Víme, co se pod pojmem biopaliva ve skutečnosti skrývá? Mají biopaliva negativní vliv na rostoucí ceny potravin?

Rostoucí ceny potravin a s nimi spojené stálé prohlubování problému chudoby zemí třetího světa si logicky hledá převážně v médiích svého viníka. Na pomyslném piedestalu hlavních škůdců již po několik měsíců trůní biopaliva. Zde je nutno vysvětlit, co se pod pojmem biopaliva skrývá a jaké jsou jejich druhy, neboť pod pojmem „biopalivo“ se nerozumí pouze metylester řepkového oleje (MEŘO), či bioetanol, jako forma kapalných biopaliv pro motorová vozidla.

Biopaliva se z fyzikálního hlediska dělí dle formy na biopaliva kapalná, plynná a tuhá. V praxi se však také můžeme setkat s jiným členěním, které vyplývá z původu hmoty, tedy biomasy lesní, zemědělské a ostatní zbytkové, např. ve formě druhotné suroviny z výroby biopaliv.

Biomasa je obecně vnímána jako hmota rostlinného původu, která „naroste na poli nebo v lese“, nicméně dle uznávaných definic se jedná v podstatě o veškerou hmotu biologického původu. To znamená, že biomasa má široký rozsah druhů zahrnující dendromasu (dřevní biomasa), fytomasu (biomasa z bylin, vč. zemědělských plodin) a biomasu živočišného původu. Jedním z druhů biomasy jsou tak i biologicky rozložitelné odpady (čisté nebo vytříděné z ostatních složek).

Lidstvo využívá energii akumulovanou v rostlinách asi 400 tis. let, ale teprve v posledních letech se způsoby jejího využití dostávají na vysokou technickou úroveň. Děje se tak zejména v důsledku postupného nárůstu tržní konkurenceschopnosti ve srovnání se standardizovanými fosilními palivy. Také způsoby energetického užití biomasy se dostávají na vysokou technickou úroveň.

Postupná, alespoň částečná náhrada fosilních paliv je pouze částečně a pozvolna motivována vyčerpatelností zásob fosilních zdrojů, zvýšenými požadavky na ochranu životního prostředí a neutralitou produkce CO₂, již se rozumí množství oxidu uhličitého pohlceného při růstu organické hmoty, které se rovná množství CO₂ imitovaného ve spalinách.

Rozhodující roli při zavádění a prosazování biopaliv hraje jejich ekonomika. Tím, jak nabývají otázky ochrany životního prostředí a klimatu na významu roste i vliv ekonomických nástrojů na podporu využívání biopaliv. Konkurenceschopnosti biopaliv dále napomáhá pozvolný, ale v podstatě stabilní růst cen fosilních zdrojů energie.

V rámci Evropy byl a stále je rozvoj fytoenergetiky nerovnoměrný a doposud neexistuje stabilizovaný trh s biomasou coby energetickou komoditou. V Rotterdamu sice vznikla první burza pro energetickou biomasu navázaná na největší námořní přístav, obchoduje se zde však zejména s kapalnými biopalivy, omezeně s tuhou biomasou.

V souvislosti s rostoucími požadavky na využívání biomasy v energetice, v dopravě jako součást pohonných hmot, i jako obnovitelné suroviny v průmyslu je vhodné se zamyslet nad potenciálem, možnostmi a způsoby efektivního využívání biomasy v budoucnu. Současně je také nezbytné vycházet z principů udržitelného rozvoje, správné zemědělské praxe a vytvářet tak podmínky pro dlouhodobě udržitelné využívání zemědělské půdy. Obecně lze říci, že hlavními kritérii by měla být výše přidané hodnoty v procesu zhodnocení biomasy a zhodnocení životního cyklu, tj. včetně návratu živin do půdy.

Zemědělskou biomasu tvoří cíleně pěstovaná biomasa, biomasa obilovin a olejnin, trvalé travní porosty, rychlerostoucí dřeviny pěstované na zemědělské půdě a rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny. Využívání zemědělské biomasy sebou přináší výhody ve formě využití tradiční zemědělské techniky, snížení nezaměstnanosti, dále je šetrné k životnímu prostředí, pozitivně přispívá k údržbě krajiny, zadržení vody v krajině a v neposlední řadě dopomáhá efektivnímu nakládání se zemědělskými odpady a přebytky. Zemědělská biomasa je bezesporu nejkomplexnější složkou potenciálu biomasy ČR. Tou se rozumí veškerá fytomasa pěstovaná na zemědělské půdě, tedy nejen fytomasa vypěstovaná na orné půdě, ale také ze zahrad, ovocných sadů, chmelnic, vinic a trvalých travních porostů. Lesní biomasu , neboli dendromasu, tvoří palivové dřevo, zbytky z dřevozpracujícího průmyslu, prořezávek a probírek, palivové dřevo a lesní těžařské zbytky. Při energetickém využívání je zde (stejně jako v ostatních kategoriích) nutno zohlednit vysoké manipulační a dopravní nároky a lokální dostupnost zdroje.

Zbytková biomasa zahrnuje široký rozsah druhů biomasy vznikající sekundárně při zpracování primárních zdrojů rostlinné nebo živočišné biomasy. Hlavní objem zbytkové pochází z průmyslu papíru a buničiny, z dřevovýroby, ze zpracování masa a ostatního potravinářského průmyslu a ze třídění komunálního odpadu. Patří sem také biomasa z živočišné zemědělské výroby, tj. exkrementů chovných zvířat. Zbytkovou biomasu tvoří vedlejší produkty a zbytky z papírenského, potravinářského, živočišného průmyslu, stejně jako lihovarnické výpalky, čistírenské kaly, biologicky rozložitelné odpady, pokrutiny, mláto, apod.

Samostatnou položkou ve využívání biomasy je průmyslové využití, které je jak energetické tak i neenergetické. Energetickému průmyslovému využití vládne průmysl výroby buničiny a papíru, neenergetické využití spočívá zejména ve výrobě stavebních desek a cihel. Předpokladem je, že význam biomasy poroste i pro chemický průmysl a pro další technické využití.

Ještě před několika málo měsíci měla biopaliva mohutnou podporu Evropské komise a byla připravena závazná kritéria plnění konkrétních cílů v energetických portfoliích jednotlivých členských států EU pro obnovitelné zdroje energie (OZE).

Ze zprávy Evropského parlamentu A6-0287/2007 vyplývá, že se pro EU připravuje kontrola plnění závazných cílů vyrábět do roku 2020 20% veškeré energie spotřebované v EU z OZE. Navíc byly stanoveny ambiciózní závazné odvětvové cíle, jejichž záměrem je, aby do roku 2020 pocházelo 25% energie v primárním energetickém sektoru z OZE.

Zde jsou shrnuty konkrétní cíle EU, které byly prezentovány a doposud jsou pro členské země závazné:

• 12 % celkového podílu OZE na primárních zdrojích energie (PEZ) v roce 2010
• 20 % podíl OZE na PEZ pro rok 2020; v jednání je rozdělení podílu jednotlivých členských států
• 21 % podílu elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny na vnitřním trhu EU v roce 2010; pro ČR 8 % podílu elektřiny na hrubé domácí spotřebě v roce 2010 z OZE
• 5,75 % podílu kapalných biopaliv z celkového objemu PHM v roce 2010
• 10 % podílu kapalných biopaliv z celkového objemu PHM v roce 2020
• zdvojnásobení využití energie z biomasy z r. 2003 do r. 2010

Členské státy si tyto závazky vzaly k srdci a nasměrovaly svou vlastní energetickou politiku k dosažení předepsaných cílů. Tento článek nebude hodnotit úspěšnost v dosavadním plnění využívání energetických závazků, či dosud vynaložené finanční objemy podpory nového energetického odvětví, jež zabíhá do závratných částek. Spíše se soustředí na komentáře postojů Evropské komise k otázce biopaliv a bude se snažit rozklíčovat jednotlivé relevantní indikátory, které mají vliv na konečný raketový vzrůst cen základních potravin.

Dle zprávy Evropského parlamentu z března 2008 prý existují jasné důkazy, že by měl být opuštěn závazek 10% biosložky v pohonných hmotách. Komisař pro rozvoj Louis Michel dokonce biopaliva označil za katastrofu. V zápětí mluvčí evropského komisaře pro energetiku Andris Piebalgs označil zrušení desetiprocentního závazku pro PHM jako nesmysl (deník E15).

V prvním čtvrtletí tohoto roku byla také na pořadu dne problematika geneticky modifikovaných plodin, které Rada EK kategoricky zamítla (deník E15). Další komentář poskytl v dubnu mluvčí Evropské komise Michael Mann, podle něhož není žádný velký problém pokračovat v pěstování biomasy pro energetické účely s tím, že unie tím pouze snižuje počet polí, která jsou nechávána neosetá (agentura Bloomberg). Jaká proto musí být míra schizofrenie vedoucích činitelů Evropského parlamentu, když byla v květnu zveřejněna nová zpráva týkající se příklonu k produkci geneticky modifikovaných plodin a současnému zrušení povinné produkce biopaliv na základě přijaté studie Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)?

K tomu ještě v dubnu Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) doporučila pozastavit plán na dosažení desetiprocentního podílu biopaliv v pohonných hmotách do roku 2020 s tím, že biomasa by se spíš měla využívat k topení a výrobě elektřiny, než k pohonu aut (měsíčník Euro). S tím lze v podstatě souhlasit, neboť nejméně příznivé dopady na životní prostředí ruku v ruce s vysokou energetickou i ekonomickou náročností při konverzi primární biomasy na výsledná biopaliva mají právě kapalná biopaliva 1.generace, konkrétně MEŘO a bioetanol. Existují však jiná environmentálně velmi příznivá kapalná biopaliva, jako jsou 100% rostlinné oleje a ostatní vysokoprocentní biopaliva, která lze také pro pohony motorů úspěšně využívat. Nehledě na to, že celá kauza má velmi negativní vliv na ostatní odlišné typy biopaliv, jež se do sporu dostávají v podstatě nevinně, jako je bioplyn produkovaný v bioplynových stanicích a tuhá tvarová biopaliva ve formě pelet, briket, štěpky, větších balíků apod., jež slouží k výrobě tepla a elektřiny.

Podívejme se proto důkladněji na jednotlivé aspekty mající přímý vliv na zvyšování cen potravin a jejich návaznosti na produkci biopaliv jako hlavního viníka problému.

Za příčinou rostoucích cen potravin totiž stojí především:

• nízká úroda plynoucí z dlouhého sucha v Austrálii
• strmý nárůst požadavků na vyšší kvalitu stravy v Číně a Indii
• celosvětový nárůst spotřeby pohonných hmot
• skokový vzestup cen energií ve formě ropy, plynu a elektřiny
• regulace v podobě dlouhodobě uměle udržované nízké ceny zemědělských komodit
• spekulativní obchodování se základními potravinovými produkty
• ekonomická krize v USA, vykazující v některých případech známky recese
• skoková devalvace dolaru
• část světové zemědělské produkce alokovaná pro výrobu kapalných biopaliv pro PHM

Největšími iniciátory rostoucích cen potravin tedy podle všeho nejsou biopaliva (v ČR se kupříkladu loňský rok využila pouze 3 % produkce obilí pro energetické účely), nýbrž ostatní výše zmiňované faktory.

Hlavním viníkem jsou bezesporu ceny ropy, jež v polovině roku 2008 atakovaly hranici 140 $ za barel. Cena ropy vzrostla od začátku roku o 25 % a v meziročním nárůstu dokonce cca o 200 %. Navíc dle analytiků Goldman Sachs bude její cena v horizontu příštích 2 let pokračovat až na hranici 200 $ za barel (ČTK). Dle nejvíce pesimistických výhledů však může v horizontu čtyř let stát barel ropy až 500 $, jak uvedl předseda houstonské investiční banky Simmons & Co. International (měsíčník Euro). Přitom ještě před 2 lety se obecně udával cenový strop 100 $ za barel, který neměl být nikdy přesažen! Ropa samozřejmě zvedá ceny dalších surovin, obdobný nárůst tedy již proběhl, nebo ho lze očekávat, u uhlí a plynu a ve výsledku i elektřiny, čemuž napovídá její zdražení pro příští rok o 40 %. Současný mírný pokles cen tak může být pouze relativní. Minulý týden se cena elektřiny na pražské energetické burze zastavila na 70 eurech za MWh (deník E15).

Kde je však skutečná cena ropy a co stojí za jejím prudkým cenovým nárůstem? Podle Mezinárodní energetické agentury je reálná hodnota barelu ropy kolem 70 $ za barel. Za tuto cenu by ropné firmy mohly pokrýt těžbu i v ložiscích, která byla donedávna považována za ekonomicky nevyužitelná a zároveň by se pokryly náklady na dopravu (deník E15).

Dle kartelu Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) je stále ropy na trhu dostatek a její růst je zapříčiněn spekulacemi, které se na komoditních trzích odehrávají. Obchodníci se tak nákupem komodit zajišťují proti inflaci. Cenová bublina kolem ropy navíc nesplaskne, očekává se totiž další nárůst poptávky do budoucna a těžba se bude kvůli horší přístupnosti ložisek neustále zdražovat. Další související faktor se dle OPEC týká skokové devalvace dolaru, neboť každý pokles dolaru o 1 % má za výsledek zdražení ceny barelu ropy o 4 dolary (ČTK).

Světová finanční krize v USA je tedy dalším významným faktorem, který se podepsal na vysokých cenách zemědělských komodit. V době stagnujících akciových trhů, kdy investoři hledají nové příležitosti, jak zhodnotit svůj kapitál, jsou komoditní trhy jednou z nejlepších voleb. To však v důsledku znamená, že prvovýrobcem vyprodukovaná komodita při své cestě ke spotřebiteli několikrát bezdůvodně změní majitele a její cena stoupá … Přispívají k tomu i fakty, že v Číně a Indii během posledních let prudce vzrostla spotřeba masa a zemědělských výrobků a nadále poroste, USA již využívá cca 20 % veškeré zemědělské sklizně na produkci biopaliv a na komoditní burze v Chicagu vzrostl za jediný rok kurz kukuřice o 160 % a pšenice a rýže dokonce o 300 % (měsíčník Euro).

To, že na vysoké ceny potravin nemá produkce biopaliv až tolik zásadní vliv, např. dokazuje nedávný pokles ceny rýže a pšenice, jež přímo souvisí s očekávanou pozitivní vysokou úrodou v letošním roce a ukazuje na důvod vysoké ceny potravin plynoucí z nestandardně nízké zemědělské produkce loňského roku, vlivem kupř. dlouhodobého sucha v Austrálii.

Nelze kategoricky tvrdit, že nástup využívání biopaliv nemá žádné vlivy na zvyšování cen potravin, není však pravdou, že by biopaliva byla hlavním důvodem nárůstu cen základních zemědělských komodit. Pojem „biopaliva“ je velice rozsáhlý, s různými způsoby produkce a využití a nelze ho bagatelizovat pouze jedním segmentem energetických výstupů ve formě biopaliv 1. generace určené výhradně jako pohonné hmoty, konkrétně MEŘO či bioetanol, jejichž hlavní ekonomické a environmentální bariéry zastiňují jinak pozitivní přínosy ve využívání biopaliv, resp. biomasy.

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu