Vývoj pilařství v českých zemích

Znalost historie přispívá ke všeobecné vzdělanosti v každém oboru, ale také nás upozorňuje na chyby, kterých bychom se již neměli dopouštět. Následující článek stručně popisuje vývoj pilařství na území dnešní České republiky a zároveň srovnává tento vývoj s vývojem v jiných zemích.

Historický vývoj v zahraničí

Do roku 1950 existovalo v západních zemích Evropy velké množství malých soukromých subjektů, které zpracovávaly značný podíl kulatiny. Od počátku padesátých let pak začíná pozvolný proces koncentrace kapacit, pilařské technologie se začínají koncentrovat do větších celků a malých pil začíná ubývat. Podíváme-li se na sousední Rakousko, kde bylo na počátku padesátých let evidováno 5 100 pil, v současnosti jich je méně než 1 500, ale jejich produkce řeziva je přesně na 2,5 násobku roku 1950.

Historický vývoj území dnešní ČR

Na území dnešní ČR probíhal vývoj tohoto segmentu rozdílně. Pilařská výroba patřila k rozvinutým oborům již před vznikem Československa. Dobrá surovinová základna, odbyt výrobků a solidní zázemí tuzemské technologie vytvářely potřebné předpoklady pro existenci pilařských firem. Předválečná ČSR byla též významným vývozcem řeziva a dřevařských výrobků. Přestože zde existovala tuzemská základna výrobců dřevařských strojů a nástrojů, byly dováženy i progresivní technologie ze zahraničí, zvláště pak ze Skandinávie.

Tento historicky vzniklý stav a nadějný vývoj byl narušen nejprve 2. světovou válkou a následně nástupem řízeného plánovitého hospodářství. Po znárodnění byla většina pil zrušena jako přebytečné kapacity nebo převedena na jinou výrobu.

Na samotném počátku padesátých let u nás fungovalo již jen cca 400–500 pil (v Rakousku jich v té době bylo evidováno 5 100 a v Německu ještě více).

Údaje z roku 1986 uvádí počet pil cca 168. Nejedná se ovšem o všechny tehdy existující pily, ale pouze o pily zařazené do centrálně řízeného průmyslu. Existovaly také pily v rámci JZD, státních lesů apod. Přes 90 % disponibilní hmoty bylo ovšem zpracováváno na těchto 168 pilách.

Stav na počátku 90. let

Na počátku 90. let procházel dřevařský průmysl zásadními změnami. Státní podniky se rozkládaly na menší celky, ty se osamostatňovaly a nastalo období restitucí a privatizace. Nové provozy se mnohdy stávaly pružnějšími a dobře se orientovaly v měnících se ekonomických podmínkách, což vyhovovalo tuzemskému obchodu s řezivem. Zahraniční obchod, orientovaný převážně na stabilní západoevropský trh, oslaboval a jeho struktura se rozpadla. Samostatného obchodování byli stále schopni velcí výrobci, vedle nich tu vznikaly i nové zprostředkovatelské firmy.

Pilařství se tak stávalo atraktivním oborem podnikání. Svůj provoz znovu začaly některé pily uzavřené v předchozích letech a objevily se desítky nových, většinou drobných zpracovatelů kulatiny. Byli vedeni výhodností zpracování suroviny z vlastních lesů nebo pocitem vylepšení své ekonomické situace pořezem nakoupené kulatiny a prodejem řeziva. Ve druhé skupině vznikaly nové pilařské provozy pod heslem „lacině postavit a rychle vydělávat“. Důsledky tohoto směru vývoje pak byly: nízká až primitivní technická i technologická úroveň většiny nově do provozu uváděných zařízení; vysoký podíl ruční práce a nízká produktivita (hlavně léta 1990–1993); odbytové problémy tuzemských výrobců strojně-technologického zařízení a tím útlum jejich výroby; zvýšení zpracovatelské kapacity na asi 145–160 % úrovně konce 80. let; nedostatek suroviny, což v období liberalizace cen znamená prudké zvýšení její ceny; nové provozy často vlastnili a řídili lidé v oblasti zpracování dřeva bez vzdělání, zkušeností i citu, v některých případech i bez zájmu o něj.

Krize

Útlum obchodu se dřevem a všemi jeho výrobky ve druhé polovině roku 1992 začíná i v západní Evropě. Levnější exportní řezivo našich dodavatelů ještě nějakou dobu útlumu odolává, v roce 1993 dochází k poklesu cen a snížení objemu exportu i u něj. Zboží na skladech je často prodáváno za ceny nižší, než jsou výrobní náklady, omezení výroby včetně krátkodobých odstávek provozů vede i ke snížení cen kulatiny (mezi lety 1992–1993 v průměru o 30 %). Některé pilařské provozy končí, jiné uměle udržují výrobu a postupně se zadlužují vůči finančním ústavům i dodavatelům suroviny. Následně ukončují výrobu i ony. V horší situaci se nacházejí malé a střední podniky a podniky s jednostranným zaměřením, které nejsou schopny propad prodeje jednoho produktu nahradit produktem s lepším odbytem. Těchto subjektů je však po předcházejícím vývoji většina. Závody jsou následně prodávány pod cenou. Koupě se mnohdy ujímají spekulanti a po neúspěchu přenechávají závod novému věřiteli. V mnoha případech vstupují do této problematiky zahraniční investoři, pro něž levné, hlavně velké závody s levnou pracovní silou začínají být lukrativní záležitostí.

Vývoj po roce 2000

V roce 2003 je započata první větší investice v ČR po roce 1998 – pila Paskov.

V dalších letech následuje výstavba dalších čtyř velkopil – poslední podoba koncentrace kapacit ze západní Evropy. V současné době tedy stojí na území ČR 5 velkopil, jejichž celkový roční pořez v roce 2007 činil 4 060 000 m³ kulatiny.

Orientace velkých výrobců na velké zakázky naplní výrobní kapacitu a omezí sortiment, čímž zefektivní výrobu (výrobci nebudou nuceni řezat „všichni všechno“, někdy za každou cenu, jak dnes často vidíme) a malé a atypické zakázky zůstanou malým výrobcům. Vzájemná konkurence středních (velkých) a malých pil by se tak omezila ve prospěch obou.

Důkazem toho, že šanci nemají pouze největší, je pohled opět do sousedního Rakouska. Zde má 78,8 % pil roční pořez do 5 000 m³ a jen 1,2 % nad 100 000 m³ (údaj 1997). Vedle velkých a středních podniků působí na území ČR přibližně 1 700 malých a nejmenších pil.

Výhled

Velmi malé kapacity (do pořezu 3000 m³/rok) budou nadále vznikat a zanikat tak, jak budou schopny konkurovat kapacitám větším. Jejich hlavní výhodou zůstanou nízké provozní náklady, nevýhodou pak nemožnost zkompletovat rychle střední a větší zakázky a dodávková i případná finanční nespolehlivost. Vývoj však může probíhat i dalším kolapsem menších a středních kapacit a přesunu hlavního odbytu kulatiny pouze na velmi velké a velmi malé zpracovatele.

Opětovné zařazení ČR do evropského hospodářského systému bude jistě vyžadovat i změnu struktury dřevozpracujícího průmyslu. Lze ovšem těžko nahradit chybějící výrobce technologií a velmi pomalu bude při nedostatku kapitálu pokračovat i rekonstrukce a modernizace vlastních dřevařských firem.

Z důvodu finanční hospodářské krize, která odstartovala v průběhu roku 2008 a jejíž následky se nutně projeví v letošním roce 2009, lze jen stěží předpovědět další vývoj nejen pilařského odvětví.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Vyšlo v časopise Lesnická práce.

Tweet

Odpadové hospodářství: Pozitivní trendy a výzvy do budoucna

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky