Environmentální aktivity členů CZ Biomu v Moldávii

V červnu tohoto roku jsme s Ing. Sergejem Usťakem, CSc. přednášeli v Moldávii environmentální problematiku na dvou postgraduálních kursech, které pro státní zemědělské poradce zajišťovala organizace ASCA a Zemědělská universita v Kišiněvě. Těchto kursů se zúčastnili i pracovníci Ministerstva životního prostředí v Kišiněvě. Během 14 dnů jsme v postgraduálních kursech odpřednášeli v ruském jazyce každý 11 přednášek o cca 2 - 3 hodinách. Šlo o programy v oblasti odpadového hospodářství, vodohospodářství, obnovitelných energií, ekotoxikologii a přednášky o metodologii při osvětě v ochraně životního prostředí. Vzhledem k tomu, že jsme akci dlouhodobě připravovali, mohli jsme absolventům našich přednášek předat i písemné sylaby přednášek. Při přednáškách jsme používali prezentace a instruktážní filmy, které simultánně tlumočil do ruského jazyka Ing. Usťak. Při přípravě těchto přednášek jsme vycházeli z úrovně poznání, kterou prezentujeme v našich kursech na České zemědělské univerzitě a na VŠCHT Praha. V řadě případů jsme však museli prezentovat i základní environmentální zásady běžné ve státech EU. Na příklad zcela neznámou záležitostí pro naše posluchače byla skládka odpadů jakožto vodohospodářsky zabezpečená stavba s jímáním skládkového plynu a nikdo z posluchačů takovou skládku odpadů neviděl. Na druhé straně byla vidět velká snaha absolventů vše pochopit a osvojit. Po ukončení přednášky jsme museli zodpovídat řadu dotazů a někdy se rozpoutala i živá diskuse o přednesené problematice. Zájem o nové environmentální poznatky posluchačů způsobil, že jsme informovali i o nejnovějších technologiích např. o MBÚ, rychlé pyrolýze, výrobě a využití biovodíku a pod.

Během našeho pobytu jsme se mohli seznámit se stavem ochrany životního prostředí v Moldávii jednak prostřednictvím diskuse s pracovníky Ministerstva životního prostředí, jednak přímo v terénu. Měl jsem možnost se seznámit s moldavským Zákonem o odpadech a s Programem odpadového hospodářství Moldavské republiky. Moldavská republika byla sice uchráněna environmentálního poškození v důsledku těžkého průmyslu, energetiky a těžby, o to větší je však poškození životního prostředí ze zemědělské činnosti. Moldávie byla desetiletí pro bývalý Sovětský svaz významným producentem ovoce, zeleniny, vína a dalších potravin. Aplikace pesticidů překračovala vícenásobně stav, který byl v této době v socialistickém českém zemědělství. Obdobná situace byla i při používání průmyslových hnojiv. Důsledky tohoto stavu přetrvávají i po restrukturalizaci moldavského zemědělství. Zemědělské plochy jsou kontaminovány rezidui pesticidů a vyskytují se divoké toxické skládky zbytků a obalů pesticidů. Zdroje pitné vody jsou významně poškozeny, povrchová voda je silně eutrofizována, takže využívání vodních nádrží a toků k rekreaci nepřichází v úvahu. Na území Moldávie je cca 780 povolených skládek odpadů a počet divokých skládek bych odhadoval nejméně pětinásobný. Divoká skládka se v případech, které jsem měl možnost v terénu pozorovat, liší od skládky povolené jen tabulí "skládka zakázána", což stejně nikdo nerespektuje.

Skládky jsou bez vodohospodářského zabezpečení, bez oplocení, bez provozního řádu a ve většině případů bez jakékoliv obsluhy. Při povolování skládky se bere ohled především na zabránění splachu skladovaných odpadů do vodních toků (skládky jsou povrchové), aby skládka byla povolena na obecní nebo státní půdě a aby v těsném sousedství nebyla občanská zástavba. Na skládku dopravují odpady svými potahy přímo producenti odpadů a fůry odpadu se ukládají vedle sebe v jedné vrstvě po celé ploše skládky. Pouze obce, které mají k dispozici buldozer, provádějí rozhrnování odpadů po ploše skládky.

Skládkuje se především hnůj hospodářských zvířat, dále bioodpady, které není možno využít jako krmivo. Skládkovaných obalů je malé množství, z nich převažuje sklo. Spalitelné obaly se využívají v domácích topeništích. Skládky nejsou rekultivovány a staré zátěže nejsou odstraňovány. Počet kontaminovaných studní v obcích rok od roku stoupá.

O zvláštním způsobu nakládání s hnojem, který je typický pro většinu Moldávie jsme diskutovali se starostkou obce Seliště. Tato obec nedaleko od rumunských hranic má 3500 obyvatel, z nichž většina provádí zemědělství, zahradnictví a vinařské aktivity. Dříve v obci fungoval prosperující kolchoz. Nyní je půda rozdělena a někteří farmáři mají své pozemky až 20 km od svých obydlí a místní komunikace jsou využitelné pouze pro terénní vozidla. Proto se zemědělské fekálie včetně hnoje skladují na nejbližší skládce povolené nebo nepovolené. Nedostatek pracovních příležitostí nutí obyvatelstvo, aby se zabývalo zemědělstvím, aniž k tomu má jakékoliv vzdělání nebo výchovu. Někteří noví farmáři si dosud neuvědomili význam hnoje pro úrodnost půd. Ve zmíněné obci je 420 ks skotu, 800 prasat, 1950 koz a ovcí, 106 koní a více než 16 tisíc ks drůbeže. Větší část těchto zvířecích fekálií končí na jedné povolené vodohospodářsky nezabezpečené a větším počtu nepovolených skládek. U všech 254 studní je voda kontaminována mikrobiologicky a nitráty. Získání zdroje pitné vody je zásadní prioritou obce.

Situaci v obci Seliště chceme řešit jednak vodohospodářsky zabezpečenou skládkou bioodpadu vybudovanou zářezem do terénu a centrálním hnojištěm z kterého se hnůj bude rozvážet na bližší pozemky a organizováním sběru plastových a skleněných obalů.

Značný zájem našich posluchačů byl ohledně problematiky energetického využití biomasy. Moldávie není soběstačná v energetických zdrojích a pro trh s biomasou jsou zde vhodné podmínky. První připravenou akcí je kotelna na slámu. Místní autoři záměru, který by měl být financován Světovou bankou, chtějí vybudované zařízení na spalování celých balíků slámy bez rozdružování a chtějí větší část technologického zařízení dovést právě z České republiky.

Dalším záměrem je rozvoj energetického využívání bioplynu. V Moldávii již jedno zařízení existuje a zpracovává kejdu drůbeže o výkonu cca 20 t sušiny denně. Zařízení je holandské provenience, kogenerační jednotka je dodaná od mně zcela neznámého výrobce.

V Moldávii je tato bioplynová stanice s odvodňováním digestátu považována za vrchol techniky. Jejím vybudováním se však environmentální problém nakládání s kejdou drůbeže z velkokapacitní drůbežárny snížil pouze o jednu desetinu. Další kejda se vyváží do nezabezpečených lagun, které jsou někdy budovány i v blízkosti obcí, některé laguny představují smrduté a neoplocené jezero o rozloze desítek hektarů.

Posledním naším projektem, který se týká odborné environmentální pomocí Moldávii je učebnice ochrany životního prostředí, kterou chceme připravit v ruském jazyce se zajištěním překladu v Moldávii do oficiálního jazyka rumunského. Tato učebnice by zahrnula ochranu všech složek životního prostředí, problematiku odpadového hospodářství a trvale udržitelné energetiky.

Obr. 1: Absolventi postgraduálního kurzu ochrany životního prostředí, v popředí čeští lektoři	Obr. 2: Každá nevyužívaná plocha se stává divokou skládkou odpadů
Obr. 3: Divoká skládka odpadů postupně zarůstající trávou a plevelem	Obr. 4: Bioplynová stanice na kejdu drůbeže
Obr. 5: Odvodněný digestát z kejdy drůbeže	Obr. 6: Vysychající laguna kejdy zarůstá plevelem
Obr. 7: Nově napuštěné "jezero" kejdy drůbeže	Obr. 8: Laguna v blízkosti sídliště

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost