10 eko-omylů prezidenta Klause

Na oficiálních webových stránkách hlavy státu byla dne 27.4.2005 publikována tisková zpráva obsahující důvody odmítnutí podpisu pana prezidenta pod zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Prezident současně zákon nevetoval. Zákon vyjde ve sbírce zákonů a bude účinný.

Pan prezident nicméně založil své rozhodnutí na věcně nesprávném zhodnocení situace. Ve zdůvodnění se dopustil celkem deseti ekologických a ekonomických (eko-) omylů:

1. Zlobí se, že zákon jde nad rámec směrnice, přitom závazek podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2010 sám podepsal ve Smlouvě o přistoupení ČR k EU.
2. Kárá autory, že podcenili cenu, která podle něj vede k hospodárnému využívání zdrojů, ale nezmiňuje, že cena neodráží vliv výroby elektřiny na životní prostředí.
3. Tvrdí, že spalování biomasy vede k podobným efektům jako spalování uhlí nebo ropy, ale neuvádí, že bioenergie na rozdíl od fosilních paliv nepřispívá ke klimatickým změnám.
4. Zpochybňuje termín obnovitelnosti, přitom definice obnovitelných a neobnovitelných zdrojů toto zpochybnění vyvrací.
5. Považuje výčet obnovitelných zdrojů za militantní ekologickou propagandu, přitom zákon kopíruje všeobecně akceptovanou definici ze směrnice 77/2001/EC.
6. Vyčítá zákonu, že nezahrnuje jadernou energii, ale ta není obnovitelným zdrojem.
7. Tvrdí, že nelze rozpoznat původ elektřiny, ale sám podepsal Energetický zákon, který označování původu elektřiny upravuje.
8. Tvrdí, že předkladatelé zákona nebyli schopni vyčíslit dopad na státní rozpočet, který bude v miliardách ročně, přitom podpora výroby elektřiny dle zákona nebude mít žádné požadavky na státní rozpočet a dokonce dojde ke zvýšenému výnosu z DPH.
9. Tvrdí, že produkce elektřiny z větrných elektráren se během pěti let zvýší 1551krát, ale podle expertních odhadů v důvodové zprávě zákona se zvýší 46,5krát.
10. Tvrdí, že zákon nemůže podepsat, protože jde o tragický omyl, ale nevidí přínosy obnovitelných zdrojů energie, které snižují emise skleníkových plynů + dalších látek, snižují závislost ČR na dovozu energií, jsou dlouhodobě jedinným známým nevyčerpatelným zdrojem a přispějí ke zvýšení kvality života občanů ČR.

Zdůvodnění odmítnutí podpisu pana prezidenta je neprofesionální, nekompetentní, nevědecké, matematicky chybné, vychází z chybných postulátů a nesprávně vykládá zákon. Nikdo neupírá panu prezidentovi právo odmítnout podpis pod zákon, ale nelze ponechat bez povšimnutí argumentaci, která mate jak občany České republiky, tak členských států EU.

---

Níže připojila redakce CZ Biomu také tiskovou zprávu Prezidenta České republiky Václava Klause, na kterou se vztahuje reakce pana Bursíka:

Prezident nepřipojil svůj podpis k zákonu o podpoře využívání obnovitelných zdrojů

27. 04. 2005, Praha Prezident republiky Václav Klaus se rozhodl nepřipojit svůj podpis k zákonu ze dne 31. března 2005, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). Prezident republiky se takto rozhodl proto, že se zákonem zásadně nemůže souhlasit, ale nechce zabránit jeho uvedení „do života“, proto se ho rozhodl nevetovat ani nepodepsat.

Zdůvodnění

Důvody k mému rozhodnutí ponechat zákon ze dne 31. března 2005, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) bez podpisu jsou zhruba následující: 

Zákon se tváří jakoby byl čistou implementací původní evropské směrnice. I když jsem přesvědčen, že je sama tato směrnice výrazem velmi nemoudrých postojů a velmi módních mýtů kolem vztahu ekonomie a ekologie, to není klíčové. Klíčové je to, že tento zákon jde zcela zbytečně a svévolně daleko za tuto směrnici. Je jejím velmi extenzívním rozvinutím, a to navzdory faktu, že sama tato směrnice obsahuje klauzuli, která České republice dovoluje, aby ji – s ohledem na své přírodní podmínky – nerespektovala. Naši tvůrci zákona tuto možnost nejen nevyužili, ale do zákona prosadili ještě více omezení, než které tato směrnice povinně předepisuje. To je první problém. Druhý je v tom, že je tento zákon vydáván za zákon ekologický, i když s ekologií nemá mnoho společného. Patří plně na půdu ekonomie a činí to s tolika omyly, že by jeho autor v žádné zkoušce z toho předmětu neprošel. Tvůrci zákona zcela ignorovali fakt, že je cena jakéhokoli ekonomického statku dána jeho vzácností a že právě cenový mechanismus je tím nejlepším nástrojem k hospodárnosti a k šetření zdrojů. Případná větší vzácnost jedněch zdrojů zvýší jejich cenu a tím zajímavost zdrojů jiných, a to mnohem lépe než jakékoli byrokratické zásahy. Čistě ekologická argumentace zde také nepřichází v úvahu. 

Spalování tzv. obnovitelných zdrojů – tedy biomasy, skládkového plynu, kalového plynu a bioplynu – vede k podobným efektům jako spalování uhlí nebo ropy. I sám termín obnovitelnosti, na kterém je celý zákon založen, je velmi sporný. Všechny zdroje jsou svým způsobem obnovitelné i neobnovitelné. Ohromné naleziště ropy pod pouští je podle této podivné teorie zdrojem neobnovitelným, tři palmy na povrchu zdrojem obnovitelným. Ropa přece nepřibývá, zatímco palmy (možná) narostou znovu. Spalme tedy biomasu z palmového listí a ropu netěžme. Zdá se to absurdní? Přesně to je myšlení, kterým je celý zákon veden. Výčet „obnovitelných zdrojů“ je poplatný militantní ekologické propagandě. Vyhýbá se jaderné energii, ač pro to není žádný racionální argument. Výčet „obnovitelných zdrojů“ postrádá jakoukoli metodologii, není jasné, co je od ostatních odlišuje. Zákon zvýší cenu elektrické energie, protože sankcemi zatíží levnější a efektivnější zdroje a producenty i uživatele bude nutit užívat zdroje dražší. Toto zdražení bude mít evidentní sociální důsledky. Bude také velmi pravděpodobně obcházen. Zavádí dvojí ceny energie podle jejího původu. Na energii ale není poznat, jakého původu je. Tento problém – viz kauza LTO – u nás dobře známe. 

Podle tohoto zákona mají být provozovatelé distribučních a přenosových soustav povinni vykupovat elektřinu z „obnovitelných zdrojů“ za regulovanou cenu. Takto pokřivený trh zcela zdeformuje alokaci investic. Tím bude jeho efekt antiekonomický i antiekologický. Z hlediska efektivity energetické báze hospodářství jde o spuštění nerozumného systému. Preferované zdroje jsou ze své podstaty nespolehlivé a budou proto muset být zálohované. Záložní zdroje budou spotřebovávat stejné zdroje, které tento zákon chce chránit. Poté, co tvůrci zákona museli ustoupit z tvrzení, že je výroba elektřiny z „obnovitelných zdrojů“ efektivní a že ušetří pracovní síly, vydávají nyní za klad pravý opak – pracovních sil bude zapotřebí víc, a tím se bude bojovat s lokální nezaměstnaností! To je absurdní argumentace na úrovni rozbíječů strojů z 18. století. Předkladatelé zákona nebyli schopni vyčíslit dopad na státní rozpočet. Je mnoho důvodů se domnívat, že půjde o miliardy ročně. 

Spotřebitel i ze svých daní bude doplácet na to, že bude mít dražší energii. Okamžikem platnosti tohoto zákona se rozběhnou devastující nevratné projekty, které zamoří Krušné hory a Vysočinu obřími stavbami vrtulí, vytvářejících hluk, ničících reliéf krajiny, zabíjejících ptáky a zatěžujících své okolí. Zákon má způsobit, že se u nás během pěti let zvýší produkce energie z větru 1551krát!! Cíl zákona evidentně nebere ohled na přírodní realitu České republiky, ač nám to příslušná směrnice dovoluje. Nejsme zemí větrných rovin jako severní Německo, nemáme tolik slunečných dnů jako Španělsko či Itálie, nedisponujeme takovými zdroji geotermální energie, aby mohly mít zásadní význam. Zákon je spíše výrazem zbožných přání než výsledkem poctivých analýz. Vyjadřuje jisté ideologické vidění světa, kterému se dosud daří vymykat se z podmínek tvrdé soutěže idejí, z politické konfrontace, z kritického zhodnocení společenskými vědami. Atmosféra uměle vytvořené politické korektnosti předem staví kritiky těchto koncepcí do postavení těch, kteří si neváží přírodních zdrojů. A to je nepravda. Je to všechno daleko složitější. Zákon tohoto typu nemohu vzhledem ke svému nejhlubšímu přesvědčení o jeho tragickém omylu doprovodit „do života“ svým podpisem. Proto ho vracím do Sněmovny bez veta, ale i bez svého podpisu.

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost