Kterým mýtům o zelené energii Češi pořád věří?

Zelená elektřina je dvakrát dražší než běžná, výroba solárních panelů spotřebuje více energie, než vyprodukuje a v zimě bychom zůstali bez proudu úplně. Alespoň to jsou některé z mýtů, které pravidelně zaznívají v diskusích o větším zapojení obnovitelných zdrojů do českého i světového energetického mixu. Připravili jsme pro vás jednoduchý přehled tvrzení, která již dnes ve světě nových technologií nemají oporu. Kterým z těchto nejčastějších věříte vy?

Mýtus 1: Zelená energie je pro běžné spotřebitele drahá

Zelená energie za příplatek? To už pro dnešní spotřebitele platit nemusí. Ačkoliv někteří tradiční dodavatelé si za energii z obnovitelných zdrojů rádi účtují poplatky navíc, může domácnost díky zelené elektřině naopak ušetřit.

„Elektřinu nemusíte odebírat od tradičních dodavatelů, ale můžete ji kupovat přímo na velkoobchodní burze za takzvané spotové ceny. Dodavatel, který vám takovou službu nabídne, vám vyúčtuje pouze takovou částku, za jakou se energie v danou chvíli obchodovala na burze,“ vysvětluje Robert Chmelař, zakladatel startupu bezDodavatele. Výběrem dodavatele si také zvolíte, komu peníze za odebranou elektřinu pošlete. Pokud si vyberete dodavatele garantující dodávky zelené energie, budete mít jistotu, že platba za vámi spotřebovanou energii skončí jen u výrobců z obnovitelných zdrojů.

Mýtus 2: Při špatném počasí zůstanu bez proudu

Když se řekne zelená energie, většina z nás si ji spojí pouze se solárními panely nebo větrnými elektrárnami. Logicky si tak klademe otázku, zda by tyto zdroje byly schopné pohánět domácnosti i v zimě nebo bezvětří?

Zelenou elektřinu ale dnes bez problému dokážeme získávat bez ohledu na denní nebo roční dobu. Využíváme zařízení na spalování biomasy, bioplynové stanice nebo vodní elektrárny. Lidstvo se navíc učí energii čím dál účinněji akumulovat. Dnes už si proto energii ze slunce nebo větru můžeme jednoduše schovat do zásoby.

Mýtus 3: Fotovoltaické panely jsou neekologické

„Ze zkušenosti vím, že řada lidí zelenou energii odmítá kvůli domněnce, že výroba solárních elektráren zatěžuje životní prostředí. Myslí si, že na výrobu solárních panelů se spotřebuje více elektřiny, než kolik ji během své životnosti vyprodukují, nebo že panely není možné recyklovat,“ potvrdil Robert Chmelař.

Obě tvrzení jsou dnes už jen mýty minulosti. Fotovoltaické panely tvoří ze 70 % sklo a z 20 % hliník, které jdou jednoduše zrecyklovat. Opětovné využití hliníku ušetří až 70 % energie, která by byla nutná pro získání nové suroviny. Při recyklaci jdou využít také dodatečné plastové materiály i kovové konstrukce, na kterých jsou panely umístěné. Dnes se již vyrábějí takové panely, které nebudou mít v budoucnu s recyklací žádný problém.

Díky vysoké účinnosti panely vytvoří množství elektřiny potřebné k jejich výrobě už asi za rok a půl. Životnost dnešních panelů se pohybuje okolo 30 let. Téměř po celou dobu tak šetří peníze svých majitelů stejně jako životní prostředí.

Mýtus 4: Zelená elektřina? Lány fotovoltaických panelů a nevyužitá půda

Pokud vás od přechodu na zelenou energii odrazuje představa solárních panelů umístěných, kam jen oko pohlédne, máme pro vás také dobrou zprávu. S vývojem nových technologií se účinnost panelů zvyšuje, čímž se naopak snižují nároky na potřebnou plochu. Velký potenciál leží především na střechách výrobních hal, veřejných staveb i rodinných domů, které si mohou svou energii vyrábět úplně samy.

