Zkušenosti s pěstováním rychle rostoucích dřevin pro vlastní potřebu

Proč pěstovat RRD?

Moje rozhodnutí k pěstování rychlerostoucích dřevin (RRD) zrálo velmi dlouhou dobu a to především proto, že bylo velmi málo příkladů z praxe a v ČR téměř žádné.

Hlavním důvodem mého rozhodnutí bylo:

a) Zabezpečení vytápění rodinného domu ekologickým způsobem

Určitou dobu jsem již používal zplynovací kotel, který se velmi osvědčil a to především z důvodu možnosti regulace vytápění. Jediný negativní prvek takového způsobu vytápění je zajištění poměrně velkého množství dříví a s tím spojené prostorové nároky na skladování.

b) Využití zemědělské půdy

Obhospodařoval jsem 1,5 ha zemědělského pozemku. Zemědělská výroba v malém rozsahu se stávala stále méně rentabilní a při jejím ukončení byly dvě cesty využití pozemku – pronájem zemědělské organizaci, nebo nalezení nového způsobu využití půdy.

První způsob se zdál být velmi jednoduchý. Znamenalo to uzavřít nájemní smlouvu, být bez starostí a ročně pobírat nájemné, které v té době bylo 500 Kč/ha.

Druhý způsob byl podstatně složitější a především pracnější. V té době se mi dostala do rukou publikace o využití RRD pro energetické účely. Jako velmi důležitý se mi zdál být výběr vhodné dřeviny. Favoritem se stal Topol kanadský.

Po konzultaci s Ing. Luďkou Čížkovou z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti jsem změnil názor a přistoupil k rozhodnutí odzkoušet „balzámový topol“, který se pro nadmořskou výšku 600 m.n.m. jevil jako jedna z mála možností.

Zakoupil jsem tedy v roce 2001 první řízky topolu klon NE 42 a na jaře je vysázel po hranici pozemku. Ujímavost řízků byla překvapivě vysoká. Na podzim jsem topoly opatřil nátěrem proti okusu, který se používá v lesním hospodářství. Sazenice nebyly natřeny celé, a tak jsem s úzkostí očekával, jak experiment dopadne. Ten rok byla poměrně bohatá sněhová pokrývka. Zajíci kličkovali mezi sazenicemi NE 42 jako na slalomu, ale o ohryz se vůbec nepokusili. O to nepříjemnější bylo moje překvapení v jarním a letním období, kdy se moje topoly staly vyhledávaným místem pro otloukání parůžků místních srnců. Dá se říci, že vytlučena byla každá třetí sazenice. Dospěl jsem tak k poznání, že bez oplocení to nepůjde!

Jde se do toho!

Po dobu tří let jsem sledoval zkusmou plochu a dospěl jsem k rozhodnutí. V roce 2004 jsem se zúčastnil kurzu Pěstování dřevin pro energetické účely, který pořádala Mendelova zemědělská univerzita v Brně. Hlavními přednášejícími byli prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc. a RNDr. Ing. Vladimír Čížek.

Tento kurz byl pro mě velikým přínosem a ovlivnil můj názor na využití RRD pro výrobu tepla. Do této doby jsem byl přesvědčen, že budu spalovat štěpku. Na kurzu jsem však získal informace, že ke spalování štěpky je zapotřebí speciálního topeniště a finanční náročnost pořízení takového kotle byla nad moje možnosti. Rozhodl jsem se tedy, že budu využívat současný kotel a budu pálit polena. Tímto rozhodnutím jsem se bezděčně stal „polínkářem“. To je označení, které se zrodilo mnohem později. Zásadní však na celé věci bylo to, že při zakládání plantáže jsem použil široký spon. Poměrně silnou motivací se pro mě také stala vidina možnosti získání dotace, která byla vyplácena SZIF a činila 60 tis. Kč/ha produkční plantáže. Rozdělil jsem pozemek na tři stejné díly o výměře 0,5 ha, což byla minimální výměra pro získání dotace.

Úřední šiml

Jinak se celá následující mašinérie nedá nazvat a její popisování by zabralo příliš mnoho času. Byla to opravdu náročná operace od vynětí ze zemědělského půdního fondu, přes schválení orgánem ochrany přírody, vyhotovení projektu autorizovaným projektantem, zaměření pozemku a územní rozhodnutí vydané stavebním úřadem.

Na jaře r. 2005 jsem však zasadil svoje první řízky na výměře 0,5 ha. Snad ani nebudu popisovat, že se celá věc nesetkávala s pochopením okolí, ale musím zmínit extrémy, kterými se jaro r. 2005 vyznačovalo. Byla to především dlouhodobá sucha a také pozdní mráz, který udeřil v době, kdy měly řízky vytlačeny první dva listy. Některé lesní dřeviny byly toho jara značně poškozeny, topoly však přežily bez úhony. Nutná byla zálivka a kultivace řízku, které jsem vysadil ve spolu 3 x 1,9 m. Částečně proto, že jsem chtěl kultivaci provádět mechanizovaně s pomocí malotraktoru TK-12 a také z důvodu načerpaných poznatků o růstových nárocích těchto topolů. Nemalou měrou byl spon ovlivněn i snahou docílit vypěstování polen o průměru min. 15 cm.

Šibeniční termín

Dotační pravidla nepočítala s tím, že se najde někdo, kdo bude chtít pěstovat RRD na polena. Všude se hovořilo pouze o štěpce a tomu byla také přizpůsobena doba sklizně, stanovená na 3 - 6 let. Termín 6 let pro vypěstování polen o tloušťce 15 cm se mi zdál být šibeniční! Usiloval jsem o to, aby se doba pro sklizeň prodloužila na 10 let, což se mi jevilo jako přijatelné i z důvodu nástupu fruktifikace, která byla jedním z hlavních problémů pro orgán ochrany přírody.

Mezitím uběhlo léto a řízky udělaly téměř nemožné. Výška některých jedinců byla na podzim r. 2005 více než 2 m. To bylo nejen pro mě, velké překvapení. Řada lidí, kteří se na věc dívali s opovržením, se začala chodit na plantáže dívat a stalo se mi, že se mi na podzim ztratila část sazenic. Listy topolů jsou malinko podobné listům jabloní. Jaké asi bylo překvapení „sadařů“! Zima 2005-2006 byla bohatá na sníh a na plantáži leželo více jak 70 cm sněhu. Ten při jarním tání otrhával boční větévky topolů a v některých případech došlo i k rozlomení kmínku (u sazenic keřovitého vzrůstu). Po roztátí sněhu jsem prošel celou plantáž a zahradnickými nůžkami jsem ostříhal boční větvičky do výše 1 m a odstřihnul jsem rozlomené kmínky. Moje pocity byly velmi smíšené. To bylo také důvodem, proč jsem si na jaro 2006 objednal jiný klon. Chtěl jsem klon, který nebude tvořit keř, ale poroste jedním kmínkem. Bylo mi vyhověno a byly mi dodány řízky, které netvoří keřový tvar. K mému velkému překvapení však všechny sazenice včetně těch poškozených rostly velmi dobře a žádná z nich už keřový vzrůst nevykazovala. Výškový přírůst byl opět 2 m i více a sazenice měly na konci vegetační doby r. 2006 3 - 4 cm v prsní výšce.

Nový klon vysazený v r. 2006 byl rovněž velmi dobrý, ale jen do doby, než přišla první bouřka. Tento klon, vykazující dobrý přírůst, neměl v době první bouřky dostatečně vyzrálé dřevo a došlo k velkým škodám zalámáním. Sazenice byly zlámány asi v polovině své výšky. Výsadba z r. 2005 nebyla vůbec poškozena.

Novou výsadbu jsem rovněž vyvětvil do výšky 1 m nad zemí a přihnojil 10 dkg hnojiva na 1 sazenici. V r. 2007 byl ukončen dotační program na výsadbu RRD a poslední díl plantáže jsem vysadil bez nároku na dotaci, ovšem za stejných administrativních podmínek.

Ošetřování RRD

V prvním roce po vysazení řízku je nutná jejich ochrana proti buření, kterou lze provádět z velké části mechanizovaně. Okopávání jednotlivých řízků je nutno provádět ručně. Ve druhém roce se již nejedná o příliš náročnou kultivaci, nicméně je stále nutné věnovat pozornost tlumení buřeně. Ve třetím roce růstu jsou již řady zpravidla zapojeny a pod topoly není dostatek světla, který by umožnil růst ostatním rostlinám.

Ochrana

Topol balzámový nevyžaduje dle mých zkušeností ochranu proti okusu nebo ohryzu zvěří. Bezpodmínečně nutná je však ochrana proti vytloukání, zejména srnčí zvěří.

Škůdci

Na topolech jsem zaznamenal žír Mandelinkou topolovou, ale nikdy nedosáhl kalamitních rozměrů. Se škodlivým působením hlodavců jsem se rovněž nesetkal.

Výnos plantáže

Dle měření provedeného v říjnu roku 2009 byla na nejstarší části plantáže zásoba asi 51m³ /0,5 ha bez klestu. Dá se tedy říci, že zásoba kmenů ve věku 5 let se pohybuje okolo 100 m³/ha.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost