Odborné články

Kompostování v ohradách

Kompostování v ohradách je způsob, který vlastně navazuje na kompostování v hromadách, tak jak se provozuje ve většině klasických kompostárnách. Do tohoto způsobu lze zahrnout i tzv. vyvýšené záhony rozšířené v německy mluvících zemích. Základem jsou vybudované různé systémy ohrad – ze dřeva, plastů, zdiva, betonu, drátěného pletiva, plechu a kombinovaných materiálů. Tady na rozdíl od kompostérů je lepší ohrada s pevným dnem. Z hlediska přípravy materiálu zakládky je vhodné vybudovat několik ohrad vedle sebe. Do jedné se ukládají suroviny, do druhé se zakládá na první kompostovací proces (1 tepelná fáze, zahřátí na 50 – 70°C ), kdy dochází k hygienizaci, do třetí (2 tepelná fáze, opět zahřátí na 50°C a více) a případně dalších se překopává, kde kompost dozrává. Tento proces trvá déle, 1 – i více roků, podle použité zakládky, vrstvení, výšky vrstev, vlhkosti, obsahu snadno nebo těžko rozložitelných použitých komponentů.

V prvé řadě je třeba znát optimální výšku takové ohrady – nejlépe kolem 1 metru. Taková ohrada se snáze obhospodařuje. Lze na ní také pěstovat například okurky a jiné tykvovité zeleniny. Ohrada by tedy měla umožnit snadné zakládání a vybírání, nejlepší je s dvířky nebo vyjímatelnou stěnou. Hromady se nezakrývají, nanejvýš jen cca 10 cm zeminy proti vysýchání. Zakládka se vrství od spodu – nejhrubší, na něj jemnější, pak hrubší postupně navzájem. Tloušťka vrstev rozhoduje o rychlosti rozkladu, čím větší, tím pomalejší a naopak. Nejlepší výsledky jsou mezi 10 – 20 cm. Vrstvy se jen na sebe pokládají, nikoli hned promíchávají, mohlo by to podstatně zpomalit proces humifikace. Zakládka se nikdy neušlapává! Jinak dochází k značným ztrátám živin! Založený a správně vrstvený materiál samovolně se sesouvá, uvnitř dochází k samozahřívání a uvolňuje se přebytečná voda, kterou je možno zachytávat do nějaké nádoby či bazénku nebo jiného prostoru. Zachycená voda pak může posloužit k vlhčení přesušeného substrátu a obsahem v ní uvolněných živin k dosycení vznikajícího kompostu.

Při samozahřívání (tepelné fázi) je třeba hlídat teplotu. Optimum je kolem 50°C. Při překročení nad 70°C může dojít až k zuhelnatění, až k samovznícení. K ochlazení se používá prolití vodou. Při teplotách do 70°C dochází po asi 3 dnech k postupnému samovolnému snížení teploty až na 50°C a po týdnu se teplota blíží k teplotě venkovní. V té době je potřeba k zajištění tvorby kvalitního kompostu znovu vyvolat další tepelnou fázi, a to buď překopáním nebo přeházením zakládky. Zde potom proběhne nová tepelná fáze, pro kterou platí tatáž pravidla jako v 1 tepelné fázi.

Během tepelných fází zakládka slehne, probíhá tlení, uvolňuje se přebytečná voda, a kompost postupně vyzrává. Vyzrálý kompost je nakonec mírně vlhký, sypký, tmavohnědý až černý, s téměř neznatelnými částicemi. Charakteristická je příznačná, typická zemitá vůně. Výskyt žížal a dalších druhů destruentů není na závadu. Kompost je vhodné před použitím prosít a nerozložené větší částice použít znovu do zakládky nového kompostu.

Do těchto ohrad je možné používat i větší částice než do kompostéru. Avšak zásada zakládání je stejná – hrubý materiál do spodu (větve, pařezy, kmínky, hrubá kůra, také zdřevnatělá nať, někdy i na kusy podrcená lepenka), na ně postupně po vrstvách tráva, odpad ze zeleniny, bramborová a jiná nať, plevele (pokud možno bez semen), piliny, hobliny,štěpka ,drť z kůry, dřeva, slámy či sena, listí, plev a pluch.

Je možné použít i papír v tenkých vrstvách, lze přidávat do 5 – 10% kuchyňský odpad, jídelní a masné zbytky, dokonce i tuky (pozor na hlodavce). Při práci s těmito materiály je třeba dodržovat ve vlastním zájmu hygienu a pracovat v rukavicích – nebezpečí možné infekce patogenními organismy. Proto musí být vždy vdávkováno jen omezené množství těchto potravinových zbytků, vždy hned překrýt slabou vrstvou jiného materiálu. Při kompostování probíhá proces tlení, nikoli hnití! Při hnití, tedy bez přístupu vzduchu, se uvolňují jedovaté a výbušné plyny (metan, tedy bioplyn) a hlavně zapáchající látky – skatol, sirovodík, sirouhlík a další. Na hnití se podílejí anaerobní, převážně zdraví škodlivé organismy. Naopak při tlení se tyto látky rychle okysličují a vlivem aerobních mikroorganismů zneškodňují.

Dále je možné použít Thomasovu moučku, superfosfát (ne do kompostů ekologického zemědělství), horninové moučky (čediče, živce, vápence, opuky, žuly, kieserit, kainit, fosfáty a apatity, jílové minerály – bentonity, zeolity, antuku, přírodní silikáty), organického původu – kostní moučku, drcené kosti (nejlépe vyklížené), rohovinu, hnojůvku, močůvku, hnůj či chlévskou mrvu, exkrementy domácích zvířat a lidí, skořápky vajec, peří, zbytky textilií z přírodních vláken, výtažky z řas, humáty a humnové kyseliny.

Důležité je při kompozici znát poměr C : N popř. C : P jednotlivých surovin. Výsledný poměr zakládky by se měl pohybovat kolem C : N 30 : 1. Pro běžnou praxi stačí znát poměr C : N jednotlivých surovin. U fosforu, kterého je v našich substrátech nedostatek, stačí již malé množství, aby kompostovaní proces mohl řádně proběhnout. Pro výživu rostlin je optimum C : N 10 : 1 a C : P 30 : 1. Pokud se stanovuje dávka hotového kompostu ( C : N 10 : 1) podle potřeby živin, pak se dávka vypočítává podle fosforu a obsahu humusu. Pokud se stanovuje dávka kompostu podle momentálního stavu půdy, vypočítává se podle průměrného obsahu humusu genetického typu půdy, který chceme kompostem hnojit.

Jednorázová dávka humusu (organických látek v sušině) v kompostu do půdy by neměla překročit 10% obsahu v ornici hnojené parcely. Našim zemědělským půdám odpovídá obsah 2 – 4%. Dávka nad 10% způsobuje nežádoucí jevy na pěstovaných plodinách – hromadné odumírání vlivem zborcení buněčných stěn v kořenech a zvýšené aktivity mikroorganismů v půdě, zvláště hub. Nejvíce jsou postihovány z našich rostlin dřeviny, naopak nejodolnější jsou trávy.

Na závěr mohu uvést, že s pomocí kompostů a doplněním osevního postupu zeleným hnojením se mi podařilo stabilizovat výnosy brambor a zeleniny, drobného ovoce a trávníků. Velmi dobré výsledky jsou také u ovocných stromů a vinné révy. V zelinářské trati používám komposty každým druhým rokem, v dávce 3 – 5 kg / m2 podle druhu vyjma cibule a česneku, které hnojení organikou nesnášejí. U ovocných keřů každým rokem 3 – 4 kg na 1 keř, u ovocných stromů se zatravněním 5 – 6 kg na 1 m2. U růží 2 – 3 kg na 1 keř. U kvalitního kompostu nezávisí na době hnojení, hnojit lze během celého roku. Kompost lze aplikovat nejen zapravením do půdy, ale také formou mulče (nastýlky) .

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Aktuality z kompostárenské sekce
Komunitní kompostování jako terapie
Biodegradácia ropných výrobkov v silne kontaminovaných pôdach kompostovaním
Město Švihov realizuje projekt komunitního kompostování bioodpadů
Prečo stavať regionálnu kompostáreň?
Kompost a kompostér
Jak jsem se naučil kompostovat
Výskyt škodlivých organizmů při kompostování
Kompost, stmelující prvek odpadářů a zemědělců

Zobrazit ostatní články v kategorii Bioodpady a kompostování

Datum uveřejnění: 14.5.2007
Poslední změna: 29.4.2007
Počet shlédnutí: 7206

Citace tohoto článku:
HULEŠ, Ludvík: Kompostování v ohradách. Biom.cz [online]. 2007-05-14 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz/odborne-clanky/kompostovani-v-ohradach>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto