Konkrétně se jednalo u jednotlivých složek ve sledovaném období desíti let o tento průměrný meziroční růst:

• náklady práce v zemědělství – 3,35 % za rok,
• zelená píce – 1,19 % za rok,
• motorová nafta – 1,46 % za rok,
• orná půda – 11,73 % za rok.

Vlivem růstu nákladů a stabilní výše podpory se obor bioenergetiky dostává do tíživé situace tvořené pomyslnými nůžkami trhu, kdy příjmy klesají pod náklady. Projekty využívající bioplyn se dostávají do záporného cash-flow. Provozovatelé již dlouhou dobu provádí optimalizace provozu, aby své výrobny udrželi v kladných číslech. Většina z nich ještě nemá splacené úvěry u bankovních domů, a proto udržení kladného výsledku je důležité i pro ratingové hodnocení klientů. ERÚ uvědomující si svoji roli ve snaze alespoň nějakým způsobem situaci trochu pomoci sloučil kategorie AF1 a AF2. To znamená, že pro dosažení vyšší výkupní ceny 4,12 Kč/kWh elektrické energie již není třeba dodržet minimálně 50% zastoupení cíleně pěstované biomasy ve vstupních substrátech. Tímto krokem se měla otevřít možnost provozovatelů používat ve větší míře „levnější“ vstupní substráty v podobě vedlejších produktů, případně odpadů a snížit spotřebu cíleně pěstované biomasy. Právě ta podle ERÚ nejvíce prodražuje vstupní substráty, a navíc má v poslední době nezávidění hodnou pozici u společnosti.

Odborníci na zemědělství však kroutí nad tímto postojem hlavou, protože na pěstování kukuřice na siláž anebo obilí sklizeného v zeleném stavu na senáž není nic špatného. Samozřejmě tak jako ve všech oborech se najdou příklady, které by se následovat neměly. Zemědělství dnes má pozici otloukánka a je svazováno stále přísnějšími pravidly, které však v konečném důsledku i přes všechny pozitivní přínosy vedou k dalšímu zdražování zemědělské produkce.

Společnost by ráda viděla místo zemědělců spíše zahradníky pečující o krajinu jako o kulturní park. Zahradník je však placená funkce a zemědělec naproti tomu je samostatně výdělečná jednotka starající se jak nejlépe dovede o to, co mu přináší obživu a výdělek – tedy o půdu. I když téma zemědělství a pěstování energie na polích je v současné době nepochopitelně velmi kontroverzní téma, není to předmětem tohoto článku.

Vraťme se tedy zpět k růstu nákladů a potřebě valorizace výkupní ceny. Růst nákladů svázaný s růstem příjmů ve stejné úrovni je tzv. inflace. Hodnota inflace je vyhlašována a částečně i regulována Českou národní bankou a jde tedy o oficiální hodnotu. Ruku v ruce s inflací by měly růst i mzdy, protože rostoucí náklady musí být kryty rostoucími příjmy, v opačném případě klesá kupní síla obyvatelstva a ekonomika se zastavuje. V poslední době jsme svědky výrazného růstu inflace, která je držena na uzdě národními bankami. Inflace v přiměřené míře je označována za „zdravou“ inflaci. Je to jev z velké části modelovaný uměle, a to jen samotným vědomím, že inflace je a bude. Jak se vyvíjela a jak spolu s ní rostla průměrná mzda názorně ukazuje následující graf 3.

Jak zobrazuje výše uvedený graf, tak u obou položek je patrný růst cen, konkrétně se jedná o průměrný meziroční růst:

• inflace – 1,37 % za rok,
• průměrné mzdy – 3,31 % za rok.

Nejvyšší představitelé ČR demonstrativně pro pobavení široké veřejnosti bojují proti „darmotratům“ pobírajícím podporu na výrobu zelené elektřiny, a přitom zde uniká základní myšlenka původního zákona, který zaručoval investorům stabilní podnikatelské prostředí a návratnost investic. Nastavené podmínky měly být motivační, aby vyvolaly aktivitu investorů do oboru OZE, a tím došlo k naplnění národního závazku ČR vůči EU. Není cílem zde nijak zakrývat chyby, které se při nastavování podpory v čase poklesu realizační ceny FVE udělaly, ale cílem je poukázat na to, že mezi podporované zdroje patří i bioenergetika, která nemá pravidelnou roční valorizaci a po dobu 12 let nedošlo k úpravě výše podpory, i když provozní náklady výrazně vzrostly.

Naději měl přinést nový zákon o podporovaných zdrojích, který by již nebránil ERÚ v jeho regulační činnosti. Během projednávání novely zákona o podporovaných zdrojích byl podán i pozměňovací návrh, který by umožnil valorizovat výkupní cenu pro palivové zdroje na základě všech výrobních nákladů. Byla to snaha o změnu vládního návrhu, který počítal jen se sledováním palivových nákladů. Tento pozměňovací návrh nebyl hospodářským výborem doporučen ke schválení. Úlohou ERÚ tedy bude připravit metodiku pro valorizaci výkupní ceny pouze s ohledem na změnu výše palivových nákladů, a to ještě s ohledem na tlak MPO požadující snížení nákladů na podporované zdroje.

Nyní tedy stojíme opět na rozhraní s očekáváním, jak se postaví nový kabinet k podpoře OZE a jak se vypořádá ERÚ s novým zákonem. CZ Biom se bude snažit, co nejvíce komunikovat a vysvětlovat. Bude to asi nelehký úkol, protože koaliční smlouva nové vládní koalice sice má několik světlých bodů, ale také některé, pro nás, naprosto nepochopitelné. Takto tedy v praxi vypadá přechod na čistou a odpovědnou energetiku. Na jedné straně zvyšujeme požadavky a zpřísňujeme regule vedoucí k růstu nákladů a na straně druhé neprovádíme ani zákonnou valorizaci výkupní ceny z čistě populistických důvodů. Však Čech se nějak přizpůsobí a nějak si poradí, vždyť zemědělství je už tak z velké části sociální program venkova. Nezbývá nám než trpělivě vysvětlovat zákonodárcům stávající situaci, předkládat důkazní materiál a snažit se oslovit co největší počet zainteresovaných stran. Poslední možností je pak připravit vzorek skutečně poškozených investorů a zažalovat stát pro selhání zákonných principů. Stále věříme, že to však nebude třeba, protože nás čeká opravné cenové rozhodnutí, které může vše napravit.

Článek byl publikován v časopisu Biom 3/2021 Co přináší novela zákona o POZE?