Legislativní úskalí výstavby centralizovaných bioplynových stanic v ČR

Po vzoru států zpracovávající organické materiály v centralizovnaných bioplynových stanicích se firma TEDOM s.r.o. (velice aktívní v oblasti obnovitelných zdrojů energie) rozhodla zprovoznit takovéto zařízení i v ČR. Projekt se začal rozbíhat jako každý jiný, byly řešeny technologické a investiční problémy, ale při žádosti o stavební povolení došlo k neočekávané situaci. Velikost, rozsah a záměr projektu zaskočil jak stavební úřad tak Krajský úřad. Měli před sebou projektovou dokumentaci na realizaci stavby bioplynové stanice. Tolik se přece o nich mluví, jaký mají přínos pro zemědělství, energetiku a životní prostředí a najednou to je na stole a je třeba k tomu podat vyjádření, které celou stavbu rozjede a nebo zastaví. Stavební úřad pro kompletnost stavebního řízení požádal o předložení vyjádření 14 dotčených orgánů. Všichni se vyjádřili kladně a nebo uvedli podmínky až na Krajský úřad, který i přes ubezpečení, že nebudou zpracovávány odpady doporučil stanovit vliv na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. Což znamená zrátu dalšího času a financí. Ale proč? Zpracované materiály nebudou odpady, veškerý tok materiálu je zpracován až po koncovku ve formě hnojivé závlahy a kompostu.

Celá Evropská Unie (EU) prosazuje využívání biomasy pro její prospěšný vliv na životní prostředí, který snad není třeba znovu a znovu opakovat. Česká republika se k této myšlence přidala a stanovila si kvóty určující zvyšující tendenci zastoupení obnovitelné energie na celkové spotřebě. Pro naplnění těchto kvót byly stanoveny podpůrné prostředky, které velice kladně ovlivnili rozvoj projektů využívající obnovitelné zdroje energie (OZE). Vzniklo několik projektů na spalování biomasy, několik na využití skládkových plynů. V Tedomu jsme se pustili do realizace centrální bioplynové stanice s kapacitou několik desítek tisíc tun zpracovávaného materiálu ročně. Úmyslem projektu je vybudovat centrální bioplynovou stanici, která by zpracovávala různé materiály ze zemědělské prvovýroby a z potravinářského průmyslu v okolí. Projekt uvažuje využít nedokončenou stavbu z dob bioplynového programu (do roku 1990), která dnes působí pro okolí jako urbanistická zátěž. Vstupní substrát by měly tvořit materiály dnes končící na poli jako statkové hnojivo (trus, kejda a další zemědělské odpady) a z části i materiál z blízké zpracovny ovoce – ovocné výlisky. Projekt je situován v kraji s velký zastoupením rizikových půd s možným ovlivněním významných povrchových vod.

Proto zemědělci uvítali zpracování jejich materiálů anaerobní fermentací a tím stabilizování jejich statkových hnojiv, které mohou být následně aplikovány na půdu s výrazně lepšími vlastnostmi než měly původní statková hnojiva. Došlo by ke snadnějšímu naplnění nitrátové směrnice a řádné hospodářské praxe. Snížili by se imise ze skladování kejdy a hnoje. Odpadli by polní hnojiště a s nimi i negativní dopady způsobené výluhovými vodami, pachem, hmyzem. Výlisky z ovoce dnes zpracovávané na kompostárně by byli předtím anaerobně upraveny, tím by došlo k částečnému rozložení organické hmoty a úpravě pH. Následná kompostace by probíhala rychleji a efektivněji s možností zvýšení poměru vůči dalším složkám. Dalším uvažovaným podílem v substrátu byl organický materiál s anorganickou příměsí z líhně kuřat, který se ukázal jako anaerobně velice dobře zpracovatelný. Navíc podíl skořápek působil jako pufrační prvek a vápník by měl ocenitelný přínos při aplikaci na pole. Tento materiál by byl před vstupem hygienizován. Jako další složkou substrátu mohla být masokostní moučka, od které se upustilo z důvodu zátěže reaktoru.

Během testů rozložitelnosti směsy substrátů začala projektová příprava celého projektu s vyřízením stavebního povolení. Předcházela rešerše zákonů týkající se této oblasti a byla zpracována žádost na SFŽP. K této žádosti se vyjadřovali orgány na pozici města a kraje. Všichni projekt podpořili a doporučili k zařazení. Proč ne, jde přeci o technologii BAT a o projekt dnes tolik žádaný a publikovaný. Následovalo stavební povolení a vyjádření dotčených orgánů. A zde došlo k bodu zvratu. Do této chvíle byl projekt pro okolí bioplynové stanice tím nejlepším co jej mohlo potkat. Nyní však šlo o povolení stavby a s tím i možná budoucí rizika, nastala nejistota. Přece jen se taková stavba neschvaluje každý den a jak jsme zjistli jde o první centralizovanou bioplynovou stanici v kraji. Městský úřad se vyjádřil velice kladně a současně se vyjádřil, že by rád zapracoval projekt do své odpadové strategie (tím by teprve došlo k naplnění zákona o odpadech a o posuzování vlivu na životní prostředí). Využívali by se kompostovatelné odpady a snížilo by se jejich ukládání na skládky odpadů tak, jak nám to nařizuje legislativa EU mající za úkol snížit tvorbu metanu ve skládkách. Krajský úřad však vydal stanovisko, které staví projekt již nyní do skupiny ovlivňující životní prostředí a množství materiálu (které Krajský úřad označuje za odpad) převyšuje hranici dle přílohy I zákona o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb., a tudíž je třeba dle tohoto zákona posoudit vliv na životní prostředí. Tato reakce nás zarmoutila. Realizace by se posunula minimálně o devět měsíců. Tuto časovou ztrátu jsme si nemohli dovolit z důvodů platnosti jednotlivých dokumentů a také z pohledu smluvních vztahů. Obrátili jsme se na MŽP, aby rozhodlo tento malý spor. Odbor posuzování vlivů na životní prostředí požádal o vyjasnění pojmů "materiál" versus "odpad" své kolegy ze sekce odpadů též při MŽP. Náš názor, že nejde o zařízení zpracující odpad, a tudíž nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí jsme prezentovali před třemi zástupci sekce odpadů. K našim argumentům jsme dále přiložili pozitivní vlivy na okolí bioplynové stanice, jako např. zlepšující technologie snižující emise a imise nebezpečných plynů, odbourání polních hnojišť, dostání nitrátové směrnice, omezení vlivu na povrchové vody v rizikové oblasti, snížení pachové zátěže, zlepšení půdní struktury používáním organických hnojiv, využití rozestavěné technologie, nedotčení vodoteče. Dále bychom mohli jmenovat zvýšení pracovní příležitosti, sociální přínosy, produkce obnovitelných energií (elektřina do sítě a teplo do centrálního zásobování teplem). Na tyto argumenty byla vznesena pozitivní odpověď, že jde o projekt, který je v popředí zájmu a je velice zajímavý. Rádi bychom viděli většinu odpadů takto využitých, ale dle současného pohledu jde o odpady a je třeba posouzení vlivu na životní prostředí.

Začala velice složitá debata. Byť má hnůj, kejda, močůvka odpadové číslo dle katalogu, je to odpad? Zemědělci tedy produkují odpady a z nich po aplikaci na poli sklízí potraviny. Zhodli jsme se, že to odpad není. Ale jestliže farmář tento materiál předá druhé osobě, a tím se ho zbaví, tak je to odpad. Na to však byl do diskuse přednesen další názor. Ale on se nezbavuje odpadu, dává materiál k využití a odebírá si stabilizovaný materiál pro něj s lepšími vlastnostmi než měl původní materiál. Opět došlo ke sjednocení názorů. A přece jen je tu ta skutečnost, že onen materiál musí dovést mimo areál vzniku, čímž zvýší manipulační práce mimo areál vzniku. Farmář musí tento materiál zpracovat, nebo uskladnit v areálu a následně rozvést na pole. Ale farmář nemá investiční prostředky na zpracování a bohužel je zde situace kdy malé bioplynové stanice nejsou u nás rentabilní. Navíc je záměr využít rozestavěný objekt a nalézt pro něj nové využití. Když materiál opustí hranice areálu, kde vznikl, tak se z něj přeci nestává odpad. Nakonec je tu prvotní zájem předcházení vzniku odpadů a mám-li pro odpad využití, již nejde o odpad, ale o materiál k dalšímu zpracování. (Jiná je samozřejmě situace s využíváním odpadů, které byli svezeny jako odpad z popelnic, kam byli za účelem zbavení se věci odloženy.) Je důležité zavádět čistší technologie ideálně pak bezodpadové.

Na závěr debaty padla myšlenka, že nejde přece o spalovnu ani o skládku, ale o projekt s pozitivním vlivem na životní prostředí a o zavádění BAT. Jestliže je použitá technologie jako zlepšující, tak není třeba řešit její vliv na životní prostředí, to už někdo udělal. Je ale možné uvést okolnosti za jakých je tato technologie zlepšující a za jakých ji nelze provozovat bez posouzení vlivů na životní prostředí. Rozcházíme se plni očekávání jak zavádění obnovitelných zdrojů do praxe v ČR skončí či začne. Očekáváme kvalifikované rozhodnutí, které vytvoří precedenc dalším projektům podobného typu realizovaných v našich podmínkách. Bohužel možná bohudík jsme byli první v kraji a mohli jsme rozvíjet tuto debatu na tak vysoké úrovni.

Tento článek vznikl pro zvýšení uvědomění odborné veřejnosti v problematice fermentace a rozvinutí diskusí nad tématy/pojmy "odpad", "materiál", "surovina", "zbytková biomasa" a "dopady na životní prostředí".

Vznik tohoto článku umožnil grant Nadace Sluníčko číslo 5/03.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost