Topolové plantáže v symbióze s divokými orchidejemi

Topoly jsou společně s vrbami nejčastějšími druhy pěstovaných rychle rostoucích dřevin. Ačkoliv se většinou takové plantáže považují za málo hodnotné pro krajinu, v poslední době získávají uznání pro svou mnohostrannou roli v ekologickém inženýrství, jako je například ukládání uhlíku, půdní remediace nebo produkce bioenergie. Biodiverzita plantáží je dlouhodobě opomíjená, a právě tuto problematiku popisují ve své studii vědci z Univerzity z Debrecenu v Maďarsku. V rámci systematického botanického průzkumu popsali 232 topolových plantáží ve střední Evropě s cílem posoudit jejich rostlinnou diverzitu se zaměřením na stanoviště pro terestrické, pozemní orchideje. Na základě průzkumu těchto plantáží zjistili, že téměř 60 % topolových plantáží poskytuje příznivé podmínky pro orchideje, a to některé i tisícům exemplářů v rámci jedné plantáže. Celkem bylo nalezeno 15 různých druhů pozemních orchidejí, včetně taxonů s omezeným rozšířením, nebo ohroženým statusem. Pravděpodobnost výskytu orchidejí je nejvyšší ve starších a větších topolových plantážích, které se vyznačují vysokým celkovým obsahem organické hmoty a vysokým pH půdy. 

Komerční topolové plantáže jsou dlouhodobě středem pozornosti pro svou vysokou ekonomickou hodnotu, nicméně v poslední době si získaly v mnoha zemích pozornost i díky jejich přínosu pro životní prostředí. Nyní jsou široce uznávány jako účinný systém pro fixaci energie, který by mohl částečně nahradit fosilní paliva. Nesporný je také jejich příznivý vliv při fytoremediaci, kdy z půdy dokáží odstraňovat například některé rizikové prvky tím, že je čerpají kořeny a zabudovávají je do své biomasy. Následnou sklizní a odstraněním této biomasy klesá přístupný podíl specifických negativních látek v půdě. Rozloha plantáží, jejich ekonomický význam a přínos pro biodiverzitu stále roste.

Monokultury produkující biomasu lze obecně považovat za stanoviště s minimální biologickou rozmanitostí, netypickým bylinným patrem a často jsou složeny z nepůvodních druhů. Topolové plantáže jsou tedy často neprávem označovány jako “zelená poušť” a přírodní hodnoty těchto porostů jsou značně podceňovány. Ve skutečnosti je u rychle rostoucích dřevin poměrně dobře rozvinuté bylinné patro, což má za následek celkově hodnotnou a rozmanitou flóru, která nabízí příznivé podmínky pro rozvoj fauny. Plantáže rychle rostoucích dřevin se navíc zakládají na orné půdě, nikoli v lese, proto je nutné srovnávat případný typický porost s jednoletými zemědělskými plodinami a ne s lesními stanovišti.

Orchideje jsou ideálními bioindikátory antropogenních biotopů především díky jejich vysoké diverzitě, jejich ochranářskému významu a schopnosti kolonizovat antropogenní biotopy, jako jsou například opuštěné doly, hřbitovy nebo krajnice u silnic. Výskyt terestrických orchidejí je opakovaně dokumentován v nejrůznějších plantážích, včetně kávových, kakaových, kaučukových, olivových nebo kaštanových. První zmínky o výskytu orchidejí v evropských topolových plantážích pochází z roku 1991 z Polska, kde na jedné plantáži byly nalezeny tři taxony orchidejí. Při dalším bádání byly orchideje objeveny i v dalších 15 evropských zemích, kde bylo popsáno celkem 32 taxonů orchidejí. Předpokládá se, že úspěšnost osídlení a kolonizace pozemních orchidejí v antropogenně narušených stanovištích souvisí s jejich schopností rozptylu, stejně jako s jejich tolerancí vůči stresu. Plody orchidejí totiž obsahují tisíce prachových semen, což jim umožňuje kolonizovat nová stanoviště prostřednictvím anemochorního šíření i do velmi vzdálených míst.

Dle výsledků maďarské studie, se nacházel alespoň jeden zástupce orchidejí na většině (59,9 %) zkoumaných topolových plantážích. Celkové množství orchidejí čítalo 15 druhů ze 7 rodů. Nejrozšířenějším druhem byl Epipactis tallosii (57 plantáží), Cephalanthera damasonium (45 plantáží) a Epipactis helleborine (44 plantáží). Celkový počet jedinců se pohyboval od jednoho do 10 251 jedinců. 

Topolové plantáže, bez ohledu na jejich přirozenost, jsou významným stanovištěm pro pozemní orchideje. To zásadním způsobem zvyšuje význam topolových plantáží ve srovnání s jinými. Topolové plantáže se tak zdají být přínosné nejen pro bioenergetiku a pěstování biomasy, ale i pro místní rostlinné druhy a biodiverzitu obecně. 

Přeloženo a shrnuto z: Suvages K, Vincze O, Loki V, Lovas-Kiss A, Takacs A, Fekete R, Budai JT, Molnar AV. 2022. Native and alien poplar plantations are important habitats for terrestrial orchids. Preslia 94: 429-445.

Článek byl publikován na stránkách Ekolistu 22. 10. 2022.

Článek byl publikován v časopisu Biom 3/2022 Pevná biomasa a její potenciál v energetické krizi.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost