Malá bioplynová stanice v České republice jako velký zdroj znečištění ovzduší

Ve všech státech Evropské unie se vytvářejí podmínky pro rozvoj obnovitelných energií. Velké plánované cíle ve výrobě elektrického proudu z obnovitelných energií preferují anaerobní digesci s kogeneračním zpracováním bioplynu. Počet bioplynových stanic se během 7 let ve SRN zpětinásobil díky legislativní úpravě, která snižuje nároky při provozování malých bioplynových stanic a promyšleným účinným dotačním systémem (NAWARO). Oproti tomu v České republice o užitečnosti bioplynových stanic pouze mluví.

Anaerobní digesce, která je v civilizovaných zemích považována za technologii trvale udržitelného života, je v České republice nesmyslně zařazena mezi technologie vážně ohrožující důležitou složku životního prostředí - ovzduší.

V Nařízení vlády č. 615/2006 Sb. „O stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečištění ovzduší“ byly bioplynové stanice kategorizovány mezi velké zdroje znečištění ovzduší a to bez ohledu na kapacitu, zpracovávané substráty, technologii a způsob využití bioplynu. Zákonodárce považuje bioplynové stanice za nebezpečnější zdroj znečištění ovzduší než jsou kafilérie (s produkcí odpudivých zápašných plynů), skládky odpadů (produkují prach a skleníkový plyn metan), krematoria, čistírny odpadních vod a čerpací stanice pohonných hmot, neboť tyto zařízení legislativec kategorizuje jako střední zdroj znečištění. Bioplynová stanice je zařazena mezi technologie zplynování a zkapalňování uhlí, výrobu generátorového plynu, svítiplynu, syntézních plynů a minerálních olejů a to stejným emisním limitem v mg/m³: tuhé znečišťující látky 150; CO 800; SO₂ 2500; NO₂ 800; sulfan 10; amoniak 50.

Legislativa však neuvádí, kde se má nepřekročení emisního limitu zjišťovat. U ostatních technologií, které vyrábějí generátorové a syntézní plyny nebo svítiplyn jsou znečišťující látky vnášené do ovzduší technologickým procesem společně odváděny se znečišťujícími látkami vzniklými spalováním paliv a to zpravidla komínem. U bioplynových stanic mohou, zejména při nedostatečné technologické kázni, vznikat úniky amoniaku a zápašných plynů a to při manipulaci se substrátem nebo s digestátem, je zde použito instalace fléry jako havarijní výpustě bioplynu do vnějšího ovzduší při poruše kogenerační jednotky, ale výše uvedené důvody nemohou být logickou příčinou kategorizace bioplynových stanic jako velkého zdroje znečištění. U dobře projektovaných a provozovaných bioplynových stanic nemohou vznikat nadlimitní emise ohrožující ovzduší. Součástí bioplynových stanic mohou, ale nemusí, být kogenerační jednotky. Kogenerační jednotky jsou emisním zdrojem, který by se dal kategorizovat jako spalovací stacionární zdroj znečištění ovzduší vybavený spalovacím motorem nebo turbinou, které nejsou mobilním zdrojem znečištění. Kategorizace těchto zařízení se provádí podle jejich výkonu a na základě kapacity nemohou být kogenerační jednotky po vybavení katalyzátory velký zdrojem znečištění ovzduší.

Provozovatelé velkých zdrojů znečištění ovzduší mají větší povinnosti než provozovatelé středních a malých zdrojů znečištění ovzduší a sazby za nedodržení těchto povinností jsou u provozovatelů velkých zdrojů znečištění s vyššími (dvojnásobnými) sazbami pokut než u provozovatelů středních a malých zdrojů znečištění. Je zde pochopitelně povinnost vypracování provozního řádu, prokazování dodržování emisních limitů kontinuálním nebo v některých případech diskontinuálním měřením, vypracování plání snižování emisí. Mezi další povinnosti patří vypracování rozptylové studie se zdůvodněním nejvýhodnějšího řešení a zadání odborného posudku zpracovaného autorizovanou osobou. Při vymáhání této legislativy u bioplynových stanic nově uváděných do provozu v letošním roce bylo porušení povinností neprojednání provozního řádu bioplynové stanice před uvedením do provozu s inspekcí ovzduší, což je povinnost u velkých zdrojů znečištění a nikoliv u středních zdrojů znečištění. To představuje pro investora a budoucího provozovatele nejen sankci, ale i problémy s dotací při opožděném uvedení zařízení do provozu.

Pochopitelně i ve SRN musí bioplynové stanice splňovat povinnosti podle německé legislativy ovzduší (Bundes - Immissionsschutzgesetz) uvedené v TA - Luft. Zde jsou bioplynové stanice kategorizované jako zařízení k výrobě elektrického proudu, páry a teplé vody pomocí bioplynu a musí splňovat emisní limity pro tuhé znečišťující látky 5 mg/m³; NO_x 0,10 - 0,20 g/m³; SO₂ 0,35 g/m³ a CO 50 mg/m³, Kogenerační jednotky jsou v současné době vybaveny katalyzátory umožňujícími dosahovat 40 - 50% emisních limitů.

Jsem přesvědčen, že není důvodu pro kategorizaci bioplynových stanic v České republice bez ohledu na jejich kapacitu mezi velké emisní zdroje a že jde pouze o důsledek neznalosti této technologie u legislativců.

Tweet

Odpadové hospodářství: Pozitivní trendy a výzvy do budoucna

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky