Aby zemědělství v rozvojových zemích mohlo jít ruku v ruce s rozvojem ekonomiky, je nutné, aby byl kladen důraz na vyšší udržitelnost produkce a zachování, nebo i zvyšování půdní úrodnosti. Digestát, který zde vzniká jako produkt výroby bioplynu, pomáhá navracet organickou hmotu do půdy, zvyšovat poutání vody v půdě, a tím snižovat její degradaci. Celkově tak dochází k ozdravění systému místního zemědělství v souladu s principy udržitelného hospodaření. V tomto článku přinášíme příklady dvou rozvojových zemí, které již s digestátem zacházejí.

Uganda

Uganda je země bohatá na obnovitelné zdroje energie (OZE) a její celkový odhadovaný potenciál kapacity elektrické energie z těchto zdrojů dosahuje 5 300 MW. Tyto zdroje však zůstávají z velké části nevyužité. Doposud je částečně rozvinuté využití biomasy, zejména bagasy (rozmělněných stébel cukrové třtiny) a velkých vodních zdrojů podél řeky Nilu, které poskytují elektřinu do sítě. Ostatní zdroje zůstávají z větší části nevyužité, včetně bioplynu. Sektor OZE v Ugandě však v posledních 10 letech vykazuje trvalý růst.

Místní vláda využívání OZE včetně bioplynu podporuje (např. bezcelní dovozní daně) a geografie i klima v Ugandě nabízejí příznivé podmínky i pro provoz větších bioplynových stanic. V posledních osmi letech došlo v zemi k nárůstu počtu domácích bioplynových stanic z přibližně 600 (v roce 2009) na téměř 10 000 (v roce 2018) s kapacitou od 3 do 30m³, ale i několika desítek institucionálních zařízení dosahujících kapacity 300m³. Zatímco poslední jmenované se nacházejí hlavně na univerzitách a školách a využívají lidský trus jako hlavní vstupní zdroj (někdy s přídavkem kravského hnoje a kuchyňského odpadu ke zvýšení výtěžku bioplynu), domácí stanice jsou plněny kravským hnojem a vodou a vzniklý bioplyn je potom využíván na vaření. Typickými surovinami v Ugandě jsou hnůj skotu, koz, prasat a drůbeže, domácí organický odpad, zeleň a rostlinný odpad a lidské výkaly.

Atraktivitu využití digestátu jako hnojiva v Ugandě zapříčinily především vysoké ceny minerálních hnojiv, na které se vztahuje daňová sazba 10 % na dovážené zboží spolu s daní z přidané hodnoty (DPH), ale také fakt, že v některých oblastech mělo používání minerálních hnojiv negativní dopad přímo na půdu. Většina zemědělců provozujících zařízení na bioplyn se tedy zaměřuje na digestát jako na zdroj organického hnojiva, spíše než na bioplyn jako zdroj energie. Digestát je zde využíván, mimo jiné, jako vynikající hnojivo pro sazenice kávy a čaje, a současně jako vysoce kalorické krmivo pro chov drůbeže, prasat a skotu a dokonce i v chovu ryb, kde se používá ke hnojení rybníků. Kapalná fáze digestátu se aplikuje na listy jako insekticid. Prodej sušeného a baleného hnojiva z digestátu má navíc potenciál zvýšit přeshraniční obchod mezi Rwandou a Keňou a může dokonce podpořit používání digestátu ve východní Africe.

Ilustrační foto: Random Institute @Unsplash, Lake Bunyonyi, Uganda