Bioplasty a kompostování

V březnu 2019 Evropský Parlament schválil celounijní zákaz prodeje plastových výrobků na jedno použití, včetně talířů, příborů, brček či vatových tyčinek. Kdy projde transpoziční zákon parlamentem ČR je ve hvězdách. Na první pohled líbivé opatření, které ale skýtá úskalí. Problém totiž není v plastových výrobcích jako takových, ale v jejich jednorázovém využití, díky němuž vznikalo a vzniká obrovské množství odpadů. Levné plastové obaly jsou tak nahrazovány jednorázovými výrobky ze dřeva, papíru a bioplastů. Je toto řešení udržitelné? Kam vlastně vyhodit bioplasty? Poradí si s bioplasty kompostárny v ČR?

Nová právní úprava zakazuje od roku 2021 prodej následujících produktů:

• jednorázové plastové příbory (vidličky, nože, lžíce, jídelní hůlky),

• plastová brčka,

• jednorázové plastové talíře,

• plastové vatové tyčinky,

• plastové tyčky k balónkům,

• produkty z oxodegradabilních plastů, jednorázové plastové nádoby na potraviny (např. obaly rychlého občerstvení) a nádoby na potraviny a nápoje vyrobené z expandovaného polystyrenu.

Bioplastů existují stovky druhů, ať už se jedná o oxodegradabilní (na vzduchu rozložitelné – rozkládající se vlivem tepla, světla za přítomnosti kyslíku) materiály, od kterých se snad již upouští, až po nejrůznější druhy biodegradabilních (rozkládajících se za pomoci přirozených biologických procesů) materiálů. Na náš trh je valí obchodníci, kterým často nejde o ochranu životního prostředí, ale o pouhý zisk. 

Ze zkušenosti se na mě obracejí provozovatelé restaurací, kteří začali uvažovat o přechodu na šetrnější obaly, poté co médii proletěla informace o konci jednorázových plastových obalů s dotazem, jaké materiály mají používat a jestli se tyto materiály dají recyklovat. Mnoho z nich pátralo na internetu a objednali si obaly z tzv. bioplastu, u kterého obchodníci deklarují šetrnost k životnímu prostředí. V mnoha případech se jedná o marketingový tah a greenwashing výrobců, kteří do vývoje materiálu dali nemalé finance a teď se je snaží uplatnit na trhu. V současné době však na většinu těchto materiálů neexistují zpracovatelská zařízení, které by je odebírala a jakkoliv dále využila. 

Z pohledu předběžné opatrnosti je nutné si zodpovědět několik zásadních otázek. Je skutečně výroba biodegradabilních plastů (BDP) šetrnější z pohledu LCA analýzy? Jsou tyto materiály skutečně biodegradabilní, nebo ohrožují životní prostředí uvolňováním nežádoucích látek? Za jakých podmínek jsou rozložitelné a do jakého zařízení je tedy vozit, aby se beze zbytku zhodnotily? Toto by si měli zodpovědně zodpovědět všichni, kteří přicházejí s novým materiálem na trh. 

Kompostovatelné plasty patří do skupiny BDP a ty jsou podskupinou bioplastů. Jejich materiálové vlastnosti musí splňovat podmínky biodegradability podle ČSN EN 13432. Na základě splnění požadavků uvedené normy jsou využitelné ke kompostování. Optimální životní cyklus mají kompostovatelné plasty vyrobené z derivátů škrobu. Pro jejich výrobu jsou používány široce dostupné obnovitelné zdroje jako kukuřice, obilí, rýže, brambory.

Využití BDP je na první pohled velmi atraktivní a zdá se jako řešení obrovského problému s jednorázovými plasty. Bohužel to má háček. Několik háčků. Pojďme se podívat konkrétně na problematiku BDP sáčků při sběru biologicky rozložitelných komunálních odpadů za předpokladu, že tyto sáčky budou plně kompostovatelné. 

1. Sáčky z BDP a plastu jsou na první pohled nerozlišitelné. Pro běžného uživatele není možné tyto materiály odlišit. Sáčky jsou sice označené, ale kdo má dnes čas řešit takovou malichernost?

2. Sáčky z BDP někde jsou a někde nejsou k dostání, což je pro spotřebitele matoucí. V Miláně se povedl majstrštyk, když zakázali prodej mikrotenových a dalších plastových tašek a všude v obchodech jsou k dostání pouze kompostovatelné tašky, které tak obyvatelé města mohou v domácnosti použít pro sběr bioodpadů.

3. Ze zkušeností z pilotních projektů v Praze se ukázalo, že lidé nejčastěji chybují v tom, že do hnědé popelnice vyhazují bioodpad i s plastovým sáčkem, což je nežádoucí. Tento problém by použití kompostovatelných sáčků mohlo odbourat, ale jak víme z bodu 2, zdaleka ne všude jsou sáčky k dostání a z bodu 1, ne všichni je dokáží rozlišit. Zodpovědnější z nás vyhodí bioodpady v kompostovatelném sáčku a ti méně zodpovědní v plastovém. Na kompostárně, kde bioodpady končí, již nelze kompostovatelné od nekompostovatelných pouhým okem rozlišit. Rotopres v kuka voze vše smíchá dohromady a obalí bahnem či jinými bioodpady, takže je pro obsluhu kompostárny nemožné obaly rozeznat. Řešením by snad bylo kompostovatelné sáčky barvit jednotnou barvou pro celou ČR, ale to by muselo dojít k rozsáhlé dohodě mezi dovozci a prodejci těchto materiálů. Takové řešení se jeví jako prakticky nemožné. 

4. Tak jako tak mají kompostovatelné sáčky delší dobu rozkladu než ostatní potravinové bioodpady a dělají tedy velký problém při drcení, homogenizaci, ale i překopání kompostu. Sáčky se namotávají na bubnové překopávače, které je nutné neustále čistit. V Miláně proto sáčky z bioodpadu nejprve vybalí a odseparují a následně bioodpad zpracovávají. Díky pohodlnému nastavení sběru bioodpadů v domácnosti pomocí sáčků v Miláně dosahují velmi vysoké výtěžnosti komunálních bioodpadů. Tvrdí, že se jim sáčky osvědčily, a tudíž je doporučují i ostatním městům.

Využití kompostovatelných sáčků jistě může napomoci efektivnějšímu třídění bioodpadů v domácnosti. Košík se sáčkem v kuchyni je základním předpokladem pohodlného sběru, a i úplní ignoranti si na takový systém zvyknou. Sáčky ale musí být občanům dostupné buď v obchodech anebo na úřadě a ideálně zdarma. Je tedy otázkou, jak obec sběr určí. 

I s ohledem na povinnost sběru veškerých bioodpadů, tedy i bioodpadů živočišného původu (povinnost zmiňována v článku Sběr a svoz biologicky rozložitelných odpadů), kdy je třeba uvažovat nad významně vyšší hygienou sběru, je využití sáčků nasnadě. Zavázané sáčky mohou pomoci s tím, že budou kontejnery čisté, tudíž se nemusí tak často vymývat jako kontejnery, kde se sáčky nevyužívají. Je na obci si zhodnotit ekonomiku svozu a především to, zda se vyplatí zavést sběr se sáčky nebo zavést sběr bioodpadů výměnným způsobem kontejner za kontejner. Nebo zda nechat vymývání na majiteli kontejneru. 

Je evidentní, že pokud by se měly sáčky zavádět plošně, potom by si kompostárny měly pořídit stroje nebo personál na přednostní odseparování sáčků, než začnou bioodpad drtit a zakládat pásové hromady. 

„Neznám v České republice jediného kompostáře, který by kompostovatelné sáčky, obaly nebo nádobí cíleně odebíral. Je s tím totiž víc práce než užitku.“ 

Ukažme si dva příklady, kde se pokoušeli biodegradabilní materiály zkompostovat. Prvním příkladem pokusu kompostovatelnosti různých materiálů je spolupráce AGRO CS a.s. s Augiášůvým chlévem, kde se také snažili zpracovat na kompostárně kompostovatelné materiály. Jednalo se o jednoduchý nádobový pokus, který si může udělat každý doma. Materiály na bázi PLA (polyaktid neboli polymléčná kyselina, druh bioplastu) se nerozložily ani po 4 měsících.

Ústav experimentální botaniky AV ČR, v.v.i. společně s Výzkumným ústavem rostlinné výroby, v.v.i. a společností Ekokom a.s. provedli studii degradace biodegradabilních plastů v letech 2011 až 2013 a z výsledků je patrné, že se většina zkoumaných materiálů za pár měsíců ani náznakem nezačala rozkládat, i když to výrobce deklaroval.

Závěrem, jak již bylo v úvodu řečeno, se problém neskrývá tolik v plastu samotném, jako jeho nadužívání. A jakékoli náhrady, ať už v podobě dřevěných, bioplastových či jiných materiálů, jen přenáší problém, který se nazývá JEDNORÁZOVOST. Jakožto zodpovědný odpadář vybízím celou společnost k zamyšlení se nad zrychleným způsobem života, který jsme si nastavili. Nevidím žádný důvod, proč nepřejít na bezobalový prodej potravin, který je v mnoha ohledech šetrný k životnímu prostředí a tudíž udržitelný. Systém distribuce již vyvinula česká firma, která nabízí kompletní obchodní ekosystém na bázi chytrých znovu použitelných obalů. Tento “ekosystém” minimalizuje obalový odpad a zároveň umožňuje čistý a efektivní způsob prodeje a je již rozšířen především ve Švýcarsku. Zálohování skleněných obalů se zatím jeví jako nejšetrnější k životnímu prostředí. 

Z vlastní zkušenosti vím, že přechod na bezobalový nákup mě přiměl více plánovat, a tudíž i méně vyhazovat nakoupené potraviny. Dalším významným efektem je, že v bezobalových obchodech koupíte zdravé výživově hodnotné a průmyslově nezpracované potraviny, takže taková změna vede k výrazně zdravějšímu jídelníčku a zdravému životnímu stylu. Vyzkoušejte to. Doporučuji.

Článek byl publikován v časopisu Odpadové fórum 7-8/2021 (www.odpadoveforum.cz) a v časopisu Biom 2/2021 Kompostování aneb cesta k udržitelnému hospodaření s půdou.

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?