Křídlatka v české, slovenské a švýcarské právní úpravě

Ochrana životního prostředí by měla být hlavním kritériem zařazení určitých druhů biomasy mezi ty, které jsou předmětem podpory obnovitelných zdrojů či vyloučení z této podpory. V České republice se při změnách právní úpravy stále projevuje snaha prosadit mezi podporované druhy i tu biomasu, která může být hrozbou pro biodiverzitu a další chráněné hodnoty. Tuto problematiku je však třeba pojímat v širším kontextu, včetně srovnání s právní úpravou vybraných evropských zemí.

Vyhláška MPO č. 477/2012 Sb.

Dne 20. prosince 2012 byla přijata vyhláška č. 477/2012 Sb., o stanovení druhů a parametrů podporovaných obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu a o stanovení a uchovávání dokumentů, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR stanovilo podle § 53 odst. 1 písm. a), e), i) a m) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů mj. druhy a parametry podporovaných obnovitelných zdrojů (dále jen vyhláška MPO). Zrušila a nahradila vyhlášku č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, ve znění pozdějších předpisů, kterou Ministerstvo životního prostředí stanovilo druhy a způsoby využití biomasy, na které se z hlediska ochrany životního prostředí vztahuje podpora (dále jen vyhláška MŽP). Podle ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky MŽP byly z podpory vyloučeny invazní a expanzivní druhy vyšších rostlin, které narušují funkci ekosystémů a mohou způsobovat hospodářské škody, jakož i rostlinná hmota z nich (výjimkou byla elektřina vyrobená z rostlinné hmoty vzniklé odstraněním těchto rostlin z jejich stávajících stanovišť z důvodu škodlivosti); tyto druhy byly obsaženy v příloze č. 2 vyhlášky. Účelem tohoto ustanovení bylo zamezit účelovému pěstování těchto rostlin pro energetické využití, což by výrazně zvýšilo riziko jejich nekontrolovaného rozšíření do krajiny (třebaže některé z nich se již do přírody rozšířily a udržení jejich populace v přijatelné míře stojí nemalé úsilí a finanční prostředky.)¹ Příloha č. 4 vyhlášky MPO obsahuje seznam nepodporovaných druhů biomasy již bez uvedení důvodu zařazení do tohoto seznamu.

Mezi připomínkami k návrhu vyhlášky MPO (dostupné z: http://eklep.vlada.cz) byl i návrh Teplárenského sdružení ČR na doplnění poznámek k hvězdičkám uvedeným v textu shodně s textem vyhlášky MŽP (tj. "druhy označené hvězdičkou jsou předmětem monitoringu rostlinolékařské správy a vyhodnocování rizika podle § 10 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 626/2004 Sb., a jsou uvedeny jako invazní škodlivé organismy v příloze č. 8 vyhlášky č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, ve znění pozdějších předpisů."). Přes poznámku „akceptováno“ neobsahuje příloha vyhlášky MPO ani zmiňované hvězdičky, a tedy ani poznámky (pravděpodobně proto, že odkaz na vyhlášku č. 330/2004 Sb. je neaktuální, neboť byla zrušena a nahrazena vyhláškou č. 215/2008 Sb., jejíž příloha č. 8 již některé druhy označené hvězdičkou neobsahuje).

V jedné z dalších připomínek, a to od KOZE (ČSVE), bylo navrženo vyškrtnout z přílohy 4 řádek "křídlatka česká" (latinský název „Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková“) s tímto odůvodněním:

„Podle posledních studií není křídlatka česká při cíleném pěstování výrazně invazivní rostlinou, není ji proto třeba zahrnovat mezi nepodporované druhy biomasy. V SRN jsou již k dispozici neškodné klony křídlatky, vytvoření obdobného klonu připravuje i Botanický ústav AV ČR, v okolí Milešovky je místní klon křídlatky pěstován na polích již více než 10 let a doposud nebylo ani jednou zaznamenáno jeho rozšíření do okolí. Křídlatka je velmi vhodnou rostlinou pro pěstování na deprivovaných půdách. Navíc jde o rostlinu s velmi vysokými výnosy, která je vhodná pro energetické využití a také o rostlinu, která obsahuje řadu látek (především resveratrol a jeho deriváty, emodin) široce využitelných ve farmacii (například výroba léků proti rakovině) a pro výrobu měkkých fungicidů.“

Vyjádření k tomuto návrhu bylo stručné: „V současné době není dostatečně ověřeno.“ To je pozoruhodné nejen proto, že v okolních evropských státech je tento druh zařazen mezi invazní nepůvodní druhy (včetně Německa – viz http://www.floraweb.de/pflanzenarten/neophyten.html), a podobný návrh by byl vzhledem k níže uvedenému právnímu režimu naprosto nemyslitelný, ale i s ohledem na závazky České republiky vyplývající z práva mezinárodního i práva Evropské unie.

Slovenská právní úprava

Křídlatka (resp. křídlatka – pohánkovec, Fallopia sp., syn. Reynoutria) je obsažena ve slovenské vyhlášce Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky č. 24/2003 Z.z., kterou se provádí zákon č. 543/2002 Z.z. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dostupné z: http://jaspi.justice.gov.sk). Tato vyhláška obsahuje seznam invazních druhů a způsoby jejich odstraňování. Tento seznam obsahuje i způsob rozmnožování a označení skupiny podle způsobu rozmnožování; invazní druhy by měly být odstraňovány ihned v počátečním stadiu jejich výskytu v lokalitě, kdy je jejich odstraňování nejefektivnější. O způsobech odstraňování invazních druhů rostlin rozhodují zejména způsoby jejich rozmnožování, početnost v lokalitě, charakter a umístění stanoviště, ohroženost a velikost lokality, fáze růstu rostliny a další biologické vlastnosti druhu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 543/2002 Z.z., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje ochrana přirozeného druhového složení ekosystémů jednak regulaci záměrného rozšiřování nepůvodních druhů za hranicemi zastavěného území obce, dále sledování výskytu, velikosti populací a způsobu šíření nepůvodních druhů, a konečně odstraňování nepůvodních druhů, které se samovolně šíří a vytlačují původní druhy z jejich přirozených biotopů a snižují biologickou rozmanitost (invazní druhy). V § 7 odst. 2 jsou uvedeny podmínky šíření nepůvodních druhů; další odstavce se již věnují přímo invazním druhům, které je zakázáno dovážet, držet, pěstovat, rozmnožovat, obchodovat s nimi, i s jejich částmi nebo výrobky z nich. Ustanovení dalšího odstavce ukládá povinnosti vlastníkovi (správci nebo nájemci) pozemku odstraňovat invazní druhy ze svého pozemku stanovenými způsoby a starat se o pozemek tak, aby zamezil opětovnému šíření invazních druhů, a to na náklady původce jejich šíření (je-li známý), jinak na náklady státu. Podle odstavce 5 nařídí orgán ochrany přírody vlastníkovi (správci, nájemci) pozemku, na kterém se vyskytují invazní druhy, vykonat opatření na odstranění invazních druhů na náklady původce jejich šíření (je-li známý), jinak na náklady státu. Orgán ochrany přírody též může (podle odstavce 6) v případě nebezpečí vzniku škodlivých následků na přírodě a krajině, odstranit invazní druhy na náklady původce šíření invazních druhů (je-li známý) nebo na své náklady. Vznikne-li tím vlastníkovi (správci, nájemci) dotčeného pozemku škoda, vlastník (správce, nájemce) dotčeného pozemku má nárok na náhradu této škody. Orgán ochrany přírody a jím pověřené osoby jsou za účelem odstranění invazních druhů oprávněny vstupovat na cizí pozemky po nezbytně nutnou dobu po předcházejícím upozornění vlastníka (správce, nájemce) dotčeného pozemku, nevyžaduje-li se povolení vstupu podle zvláštního předpisu. Přitom jsou povinni dbát o to, aby užívání těchto pozemků bylo rušené co nejméně a aby vstupem a činnostmi nevznikly škody, kterým lze zabránit. Vlastník (správce, nájemce) dotčeného pozemku je povinen vstup na pozemek strpět, čímž není dotčeno jeho právo na náhradu škody. Za neplnění uvedených povinností jsou v zákoně upraveny sankce (za přestupky pokárání, pokutu do 3.319,39 eura a propadnutí věci, a za správní delikty pokutu do 9.958,17 eura a propadnutí věci).

Švýcarská právní úprava

Příloha č. 2 Nařízení o nakládání s organismy (SR 814.911 Verordnung über den Umgang mit Organismen in der Umwelt - Freisetzungsverordnung, FrSV, dostupné z: http://www.admin.ch/ch/d/sr/814_911/app2.html) obsahuje seznam zakázaných invazních nepůvodních organismů (rostlin a živočichů), v němž je uvedena i Reynoutria spp. (Fallopia spp., Polygonum polystachyum, P. cuspidatum). S těmito druhy je zakázáno nakládat s výjimkou opatření k jejich potlačování; navíc je stanoveno, že zemina kontaminovaná těmito druhy nemůže být použita na jiném místě. Kontrola dodržování těchto povinností je uložena jednotlivým kantonům.

Závazky z mezinárodního a evropského práva

Podle čl. 10 Ústavy České republiky (č. 1/1993 Sb.) jsou součástí právního řádu vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva). Problematiky šíření invazních nepůvodních druhů se týkají zejména Úmluva o biologické rozmanitosti, Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin, Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť a další. Úmluva o biologické rozmanitosti ukládá smluvním stranám povinnost prevence, kontroly a likvidace invazních druhů, jakož i povinnost referovat o stavu řešení problematiky invazních nepůvodních druhů. Podle článku 8 písm. h) by se měly smluvní strany zdržet vysazování těch nepůvodních druhů, které ohrožují ekosystémy, přírodní stanoviště nebo druhy, a tyto druhy by měly monitorovat nebo vyhubit, bude-li to možné a vhodné. Tento článek by měl být naplněn zejména prostřednictvím uplatňování principu předběžné opatrnosti.

V právu Evropské unie patří oblast životního prostředí mezi nejrozsáhlejší kapitoly. Úbytek biodiverzity na územích členských států by mělo zastavit vytvoření evropské soustavy NATURA 2000, jejíž legislativní rámec tvoří směrnice o ochraně volně žijících ptáků a směrnice o stanovištích, které obsahují ustanovení o ochraně proti invazním nepůvodním druhům. O nebezpečí invazních druhů rostlin, pěstovaných za účelem jejich energetického využití, se zmiňuje i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/EC ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES.

Překážky regulace invazních nepůvodních druhů

Invazní nepůvodní druhy např. negativně ovlivňují půdní erozi, narušují břehy toků, poškozují infrastrukturu (zdi, chodníky, archeologické památky, protipovodňové systémy), jsou zdroji alergenů, a také mohou ztížit dopravu nebo šířit choroby jak mezi rostliny a živočichy, tak i mezi lidi. Způsobují značné ekonomické škody, nehledě na množství finančních prostředků vynakládaných na jejich kontrolu a likvidaci. Významným důvodem pro jejich regulaci je i řetězení následků šíření invazních druhů.

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Plán strategie EU pro invazivní druhy KOM(2008) 789 v konečném znění (dostupné z: http://eur-lex.europa.eu) uvádí, že ačkoli se počty invazních druhů stále zvyšují a náklady související s biologickými invazemi dosahují v Evropě každoročně nejméně 10 miliard eur, jen 2 % obyvatel Evropy si uvědomují škodlivé důsledky invazí. Řešení problému invazních druhů přitom přesahuje do celé řady lidských činností, včetně s tím souvisejících právních vazeb.² Již rozsah těchto aktivit komplikuje jejich efektivní regulaci. Překážek je však mnohem více.³

Ačkoli existuje celá řada možností využití různých nástrojů (koncepčních, administrativních, ekonomických, sankčních) při regulaci šíření invazních nepůvodních druhů, jejich vlastní využití je z různých důvodů omezené. Pro účely regulace invazních druhů by bylo velice žádoucí rozšířit využívání nejen ekonomických nástrojů, jejichž úprava vychází z ustanovení § 32 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je jejich účelem jak zpoplatnění hospodářského využívání přírodních zdrojů, tak finanční zvýhodnění takového využívání přírodních zdrojů, které je v souladu s principem udržitelného rozvoje, tedy které nesnižuje biologickou rozmanitost a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

Použité zdroje

1. KLOZ, M., MOTLÍK, J., PETRŽÍLEK, P. et al. Využívání obnovitelných zdrojů energie. Právní předpisy s komentářem. Praha: Linde, 2007. s. 200.
2. ZICHA, J. Právní problematika ochrany biodiverzity. České právo životního prostředí, č. 1, 2011. s. 13. Praha: Česká společnost pro právo životního prostředí.
3. Podrobněji DOLEŽALOVÁ, H. Regulace šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/320942/pravf_r_b1/.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost