EnglishRSSkontaktyčlenstvísitemapinzerce a reklama
Biom.cz
biomasa, biopaliva, bioplyn, pelety, kompostování a jejich využití

LEGISLATIVA

472/2005 Sb.

Úplné znění zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), jak vyplývá z pozdějších změn

472

PŘEDSEDA VLÁDY

vyhlašuje

úplné znění zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů
(zákon o ochraně ovzduší), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 521/2002 Sb.,
zákonem č. 92/2004 Sb., zákonem č. 186/2004 Sb., zákonem č. 695/2004 Sb.,
zákonem č. 180/2005 Sb. a zákonem č. 385/2005 Sb.


ZÁKON

o ochraně ovzduší

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:


ČÁST PRVNÍ

OCHRANA OVZDUŠÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví

a)
práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země, a s výrobky, které takové látky obsahují,

b)
podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek,

c)
nástroje ke snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země.

(2) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů do životního prostředí, které je upraveno zvláštním zákonem1a).


§ 2

Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí

a)
vnějším ovzduším ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na pracovištích určených zvláštním právním předpisem2) a v uzavřených prostorách, (dále jen "ovzduší"),

b)
znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek,

c)
znečišťováním ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času,

d)
emisí vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního prostředí,

e)
emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti nebo jako počet pachových jednotek na jednotku objemu nebo jako počet částic znečišťující látky na jednotku objemu,

f)
emisním stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1 roku ze všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území,

g)
úrovní znečištění ovzduší hmotnostní koncentrace znečišťujících látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času,

h)
provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší (dále jen "provozovatel") právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší skutečně provozuje; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele vlastník zdroje znečišťování3),

i)
imisí znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

j)
imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a tlaku,

k)
mezí tolerance procento imisního limitu nebo část jeho absolutní hodnoty, o které může být imisní limit překročen,

l)
pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou,

m)
přípustnou tmavostí kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu metodou stanovenou prováděcím právním předpisem,

n)
těkavou organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejíž počáteční bod varu je menší nebo roven 250 oC, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kPa,

o)
nejlepší dostupnou technikou (technikami) nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku,

p)
redukčním cílem procento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek ze všech zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na vymezeném území, případně z vymezené skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční,

r)
světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno,

s)
biopalivem kapalné nebo plynné pohonné hmoty, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu3a), vyrobené z biomasy a určené pro pohon vozidel na pozemních komunikacích,

t)
biomasou pro účely výroby biopaliv pro mobilní zdroje biologicky odbouratelná část výrobků, odpadů a zůstatků ze zemědělství, lesnictví a příbuzných odvětví a biologicky odbouratelná část průmyslového a komunálního odpadu,

u)
jiná paliva z obnovitelných zdrojů paliva, kromě biopaliv, která pocházejí z obnovitelných zdrojů energie3b) a která se používají v dopravě,

v)
stanoveným objemem biopaliv minimální množství biopaliv nebo jiných paliv z obnovitelných zdrojů podle druhu, na které je poskytována oprávněným výrobcům biopaliv finanční podpora biopaliv pro určené období,

w)
oprávněným výrobcem biopaliva osoba, která vyrábí biopaliva za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem3c) a které byl podle vládou schválených zásad závazným způsobem přidělen podíl na stanoveném objemu pro určené období,

x)
určeným obdobím období, po které je poskytována finanční podpora biopaliv3d).

(2) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země se rozumí

a)
zacházením s regulovanými látkami jejich výroba, dovoz, vývoz, uvedení na trh, skladování, sběr, recyklování, regenerování a zneškodňování; zacházením je též použití regulované látky ve výrobním procesu a použití pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou,

b)
zacházením s výrobky, které obsahují regulované látky, jejich výroba, dovoz, vývoz, uvedení na trh, sběr a skladování vyřazených výrobků, jejich servis a jejich recyklace,

c)
recyklací výrobků zpracování vyřazených výrobků za účelem znovuzískání regulovaných látek a materiálové využití4a).

(3) Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany klimatického systému Země se rozumí

a)
klimatickým systémem Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení,

b)
změnou klimatu taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek,

c)
látkami ovlivňujícími klimatický systém Země oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový.


§ 3

Povinnosti právnických a fyzických osob

(1) Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.

(2) Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zvláštními právními předpisy4),5) a s tímto zákonem a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech.

(3) Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat, skladovat a používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na způsoby nakládání s nimi stanovenými prováděcím právním předpisem.

(4) Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování ovzduší podle § 11 odst. 2, je zakázáno. Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných krizových situací prováděných v souladu se zvláštními právními předpisy6).

(5) V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů podle § 50 odst. 3 písm. a) nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle zvláštního právního předpisu7).

(6) Při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci jsou osoby oprávněné k podnikání povinny volit nejlepší dostupné techniky v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních právních předpisů.

(7) Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště velkého, velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do ovzduší definovaným způsobem, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze zařízení pro omezování emisí, jejichž výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí. Způsob vypouštění odpadních plynů musí být uveden v podmínkách zajišťujících ochranu životního prostředí podle § 17 odst. 8 písm. c).

(8) Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie.

(9) Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání orgánu ochrany ovzduší (§ 42), nebo stanoví-li tak prováděcí právní předpis, poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového zdroje znečišťování ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie.

(10) Osoba uvádějící motorové benziny a motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky je povinna zajistit, aby jí uváděný sortiment pohonných hmot obsahoval nejpozději od 1. ledna 2007 stanovený objem biopaliv podle druhu stanovený prováděcím právním předpisem. Tímto prováděcím právním předpisem se také určí období, na které se stanovený objem vztahuje.

(11) Osoba podle odstavce 10 je povinna každoročně k 31. lednu informovat Generální ředitelství cel o celkovém množství paliv pro dopravní účely jí uvedených v uplynulém kalendářním roce do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a o podílu biopaliv na tomto množství.

(12) Osoba podle odstavce 10 je povinna vykupovat v rámci stanoveného objemu od oprávněných výrobců biopaliva jimi vyráběná biopaliva v množství odpovídajícím jejímu podílu na trhu s palivy pro dopravní účely na území České republiky v přepočtu podle energetického obsahu, a to za minimální výkupní ceny stanovené podle zvláštního právního předpisu7a) (dále jen "minimální výkupní ceny"), vyjma bioetanolu pro dopravní účely (dále jen "bioetanol"), přímo, bioetanol od Správy státních hmotných rezerv7b). Bioetanol Správa státních hmotných rezerv vykupuje za minimální výkupní ceny stanovené podle zvláštního právního předpisu7a) ve stanoveném objemu od oprávněných výrobců ve výši jejich podílu na stanoveném objemu. Podmínky a postup výkupu a prodeje bioetanolu Správou státních hmotných rezerv stanoví prováděcí právní předpis.

(13) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, způsob nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické látky, a lhůty k dosažení těchto požadavků a zásady a náležitosti evidence a bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady k posuzování možnosti využívání centrálních zdrojů tepla z hlediska technické a ekonomické přijatelnosti.


HLAVA II

OCHRANA OVZDUŠÍ

§ 4

Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší

(1) Zdroje znečišťování ovzduší jsou

a)
mobilní,

b)
stacionární.

(2) Mobilními zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "mobilní zdroj znečišťování") jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Jde zejména o

a)
dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla,

b)
nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení,

c)
přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.
Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji znečišťování upravují zvláštní právní předpisy4),5),8).

(3) Stacionární zdroj znečišťování ovzduší (dále jen "stacionární zdroj") je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost.

(4) Stacionární zdroje se dělí

a)
podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie

1.
zvláště velké,

2.
velké,

3.
střední a

4.
malé,

b)
podle technického a technologického uspořádání na

1.
zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla, (dále jen "spalovací zdroje"),

2.
spalovny odpadů7) a zařízení schválená podle § 17 odst. 2 písm. c) pro spoluspalování odpadu a

3.
ostatní stacionární zdroje (dále jen "ostatní zdroje").

(5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do těchto kategorií:

a)
zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke jmenovitému tepelnému výkonu,

b)
velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod písmeno a),

c)
střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,

d)
malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

(6) Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže

a)
jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku,

b)
spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

(7) Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto řešení technicky proveditelné.

(8) Spalovny odpadů7) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na

a)
spalovny nebezpečného odpadu,

b)
spalovny komunálního odpadu a

c)
spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny

1.
podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den,

2.
podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo

3.
podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den.

(9) K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým procesem.

(10) Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné kategorie v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce"), a to na návrh provozovatele nebo z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu ochrany ovzduší.

(11) U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního zdroje a emisních limitech Ministerstvo životního prostředí (dále jen "ministerstvo").

(12) Prováděcí právní předpis stanoví způsob zařazování stacionárních zdrojů do jednotlivých kategorií.


§ 5

Přípustná úroveň znečišťování ovzduší, emisní limity

(1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují hodnoty emisních limitů pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny nebo pachové látky, přípustná tmavost kouře, přípustná míra obtěžování zápachem, emisní stropy a redukční cíle pro jednotlivé znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek.

(2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na

a)
obecné emisní limity, které jsou stanoveny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny,

b)
specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených stacionárních zdrojů; specifické emisní limity se stanovují bez přihlédnutí k obecným emisním limitům pro znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny významné co do množství a škodlivosti emisí.

(3) Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4 odst. 2 písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis4).

(4) Pokud je ve zvláště velkém, velkém nebo středním spalovacím zdroji současně spalováno více druhů paliv, stanoví emisní limity na základě podkladů předložených provozovatelem inspekce postupem stanoveným prováděcím právním předpisem.

(5) Emisní stropy a redukční cíle pro vybrané znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek a lhůty k jejich dosažení, případně emisní stropy a redukční cíle pro vymezená území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje jsou stanoveny v národních programech snižování emisí znečišťujících látek za účelem dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší podle § 6 odst. 1.

(6) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis, může krajský úřad uložit provozovateli místo povinnosti dodržovat některé emisní limity povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících látek, popřípadě pachových látek, případně opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž vznikají emise znečišťujících látek, popřípadě pachových látek, (dále jen "plán snížení emisí").

(7) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6 vypracuje návrh plánu na snížení emisí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění.

(8) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis, ukládá krajský úřad provozovateli místo povinnosti dodržovat emisní limity povinnost plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje.

(9) Plány snížení emisí znečišťujících látek a plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje vypracovává provozovatel zdroje uvedeného v prováděcím právním předpisu ve lhůtě a na dobu stanovenou orgánem ochrany ovzduší, s výjimkou plánů u zdrojů podle § 54 odst. 7, které se vypracovávají na dobu 5 let.

(10) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8 vypracuje v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění. Plnění tohoto plánu se považuje za splnění povinnosti dodržovat emisní limity podle tohoto zákona.

(11) Krajský úřad zamítne předložený plán snížení emisí a plán správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, pokud je vypracován v rozporu s tímto zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Zamítavé stanovisko musí obsahovat důvody zamítnutí a lhůtu předložení nového návrhu plánu.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví seznam znečišťujících látek, jejich stanovených skupin, emisní limity obecné a specifické, postup výpočtu emisních limitů v případech současného spalování různých druhů paliv nebo spoluspalování odpadů s palivy, podmínky provozování stacionárních zdrojů, kritéria určující plnění těchto podmínek a dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků a měření, přípustnou tmavost kouře, pachové látky a pachová čísla, náležitosti a způsob zpracování plánu na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a skupiny zdrojů, pro které se tyto plány zpracovávají.


§ 6

Přípustná úroveň znečištění ovzduší

(1) Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost překročení pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.

(2) Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady návrhy národních programů snižování emisí těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro které byly stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s cílem zlepšení kvality ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Národní programy snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle, ale dochází u nich k překračování imisních limitů.

(3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené ministerstvem schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů, který vydává vláda svým nařízením. Národní programy se aktualizují vždy po 5 letech.

(4) Programy podle odstavců 2 a 5 mohou být realizovány na základě dohod mezi orgány ochrany ovzduší a provozovateli stacionárních zdrojů nebo osobami jimi zřízenými o řešení problémů souvisejících s místními nepříznivými klimatickými a rozptylovými podmínkami, případně i s jinými vlivy na imisní situaci. Na základě dohody může přistoupit provozovatel na plnění zpřísněných emisních limitů, přičemž ustanovení § 17 odst. 2 písm. f) není tímto dotčeno.

(5) Krajský úřad je povinen zpracovat pro své území krajský program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a obecní úřad může zpracovat pro své území místní program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení kvality ovzduší zejména dosažením imisních limitů jednotlivých znečisťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Krajské programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy a místní programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy i s krajskými programy snižování emisí. Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(6) Kraje a obce v přenesené působnosti vydávají nařízením krajské a místní programy snižování emisí. Informace o krajských a místních programech snižování emisí musí být uvedeny na úředních deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout, a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto programů orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.

(7) Z programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a při posuzování záměrů, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, nebo rozvojových koncepcí a programů rozvoje jednotlivých oborů a odvětví9).

(8) Ministerstvo zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území České republiky. Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit jím zřízenou právnickou osobu.

(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší, včetně metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a dalších technických požadavků; dále stanoví imisní limity a jejich meze tolerance pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustnou četnost překračování imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé imisní cíle a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční cíle, znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou připravovány roční emisní inventury a roční emisní projekce vztahující se k cílovému roku 2010 a požadavky na způsob přípravy a provádění emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.


§ 7

Zvláštní ochrana ovzduší

(1) Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí území v rámci zóny nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo více znečišťujících látek.

(2) Zónou je území vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení kvality ovzduší; aglomerací je sídelní seskupení, na němž žije nejméně 350 000 obyvatel, vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení kvality ovzduší.

(3) V zónách či aglomeracích, na jejichž území se nenacházejí oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, zajistí orgány ochrany ovzduší udržení koncentrací znečišťujících látek pod hodnotami imisních limitů.

(4) Vymezení oblastí podle odstavce 1 a jejich případné změny provádí ministerstvo jedenkrát za rok a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo zde dále zveřejní seznam zón a aglomerací.

(5) V zónách a aglomeracích, na jejichž území se nacházejí oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, zajišťuje ministerstvo sledování kvality ovzduší způsobem podle § 6 odst. 8.

(6) V zónách a aglomeracích vypracují krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000 programy ke zlepšení kvality ovzduší pro znečišťující látky, u kterých na jejich území došlo v předchozím kalendářním roce k překročení imisního limitu a meze tolerance, nebo imisního limitu, pokud není mez tolerance stanovena. Účelem programu je plnění limitních hodnot ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Rozsah programu je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Obecní úřad může zpracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší. Tento program odpovídá rozsahem příloze č. 3 k tomuto zákonu.

(7) Krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000 aktualizují programy v tříletých intervalech nebo do 18 měsíců od konce kalendářního roku, v němž dojde na území zóny či aglomerace k překročení imisního limitu a meze tolerance, nebo imisního limitu, pokud není mez tolerance stanovena, u znečišťující látky, která není v programu příslušné zóny či aglomerace zahrnuta. Současně s aktualizací informují ministerstvo o stavu provádění opatření, která byla programem ke zlepšení kvality navržena, a zasílají ministerstvu kopii aktualizované verze programu. Informace o programech ke zlepšení kvality ovzduší musí být uvedeny na úředních deskách příslušného úřadu spolu s oznámením, kde do nich lze nahlédnout, a programy musí být zveřejněny v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému.

(8) Součástí programu ke zlepšení kvality ovzduší je programový dodatek. Struktura programového dodatku odpovídá zvláštnímu předpisu9a). Krajský a obecní úřad zahrne do programového dodatku pouze vlastní prioritní opatření a projekty nebo opatření a projekty vzešlé z místních programů ke zlepšení kvality ovzduší, které jsou v rámci místního programu určeny jako rozhodující pro kvalitu ovzduší.

(9) Z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle odstavce 6 se vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn a při posuzování vlivů staveb nebo technologií na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu9).

(10) Programy ke zlepšení kvality ovzduší vypracované na úrovni zón a aglomerací musí být v souladu s národním programem a místní programy ke zlepšení kvality ovzduší musí být v souladu s programem vypracovaným na úrovni příslušné zóny či aglomerace.

(11) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vypracují krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000 akční plány obsahující přehled krátkodobých opatření. K realizaci opatření uvedených v akčních plánech bude docházet při splnění podmínek uvedených v prováděcím právním předpisu.


§ 8

Smogová situace

(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění ovzduší znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit stanovený prováděcím právním předpisem.

(2) Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková úroveň znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici riziko poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému.

(3) Možnost vzniku, vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje v rámci ústředního regulačního řádu ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační opatření k omezování emisí ze stacionárních zdrojů, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

(4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 stanoví prováděcí právní předpis smogový varovný a regulační systém a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci podle odstavce 3. Provoz smogového, varovného a regulačního systému upravuje ústřední regulační řád, krajský a místní regulační řád.

(5) Kraj a obec jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním řádu upraví vyhlašování a odvolávání signálu upozornění a signálu regulace na svém území v případě možnosti vzniku nebo výskytu smogové situace a omezení nebo zastavení provozu stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ve své územní působnosti, s výjimkou stacionárních zdrojů regulovaných podle odstavce 3. Při vypracování krajského a místního regulačního řádu krajský úřad a obecní úřad přihlédne k negativním důsledkům omezení nebo zastavení zemědělských provozů s chovem hospodářských zvířat.

(6) Krajský regulační řád nesmí být v rozporu s ústředním regulačním řádem. Místní regulační řád nesmí být v rozporu s krajským regulačním řádem a s ústředním regulačním řádem.

(7) Pro případ vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší

a)
nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení provozu zdroje,

b)
nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.

(8) Regulační opatření lze vyhlásit na nezbytně nutnou dobu jen s uvedením důvodu a území, na které se regulační opatření vztahuje. V regulačním opatření orgán ochrany ovzduší uvede, na které osoby se regulační opatření vztahuje a jaká omezení jsou povinny strpět.

(9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna toto opatření dodržovat po celou dobu počínaje okamžikem, kdy regulační opatření nabyla účinnosti až do jejich zrušení.

(10) Informaci pro veřejnost o vyhlášení signálu upozornění, signálu regulace, signálu varování a jejich odvolání zajišťuje ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba nebo krajský úřad v televizním a rozhlasovém vysílání; obecní úřad vyhlašuje signál upozornění a signál regulace, jejich změny a odvolání v místních informačních prostředcích.

(11) Osoba, která provozuje televizi nebo rozhlas, je povinna bez náhrady nákladů na základě žádosti ministerstva nebo jím zřízené právnické osoby nebo krajskému úřadu neprodleně a bez úprav obsahu a smyslu uveřejnit informace o vyhlášení a odvolání signálu upozornění, signálu regulace a signálu varování.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů pro znečišťující látky, nebo jejich stanovené skupiny, způsob jejich kontroly včetně metod odběru vzorků, měření a dalších technických požadavků, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci podle odstavce 3, podmínky vedoucí k vyhlášení akčních plánů, strukturu a obsah akčních plánů, zásady vypracování a realizace akčních plánů a zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů.


§ 9

Zjišťování znečišťujících látek

(1) Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením a v případech stanovených v prováděcím právním předpisu výpočtem. V pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele krajský úřad.

(2) Měření emisí se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do vnějšího ovzduší. Má-li stacionární zdroj několik výduchů, komínů nebo výpustí, měří se emise na každém z nich. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených v prováděcím právním předpisu nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením).

(3) Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní koncentrace emisí znečišťujících látek vypouštěných ze stacionárního zdroje v průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí musí být v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem průběžně zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány.

(4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není stanoven u stacionárního zdroje specifický emisní limit, je provozovatel povinen plnit obecný emisní limit. Krajský úřad na žádost provozovatele, z vlastního podnětu nebo na návrh inspekce vymezí rozhodnutím znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny k plnění obecných emisních limitů.

(5) Účinnost spalování a množství vypouštěných látek u malých spalovacích zdrojů uvedených v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje osoba, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. b), nebo osoba oprávněná podle § 15 odst. 14 měřením podle postupu stanoveného prováděcím právním předpisem.

(6) Úroveň znečištění ovzduší a dodržování imisních limitů zjišťují orgány ochrany ovzduší měřením nebo kombinací měření a modelového výpočtu nebo modelovým výpočtem nebo jinou metodou odborného odhadu. Rozptylové studie zpracovává osoba, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. d) nebo je oprávněna podle § 15 odst. 16 a 19.

(7) Měření, jehož účelem je prokázat dodržování emisních limitů nebo ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných provozovatelem u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, a měření imisí provádí osoba, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. a), nebo osoba oprávněná podle § 15 odst. 16 a 18.

(8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí měření znečišťujících látek u stacionárního zdroje provozovatel, a to způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.

(9) Provozovatel je povinen na základě výsledků měření prokázat jím vykazované emise znečišťujících látek a dodržování stanovených emisních limitů a emisních stropů u stacionárního zdroje.

(10) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a způsob měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, provádění kontinuálního měření emisí včetně zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků; dále stanoví skupiny stacionárních zdrojů, kde se zjišťují znečišťující látky výpočtem, a postup výpočtu včetně emisních faktorů, měření účinnosti spalování u malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek, podrobné postupy zjišťování úrovně znečištění ovzduší včetně metod a dalších požadavků, jakož i podmínky provozování systému měřicích stanic.


§ 10

Zjišťování pachových látek

(1) Vnášení pachových látek ze stacionárních zdrojů do ovzduší nad přípustnou míru obtěžování zápachem není dovoleno.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví přípustnou míru obtěžování zápachem a způsob jejího zjišťování, dále stanoví emisní limity pachových látek a způsob stanovení koncentrace pachových látek.



§ 11

Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů jsou povinni

a)
uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních vydaných podle § 17 a v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem, pokud je stanovena povinnost k jeho zpracování podle odstavce 2; v případě jejich nevydání postupují provozovatelé podle rozhodnutí vydaných podle právních předpisů platných do dne účinnosti tohoto zákona,

b)
dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění, limitní obsah látek ve výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem,

c)
zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících látek postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

d)
plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38,

e)
vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném v prováděcím právním předpisu a zpracovat souhrnnou evidenci z údajů provozní evidence a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší,

f)
poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e) a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje na znečišťování ovzduší,

g)
bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení havárií; v případě výskytu takového stavu podat o něm zprávu orgánu ochrany ovzduší nejpozději do 24 hodin; v případě poruchy, za kterou se považuje odchylka od normálního provozu zdroje v důsledku technické závady a při které u zdroje nemohou být dodrženy emisní limity, bezodkladně odstavit zdroj v souladu se souborem technickoorganizačních opatření, není-li ji možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku; tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem6),

h)
vypracovat pro účely regulace emisí za situace uvedené v § 8 regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci ke schválení,

i)
při vyhlášení regulačních opatření podle § 8 odst. 3 plnit povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního řádu podle § 8 odst. 4 a 5,

j)
zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité (kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší včetně zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků, pokud to stanoví prováděcí právní předpis,

k)
při vážném nebo bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné koncentrace znečišťujících látek bezodkladně zastavit nebo omezit provoz stacionárního zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší, neprodleně informovat inspekci a správní úřady podle zvláštního právního předpisu6) a plnit jejich pokyny ke zjednání nápravy; současně informovat veřejnost o následcích poruchy nebo jiné příčiny, která vedla ke vzniku této situace,

l)
umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje,

m)
zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování,

n)
na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace nutné ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle § 4 odst. 10 a 11 a ke stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek podle § 9 odst. 4,

o)
plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst. 6,

p)
plnit úkoly vyplývající z programů ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,

r)
plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 8,

s)
předkládat inspekci protokoly o výsledcích měření znečišťujících látek podle § 9 odst. 1, 2, 7 a 9,

t)
zpracovávat a realizovat plány snížení emisí pachových látek.

(2) Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou dále povinni vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, (dále jen "provozní řád") a předkládat jejich návrhy i návrhy jejich změn ke schválení příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Stanoví-li tak prováděcí právní předpis, zpracovávají provozní řád také provozovatelé středních stacionárních zdrojů v přiměřeně stanoveném rozsahu. Po jejich schválení jsou provozními řády vázáni. Tím nejsou dotčeny povinnosti stanovené podle zvláštního právního předpisu6).

(3) Spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou být provozovány pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. c). Tato osoba provádí dohled nad dodržováním podmínek stanovených v povolení podle § 17 a v prováděcím právním předpisu.


§ 12

Povinnosti provozovatelů malých stacionárních
zdrojů znečišťování

(1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni

a)
uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

b)
umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady,

c)
oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky, obecnímu úřadu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, vést evidenci těkavých látek a poskytnout každoročně přehled o jejich spotřebě obci,

d)
plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1,

e)
dodržovat přípustnou tmavost kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem, a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené oblasti,

f)
zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů, a to nejméně jedenkrát za 2 roky, a odstraňovat zjištěné závady do 2 měsíců od jejich zjištění, pokud se s obecním úřadem nedohodnou jinak; tuto povinnost plní provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví10),

g)
oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.

(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), f) a g) se nevztahují na provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

(3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem oprávněné osoby ne starším než 2 roky.

(4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) a g) fyzickou osobou je přestupkem podle zvláštního právního předpisu11).

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení evidence a rozsah sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých organických látek.


§ 13

Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší

(1) Evidence a vyhodnocování znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. Registr emisí a zdrojů znečišťování zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. Součástí tohoto registru je i evidence spaloven odpadu.

(2) Registr emisí a zdrojů znečišťování podle odstavce 1 se použije také pro inventarizaci údajů o emisích a propadech látek ovlivňujících klimatický systém Země.

(3) Evidence a vyhodnocování kvality ovzduší jsou vedeny v registru informačního systému kvality ovzduší. Registr informačního systému kvality ovzduší zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím zřízenou právnickou osobu. Registr podle odstavce 1 je součástí tohoto informačního systému.

(4) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci u každého provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní rok a předat ji inspekci do 15. února následujícího roku.

(5) Provozovatel středního stacionárního zdroje je povinen zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci u každého provozovaného stacionárního zdroje za kalendářní rok a předat ji obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do 15. února následujícího roku.

(6) Inspekce podle odstavce 4 a obecní úřad obce s rozšířenou působností podle odstavce 5 ověří správnost údajů souhrnné provozní evidence a předá je ministerstvu k zajištění evidence podle odstavce 1.

(7) Každý, kdo provádí zjišťování úrovně znečištění ovzduší podle § 9 odst. 6 za veřejné prostředky, je povinen předat ministerstvu výsledky tohoto zjištění do registru informačního systému kvality ovzduší, a to do 30 dnů od jejich zjištění.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti a postup vedení provozní evidence pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje, postup zpracování údajů souhrnné provozní evidence, zpracování provozního řádu a postup při hlášení havárie stacionárního zdroje.


§ 14

Základní povinnosti provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních
zdrojů znečišťování

(1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat a udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními právními předpisy4),5),8) včetně dodržování stanovených emisních limitů.

(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pouze takové mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity stanovené zvláštními právními předpisy4),5),8).

(3) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší vydané podle § 8 odst. 7 písm. b).


§ 15

Autorizace

(1) Rozhodnutí o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje

a)
k měření emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7, stanovení koncentrace pachových látek a míry obtěžování zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v plynu a k ověřování správnosti měření znečišťujících látek,

b)
k měření účinnosti spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5,

c)
k dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro spoluspalování odpadu,

d)
ke zpracování rozptylových studií podle § 9 odst. 6 a zpracování odborných posudků podle § 17 odst. 6,

e)
k ověřování množství emisí skleníkových plynů podle zvláštního právního předpisu11a).

(2) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 vydává ministerstvo fyzickým a právnickým osobám na podkladě jejich žádosti. U právnické osoby podává žádost o autorizaci statutární orgán nebo jeho zástupce, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu10).

(3) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a) obsahuje

a)
u fyzických osob jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, datum narození a adresu místa trvalého pobytu u osob, které jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě místa podnikání u osob, které nejsou občany České republiky; u právnických osob obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, popřípadě organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

b)
uvedení rozsahu látek, které žadatel hodlá měřit, s uvedením, zda jde o měření emisí nebo imisí, stanovení koncentrace pachových látek a míry obtěžování zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti plynu,

c)
seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném poměru a budou se podílet na měření, a doklady, které prokazují jejich odborné znalosti,

d)
jméno, příjmení a adresu bydliště odpovědného zástupce právnické osoby, popřípadě též fyzické osoby, pokud jej fyzická osoba podle živnostenského zákona ustanovila,

e)
seznam přístrojového vybavení určeného k měření včetně seznamu výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto přístrojů a seznam chemikálií, které budou k měření použity včetně kalibračních plynů,

f)
seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně konečných analytických metod a postupů, které budou použity,

g)
uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků měření (protokol o měření),

h)
příručku jakosti zpracovanou pro rozsah měření podle písmene b),

i)
doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a f),

j)
povolení k provozování živností podle zvláštního právního předpisu10).

(4) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. b) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f), g), h) a j) včetně dokladu o splnění kvalifikačních předpokladů podle zvláštního právního předpisu10).

(5) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. c) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a d) a k této žádosti žadatel připojí

a)
doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu zdroji uvedenému v žádosti,

b)
přesný a podrobný technický popis zařízení stacionárního zdroje včetně řešení ochrany ovzduší,

c)
úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle zvláštního právního předpisu7), jejichž spalování je u stacionárního zdroje povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů ochrany ovzduší,

d)
údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle zvláštního právního předpisu10) vydaných osobám, které budou tyto činnosti u stacionárního zdroje vykonávat,

e)
měřicí protokoly o měření emisí látek znečišťujících ovzduší (aktuální), pokud je stacionární zdroj již provozován,

f)
přesný a podrobný popis zařízení a vybavení k měření, záznamu a vyhodnocení emisí znečišťujících látek a technickoprovozních parametrů tam, kde je měření uloženo prováděcím právním předpisem,

g)
doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,

h)
doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu stacionárního zdroje,

i)
doklad o zaplacení poplatku za znečišťování ovzduší za období uplynulých 3 let,

j)
doklad o splnění kvalifikačních předpokladů, kterými jsou vysokoškolské vzdělání v oblasti technických věd a technologií, nebo vyšší odborné vzdělání, případně úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání a 3 roky odborné praxe vykonané v posledních 10 letech ve spalovně odpadu nebo zařízení schváleném pro spoluspalování odpadu.

(6) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. d) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti připojí popis postupů při zpracování rozptylových studií a již zpracované rozptylové studie, nebo připojí popis a příklady svých postupů a zásad pro zpracování odborných posudků a již zpracovaný odborný posudek podle § 17 odst. 6.

(7) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j), a k této žádosti žadatel připojí

a)
seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,

b)
doklad o odborné způsobilosti žadatele vydaný ministerstvem nebo, je-li žadatelem právnická osoba, doklad o odborné způsobilosti osoby nebo osob, které má v pracovním nebo obdobném poměru, a které budou pro tuto právnickou osobu ověřování provádět; při ověřování odborné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu11b), o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.,

c)
uvedení kategorie či více kategorií zařízení11c), pro něž žadatel hodlá ověřování množství emisí skleníkových plynů provádět.

(8) Podmínkou pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e) je bezúhonnost. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s autorizovanou činností, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, anebo se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky hledí, jako by nebyl odsouzen. Bezúhonnost se prokazuje předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů ne staršího než 3 měsíce. Při posuzování bezúhonnosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu11b).

(9) Před vydáním rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b) a d) je žadatel povinen prokázat znalost metod odběru vzorků látek znečišťujících ovzduší, metod stanovení koncentrací těchto látek a jejich vyhodnocování, metod stanovení koncentrace pachových látek a míry obtěžování zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v plynu, zásad správné laboratorní praxe a metrologie, metodiky pro zpracování rozptylových studií. Znalost prokazuje pouze u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci.

(10) Žadatelé podle odstavce 1 jsou povinni podrobit se ověření znalostí právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v rozsahu své činnosti. Úspěšné prokázání odborných znalostí a znalostí vybraných právních předpisů je předpokladem k vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 2. V případě, že žadatel neprokáže požadované znalosti, je žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci ministerstvem zamítnuta.

(11) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let a může obsahovat podmínky, za nichž může být tato činnost prováděna. Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci lze podat opakovaně. Rozhodnutí o autorizaci nelze převést na jinou osobu. Na vydání rozhodnutí o autorizaci a na prodloužení jeho platnosti není právní nárok.

(12) Před uplynutím platnosti rozhodnutí o autorizaci může fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem platného rozhodnutí o autorizaci, (dále jen "autorizovaná osoba") požádat o prodloužení platnosti tohoto rozhodnutí nejpozději 1 měsíc před uplynutím jeho platnosti. Pokud v této době autorizovaná osoba podá ministerstvu žádost o prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci, platí dosavadní rozhodnutí o autorizaci až do doby rozhodnutí ministerstva o žádosti o prodloužení platnosti tohoto rozhodnutí. Autorizovaná osoba, které ministerstvo zrušilo rozhodnutí o autorizaci podle § 15 odst. 13, může opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci k téže činnosti, ke které jí bylo rozhodnutím zrušeno, nejdříve po uplynutí 1 roku.

(13) Ministerstvo zruší rozhodnutí o autorizaci vydané autorizované osobě, jestliže tato osoba

a)
závažně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a to zejména tím, že zkreslí nebo uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a postupy činnosti uvedené v rozhodnutí o autorizaci, nebo neplní povinnost uvedenou v § 13 odst. 7,

b)
ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít nezbytné přístrojové vybavení, nebo

c)
pokud je právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle odstavce 3 písm. d) nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném poměru osoby způsobilé k měření nebo ověřování množství emisí skleníkových plynů.

(14) Ministerstvo může zrušit rozhodnutí o autorizaci v případě, že dojde k podstatné změně podmínek, za kterých bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.

(15) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká

a)
uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, s výjimkou postupu podle odstavce 12,

b)
smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo

c)
zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.

(16) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1, pokud prokáže, že

a)
je státním příslušníkem členského státu Evropské unie,

b)
je držitelem oprávnění k výkonu činností uvedených v odstavci 1 písm. a), b), d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

(17) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se dále nevyžaduje u právnické osoby, která na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a), b), d) a e), pokud prokáže, že

a)
byla založena podle práva jiného členského státu Evropské unie a má své sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti na území jiného členského státu Evropské unie a

b)
je držitelem oprávnění k výkonu činností uvedených v odstavci 1 písm. a), b), d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

(18) V případě činností podle odstavce 1 písm. a) je tato osoba dále povinna předložit seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně konečných analytických metod a postupů, které budou použity podle odstavce 3 písm. f).

(19) V případě zpracování rozptylových studií podle odstavce 1 písm. d) je tato osoba dále povinna předložit popis postupů při jejich zpracování včetně již dříve zpracovaných rozptylových studií podle referenční metody pro zpracování rozptylových studií stanovené prováděcím právním předpisem10a). Nemůže-li tato osoba takovou studii předložit, předloží vzorovou rozptylovou studii, která je zpracována za použití referenční metody stanovené prováděcím právním předpisem10a). Pokud tato osoba používá pro zpracování rozptylových studií metodu, která není uvedena v souboru referenčních metod10a), ministerstvo posoudí, zda je srovnatelná s metodou stanovenou prováděcím právním předpisem10a).

(20) O nesplnění požadavků stanovených v odstavci 16 vydá ministerstvo rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena úplná dokumentace. V případě posuzování, zda jde o metodu srovnatelnou s referenční metodou podle odstavce 19, činí tato lhůta 30 dnů.

(21) Pokud nebylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 19, činnost podle odstavce 1 písm. a), b) nebo d) může být vykonávána nejdéle po dobu 1 roku ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí.

(22) Prováděcí právní předpis stanoví požadované vzdělání a rozsah znalostí, které jsou předpokladem pro vydání rozhodnutí o autorizaci, postup, kterým se ověřují a kterým se ověřuje odborná způsobilost u osob autorizovaných podle odstavce 1 písm. e), postupy pro činnost osob, které jsou držiteli rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e), a způsob evidence o vydaných rozhodnutích.



§ 16

Povinnosti autorizované osoby

(1) Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, k níž jí bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci, tak, aby nedošlo ke střetu zájmů, zejména nesmí provádět měření emisí ze stacionárního zdroje nebo ověřování množství emisí skleníkových plynů,

a)
jedná-li se o stacionární zdroj nebo zařízení, na jehož výrobě se podílí nebo které sama provozuje nebo které provozuje osoba jí přímo nebo nepřímo ovládaná nebo ji přímo či nepřímo ovládající,

b)
je-li společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu právnické osoby, která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, popřípadě má v právnické osobě, která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, postavení, jež by mohlo ovlivnit nezávislost, nebo je-li blízkou osobou k osobě, která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, jejím společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu, popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež by mohlo ovlivnit nezávislost ověření,

c)
je-li u provozovatele stacionárního zdroje nebo zařízení správcem konkurzní podstaty, vyrovnacím správcem, likvidátorem, nuceným správcem nebo správcem majetku nebo jedná-li se o osobu podílející se na obchodování s povolenkami či tyto obchody zprostředkovávající.

(2) Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která prověřuje správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat měřicí protokoly a uvádět údaje a doklady k tomu potřebné a poskytnout potřebnou součinnost.

(3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu činnosti. Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán vrchního státního dozoru.

(4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci je autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.

(5) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se vztahují i na případy dočasného výkonu činností podle § 15 odst. 1 až 3.


§ 17

Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší

(1) Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením podle zvláštního právního předpisu12), která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jsou jimi

a)
stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování,

b)
povolení k umisťování staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

c)
povolení staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů a k jejich změnám,

d)
povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu.

(2) Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje

a)
k záměrům na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

b)
k záměrům na zavedení nových technologií s dopadem na ovzduší u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

c)
ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů podle § 18 odst. 1 nebo 2,

d)
k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního předpisu4),

e)
k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody podle zvláštního právního předpisu4),

f)
ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů; v rámci povolení k uvedeným změnám může krajský úřad stanovit s ohledem na charakter změny i takové emisní limity, které nejsou obsaženy pro daný stacionární zdroj v prováděcím právním předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní limity pro tento zdroj,

g)
k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,

h)
ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje,

i)
k pokračování provozu stacionárního zdroje po uplynutí lhůty platnosti stávajícího povolení.

(3) Bez souhlasného stanoviska podle odstavce 1 nelze vydat územní rozhodnutí týkající se zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů. Podmínky ochrany ovzduší stanovené podle odstavce 1 jsou závazné pro správní úřady, které vydávají rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů12).

(4) Povolení podle odstavce 1 písm. b) až d) a odstavce 2 písm. c), d), e), f), h) a i) může být vydáno na dobu časově omezenou.

(5) Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2 písm. a), b), d) a e) je odborný posudek a v případech podle odstavce 1 písm. b) rozptylová studie zpracovaná podle metody rozptylových studií se zdůvodněním nejvýhodnějšího řešení z hlediska ochrany ovzduší včetně uvedení emisí a předpokladů dodržování emisních limitů.

(6) Odborný posudek musí být zpracován autorizovanou osobou podle § 15 odst. 1 písm. d). Připouští se předložení odborného posudku nebo rozptylové studie již dříve zpracované, pokud se předmět jejího zpracování neliší od údajů uvedených v žádosti a není starší než 2 roky.

(7) Povolení podle odstavce 1 písm. b) až d) a podle odstavce 2 písm. a) až g) a i) obsahuje zejména tyto údaje

a)
jde-li o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj, jeho popis nebo popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem žádosti, včetně uvedení identifikačního čísla zdroje, pod kterým je veden v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 1, pokud je přiděleno,

b)
závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany ovzduší.

(8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména

a)
emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší,

b)
opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí,

c)
podmínky zajišťující ochranu životního prostředí.

(9) Při vydávání stanovisek a povolení podle § 17 odst. 1 a 2, která se dotýkají oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany ovzduší z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6, 7 a 9. Pro jiné oblasti se orgány ochrany ovzduší řídí národními, krajskými a místními programy snižování emisí podle § 6 odst. 2, 5 a 6.

(10) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a podle odstavce 2 písm. a) až i) obsahující podmínky ochrany ovzduší a metody pro zpracování rozptylových studií podle odstavce 5.


§ 18

Spalování odpadu a odpadních olejů

(1) Odpad podle zvláštního právního předpisu7) včetně odpadních olejů podle tohoto právního předpisu7) může být provozovateli spalován nebo spoluspalován jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojích povolených pro spoluspalování odpadu příslušným orgánem ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f).

(2) Odpadní oleje mohou být spalovány ve spalovacích zdrojích podle § 4 odst. 5 písm. c), pokud jsou provozovány právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání výhradně v souvislosti s podnikatelskou činností a pokud jejich provozovatel, za předpokladu splnění všech dalších povinností stanovených tímto zákonem, zajistí, že

a)
zdroj bude registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu, a

b)
zdroj bude vybaven tak, aby bylo zajištěno dodržení emisních limitů stanovených prováděcím právním předpisem, a

c)
spalování odpadních olejů bude u zdroje povoleno příslušným orgánem ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c), a

d)
spalované odpadní oleje budou skladovány odděleně po částech, a

e)
pro každou část bude vystaven osobou k tomu akreditovanou průkazný atest o tom, že složení části zaručuje při použití zařízení podle písmena b), že při jejím spalování nedojde ke vzniku jiných emisí než při spalování plynového oleje, a že součtový obsah polychlorovaných bifenylů, pentachlorfenolu a polychlorovaných terfenylů nepřekračuje u této části 10 mg/kg, a

f)
po odběru vzorků k provedení atestačního řízení podle písmena d) průkazně zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až do okamžiku jejího úplného vyčerpání a spálení, a

g)
plnění povinností podle písmen d) až f) bude u zdroje průkazným způsobem evidováno a příslušné doklady archivovány minimálně po dobu 3 let.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují odpad včetně emisních limitů a dalších podmínek spalování nebo spoluspalování odpadních olejů.


§ 19

Poplatky za znečišťování ovzduší

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž výši rozhoduje krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad (dále jen "správce poplatku"). Poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč, se nevyměří.

(2) Poplatkovým obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž je stacionární zdroj provozován.

(3) Na běžný rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12); výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za předcházející kalendářní rok.

(4) O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá finanční úřad13) příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy finanční úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje krajský úřad ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých rozhodnutí týkajících se poplatků zasílá krajský úřad místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní moci těchto rozhodnutí.

(5) O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá finanční13) úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě Prahy finanční úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých rozhodnutí týkajících se poplatků zasílá obecní úřad obce s rozšířenou působností místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní od nabytí právní moci těchto rozhodnutí.

(6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního předpisu13). Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního prostředí.

(7) Jsou-li v provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat o poplatcích týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení se nevztahuje na malé zdroje znečišťování.

(8) Poplatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují. Roční výše sazeb poplatků a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na celé 100 Kč.

(9) Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří obecní úřady pevnou částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a to úměrně k velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu v poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby paliva.

(10) Provozovatel zvláště velkého, velkého a středního stacionárního zdroje je povinen vypočítat poplatek způsobem podle odstavce 8 za každý zpoplatněný zdroj a oznámit tento výpočet správci poplatku do 15. února po skončení poplatkového období nebo v termínu podle odstavce 14. Současně oznámí i další údaje nutné pro stanovení výše záloh na poplatek pro další poplatkové období.

(11) Správce poplatku prověří údaje uvedené v oznámení podaném provozovatelem, a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení výše poplatku, vydá rozhodnutí o vyměření poplatku za skončené poplatkové období a současně o výši záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li poplatek 2 000 Kč ročně, nejpozději do 6 měsíců ode dne doručení oznámení o výši poplatku nebo podkladu pro vyměření poplatku pevnou částkou.

(12) Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11, platí provozovatel předem takto:

a)
nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce,

b)
nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně včetně ve čtvrtletních zálohách splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí,

c)
nad 2 000 Kč do 10 000 Kč ročně včetně v pololetních zálohách splatných nejpozději do 30. června a 30. prosince příslušného kalendářního roku.

Správce poplatku může na žádost provozovatele, bez přihlédnutí k jiným důvodům než finančním, stanovit v rozhodnutí termíny úhrad záloh odlišné od lhůt uvedených pod písmeny a) až c), přitom však musí provozovateli uložit povinnost úhrady celkové výše záloh na poplatky pro běžný rok nejpozději do 30. prosince příslušného kalendářního roku.

(13) Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.

(14) Zálohy na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje do provozu se stanoví výpočtem z jeho projektované kapacity. Oznamovací povinnost podle odstavce 10 je provozovatel povinen splnit do 2 měsíců od vydání povolení k provozu.

(15) Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší a nevztahuje se na něj oznamovací povinnost podle odstavce 16.

(16) Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období podklady pro stanovení výše poplatku na běžný rok.


§ 20

Oznamovací povinnosti

Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků včetně zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu provozovatele je provozovatel povinen oznámit příslušnému správci poplatku do 30 dnů od vzniku této skutečnosti jako podklad pro vydání nového rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí o vyměření poplatku a jeho záloh zruší.


§ 21

Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší

(1) Pokud provozovatel zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje prokazatelně zahájí u tohoto zdroje práce za účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 % a splní podmínky uvedené v odstavci 2, správce poplatku rozhodne o odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací.

(2) Podmínky odkladu placení stanovené výše záloh poplatku podle odstavce 1 jsou

a)
plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,

b)
žádost provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem prací a jejich časového průběhu na snížení požadované výše emisí zpoplatněné znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

c)
oznámení prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje a

d)
ukončení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje nejdéle do 2 let od jejich započetí.

(3) Odložení části záloh poplatku za účelem snížení emisí u stacionárního zdroje se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje, které lze samostatně provozovat a na kterém jsou přímo prováděny práce za účelem snížení emisí, a na ty zpoplatněné znečišťující látky jimi vypouštěné, kterých se práce na snížení emisí dotýká.

(4) Odklad placení části záloh poplatku správce poplatku povolí od prvního dne měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby nebo úpravy zařízení zdroje doloženého zápisem ve stavebním deníku nebo v protokolu o zahájení prací. Odklad končí posledním dnem měsíce, ve kterém bylo doručeno písemné oznámení provozovatele o ukončení prací správci poplatku.

(5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a podmínky odkladu části záloh poplatku stanoví správce poplatku v rozhodnutí vydaném podle odstavce 1. Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.


§ 22

Prominutí nebo doplacení části poplatku
za znečišťování ovzduší

(1) Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací na snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 21 odst. 1 ve lhůtě nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku této skutečnosti.

(2) Lhůta určená k ukončení prací na snížení emisí u stacionárního zdroje je splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím prokáže dosažení stanovených úrovní emisí uvedených v rozhodnutí k odložení placení části záloh poplatků. V závažných případech může správce poplatku prodloužit lhůtu k dodání výsledků měření ke splnění požadovaných hodnot, nejpozději však do 6 měsíců od stanovené lhůty k ukončení prací podle § 21 odst. 5.

(3) Dokončí-li provozovatel práce na snížení emisí v souladu se stanovenými podmínkami v rozhodnutí, včetně splnění lhůty podle odstavce 2, správce poplatku promine povinnost doplatit odloženou část poplatku. Při nedodržení podmínek odkladu placení části záloh poplatku rozhodne správce poplatku o povinnosti odloženou část poplatku doplatit a stanoví k tomu provozovateli přiměřenou lhůtu. Správce poplatku vydá rozhodnutí o prominutí nebo doplacení poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy zjistil skutečnosti rozhodné pro vydání takového rozhodnutí. Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému finančnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

(4) Pokud došlo ke zpoždění prací na snížení emisí u stacionárního zdroje, které prokazatelně není zaviněno provozovatelem, správce poplatku k žádosti provozovatele lhůtu ukončení prací přiměřeně prodlouží, nejdéle však o 1 rok.

(5) V případě, že provozovatel nedosáhne plánovaného snížení emisí uvedeného v rozhodnutí podle § 21 odst. 1 při splnění všech ostatních stanovených podmínek, může správce poplatku rozhodnout o prominutí poměrné části odložené výše poplatků odpovídající podílu snížení emisí skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty.


HLAVA III

OCHRANA OZONOVÉ VRSTVY ZEMĚ

§ 23

Ochranu ozonové vrstvy Země upravují právní předpisy Evropských společenství13a). Tato část zákona obsahuje ustanovení k jejich provedení a další ustanovení na ochranu ozonové vrstvy Země.


§ 24

(1) Ministerstvo může povolit13b) používání hydrochlorfluoruhlovodíků jako hasicích prostředků ve stávajících systémech požární ochrany, pokud se používají jako náhrada za halony podle právních předpisů Evropských společenství upravujících ochranu ozonové vrstvy Země13b), za těchto podmínek

a)
halony obsažené v takových systémech požární ochrany se vymění úplně,

b)
takto získané halony se zneškodní,

c)
70 % nákladů na zneškodnění uhradí dodavatel hydrochlorfluoruhlovodíků.

(2) Náležitosti žádosti o povolení ministerstva podle odstavce 1 a povolení ministerstva podle právních předpisů Evropských společenství upravujících ochranu ozonové vrstvy Země13a) stanoví prováděcí právní předpis.


§ 25 až 28

zrušeny


§ 29

(1) Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které provádějí servisní práce, údržby, demontáže nebo likvidace chladicích zařízení, klimatizačních zařízení, zařízení s tepelnými čerpadly, zařízení obsahujících rozpouštědla nebo systémů požární ochrany a hasicích přístrojů, jsou povinny při provádění těchto činností znovuzískávat regulované látky a následně tyto látky zneškodnit, regenerovat nebo recyklovat. Znovuzískávání, zneškodnění, regeneraci nebo recyklaci regulovaných látek lze vykonávat jen s povolením ministerstva. Povolení se vydává na dobu časově omezenou.

(2) Fyzické osoby podílející se přímo na provádění činností podle odstavce 1 jsou povinny splnit kvalifikační požadavky stanovené prováděcím právním předpisem a oznámit ministerstvu jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, datum narození, adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu u osob, které jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě adresu místa podnikání nebo adresu určenou pro doručování u osob, které nejsou občany České republiky, identifikační číslo zaměstnavatele, bylo-li přiděleno, druh a rozsah činností a změny těchto údajů. Oznámení údajů a splnění kvalifikačních požadavků je podmínkou výkonu těchto činností.

(3) Regulované látky, které nemohou být využity, musí být osobou, v jejímž držení se nacházejí, zneškodněny způsobem stanoveným v povolení ministerstva. Pokud tato osoba nemá povolení ke zneškodnění regulovaných látek, je povinna je předat osobám, které takové povolení ministerstva mají. V dokladu o předání musí být uvedeno číslo příslušného povolení.

(4) Úniky regulovaných látek kontrolují a evidují osoby, které jsou zapsány do registru revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení vedeného ministerstvem. Úniky methylbromidu z fumigačních zařízení kontrolují a evidují osoby, které jsou zapsány do registru revizních techniků fumigačních zařízení vedeného ministerstvem. Uvedené osoby jsou před zapsáním do těchto registrů povinny prokázat splnění podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Žádost o zapsání do registru obsahuje jméno, příjmení, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, datum narození, adresu místa trvalého pobytu u osob, které jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě adresu místa podnikání nebo adresu určenou pro doručování u osob, které nejsou občany České republiky, identifikační číslo zaměstnavatele, bylo-li přiděleno, seznam přístrojového vybavení a postupů kontroly úniků regulovaných látek a doklad o splnění kvalifikačních požadavků. Rozhodnutí o zapsání do registru vydává ministerstvo na dobu určitou, nejdéle na dobu 5 let. Ministerstvo může zrušit rozhodnutí o zápisu do registru v případě, že dojde k podstatné změně podmínek, za kterých došlo k zápisu do registru, nebo při závažném porušení těchto podmínek či povinností stanovených zákonem nebo právními předpisy Evropských společenství upravujícími ochranu ozonové vrstvy Země13a).

(5) Splnění podmínek podle odstavce 2 nebo zápis do registrů podle odstavce 4 se nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnost uvedenou v odstavci 2 nebo 4, pokud prokáže, že

a)
je státním příslušníkem členského státu Evropské unie,

b)
splňuje kvalifikační požadavky stanovené členským státem k výkonu činnosti podle odstavce 2 nebo 4 v souladu s právními předpisy Evropských společenství13a).

Doklady o splnění podmínek podle písmen a) a b) je tato osoba povinna předložit před zahájením těchto činností.

(6) Provozovatelé zařízení s náplní regulované látky nad 3 kg, které se nepřemisťuje, jsou povinni prostřednictvím osoby, která je zapsána do registru revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení nebo která provozuje svoji činnost v souladu s odstavcem 5, každoročně zajistit kontrolu těchto zařízení a výsledky kontroly evidovat a uchovávat. Provozovatelé jsou povinni kontrolou zjištěné závady způsobující úniky regulovaných látek odstranit nejpozději do jednoho měsíce od jejich zjištění.

(7) Výrobky vyřazené z používání, které obsahují regulované látky, jsou nebezpečným odpadem podle zvláštního právního předpisu7).

(8) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení podle odstavce 1, závazné technologie znovuzískávání regulovaných látek a způsob kontroly a evidence těchto látek, požadavky na kvalifikaci osob provádějících činnosti podle odstavce 1 a podmínky zápisu do registrů revizních techniků podle odstavce 4.


§ 30

zrušen


§ 31

Označování obalů a výrobků s regulovanými látkami
a další povinnosti

(1) Výrobci, dovozci do České republiky, vývozci z České republiky a přepravci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni uvést zřetelné označení "Nebezpečné ozonu" nebo "Dangerous to the ozone layer" na každý obal nebo výrobek. Tímto opatřením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy18).

(2) Výrobci, dovozci do České republiky a přepravci výrobků, které obsahují regulované látky, jsou povinni v průvodní dokumentaci uvádět název a označení regulované látky, její množství, upozornění na nebezpečí pro ozonovou vrstvu Země a doporučený způsob zneškodnění.

(3) Prodejci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni je označit podle odstavce 1, pokud označení nemají a z průvodní dokumentace je zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje. Tuto povinnost prodejci nemají, pokud prokáží, že v průvodní dokumentaci nebyl obsah těchto látek uveden.

(4) Dovozci a vývozci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni uvádět v celním prohlášení název a označení regulované látky a kód kombinované nomenklatury a předložit příslušné oprávnění podle právních předpisů Evropských společenství upravujících ochranu ozonové vrstvy Země13a).

(5) Výrobci, dovozci, vývozci, prodejci a přepravci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni na vyžádání ministerstva, inspekce, České obchodní inspekce nebo příslušného celního úřadu předložit dodací list, případně celní doklady k jejich kontrole.


§ 32

Evidence, vykazování a registr regulovaných látek

(1) Osoba oprávněná k používání methylbromidu pro karanténní a dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou je povinna sdělit ministerstvu množství používaného methylbromidu a účel takového používání za uplynulý kalendářní rok do 28. února příslušného kalendářního roku.

(2) Osoba, která zachází s halony, je povinna sdělit ministerstvu počet halonových instalací a množství v nich obsažených halonů, opatření ke snižování jejich emisí a odhad těchto emisí za uplynulý kalendářní rok do 28. února příslušného kalendářního roku.

(3) Celní orgány předávají ministerstvu do 28. února příslušného kalendářního roku výpis z celní evidence vývozu a dovozu regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, podle jednotlivých osob oprávněných k podnikání za uplynulý kalendářní rok v rozsahu údajů uvedených v příloze č. 9 k tomuto zákonu. Na vyžádání ministerstva poskytnou celní orgány v průběhu kalendářního roku informaci o stavu ve vývozu a dovozu regulovaných látek u vybraných osob oprávněných k podnikání.

(4) Osoba oprávněná k podnikání, která zacházela v předchozím kalendářním roce s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, předá ministerstvu nejpozději do 28. února kalendářního roku zprávu o množství regulovaných látek, se kterými skutečně v předchozím kalendářním roce zacházela, v rozsahu, který zahrne množství v zásobách, zneškodněné, recyklované nebo regenerované podle jednotlivých regulovaných látek včetně výrobků, které je obsahují.

(5) V případech zacházení s regulovanou látkou jako surovinou nebo technologickým prostředkem musí osoba podle odstavce 6 podat ministerstvu zprávu obsahující výpočet nebo odhad emisí regulovaných látek, ke kterým během takového používání došlo.

(6) Ministerstvo vede registr regulovaných látek a osob, které s nimi zacházejí.


§ 33

Poplatky za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků,
které je obsahují

(1) Výrobci regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, jsou povinni platit poplatek za vyrobené látky nebo výrobky ve výši 400 Kč za kilogram regulované látky.

(2) Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a je účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy Země.

(3) Poplatku nepodléhají

a)
regulované látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na jiné chemické sloučeniny,

b)
vyrobené regulované látky sloužící pouze pro účely zajištění ochrany zdraví a života lidí v rámci nezbytné potřeby.

(4) Výrobci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, jsou povinni si poplatek sami vypočítat a uhradit jej nejpozději do 30 dnů po vyskladnění výrobků včetně použití výrobků pro vlastní potřebu Státnímu fondu životního prostředí České republiky19). Dále jsou povinni do 30 dnů po uplynutí platnosti povolení předložit inspekci vyúčtování poplatku za uplynulý kalendářní rok. Neuhrazené poplatky vymáhá inspekce.


HLAVA IV

OCHRANA KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

§ 34

Nástroje ochrany klimatického systému Země

(1) Národní redukční cíle pro látky ovlivňující klimatický systém Země a lhůty k jejich dosažení stanoví Národní program ke zmírnění změny klimatu Země schvalovaný vládou.

(2) Ministerstvo zajistí inventarizaci emisí a propadů látek ovlivňujících klimatický systém Země.


§ 35

Povinnosti při ochraně klimatického systému Země

(1) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen plnit podmínky ochrany klimatického systému Země.

(2) Provozovatel zvláště velkého a velkého stacionárního zdroje je povinen předávat na základě vyžádání ministerstvem údaje o výskytu látek ovlivňujících klimatický systém Země a jejich prekurzorů u zdroje.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky ochrany klimatického systému Země, rozsah a způsob předávání údajů do registru látek ovlivňujících klimatický systém Země a závazné části Národního programu ke zmírnění změny klimatu Země, minimální kvalifikaci osob, vedení registru osob a náležitosti žádosti o zapsání do registru.


§ 35a

Emise látek ovlivňujících klimatický systém Země

Obchodování s povolenkami na emise látek ovlivňujících klimatický systém Země upravuje zvláštní právní předpis19a). Provozovateli stacionárního zdroje, který je součástí zařízení, na které se vztahuje tento zvláštní právní předpis, povinnost dodržovat emisní limity takových látek krajský úřad neukládá.


HLAVA V

ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ INFORMACÍ VEŘEJNOSTI
A MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM

§ 36

Zpřístupňování informací veřejnosti

(1) Orgány ochrany ovzduší zpřístupňují veřejnosti informace o úrovni znečištění ovzduší a další informace o stavu ovzduší. Zpřístupňování informací podle zvláštních právních předpisů20) není tímto ustanovením dotčeno.

(2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní veřejnosti podle odstavce 1

a)
programy ke zlepšování kvality ovzduší a vymezení oblastí podle § 7 odst. 4,

b)
programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,

c)
žádosti o povolení a stanoviska orgánu ochrany ovzduší podle § 17, 23 až 25, 30 a 31 a na základě nich vydaná povolení a stanoviska,

d)
povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro stacionární zdroje.

(3) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím jím zřízené právnické osoby pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním stavu ozonové vrstvy nad územím České republiky zejména v pravidelných relacích veřejných sdělovacích prostředků.

(4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě, dovozu a vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země v jeho informačních materiálech.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší a o stavu ovzduší.


§ 37

Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím

(1) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným orgánům Evropské komise a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných intervalech informace o stavu ovzduší v České republice, o zdrojích jeho znečišťování a o opatřeních přijatých k jeho zlepšení a informace týkající se ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země.

(2) Ministerstvo zajistí vzájemné poskytování informací o stavu ovzduší, ke kterému se Česká republika zavázala v rámci přistoupení k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a které vyplývá z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

(3) Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Generálním ředitelstvím cel, Ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem a Úřadem předkládá každoročně Evropské komisi a vládě do 1. července informaci o

a)
opatřeních, která byla přijata na podporu používání biopaliv nebo jiných paliv z obnovitelných zdrojů pro dopravní účely místo motorové nafty nebo motorových benzinů,

b)
národních zdrojích určených pro výrobu biomasy pro jiné použití než v dopravě a

c)
celkovém prodeji pohonných hmot a podílu biopaliv, čistých i smíchaných, a jiných paliv z obnovitelných zdrojů na trhu v předcházejícím roce, případně informaci o všech výjimečných stavech v dodávkách ropy nebo ropných výrobků, které měly vliv na prodej biopaliv a jiných paliv z obnovitelných zdrojů.

(4) V první informaci za rok 2005 uvede Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem výši vládou stanoveného národního indikativního cíle k termínu 31. prosince 2005 a v informaci za rok 2006 vládou stanovený národní indikativní cíl k termínu 31. prosince 2010. V těchto informacích zdůvodní Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem rozdíl mezi stanoveným národním cílem a dosaženou skutečností. Národní indikativní cíle se stanoví prováděcím právním předpisem.


HLAVA VI

OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SANKCE

§ 38

Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje

(1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy upravujícími povinnosti při ochraně ovzduší, uloží orgán ochrany ovzduší opatření ke zjednání nápravy.

(2) O omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje rozhodne orgán ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatel

a)
provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo povolení podle § 17 odst. 1 nebo 2, nebo

b)
neplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm. g) nebo k), nebo

c)
nedodržuje emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře nebo plán snížení emisí znečišťujících nebo pachových látek nebo nedodržuje přípustnou míru obtěžování zápachem a nezjednal opatření k nápravě uložené orgánem ochrany ovzduší podle odstavce 1, nebo

d)
opětovně poruší povinnosti, za jejichž porušení mu byla uložena pokuta podle § 40 odst. 2 nebo 3.

(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) a b) nemá odkladný účinek.


§ 39

Opatření k nápravě při zacházení s regulovanými látkami

(1) Při zjištění závažného porušení povinností nebo zákazů vyplývajících z ustanovení hlavy III tohoto zákona nebo z ustanovení právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a) inspekce uloží právnické nebo fyzické osobě porušující tyto povinnosti opatření k nápravě nebo navrhne zrušení povolení ministerstva k zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, včetně odejmutí těchto látek a výrobků na náklady této osoby a jejich převedení do vlastnictví státu.

(2) Inspekce může uložit, aby osoba uvedená v odstavci 1 učinila na svůj náklad opatření směřující k nezávadnému zneškodnění, případně recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují. Podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(3) V případě opakovaných závažných nedostatků při zacházení s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k jejich zacházení a rozhodne o jejich zneškodnění na náklady osoby, u které byly nedostatky zjištěny, včetně náhrady prokazatelných nákladů zkoušek vzorků zakázaných regulovaných látek.


§ 40

Sankce

(1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží

a)
Česká obchodní inspekce21) výrobci, dovozci a prodejci paliv, poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 2 nebo 3,

b)
inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez povolení podle § 17 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo d), nebo bez platného rozhodnutí o autorizaci podle tohoto zákona v případech uvedených v § 15 odst. 1 písm. c) nebo bez povolení u činností uvedených v § 17 odst. 2.

(2) Pokutu ve výši od 10 000 do 2 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje, který poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 3 odst. 2, 3, 4, 6, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), e), g), i) až n) a s) nebo v § 11 odst. 2.

(3) Pokutu ve výši od 5 000 do 1 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností stanovených v § 3 odst. 2, 3, 4, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), e), g), i) až n) a s).

(4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli malého stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností stanovených v § 3 odst. 3, 4, 9 nebo v § 12 odst. 1.

(5) Pokutu ve výši od 500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší provozovateli stacionárního zdroje za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 19 odst. 10, 14, 16 nebo v § 20 nebo § 22 odst. 1.

(6) Pokutu ve výši od 5 000 do 5 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

a)
nesplnil opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového regulačního systému podle § 8 odst. 7, nebo

b)
nesplnil pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

(7) Pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

a)
porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm. a), b), f), h), o), p), nebo r), nebo

b)
nesplnil opatření ke zjednání nápravy uložené orgánem ochrany ovzduší podle § 38 odst. 1, nebo

c)
neplní program zlepšování kvality ovzduší, nebo

d)
neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle § 35,

e)
nesplnil povinnost podle § 13 odst. 4 nebo 5.

(8) Pokutu ve výši od 1 000 do 10 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli malého stacionárního zdroje, který nesplnil

a)
opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1, nebo

b)
pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

(9) Pokutu od 2 500 do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která poruší alespoň jednu z povinností a zákazů uvedených v § 23 až 33 nebo v ustanoveních právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a) nebo podmínek stanovených v povolení ministerstva vydaného podle § 29 odst. 1 nebo v rozhodnutí o registraci vydaného podle § 29 odst. 4 a Česká obchodní inspekce za porušení povinnosti uvedené v § 31 odst. 1.

(10) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad osobě, která poruší alespoň jednu z povinností uloženou podle § 3 odst. 5 nebo povinnost uloženou v § 3 odst. 11.

(11) Pokutu ve výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která vykonává činnosti podle § 15 odst. 1 bez platné autorizace.

(12) Pokutu ve výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která provádí činnost podle § 15 odst. 1 v rozporu s § 15 odst. 16, 17, 18 nebo 19, nebo osobě, která provádí činnost podle § 29 odst. 1 a 4 v rozporu s § 29 odst. 5.

(13) Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží Česká obchodní inspekce osobě podle § 3 odst. 10, která nesplní informační povinnost podle § 3 odst. 11.

(14) Osobě podle § 3 odst. 10, která nevykoupí množství biopaliv v rozsahu svého podílu na trhu s palivy, uloží Česká obchodní inspekce pokutu až do výše 5 000 000 Kč za nevykoupené množství biopaliv.

(15) Pokutu až do výše 5 000 000 Kč uloží Česká obchodní inspekce osobě podle § 3 odst. 10, která nezajistí, aby jí uváděný sortiment pohonných hmot obsahoval minimální množství biopaliva.

(16) V případě, že došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení více povinností podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán ochrany ovzduší pokutu podle ustanovení, v nichž jsou jednotlivá porušení zákona uvedena s tím, že pokuty za tato porušení zákona uvedené v jednotlivých ustanoveních se sčítají.

(17) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy II vybírají a vymáhají finanční úřady a jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky a z 50 % příjmem obcí, na jejichž území k porušení povinnosti došlo.

(18) Pokuty uložené krajským úřadem, obecním úřadem a obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle ustanovení hlavy II tyto orgány vybírají a vymáhají. Pokuty uložené orgánem kraje a orgánem obce jsou příjmem toho orgánu, který o pokutě rozhodl, a musí být použity k ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti.

(19) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy III vybírá a vymáhá inspekce. Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.

(20) Při vybírání a vymáhání pokut ukládaných podle tohoto zákona se postupuje podle zvláštního právního předpisu13).


§ 41

(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.

(2) Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již byla uložena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.

(3) Při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k závažnosti porušení zákonné povinnosti, době trvání protiprávního stavu, k výši vzniklé nebo hrozící škody a k případným následkům protiprávního stavu.


HLAVA VII

VÝKON SPRÁVNÍ ČINNOSTI NA ÚSEKU
OCHRANY OVZDUŠÍ,
OZONOVÉ VRSTVY A KLIMATICKÉHO
SYSTÉMU ZEMĚ

§ 42

Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti
na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy
a klimatického systému Země

Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší:

a)
ministerstvo,

b)
Ministerstvo zdravotnictví,

c)
inspekce,

d)
Česká obchodní inspekce,

e)
celní úřady,

f)
kraje,

g)
obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

h)
obce.


§ 43

Ministerstvo životního prostředí

Ministerstvo

a)
vykonává působnost ústředního správního úřadu v oblasti ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země a na těchto úsecích řídí výkon státní správy,

b)
vykonává vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země,

c)
zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

d)
koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země a podporuje rozšiřování technologií omezujících znečišťování ovzduší,

e)
zajišťuje sledování kvality ovzduší podle § 6 odst. 8 a provoz základní sítě imisního monitoringu na celém území České republiky a sledování úrovně znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,

f)
zabezpečuje jednotný registr informačního systému kvality ovzduší (ISKO) a registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 3,

g)
zabezpečuje inventarizaci emisí a propadů látek ovlivňujících klimatický systém Země podle § 13 odst. 2 a inventarizaci emisí a propadů regulovaných látek podle § 32 odst. 8,

h)
poskytuje odbornou pomoc při přípravě programů ke zlepšení kvality ovzduší,

i)
vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a zveřejňuje seznam zón a aglomerací podle § 7,

j)
připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování emisí vybraných znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin podle § 6 odst. 2,

k)
odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí podle § 6 odst. 9,

l)
vydává stanovisko obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. a) a povolení ke zvýšenému obsahu síry v kapalných palivech podle § 17 odst. 2 písm. h),

m)
kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a sledování a hodnocení depozic,

n)
rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí a krajskými úřady,

o)
vydává a ruší povolení k zacházení s regulovanými látkami podle ustanovení hlavy III, nebo podle právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a) a podle těchto právních předpisů jedná za Českou republiku, zejména podává za Českou republiku návrhy nebo žádosti podle těchto právních předpisů,

p)
vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou předpověď vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a pro zdroje znečišťování podléhající regulaci regulační opatření podle § 8 odst. 1 a 3,

r)
poskytuje odbornou pomoc krajům a obcím při zpracování regulačních řádů,

s)
zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

t)
navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny stacionárních zdrojů nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,

u)
vydává a ruší rozhodnutí o autorizaci podle § 15 odst. 1, 13 a 14; provádí kontrolu výkonu této činnosti,

v)
kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,

w)
rozhoduje o kategorii zdroje v případech zcela nových technologií a jejich zařízení podle § 4 odst. 11,

x)
vede registr21a) revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení a registr21a) revizních techniků fumigačních zařízení podle § 29 odst. 4. Jmenné seznamy s adresami trvalého bydliště zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.


§ 44

Vrchní státní dozor

(1) Ministerstvo dozírá v rámci vrchního státního dozoru, jak orgány ochrany ovzduší dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení a ustanovení právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a).

(2) Ministerstvo v rozsahu své působnosti podle tohoto zákona je v rámci vrchního státního dozoru oprávněno též dozírat, jak jsou dodržována ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení a ustanovení právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a) právnickými a fyzickými osobami a jak jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší. Zjistí-li závady, může uložit opatření k jejich odstranění.


§ 45

Ministerstvo zdravotnictví

Ministerstvo zdravotnictví

a)
předkládá ministerstvu návrhy ke zpřísnění imisních limitů v případech odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních rizik,

b)
zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,

c)
provádí sledování zdravotního stavu obyvatelstva a hodnocení zdravotních rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních pro potřeby zpracování programů zlepšení kvality ovzduší,

d)
provádí účelová měření ovzduší ve vybraných sídlech z hlediska ochrany veřejného zdraví pro potřeby monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení zdravotních rizik podle zvláštního právního předpisu2); v rozsahu dohodnutém s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na měření v základní imisní síti,

e)
zaujímá stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

f)
přijímá opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek pro zajištění ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady a požadavky zabezpečení zdravotní péče; k tomuto účelu získává a zpracovává podklady a hodnocení a předává je ministerstvu.


§ 45a

Ceny podle § 3 odst. 12 se stanoví nejdéle na 6 kalendářních měsíců dopředu samostatně pro jejich jednotlivé druhy tak, aby pro výrobní zařízení uvedená do provozu po nabytí účinnosti zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byla zaručena ekonomická návratnost obvyklých nákladů na výstavbu zařízení na výrobu biopaliv a zařízení na zpracování biopaliv do pohonných hmot a přiměřený zisk21b), aby byly vytvořeny podmínky pro splnění indikativních cílů; za uvedení do provozu se považuje též ukončení rekonstrukce technologické části stávajícího zařízení nebo ukončení modernizace zvyšující technickou a ekologickou úroveň stávajícího zařízení. Technické a ekonomické parametry zařízení, podle kterých jsou ceny stanoveny, stanoví prováděcí právní předpis.


§ 46

Česká inspekce životního prostředí

(1) Inspekce

a)
dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země,

b)
provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních limitů a emisních stropů,

c)
ověřuje údaje souhrnné provozní evidence zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o zdrojích znečišťování,

d)
spolupracuje s místně příslušnými orgány ochrany ovzduší a je oprávněna od nich vyžadovat informace,

e)
rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje a zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 10,

f)
ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje podle § 38,

g)
upozorňuje krajský úřad na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 1,

h)
ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pokuty za porušení povinností podle ustanovení hlavy II,

i)
rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení spadajícím do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů o emisních limitech a dalších požadavcích na jejich provozování podle § 5 odst. 4,

j)
zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

k)
shromažďuje a ověřuje informace potřebné pro posouzení vlivu výstavby zařízení i jeho provozu na kvalitu ovzduší v jiném státě v případě, že je příslušným správním úřadům předložen záměr na výstavbu zařízení, a předá je ministerstvu,

l)
vydává povolení podle § 17 odst. 1 písm. b) až d) a § 17 odst. 2 písm. a) až g) a i) a eviduje oznámení provozovatelů podle § 54 odst. 9 do 31. 12. 2002; po tomto datu je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání těchto povolení. Ke každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou spolupráci krajským úřadům při udělování těchto povolení. Na vyzvání poskytuje vyjádření do 15 dnů ode dne doručení žádosti, pokud se s krajským úřadem nedohodne jinak. Vyjádření neposkytuje v případech, kdy s vydáním povolení souhlasí,

m)
schvaluje regulační řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle § 8,

n)
zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3 odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,

o)
ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy třetí tohoto zákona nebo právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a).

(2) Inspekce kontroluje

a)
dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

b)
dodržování emisních limitů, limitního obsahu těkavých organických látek ve výrobcích určených prováděcím právním předpisem a emisních stropů u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů, a to včetně přípustné tmavosti kouře a přípustné míry obtěžování zápachem,

c)
plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst. 8,

d)
dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro stacionární zdroje podléhající regulaci podle § 8 odst. 3 za smogové situace a dodržování regulačních řádů stacionárních zdrojů,

e)
vedení provozní evidence u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů včetně stanoveného rozsahu údajů,

f)
správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí,

g)
činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3; v případě závažných nedostatků navrhuje ministerstvu zrušení rozhodnutí o autorizaci právnických a fyzických osob podle § 15 odst. 13,

h)
dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až 4,

i)
jak jsou osobami, které zacházejí s regulovanými látkami nebo s výrobky, které je obsahují, dodržovány povinnosti a zákazy uvedené v ustanovení hlavy III tohoto zákona nebo ustanovení právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a),

j)
plnění povinností při ochraně klimatického systému Země podle § 35.


§ 47

Česká obchodní inspekce

Česká obchodní inspekce

a)
kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních ukazatelů stanovených prováděcím právním předpisem a technickými předpisy,

b)
kontroluje prodej regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, podle hlavy III,

c)
za zjištěné nedostatky ukládá pokuty podle zvláštního právního předpisu21).


§ 48

Kraje

(1) Krajský úřad

a)
rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku za znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 4, § 21 odst. 1 a § 22 odst. 3 a 5,

b)
kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na základě údajů z informačního systému kvality ovzduší,

c)
provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti,

d)
ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,

e)
vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,

f)
vypracovává programy ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,

g)
podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek,

h)
schvaluje návrhy opatření pro případy havárií u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny,

i)
schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 7,

j)
na žádost ministerstva se podílí na vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší,

k)
poskytuje metodickou pomoc obecním úřadům při vypracování místních programů ke zlepšení kvality ovzduší,

l)
schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 9,

m)
stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou uplatněny obecné emisní limity podle § 9 odst. 4,

n)
vyhlašuje signál upozornění, signál regulace k omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a plní úkoly podle § 8 odst. 7,

o)
zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

p)
vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,

r)
ode dne 1. ledna 2003 vydává povolení uvedená v § 17, s výjimkou stanoviska podle odstavce 1 písm. a) a povolení podle odstavce 2 písm. h),

s)
ukládá pokuty podle § 40,

t)
vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1. ledna 2003,

u)
je dotčeným orgánem státní správy v územním, stavebním a kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší s výjimkou malých stacionárních zdrojů,

v)
stanovuje v pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 1.

(2) Kraj

a)
zaujímá stanoviska k místním programům snižování emisí a místním programům ke zlepšení kvality ovzduší,

b)
vyjadřuje se k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své územní působnosti9),

c)
vydává v přenesené působnosti nařízením program ke zlepšení kvality ovzduší.


§ 49

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti

a)
rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků za znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5 a podle § 21 odst. 5 a § 22 odst. 3 a 5 u středních stacionárních zdrojů,

b)
ověřuje údaje souhrnné provozní evidence u středních stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o stacionárních zdrojích,

c)
ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,

d)
vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.


§ 50

Obce

(1) Obecní úřad

a)
je dotčeným správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší,

b)
zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů,

c)
rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší u malých stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 6,

d)
nařizuje odstranění závad u malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f), ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38 odst. 1 a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,

e)
může vypracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší,

f)
může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek podle § 6 odst. 5,

g)
vyhlašuje signál upozornění, signál regulace k omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k omezení provozu mobilních zdrojů znečišťování; pokud jde o zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje, informuje o porušení povinností inspekci,

h)
vede evidenci malých stacionárních zdrojů, u nichž tento zákon stanoví ohlašovací povinnost, a poskytuje údaje z této evidence ministerstvu,

i)
vydává povolení pro činnosti, kde to stanoví zvláštní právní předpis, při kterých vznikají emise těkavých organických látek a které odpovídají kategorii malých ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Pro tyto látky může stanovit fugitivní emisní limit v závislosti na kvalitě ovzduší v daném místě.

(2) Obecní úřad kontroluje

a)
dodržování povinností provozovateli malých stacionárních zdrojů podle § 12 a § 19 odst. 16, za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a nápravná opatření a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů,

b)
dodržování přípustné tmavosti kouře a přípustné míry obtěžování zápachem u provozovatelů malých stacionárních zdrojů a za nedodržení povinností ukládá pokuty,

c)
účinnost spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto činností může pověřit odborně způsobilé právnické nebo fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu10),

d)
dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a za jejich porušení ukládá pokuty.

(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou

a)
stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů podle § 3 odst. 5 nebo toto spalování zakázat; při stanovení podmínek obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby,

b)
zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování; seznam těchto paliv je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu,

c)
v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu.



§ 51

Celní úřady

Celní úřady

a)
provádějí kontrolu dovozů a vývozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, podle příloh č. 5 a 6 k tomuto zákonu a vybraných látek ovlivňujících klimatický systém Země podle přílohy č. 10 k tomuto zákonu,

b)
nepropustí dovážené nebo vyvážené regulované látky a výrobky, které je obsahují, do navrženého celního režimu, nebude-li jim současně s celním prohlášením předloženo povolení ministerstva vydané podle tohoto zákona nebo bude-li povolené množství překročeno; přidělení celně schváleného určení regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, vyznačí celní orgány v povolení vydaném podle tohoto zákona,

c)
poskytují ministerstvu údaje z celní evidence podle přílohy č. 9 k tomuto zákonu, které se týkají vývozů a dovozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, uvedených v přílohách č. 4 a 6 k tomuto zákonu, nových látek a látek ovlivňujících klimatický systém Země uvedených v příloze č. 10 k tomuto zákonu; obdobné údaje poskytují při vývozu a dovozu paliv, výrobků, které obsahují těkavé organické sloučeniny, a dalších výrobků uvedených v prováděcím právním předpisu,

d)
dávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,

e)
provádějí kontrolu při prodeji regulovaných látek a výrobků, které je mohou obsahovat,

f)
oznamují inspekci další porušení zákona, která při výkonu své působnosti podle tohoto zákona zjistily.


§ 52

Oprávnění kontrolních orgánů

(1) Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany ovzduší jsou oprávněni při výkonu své činnosti

a)
v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích staveb užívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti a vykonávat tam povinnosti stanovené tímto zákonem, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních zákonů; za škodu při výkonu tohoto oprávnění způsobenou odpovídá stát, který se této odpovědnosti nemůže zprostit,

b)
požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se předmětu kontroly,

c)
v případě podezření na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za účelem zjištění totožnosti regulovaných látek a na náklady kontrolovaných osob provádět nebo zajišťovat jejich rozbory,

d)
zadržet regulované látky nebo výrobky, které je obsahují, na náklady právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání v případě zjištění zakázaných regulovaných látek,

e)
zadržet výrobky v případě podezření na přítomnost zakázané regulované látky může inspekce, a to až do zjištění výsledku provedeného rozboru; náklady s tím spojené hradí kontrolovaná osoba, jestliže se zjistí, že zadržené výrobky regulovanou látku obsahují; o zadržení výrobků, prováděném šetření a jejich případném vydání sepíše inspektor protokol.

(2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují a které neodpovídají požadavkům na kvalitu nebo složení podle tohoto zákona, může kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením námitky pracovišti inspekce, kterým bylo opatření uloženo. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspekce rozhodne o námitkách bez zbytečného odkladu. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.

(3) Zajištění regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, podle odstavce 2 trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí státu nebo o dočasném zajištění, dokud nebude prokázáno porušení povinnosti podle hlavy III nebo podle právních předpisů Evropských společenství upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země13a). O vrácení regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, sepíše inspektor protokol.

(4) Inspektoři nebo pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou povinni

a)
při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,

b)
zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem své činnosti,

c)
při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.


HLAVA VIII

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ
USTANOVENÍ

§ 53

Společná ustanovení

(1) Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád22), s výjimkou rozhodování podle § 8 a § 17 odst. 1 písm. a).

(2) Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto zákona vydal, může na návrh nebo z vlastního podnětu jím vydané povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit,

a)
vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo

b)
dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo rozhodnutí, nebo

c)
dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo

d)
nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

(3) Rozhodnutí podle § 5 odst. 4, 6 a 8, § 9 odst. 4, § 17 odst. 1 písm. b), c) a d) a § 17 odst. 2 písm. c), f), g) a i) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci23). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

(4) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů stanovující technické požadavky a další podmínky vztahující se na výrobky podle zvláštního právního předpisu4) jsou technickými předpisy podle tohoto zvláštního právního předpisu4).

(5) Veškerá opatření k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další rozhodnutí uložená podle § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních zdrojů nebo právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní nástupce.


§ 54

Přechodná ustanovení

(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a sankce uloží podle dosavadních předpisů. Podle dosavadních předpisů se postupuje i v případech, kdy došlo k porušení zákona v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.

(2) Oprávnění k autorizovanému měření emisí a imisí vydaná podle právních předpisů platných do účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2003.

(3) Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program snižování emisí podle § 6 odst. 3 do 30. června 2003.

(4) Orgány krajů a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna 2003 programy ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 a programy snížení emisí podle § 6 odst. 5.

(5) Při stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší podle § 19 na rok 2002 se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Poplatkovou evidenci předá inspekce orgánům krajů v inventarizovaném stavu nejpozději do 30. června 2002.

(6) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) 1. ledna 2003 nebo později, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu pro tyto zdroje od účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na něž bylo vydáno stavební povolení a byly uvedeny do provozu 1. ledna 2003 nebo později u spalovacích zdrojů uvedených v odstavcích 7 a 8, kterým budou emisní limity stanoveny jako hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje.

(7) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července 1987, plní emisní limity a další podmínky platné u zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. Provozovatelé jsou povinni do 30. června 2004 předložit plán snižování emisí u stacionárního zdroje s cílem splnit emisní strop a další úkoly vyplývající z národního programu snižování emisí pro zvláště velké spalovací zdroje podle prováděcího právního předpisu, pokud závazně nevyhlásí plán útlumu provozování spalovacího zdroje formou písemného závazku statutárního zástupce provozovatele předaného ministerstvu nejpozději do 30. června 2004. Písemný závazek a plán útlumu musí dokladovat, že zdroj bude provozován po 1. lednu 2008 do 31. prosince 2015, nejvýše však po celkovou dobu 20 000 hodin. Emisní strop bude pro zdroje stanoven na základě skutečných ročních emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku za 5 let provozování zdroje do roku 2000 včetně, a to přepočtem ze skutečně dosahovaných hodnot koncentrací jmenovaných znečišťujících látek v odpadním plynu na hodnoty emisních limitů stanovené prováděcím právním předpisem zdrojům podle § 54 odst. 8 od 1. ledna 2003.

(8) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje s výjimkou výstavby odsiřovacího zařízení zajišťujícího stupeň odsíření stanovený prováděcím právním předpisem) od 1. července 1987 do 31. prosince 2002, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky pro tyto zdroje stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději od 1. ledna 2003. Do uvedeného data plní provozovatel emisní limity platné u spalovacího zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno stavební povolení a které byly uvedeny do provozu v období od 1. července 1987 do 31. prosince 2002 u spalovacích zdrojů uvedených v odstavci 7, kterým budou emisní limity stanoveny jako hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje. Povinnosti uložené tímto zákonem se nevztahují na provozovatele stacionárních zdrojů uvedené ve smlouvě, kterou Česká republika přistupuje k Evropské unii, v rozsahu, který tato smlouva stanoví, a po dobu v ní uvedenou.

(9) Provozovatelé stacionárních zdrojů vypouštějících emise těkavých organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou povinni

a)
u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné obdobné povolení k provozu před dnem 1. dubna 2002 nebo na které se vztahuje odstavec 1 a budou uvedeny do provozu nejpozději 1. dubna 2003, plnit emisní limity a další podmínky provozování těchto zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem nejpozději od 31. října 2007 a ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo od data uvedení do provozu oznámit zdroj u příslušného orgánu ochrany ovzduší. Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na základě plánu snižování emisí těkavých organických látek musí splňovat emisní limity a další podmínky provozování nejpozději od 31. října 2007. Do tohoto data jsou povinni plnit emisní limity platné u zdroje do data účinnosti tohoto zákona a další podmínky jeho provozování uvedené v prováděcím právním předpisu,

b)
u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2003 nebo na které se vztahuje odstavec 1 a budou uvedeny do provozu po datu 1. dubna 2003, plnit emisní limity a další podmínky provozování těchto zdrojů včetně oznámení provozu zdroje příslušnému orgánu ochrany ovzduší ve lhůtě do 3 měsíců od data uvedení zdroje do provozu. Tato povinnost se vztahuje i na nové části stacionárních zdrojů podle písmena a) uvedené do provozu po 1. dubnu 2003. U zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo jiné obdobné povolení k provozu od 1. dubna 2001 do 1. dubna 2003, budou plněny tyto podmínky do 31. října 2006.

(10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem a ve lhůtách v něm stanovených podle druhu znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Provozovatelé jsou povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě plánu snižování emisí nejpozději do 28. prosince 2004 nebo ke dni vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, nastane-li tato skutečnost dříve. Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva s odpadem, pro které bude vydáno stavební povolení po 28. prosinci 2002 nebo kolaudační rozhodnutí po 28. prosinci 2004, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem ode dne uvedení do provozu.

(11) Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

(12) Provozovatelé stacionárních zdrojů, na které se vztahuje ustanovení § 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení podle § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

(13) Stacionární zdroje provozované do účinnosti tohoto zákona se považují za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10, pokud tento zákon nemění jejich zařazení.

(14) Provozovatelé spaloven odpadu, zařízení schválených pro spoluspalování odpadu a zvláště velkých spalovacích zdrojů si opatří autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.


§ 55

Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů

(1) Vláda vydá nařízení k provedení § 3 odst. 10, § 4 odst. 12, § 5 odst. 12 a § 6 odst. 9, § 37 odst. 4 a § 45a.

(2) Vláda může nařízením stanovit podmínky ochrany klimatického systému Země k provedení § 35 odst. 3, pokud to vyplyne z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, o opatřeních ke zmírnění změn klimatu Země.

(3) Ministerstvo životního prostředí vydá vyhlášku k provedení § 3 odst. 13, § 4 odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 8 odst. 12, § 9 odst. 10, § 10 odst. 2, § 12 odst. 5, § 13 odst. 8, § 15 odst. 22, § 17 odst. 10, § 18 odst. 3, § 23 odst. 7, § 24 odst. 7, § 29 odst. 12, § 33 odst. 5, § 35 odst. 3 a § 36 odst. 5.

(4) Správa státních hmotných rezerv vydá vyhlášku k provedení § 3 odst. 12.


§ 56

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1.
Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

2.
Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, s výjimkou § 6, § 7 odst. 1 a 2, § 8 a přílohy k zákonu, které se zrušují k 1. lednu 2003.

3.
Zákon č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

4.
Zákon č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona č. 218/1992 Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákona č. 211/1993 Sb., s výjimkou čl. II bodů 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17 a 18, které se zrušují k 1. lednu 2003.

5.
Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.


ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

§ 61

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002, s výjimkou ustanovení § 19, 21, 22 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2003.


* * *

Zákon č. 521/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 92/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. března 2004), s výjimkou ustanovení čl. I bodů 6, 27, 29, 30, 50, 51, 64 až 80, 83, 88, 91, 92, 97 až 100, 102, 103, 113 a 125, která nabyla účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004).

Zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004).

Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (31. prosince 2004).

Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), nabyl účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. srpna 2005).

Zákon č. 385/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (1. října 2005).


Předseda vlády:

Ing. Paroubek v. r.


Příloha č. 1 k zákonu č. 86/2002 Sb.

Příloha č. 2 k zákonu č. 86/2002 Sb.

Příloha č. 3 k zákonu č. 86/2002 Sb.


(nejsou v digitální podobě)


Přílohy č. 4 až 8 k zákonu č. 86/2002 Sb.


zrušeny

Příloha č. 9 k zákonu č. 86/2002 Sb.

Příloha č. 10 k zákonu č. 86/2002 Sb.

Příloha č. 11 k zákonu č. 86/2002 Sb.


(nejsou v digitální podobě)

(odkaz na všechny přílohy ve formátu PDF)


____________________________________________________________
1)
Například Směrnice Rady ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí (91/692/EHS), Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality ovzduší.
1a)
Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
3a)
Vyhláška č. 227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti.
3b)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou.
3c)
Zákon č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu), ve znění pozdějších předpisů.
3d)
Článek 16 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003 o zdanění energetických výrobků a elektřiny.
4)
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů.
4a)
§ 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.
5)
Například zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.
6)
Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
7)
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.
7a)
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
7b)
§ 3 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 358/1999 Sb.
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
9)
Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb.
9a)
Čl. 18 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech.
10)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
10a)
Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší.
11)
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
11a)
§ 7 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
11b)
Zákon č. 18/2004 Sb.
11c)
Kategorie uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
12)
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
13)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
13a)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2038/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, pokud jde o inhalátory odměřených dávek a dávkovačů léčiv, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2039/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, pokud jde o základní rok pro přidělení kvót hydrochlorfluoruhlovodíků.
13b)
Příloha VII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2038/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, pokud jde o inhalátory odměřených dávek a dávkovačů léčiv, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2039/2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, pokud jde o základní rok pro přidělení kvót hydrochlorfluoruhlovodíků.
18)
Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů.
19)
Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění zákona č. 334/1992 Sb.
19a)
Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
20)
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
21)
Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.
21a)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 317/2002 Sb.
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
21b)
§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
22)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
23)
Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.

 

Datum uveřejnění: 1. října 2005 Poslední změna: 28. prosince 2005 Počet shlédnutí: 4024



 
© 2001-2009, CZ Biom  -  České sdružení pro biomasu,  Opletalova 7/918, 111 44 Praha 1,   Tel.: 604 856 036,   E-mail: sekretariat@biom.cz
Webhosting/ webdesign / publikační systém TOOLKIT - Econnect
Treti ruka energieplus Česká peleta Ekologie, pasivní domy, solární energie, alternativní zdroje, zelené bydlení EnviWeb - portál pro ochranu a tvorbu životního prostředí Lesnicko-dřevařský www server Internetové energetické konzultační a poradenské středisko Portál Energetika Ekolist po drátě