Odborné články

Využití biomasy krajinné zeleně

Po částečně pozitivní zákonné úpravě energetického využití biomasy k výrobě elektřiny se vzhledem této k stále vzrůstající poptávce a zatím malému pokrytí nabídky na trhu nedostává. Uvažovaný potenciál využitelné biomasy je mnohem širší, než je teoreticky známo. Často se zapomíná, že požadovaná biomasa roste prakticky všude kolem nás. Roste na ostatních, neplodných půdách, podél vodních ploch, mokřadech, rekultivovaných plochách, v zastavěných územích obcí apod.

Převážně se jedná o plochy menší než 1 ha, s velice různorodou druhovou skladbou porostů, mnohdy s nižší produkcí. Do těchto ploch patří také meze, rákosiny a roztroušená zeleň v krajině. Jsou zde zastoupeny jak plevelná, rumištní společenstva, také křoviny a stromy. Mnohé plochy patří také do sítě ÚSES nebo do chráněných území, ať vodárenských pásem nebo přírodních rezervací apod. Řada z těchto ploch plní mimo jiné také ochranářskou roli v boji proti větrné a vodní erozi. K zachování uvedených ochranářských a krajinářských funkcí vyžadují dokonce pravidelnou údržbu.

Celkový produkční potenciál těchto ploch při šetrném obhospodařování se může pohybovat mezi 10 – 30%, vyjímečně např. u rákosin i více. Výnosy biomasy v sušině se pohybují v průměru v rozsahu od 3 do 5 tun na 1ha. V nedávné minulosti byly tyto plochy běžně využívané jako pastviny nebo k produkci paliva. Teprve s nástupem zemědělské velkovýroby a nástupem využívání ušlechtilých fosilních paliv zůstaly opuštěné. Mnohé pozemky ztratily svůj původní charakter, případně byly nesmyslně likvidovány jako neužitečné. Teprve dnešní doba většího výskytu ekologických katastrof, klimatických změn a zvýšené poptávce po biomase poskytuje možnost vrátit se k původnímu způsobu využívání těchto ploch tak, jak to dělali naši předkové.

Tyto plochy lze obhospodařovat různým způsobem podle stavu porostů a jejich druhového složení. Porosty bylinné jako traviny nebo křídlatky je možno sekat za zelena, také v suchém stavu, dřeviny v době zimního klidu těžit výmladkovým způsobem. U dřevin není dobré používat holoseče, tak jak se v současné době je v některých oblastech aplikováno. Je třeba vybírat, ne všechno za vidinou zisku zničit. Buďme si vědomi, že pracujeme s krajinnou zelení a ne s polním nebo lesním porostem.

Roztroušená a ostatní zeleň v krajině v prvé řadě plní funkce ekologické – ochrana proti erozi vodní a větrné, hnízdiště a úkryt zvěře, výskyt chráněných druhů živočichů a rostlin, ochrana vodních zdrojů a toků, zasakovací pásy, ochrana proti hluku a dalším nepříznivým vlivům, a dále estetické, jsou význačným prvkem krajinného rázu a teprve až v druhé řadě můžeme uvažovat o produkčním využití.

Biomasa získaná z těchto porostů se může zpracovávat přímým spalováním, k výrobě bioplynu a také k dalšímu zpracování na pohonné a stavební hmoty. Lze ji také využít k produkci kompostů a umlčovacích materiálů. Bylinnou biomasu lze sklízet jako seno, slámu nebo čerstvou za zelena. Dřevní jako zelenou či hnědou štěpku nebo v podobě palivového dřeva.
Takto lze využívat nejen přirozené porosty, tak i nové, záměrně zakládané. Ty je možné zakládat už nejen s cílem plnění ekologických, ale také hospodářských funkcí. Je výhodné upřednostnit rychle rostoucí a výnosné druhy a ty skloubit s druhy méně hospodářsky významnými.

V úvahu musíme brát stanovištní půdně klimatické podmínky, které podstatnou měrou ovlivňují druhovou skladbu a také způsob budoucího využití. Přitom nesmíme zapomínat ani na zákonné mantinely – pokud možno se vyvarovat nekontrolovatelnému šíření invazních rostlin, které v budoucnosti hrozí vyvolání mnoha problémů a snad i škod na původních, tedy autochtonních porostech. Mezi tyto druhy patří např. akát, křídlatky, zlatobýly. Právě některé druhy mohou vyvolávat alergické reakce – bolševník, pelyněk černobýl, zlatobýly….

Ve výsadbách a výsevech upřednostňovat domácí druhy – naše původní vrby, osiku, olše, habry, břízy, jilmy, jeřáby, pláně jabloní, hrušní a slivoně, třešeň ptačí, domácí lesní dřeviny, z křovin svídu krvavou, šípky, černý a červený bez, ptačí zob, hlohy, naše křovité vrby včetně jívy. Z bylin především vysoké traviny a rákos. Mysleme také na včelaře. Obhospodařování těchto porostů znamená nejen sklízet, ale také udržet druhovou odpovídající skladbu původního společenstva včetně dosadeb či síje.

Avšak u těchto porostů je možné pouze extenzivní pěstování, řada druhů přece jen roste pomalu a podle toho se musí uvážit četnost a nejvhodnější období sklizní. U vysokých dřevin to bývá obmýtí zpravidla kolem deseti a u keřů pěti let. U bylinných společenstev lze sklízet podle druhové skladby buď každým rokem nebo až za 2 i více roků.

Práce s těmito porosty je sice velmi náročná na organizaci práce a také vzhledem k převážné potřebě ruční práce poměrně nákladnější než na polních kulturách. Výhodné je pracovat na celkově úhrnem malých plochách kolem 50 a více ha dohromady a s odvozem do maximální dopravní vzdálenosti 10, vyjímečně až 20 km. Zároveň je velmi důležité zajištění těchto ploch dlouhodobým pronájmem aspoň na minimálně 15 – 30 let podle typu porostu.

Určité problémy ve využívání nejsou ani tak z hlediska legislativy ze strany MŽP ČR, pokud bude výsadba a údržba v souladu s požadavky danými zákonnou normou – zákon č. 112/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny včetně doplňujících vyhlášek a změn, ale ze strany daňových zákonů. Je nesmysl platit pozemkovou daň za využívání takového pozemku, která je mnohonásobně vyšší než produkční zemědělská půda ( 3,- za 1 m2).

Také by se měla změnit v tomto směru kategorizace v rámci ostatní či neplodné půdy, jak je dosud finančními a geodetickými úřady uváděno. Mimochodem právě tento nedořešený právně finanční stav má podstatný vliv na ztížení podmínek řešení vodohospodářských a protierozních opatření zvláště v ohrožených oblastech. Předpokládejme, že se v nejbližší budoucnosti se naše legislativa bude zabývat.

Ovšem to by nemuselo být překážkou ve využívání krajinné zeleně jako takové. Český sedlák je hlava hloubavá a dovede si poradit. Pochopitelně je důležité zajistit si odbyt a počítat s pohyblivými kvalitativními a tudíž ekonomickými parametry (náklady, zisk). Pak je možné dosáhnout určité rentability.
Na využití případně i založení těchto ploch je možné získat dotace na údržbu krajiny ať ze strany vládních ministerstev tak i z programů EU.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Technika pro mulčování trvalých travních porostů v horských a podhorských podmínkách
Kompost a kompostér
Analýza přítomnosti semen kulturních i planých druhů v rychlokompostu
Využití některých trav jako náhrady spontánních úhorů v marginálních oblastech a negativní jevy na ladem ležící půdě z hlediska zemědělského
Účelné a efektívne využívanie biomasy na Slovensku
Využití biomasy krajinné zeleně
Jak jsem se naučil kompostovat
Humus - půda - rostlina (15) Minerální hnojiva
Využití travní biomasy pro energetické účely
Biomasa – alternativní palivo z hlediska chemického složení
Humus - půda - rostlina (9) Humusové látky a minerální výživa rostlin
Energie z polních kultur
Porosty energetických rostlin v krajině
Možnosti využití půdy v oblasti Děčínska

Zobrazit ostatní články v kategorii Pěstování biomasy

Datum uveřejnění: 14.12.2006
Poslední změna: 14.12.2006
Počet shlédnutí: 5982

Citace tohoto článku:
HULEŠ, Ludvík: Využití biomasy krajinné zeleně. Biom.cz [online]. 2006-12-14 [cit. 2018-10-17]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz/odborne-clanky/vyuziti-biomasy-krajinne-zelene>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto