Odborné články

Zkušenosti s biologickou rekultivací pozemků po průmyslové devastaci

Abstrakt

Příspěvek hodnotí dlouholeté zkušenosti s biologickou rekultivací složišť popelů a důlních výsypek. Dobré zkušenosti s pěstováním nejrůznějších zemědělských plodin, při použití vhodného hnojení byly později využity k pěstování nepotravinářských rostlin, pro energetické účely. Pěstování energetických rostlin je výhodné, protože přispívají k rozvoji nového oboru - fytoenergetiky. Popele na složišti, po jejich hydraulické přepravě nejsou nebezpečné z hlediska obsahu těžkých kovů a lze je proto poměrně snadno rekultivovat. Určité frakce popele se využívají dokonce jako čistící medium, specielně pro průmyslově znečištěné vody od ropných látek a těžkých kovů.

The contribution deals with the results of long-term experiments in the revitalization of industrial wastes - main dumps and ash deposits. The experiences with the cultivation of agricultural crops, which success depends on appropriate manure, were recently utilized for the growing up of non-traditional plants to the purpose of energy production. The cultivation of energy plants is very suitable, becouse it contributes to the development of new perspective branch - phytoenergetics. The hydraulically transported ashes are not dangerous. The content of heavy metals is small and therefore this ashes can be successfully reclaimed. Some ashes parts are exploited even as a cleaning medium, especially for industrial waste waters contaminated with the oil products and heavy metals.

Úvod

Oblasti s důlní a energetickou činností, která je u nás soustředěna především do severozápadních Čech, jsou bezesporu ovlivněny výrazným zásahem do krajinného prostředí. Specifickým fenoménem jsou pak složiště elektrárenských popelů a důlní výsypky. Není to problematika jednoduchá, avšak v řadě případů lze tyto obecně negativní dopady poměrně úspěšně řešit. V předloženém příspěvku je podán souhrn hodnocení situace i konkrétních výsledků získaných v průběhu mého mnohaletého působení v této oblasti.

Revitalizace složišť elektrárenských popelů a jejich vlastnosti

Z rozsáhlých ploch složišť popelů jsou pro toto hodnocení jako příklad zvolena okolí našich největších elektráren a to Tušimice (ETU, Prunéřov (EPRU), Počerady (EPOČ),dále pak Mělník (EMĚ) a Chvaletice (ECHVA). Pro konkrétnější představu je užitečné uvézt několik charakteristických údajů. Zhruba od r. 1975, kdy se začala výrazně zvyšovat výkonnost našich tepelných elektráren, zvyšovala se i produkce odpadů, popelových hmot. V té době bylo jen pro těchto 5 elektráren vyčleněno již 882 ha zemědělské půdy.

Likvidace popelů byla prováděna zpravidla hydraulickou přepravou, tedy plavením v hydrosměsi do prostorů složiště. To s sebou neslo řadu problémů. Běžně vznikaly technické potíže při plavení popelů, zejména na velké vzdálenosti (např. v ETU při ukládání popelů do složiště Vysočany se vzdáleností cca 14 km). Nejzávažnější pak byla značná prašnost složiště po přeschnutí jemných popelových částic. To se řešilo nejrůznějšími technickými prostředky, ale toto opatření nebylo vždy účinné a hlavně nebylo dlouhodobé.

Vedle popelů uložených na složišti působily negativně i nejjemnější úlety z komínů, které působily jako součást imisí, jednoznačně negativně. Negativní vliv imisí na okolní krajinu byl sledován též v bezprostředním okolí složiště. Předpokládalo se, že popel uložený na složišti má rovněž negativní vliv na okolní prostředí. Tento předpoklad však nebyl jednoznačně potvrzen. Prašnost ze složiště byla nebezpečná spíš jako zátěž mechanická, než chemická. Zvýšený obsah těžkých kovů v popelech ze složiště nebyl zpravidla nalezen.

Tento rozdíl mezi vlastnostmi popelových hmot se projevil zcela zásadně při jejich testování na fytotoxicitu. Bohužel, ještě nyní panuje všeobecný názor o nebezpečí energetických popelů, aniž by byl rozlišován popel ze složiště a jemný úletový popílek. Tento rozdíl byl prokázán důsledně opakovanými mnohaletými experimenty, a to již od šedesátých let, kdy u nás probíhal rozsáhlý výzkumný úkol, který zkoumal vlastnosti popílků z nejrůznějších tepelných elektráren v celém Československu, mimo jiné z hlediska možnosti jejich využití v zemědělství. Vzorky byly odebírány v suchém stavu, u paty komínů, dříve než přišly do styku s vodou, tedy před hydraulickou přepravou na složiště. Takovéto druhy popílků - čerstvé a suché - vykazovaly v řadě případů poruchy růstu zasetých rostlin. Intenzita poškození rostlin se zpravidla zvyšovala se zvyšujícím se podílem popílku zapraveného do pokusné půdy (např. Petříková, 1970). Z pozdějších experimentů vyplynulo, že stupeň fytotoxicity klesá s délkou sledovaných pokusů, při intenzivním pěstování ve skleníku za vydatného zalévání. Po více než 1,5 roku bylo v těchto pokusných zeminách s příměsí 33 % čerstvého popílku ze 3 elektráren ČSR pěstováno celkem 5 po sobě zasetých kukuřic. Prvá kukuřice byla velmi silně poškozena, zatímco již od druhé se poškození výrazně zmírňovalo. Od III. vegetace byly rostliny dokonce natolik vitální, že dosáhly vyššího výnosu, než kukuřice v kontrolní zemině bez popílku (Petříková, 1975). Toto zjištění se potvrzovalo opakovaně v dalších experimentech, zejména při použití popílků odebraných ze složiště. Tento popílek, který přišel do intenzivního kontaktu s vodou při jeho hydrotransportu na složiště, nevykazoval v podstatě žádné účinky poškození rostlin, i když byly pěstovány dokonce přímo v samotném popílku, zcela bez příměsi kontrolní zeminy. Tento "druh" popílku - plaveného, odebraného ze složiště, byl později v energetickém názvosloví nazýván "popel", což bylo vhodné i pro snazší orientaci v popisování pokusných podmínek a hodnocení výsledků. V následujícím textu jsou tyto názvy důsledně používány, tj.: popele jsou veškeré popelnaté hmoty, uložené na složišti po hydraulické přepravě, kdežto popílky jsou nejjemnější částice, které nepřišly do styku s vodou a které jsou zpravidla součástí imisí.

Uvedená zjištění zaměřila proto naše další práce výhradně na popel, odebíraný ze složiště, neboť v zemědělství lze využívat pouze popele netoxické. Na toto téma byla publikována řada prací a to zejména v souvislosti s využíváním vysokých dávek organického hnojení na složišti popele, např. Petříková, 1977, 1980a,b, 1983, 1985, 1986, 1990 a další práce, z čehož vyplývá, že lze tato složiště poměrně snadno rekultivovat. Bohužel, k vegetačním pokusům byly mnohdy používány popílky čerstvé a výsledky byly aplikovány na popele ze složiště (např. Löbl, 1982 aj). V důsledku toho se pak zcela neoprávněně argumentovalo vysokou toxicitou popílků, což vneslo do celé složité problematiky zbytečně neobjektivní a nesprávné závěry, které bohužel přetrvávají mnohde až dosud.

Za příčinu netoxických účinků plaveného popele bylo všeobecně považováno vyluhování těžkých kovů do vody, odtékající ze složiště. Průběžně prováděné analýzy těchto vod i v provozních podmínkách složiště však tomuto vysvětlení neodpovídaly, neboť byly nacházeny jen velmi nízké obsahy těžkých kovů v těchto vodách, např. Novotná, 1979. To se obvykle vysvětlovalo silným zředěním těchto vod z okolních prostorů, takže jednoznačná možnost kontaminace okolí složiště těžkými kovy z průsakové vody odtékající ze složiště se tudíž nevyloučila. Dalšími důkladnými analýzami však bylo systematicky zjišťováno, že popel není zdrojem těžkých kovů (Püschel 1992, 1993 a,b), a to i při použití velmi drastické extrakce.

Porovnáním analýz popílků čerstvých a popelů ze složiště však nebyly nalezeny zásadní rozdíly v obsahu těžkých kovů (Petříková, 1990), i když určitá tendence vyšších obsahů se v popílcích čerstvých částečně vyskytla. Z porovnání s údaji výskytu těžkých kovů v půdě bylo však zjištěno, že obsah v popelových hmotách je zpravidla nižší, než je jejich přirozený výskyt v půdě (Beneš, Pabiánová, 1988).

V důsledku nesnadno vysvětlitelných výsledků chemických analýz, byly proto popelové hmoty zkoumány též z hlediska fyzikálních vlastností. Jednalo se hlavně o sorpci a iontovou výměnu na popelových částicích, kterými se zabýval např. Kolář, 1966, 1967, 1968 aj. Jak se zjistilo později, lze pomocí fyzikálních vlastností lépe vysvětlit jejich působení na vegetaci, než např. obsahem těžkých kovů. Velmi vysoké sorpční vlastnosti, znásobené obrovským povrchem popelových částic, umožní totiž spolehlivou a pevnou sorpci těžkých kovů, ropných látek i dalších kontaminantů, takže je lze využívat paradoxně jako čistící medium. Na základě těchto vlastností netoxických popelů byly později vyvinuty specielní čistírny odpadních vod, které se velmi dobře osvědčují již několik let přímo v provozech, kde čistí zvláště úspěšně průmyslově znečištěné vody a to na základě ČS patentů (Formánek, Maloch, Petříková, Püschel, Trýzna, 1993, 1995).

Získané výsledky mají tudíž i velice praktický dopad, i když jsou pro většinu veřejnosti ale i pro některé odborníky často nepochopitelné. Tyto čistírny však fungují již řadu let, jak vyplývá z příkladů, uvedených v následujících přehledech (Tab.1,2,3).

Tab. 1. Koncentrace těžkých kovů v pracích vodách ve spalovně Klášterec n.O.v mg/l

prvek hodnoty na vstupu na výstupu prvek vstup výstup
Zn 5 -15 0,02 - 0,08 Cu 0,4 - 1 0,01 - 0,02
Pb 0,5 -2 0,07 - 0,08 Cd 0,2 -0,8 0,02 -0,09

Tab.2. Koncentrace NEL (nerozpustných extrahovatelných látek) při čištění vod kontaminovaných transformátorovými oleji, rozvodna Hradec u Kadaně, v mg/l

období

vstup

výstup

období

vstup

výstup

1/94

4,0

do 0,2

3/97

1,8

do 0,2

2/94

3,4

do 0,2

4/97

2,4

do 0,2

1/95

2,9

do 0,2

1/98

2,2

do 0,2

2/95

2,7

do 0,2

2/98

2,8

do 0,2

1/96

4,1

do 0,2

3/98

3,2

do 0,2

2/96

3,4

do 0,2

4/98

3,6

do 0,2

1/97

1,6

do 0,2

1/99

4,2

do 0,2

2/97

1,8

do 0,2

 

Tab. 3. Koncentrace NEL při čištění vod kontaminovaných leteckým benzinem z vrtů na letišti v Ruzyni, v mg/l

měsíc

vstup

výstup

měsíc

vstup

výstup

1. vrt

6/96

4,0

do 0,1

9/96

9,8

do 0,1

7/96

6,2

do 0,1

10/96

6,1

do 0,1

8/96

5,7

do 0,1

11/96

5,5

do 0,1

2. vrt

10/96

3,8

do 0,1

11/96

6,1

do 0,1

Uvedené příklady prokazují užitečnost těchto specifických vlastností popelů zcela jednoznačně. K čištění vod musí však být použity jen přesně definované popelové částice, což je předmětem uvedených patentů.

Je zarážející, že v podvědomí široké veřejnosti stále přežívá názor, že popele jsou pouze zdrojem všech nejhorších vlastností, včetně obsahu těžkých kovů. V důsledku toho jsou stanoveny zbytečně náročné podmínky pro rekultivace složišť popelů, což zásadně zdražuje celý proces sanace postižených oblastí a ve svých důsledcích se tak opožďuje ozeleňování krajiny, což nakonec paradoxně zhoršuje životní prostředí těchto oblastí. Dnes jsou známy velmi spolehlivé metody urychleného zakládání zeleně na složištích popele, zejména v souvislosti s organickým hnojením (viz výše).

Názorným příkladem úspěšného pěstování nejrůznějších rostlin přímo v popeli, bez použití zeminy mohou být pokusy na složišti EPRU. Zde jsme sledovali porosty veškerých zemědělských plodin nepřetržitě po dobu 11 let. Výsledky jsme pak ověřovali na více než 10 ha složiště, zcela bez jeho překrytí zeminou. Byl zde vytvořen velmi pěkný porost obilí s podsevem vojtěšky, která se začala následujícím rokem plně zapojovat a vytvářet souvislý porost. Svědčí o tom řada fotodokumentací. Bohužel, tyto porosty byly zlikvidovány, neboť byla oficielně zahájena tzv. konečná rekultivace. Ta spočívala v převrstvení povrchu složiště zeminou. Byla však nekvalitní, nestejnorodá, kamenitá i velmi těžká, slévavá. Následná biologická rekultivace byla pak nesmírně obtížná a bylo nutné na řadě míst dodatečně odstraňovat navezenou zeminu, aby mohla voda, na povrchu zadržovaná nepropustnou vrstvou jílovité zeminy, proniknout do spodní popelové vrstvy. Teprve po těchto úpravách bylo možné pokračovat v řádné biologické rekultivaci.

Důlní výsypky

Na plochách důlních výsypek připravených k biologické rekultivaci jsme pěstovali celou řadu nejrůznějších zemědělských plodin. Byly to především víceleté jeteloviny, ale rovněž běžné zemědělské plodiny. Tento úsek výzkumu jsme zahájili nádobovými pokusy, kde jsme jako testovací rostlinu používali především kukuřici. Tak jako v případě energetických popelů, je třeba i na důlních výsypkách zajistit především biologické oživení těchto materiálů. K tomu jsme využili rovněž organické hnojení. Zajímavé výsledky jsme získali se zeminami odebranými z výsypek různého stáří, a to od zcela čerstvě nasypaných až po cca 25 let uložených na výsypce. Dle řady literárních pramenů jsou pro biologickou rekultivaci výsypky vhodnější, čím jsou starší. To se potvrdilo v nehnojených variantách, avšak po organickém hnojení se tento rozdíl zcela setřel. Vyšší výnosy byly dokonce získány na "mladších" výsypkách, než na starších. Proto jsme při následné biologické rekultivaci výsypek v terénních podmínkách vždy používali organického hnojení (v různých formách a dávkách).

Nejdelší a nejdůkladnější pokusy jsme sledovali na výsypce v Březně u Chomutova. Zde jsme pokusy dále rozšířili o různé způsobů překrytí povrchu výsypkových zemin. Vedle kontrolní nepřevrstvené parcely, kterou lze tudíž označit jako tzv. přímá biologická rekultivace, jsme zde pěstovali plodiny na 3 dalších plochách:

  1. převrstvení 50 cm vysokou vrstvou zeminy (podle běžně doporučovaných metod),
  2. zapravení elektrárenského popele v dávce 800t/ha a
  3. zapravení 400 t/ha popele a současné překrytí zeminou ve vrstvě 25 cm vysoké.

Zdejší výsypkové zeminy jsou velmi těžké, tak jako na většině výsypek severočeské pánve, proto je jejich vylehčení pomocí popele zajímavé a velmi užitečné. Jako příklad dlouholetých výsledků (pokusy byly sledovány od r. 1980 až po r. 1995) uvádím v následující tabulce 4, výnosy obilovin a to hlavního produktu - zrna v t/ha:

Tab. 4. Výnosy zrna obilovin na důlní výsypce v Březně u Chomutova v t/ha

způsob ošetření výsypky

obiloviny

ozimé

jarní

kontrola - bez převrstvení

3,24

2,77

50 cm vysoká vrstva ornice

4,02

3,89

zapravený popel v dávce 800/ha

4,31

4,11

popel v dávce 400t/ha + ornice 25 cm vysoká vrstva

4,15

4,29

Všechny tyto výsledky pochází z variant jednotně hnojené organickými hnojivy. Vyplývá z nich, mimo jiné, příznivý výsledek vylehčení těchto těžkých zemin popelem, což se nejlépe projevilo ve variantě s úspornou vrstvou ornice a poloviční dávkou popele. Výnosy obou obilovin zde byly nejvyšší. Ještě výrazněji se vylehčení popelem projevilo při pěstování cukrovky a to jak v extrémně suchém roce 1985, tak i ve vlhkém roce 1986. Výnos cukrovky byl ve variantách s popelem výrazně vyšší, než po převrstvení výsypky samotnou ornicí. Je to vysvětlitelné tím, že popel kompenzuje nepříznivé rozložení srážek a to tak, že v suchém období usnadňuje jejich infiltraci a ve vlhkém období vyrovnává poměr vody a vzduchu. Tím omezuje slévavost půdního substrátu, na kterém se vytváří výrazný škraloup způsobující též odumírání klíčících rostlin.

Energetické rostliny na složištích popele a důlních výsypkách

Začátkem 90tých let jsme se již začali zaměřovat na pěstování energetických rostlin. Proto bylo po dohodě všech zúčastněných subjektů rozhodnuto, že bude na rekultivované ploše složiště popele EPRU založena plantáž rychle rostoucích dřevin. Na této ploše, cca 25 ha složiště, byla vysázena celá řada klonů topolů a vrb, podle doporučení VÚ lesního hospodářství. Ne všechny klony se zde osvědčily, avšak řada z nich se dobře uplatnila. V současné době jsou zde již statné stromy, které by bylo možné s výhodou využívat ke spalování místo fosilních paliv. Bohužel, není zde v odpovídající vzdálenosti zatím žádná biokotelna, která by tuto dřevní hmotu chtěla využívat. Tato výsadba je nyní kvalifikovaná jako les (ostatní), který i v této podobě bezesporu přispívá ke zlepšení vzhledu a stabilizace krajiny zasažené průmyslovou činností.

Plantáž obdobného sortimentu topolů a vrb byla založena též na složišti EPOČ. Rozdíl byl pouze v tom, že zde byla navíc varianta s výsadbou přímo do popele, bez jeho převrstvení zeminou. Zasázené řízky zde rovněž velmi dobře zakořenily a to i tam, kde byly vysázeny přímo do popele. Podstatou úspěchu jakékoliv vegetace založené přímo v popeli je ale vhodná výživa rostlin, zejména na bázi organického hnojení, což bylo zajištěno i při výsadbě dřevin na složišti EPOČ.

Na tomto složišti jsme současně pěstovali celou řadu rostlin, zejména tzv. energetických bylin, tedy nedřevní fytomasu určenou rovněž pro spalování v biokotelnách. Zavádění těchto typů rostlin na rekultivující se plochy složišť popelů (ale i důlních výsypek v rámci zmíněného pokusu v Březně) jsme považovali za velmi vhodné, neboť se jedná o rostliny, které nevstupují do potravních řetězců a není zde tudíž naprosto žádné nebezpečí jakékoliv kontaminace (i když ani běžné zemědělské plodiny nebyly kontaminované, při jejich pěstování přímo v popeli). Program jsme zahájili jednoletými vysoce vzrůstnými druhy, jako jsou rostliny čirokovité, dále i konopí, proso a další.

Tyto druhy "energetických" rostlin jsme pro kontrolu pěstovali též na tradiční zemědělské půdě a současně i na důlních výsypkách.. Také při pěstování energetických rostlin se dobře osvědčily varianty se zapraveným popelem, kde byly těžké výsypkové zeminy takto vylehčeny. Výnosy některých rostlin byly dokonce vyšší než ve variantě s překrytím úrodnou orniční zeminou. Výnosy suché hmoty v t/ha získané v průměru 4 let sledování pokusu jsou uvedeny v následujíc tabulce 5.

Tab. 5. Výnosy jednoletých energetických rostlin na důlní výsypce v t/ha suché hmoty

plodina

půda

zemědělská

antropogenní

složiště popele

důlní výsypka

průměr

převrstvení zeminou

zapravený elekt. popel

proso

7,10

7,65

11,32

8,43

9,87

konopí seté

8,06

16,60

8,06

7,51

7,78

hyso

10,33

10,66

10,57

14,04

12,29

čirok zrnový

8,89

8,22

10,39

11,50

10,94

čirok cukrový

10,51

12,49

20,55

17,35

18,95

sudanská tráva

8,70

10,80

10,62

14,02

12,32

Z uvedených příkladů je zřejmé, že důlní výsypky a složiště popelů jsou v podstatě stejně vhodné pro pěstování energetických rostlin jako tradiční zemědělská půda. Některé druhy rostlin vykázaly v tomto sledovaném období dokonce vyšší výnosy, než na tradiční zemědělské půdě. Jedná se zejména o rostliny čirokovité.

Přes tyto poměrně úspěšné výsledky s pěstováním jednoletých rostlin, jsme se později zaměřili na rostliny víceleté a vytrvalé. Jejich výhoda je zcela jednoznačná a to v úspoře nákladů při každoročním zakládání porostů, tak jak je to nezbytné v případě rostlin jednoletých. Výsledky s některými z těchto netradičních rostlin jsou znázorněny v tabulce 6. Vedle výnosů suché hmoty je zde uvedena i potenciální možnost tepelné energie získávané z 1 ha v polní kultuře.

Tab. 6. Výnosy suché hmoty vytrvalých energetických rostlin a jejich spalné teplo (průměr z různých stanovišť).

rostlina

výnos

spalné teplo MG/kg

energetická výtěžnost-GJ/ha

šťovík krmný

23,0

17,75

408,25

sléz krmný

13,4

17,58

235,57

mužák prorostlý

11,2

17,94

200,93

bělotrn modrý

16,5

19,61

323,56

pajasan žláznatý

17,0

17,48

297,16

Na základě uvedených výsledků se jeví jako velmi perspektivní především šťovík krmný, což je nově vyšlechtěná odrůda s názvem Uteuša, vzniklá křížením šťovíku zahradního a tjanšanského. Vyznačuje se vysokým vzrůstem a ranným nástupem vegetace na jaře. V prvém roce po zasetí teprve zakořeňuje a začíná vytvářet souvislý porost. V 1. roce jsou tudíž jeho výnosy nevýznamné. Od 2. vegetačního roku již vytváří poměrně vysoké výnosy a v dalších letech produkuje již spolehlivé vysoké výnosy až kolem 20 t/ha (v některých případech i více).

Tento krmný šťovík se velmi dobře osvědčil též na složišti popele elektrárny Mělník. Již po dobu více než 4 let zde pravidelně obrůstá a porosty dosahují výšky téměř 2 m. Stejně dobře se zde osvědčila lesknice (chrastice) rákosovitá, která se rovněž jeví jako perspektivní energetická tráva. Obě rostliny byly vysety přímo do popele, ale zatím jen na malé plochy. Jejich úspěšná vegetace byla však rovněž zajištěna dobrou výživou, pomocí organického hnojení.

Souhrn a závěry

Důlní výsypky a složiště popelů jsou nepříznivé důsledky důlní a energetické činnosti, které je třeba efektivně rekultivovat. Základem úspěšné biologické rekultivace je jejich oživení, což nejlépe zajistí vhodné organické hnojení.

Na těchto plochách lze pěstovat celou škálu nejrůznějších zemědělských plodin, aniž by vykazovaly známky poškození. V případě složištního popele je to tím, že není fytotoxický, a proto jej lze využívat dokonce jako čistící médium.

Záměrné pěstování tzv. energetických rostlin na složištích popele a důlních výsypkách se jeví jako velmi výhodné, a to nejen pro efektivní ozelenění krajiny, ale rovněž pro získávání obnovitelné, tzv. zelené energie. Pěstování těchto rostlin na rozsáhlých plochách, zvl. důlních výsypek, může navíc přinést řadu nových pracovních příležitostí a přispět tak i ke snížení nezaměstnanosti v těchto oblastech, která je zvláště veliká právě zde, v důsledku omezované důlní těžby. S určitou nadsázkou lze konstatovat, že místo dobývání uhlí lze energii sklízet na povrchu, na výsypkách. Tento záměr nemusí být pouze teoretická úvaha. Při vhodně připraveném projektu a zajištění všech návazností, včetně odbytu vypěstované biomasy a výstavby příslušných kotelen, může být tento program reálný a efektivní.

Literatura

  • Podklady ČEZ a Energoprojekt : Roční bilance produkcí popela od r. 1975, Pasporty odkališť elektráren a tepláren (1977), Evidenční listy popílku (1989).
  • Beneš, S., Pabiánová, J. 1987 : Přirozené obsahy, distribuce a klasifikace prvků v půdách. Vysoká škola zemědělská Praha
  • Formánek,Z. at al. 1993 : Čs. patent č. 278 405
  • Formánek,Z. at al. 1995 : Užitný vzor č. 3443 CZ
  • Kolář,L. 1966 : Sorpční vlastnosti elektrárenského popílku. Rostlinná výroba, č. 10, s. 1055 - 1070.
  • Kolář, L. 1967 : Příspěvek ke studiu iontové výmny na popílcích z elektráren a tepláren.
  • Sborník VŠZ České Budějovice, 5, č.12, s. 43 - 55.
  • Kolář,L. 1968 : Změny potenciálu na částicích létavého popílku a jejich zemědělský význam. Sborník VŠZ České Budějovice, č. 15, s.69 -77.
  • Löbl,F. 1982 : Ověřování agronomických účinků popílkových sbalků - cinisterů. Závěrečná zpráva VÚRV Praha Ruzyně.
  • Novotná, H. 1979 : Studie problematiky kontaminace vody stopovými prvky obsaženými v elektrárenských popílcícch. Závěrečná zpráva . VÚ vodohospodářský Praha.
  • Petříková,V. 1970 : Poruchy růstu zemědělských plodin vlivem elektrárenského popílku. Agrochémia, 10, č.8-9, s. 249 - 245.
  • Petříková,V. 1975 : Vliv čerstvého a složištního popílku na vegetaci kukuřice. Rostlinná výroba, 6, s.659 - 670.
  • Petříková,V. 1977 : Příspěvek k rekultivaci složišť elektrárenského popílku hnojením kejdou. Rostlinná výroba, 23, č.9, s. 959 -966.
  • Petříková,V. 1980 a: The Effekt of Semi-liquid Manure on Elektricity Power Station Ash Dump Reclamation. Agricultural Wastes, No 2,s. 37 - 41.
  • Petříková,V.1980 b. : Hnojení kejdou při rekultivaci složiště elektrárenského popílku. Rostlinná výroba 26, č.4, s. 373 - 382.
  • Petříková,V. 1983 : Zúrodnění složišť elektrárenských popílků na Chomutovsku. Meliorace, 19, č.2, s. 137 - 146.
  • Petříková,V. 1985 : Vliv kejdy na zvyšování obsahu přístupných živin při rekultivaci složišť popílků. Agrochémia, č.12, s. 353 - 357
  • Petříková,V. 1986 : The Utilization of Slurry for the Reclamation on Fly Ash Depositories. Vědecké práce VÚRV Praha, s. 225 - 259.
  • Petříková,V. 1988 (90): Zemědělská soustava v krajinném prostoru s důlní a energetickou činností. Doktorská disertační práce. Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, Výzkumná stanice Chomutov
  • Petříková,V. 1990 : Systém hnojení při rekultivaci důlních výsypek a složišť popelů. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do praxe, č. 3, 44 stran, ÚVTIZ Praha.
  • Püschel,P. 1992 : Soubor údajů a dat určených jako podklad pro rozhodování o využitelnosti plavených elektrárenských popelů při rekultivaci a v zemědělství. Pro MŽP Praha, 12/1992.
  • Püschel,P. 1993 a. : Práce v oboru změn vyluhovacích vlastností popela v závislosti na zpracování. Sborník přednášek Seminář ČEZ Tušimice, 10/1993.
  • Püschel,P. 1993 b. : Vysvětlení zásadních rozdílů ekologického hodnocení popelů z energetických zdrojů a chování odloučených frakcí před a po hydrataci, ve smyslu vyhlášky č. 315/92 Sb. Znalecký posudek, OHS Most, 1993.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Využití odpadů při rekultivacích
Energetické byliny a eroze
Energetické využití biomasy a rekultivace
Revitalizace komunální skládky na Tišnovsku
Čistírenské kaly - prokleté nebo životodárné?
Analýza přítomnosti semen kulturních i planých druhů v rychlokompostu
Hnojivé účinky čistírenských kalů pro topoly
Ověřování energetických rostlin v provozních podmínkách
Jak jsme pokročili s využíváním biomasy
Návrh na uzákonění nového druhu pozemku - technické produkční půdy
Biomasa na rekultivovaných plochách
Pozemky pro biomasu
Některé další možnosti podnikání v marginálních oblastech
Využití rychlokompostů při revitalizaci půdního prostředí kontaminovaného ropnými látkami

Předchozí / následující díl(y):

Biomasa na rekultivovaných plochách

Zobrazit ostatní články v kategorii Bioodpady a kompostování

Datum uveřejnění: 8.1.2002
Poslední změna: 22.6.2002
Počet shlédnutí: 8157

Citace tohoto článku:
PETŘÍKOVÁ, Vlasta: Zkušenosti s biologickou rekultivací pozemků po průmyslové devastaci. Biom.cz [online]. 2002-01-08 [cit. 2019-10-22]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/cz/odborne-clanky/zkusenosti-s-biologickou-rekultivaci-pozemku-po-prumyslove-devastaci>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto