.11.2019
Poslední změna: 16.1.2020
Počet shlédnutí: 3493
Citace tohoto článku:
HABART, Jan: Pionýři využití biomasy bojovali nejprve s předsudky a následně o palivo. Biom.cz [online]. 2019-11-13 [cit. 2024-11-30]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/czt-pelety-a-brikety-spalovani-biomasy/odborne-clanky/pionyri-vyuziti-biomasy-bojovali-nejprve-s-predsudky-a-nasledne-o-palivo>. ISSN: 1801-2655.