A pokud se přece jen bojíte zastavěných polí, měli byste vědět, že světovým trendem se stává tzv. agrivoltaika, která představuje řešení, jak zapracovat fotovoltaické panely přímo do zemědělských oblastí. Zemědělská půda tak na zmar nepřijde.

Mýtus 5: Naše domácnost je jen kapka v moři

Pokud máte pocit, že jedna rodina odběrem čisté energie stejně nic nezmění, uvědomte si následující: i menší domácnost přechodem na zelenou elektřinu ušetří téměř 1,3 tuny CO2. To je stejné množství, které ročně spotřebuje 58 plně vzrostlých stromů. U rodiny s velkou spotřebou elektřiny by už takových stromů bylo 280!

 „Každý z nás může ovlivnit, komu bude posílat peníze za elektřinu, jeho domácnost přitom nepozná žádný rozdíl. Můžou to být firmy, které podporují kouřící uhelné elektrárny, nebo to můžou být čeští výrobci čisté energie,“ upozornil Robert Chmelař. „Zkrátka čím víc odběratelů bude čistou energii vyžadovat, tím rychleji budeme schopni zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie. Společně tak můžeme vzít změnu do vlastních rukou a zasadit se o lepší ovzduší v Česku,“ dodal.

Mýtus 6: Kvůli biomase se kácí lesy

Biomasa není pouze dřevo z lesní těžby, která je tu s námi od nepaměti. Energeticky využívaná biomasa je stejně tak cíleně pěstovaná na polích a v lesích, jako odpadní biomasa ze zemědělské a lesnické činnosti. Lesy jsou obecně obhospodařovány tak, aby poskytovaly vícero lesních produktů, jako je kulatina, papír, palivo a také další materiály. Dřevo používané pro bioenergii není vysoce kvalitní kulatina, ale obvykle jde o dřevo nižší jakosti z prořezávek, z nahodilých těžeb, lesních těžebních zbytků, nebo jde o zbytky a dřevěný odpad z dřevozpracujícího průmyslu.

Lesní hospodářství má jasná pravidla, která se formují na našem území již od 13. století. Těžba dřeva v ČR nevede ke vzniku holin, lesy jsou obnovovány. Hlavním problémem je historicky změněná přirozená skladba dřevin v lesním porostu, která zapříčinila vznik monokultur smrkových porostů, které nejsou odolné a v současné době podléhají kůrovci. Od 90. let se u nás na změně druhové skladby zpět k původní podobě již pracuje. V současné době je navíc ještě více vyvíjen tlak také na udržitelnost veškerého hospodaření s přírodními zdroji.

Mýtus 7: Kvůli biopalivům se kácí deštné pralesy

Biopaliva, která jsou vyráběna z palmového oleje čelí kritice, že jsou kvůli nim káceny deštné pralesy, především v Indonésii a Brazílii. Takové kácení však pro jejich výrobu není nutné a stejně tak zdaleka ne všechna biopaliva jsou z palmového oleje. Kácení pralesů a výroba palmového oleje pěstovaného na těchto plochách byla navíc v posledních letech celospolečensky odsouzena, lidé začali sabotovat nákup výrobků s jejich obsahem a více než 170 předních mezinárodních společností se v uplynulých letech připojilo ke globální alianci Tropical Forest Alliance 2020, která se k roku 2020 zavazuje k politice tzv. nulového odlesňování. Od toho roku by se tak žádný z článků dodavatelského řetězce firem (obchodujících s výrobky z palmového oleje, sóji, hovězího masa a papíru / buničiny), které úmluvu podepsaly, nesmí podílet na kácení pralesů.

Mýtus 8: Digestát je toxický odpad a ničí půdu

Digestát vzniká fermentací v bioplynových stanicích, které z bioodpadů a biomasy vyrábí teplo a elektrickou energii. Je to ve skutečnosti organické hnojivo, které lze aplikovat na půdu v tekutém stavu, nebo jej lze vysušit a dále využívat jeho tuhou, hnoji podobnou složku separát a tekutou, kejdě podobnou složku fugát. Materiály zpracovávané v bioplynových stanicích nejsou toxické, před samotným procesem fermentace jsou navíc hygienizované, stejně jako odpad zpracovávaný na kompostárnách.

 

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost