Na lepší nakládání s odpady vyzraje oběhové hospodářství

V červenci roku 2018 vešel v platnost balíček EU k oběhovému hospodářství. Tak jak to u balíčků bývá, i tento v sobě ukrývá několik směrnic a rozhodnutí Evropského parlamentu. Jde o rozsáhlý legislativní rámec, který má však jednu základní a v principu jednoduchou myšlenku – využitím odpadu jako zdroje surovin, případně energie, dojde ke snížení spotřeby primárních zdrojů, a tím se omezí i závislost na těžbě či dovozu. To vše směřuje k zavedení udržitelnějšího modelu hospodářství v rámci široké škály lidských činností.

Zavedením balíčku oběhového hospodářství bude muset Česko v některých věcech změnit svůj přístup. Půjde hlavně o recyklaci komunálních odpadů, kde velmi zaostáváme oproti evropskému průměru, zatímco ve skládkování odpadu jsme stále lídry. V tomto neslavném vedení nás předbíhají už jen státy Rumunsko, Chorvatsko a překvapivě Malta.

Směrnice nám tedy nařizuje snížit množství skládkovaného směsného komunálního odpadu. Pouhý přesun do spaloven však není možný, protože podmínky definují celkem přísné cíle v oblasti recyklace komunálního odpadu a zavedení tříděného sběru přímo u zdroje. Směrnice také upravuje principy výkaznictví, kterými budeme prokazovat, jak se nám daří stanovené cíle naplňovat. Nebude tedy možné jen kreativně upravit pohled na ta samá čísla bez reálných změn, jak se často v zemích Visegrádu doposud stávalo.

Ministerstvo životního prostředí čelí velké výzvě, která spočívá v dotažení rozpracované změny nakládání s odpady v duchu oběhového hospodářství. Snaha ministerstva je v tomto směru příkladná, ale přesměrovat stávající mocný proud odpadů bude velmi těžké. Evropská směrnice by v tomto snažení měla výrazně pomoci, avšak bez podpory nás všech se to nemusí podařit.

Jako silný motivační prvek pro dosažení kýženého budou sloužit peníze. Nový zákon o odpadech zavede ekonomické nástroje podporující naplňování hierarchie nakládání s odpady a umožňující vznik recyklačních kapacit. Samozřejmostí bude pomocí peněz znevýhodnit nežádoucí systémy nakládání s odpady jako je právě skládkování a spalování.

Prioritou bude tedy odvrátit směsné odpady od skládkování zavedením precizního třídění a recyklace. Největší tlak bude vyvíjen na odklon skládkování biologicky rozložitelných odpadů do kompostáren a bioplynových stanic. V Česku je v současné době skládkováno asi dva a půl milionu tun komunálního odpadu. Podíl bioodpadů se liší kraj od kraje. Pohybuje se od 32 % až po 70 %. Jde tedy o obrovské množství vzácného materiálu s velkým potenciálem, který nákladně a bez využití ukládáme na skládky.  

V rámci dalšího rozvoje odvětví bioplynu do roku 2030 je s tímto materiálem počítáno tak, že jeho energetický obsah bude transformován do elektřiny, tepla a také do biometanu. Navíc bude možné tento odpad využít i materiálově v podobě digestátu jako hnojiva na zemědělské půdě. Tím se kruh uzavře a naše hospodářství bude opět o krok blíže oběhovému principu. Je až s podivem, že procesy, které byly ještě nedávno (před desítkami let) pro lidstvo naprosto přirozené, se komplikovaně a náročně zavádějí zpět.

Rozhodně to vše však nepřijde samo. Ministerstvo životního prostředí připravilo investiční pobídky, které je v tuto chvíli možné využít v rámci 104. výzvy SFŽP. Výzva podporuje výstavbu nových a úpravu stávajících zařízení pro zvýšení využití odpadu odděleným sběrem, tříděním, materiálovým i energetickým využitím. V rámci společných diskuzí se podařilo připravit zajímavý model umožňující využití stávajícího rámce výzvy a současně omezit negativní dopady přinášející změny stávajících zemědělských bioplynových stanic na zařízení nakládající s odpadem.

Jde o tzv. předřazená zařízení, která jsou podporována na základě aktivity 3.2.1 a jejím principem je vybudovat samostatné zařízení, které bude provozováno dle zákona o odpadech v režimu §14.1, tedy zařízení na zpracování odpadů se vším všudy. Bude tedy přijímat biologicky rozložitelné odpady, dotřiďovat, drtit, hygienizovat a následně v rámci upraveného odpadu pod jedním kódem dodávat jedné konkrétní, a nebo více bioplynovým stanicím.

Bioplynové stanice přijímající takto upravený odpad zůstanou v režimu zemědělských BPS a odpad budou přijímat na základě zákona o odpadech §14.2. Jejich povinností bude upravit provozní řád pro příjem konkrétního jednoho druhu odpadů a vést o jeho příjmu evidenci. Při splnění stávajících podmínek bude BPS moci nárokovat dále tarif AF1 a nebude provoz BPS ohrožen ani z pohledu rekonstrukce/modernizace.

Další výhodou předřazeného zařízení je to, že jde o samostatné zařízení, které bude procházet samostatným stavebním řízením, v případě větší kapacity i integrovaným povolením a v případě jakýchkoliv komplikací během řízení nedojde k ohrožení stávajícího provozu BPS.

Přitom mezi BPS a předřazeným zařízením je jasná symbióza. Na zpracování odpadů je použita elektrická a tepelná energie z BPS a upravený odpad může sloužit jako částečná náhrada vstupních substrátů. Spotřeba energií pro zpracování odpadů může být i relativně vysoká, protože technologie na drcení a dotřídění odpadů mívají vysoký příkon. Jedná se o separátory založené především na rozmělnění materiálu a propasírování přes síta, kde se využívá efektu snadného rozmělnění biosložky ve vodě, a tím odseparování od obalových materiálů a nebo inertu. Dřevní odpad a podobně odolná biomasa v tomto případě odchází společně s odseparovaným odpadem a dál do technologie BPS nevstupuje.

Takto dotříděný odpad je dále často ještě pro splnění maximální velikosti části jemně drcen a následně hygienizován. Zde opět připadá na řadu dotace energie z BPS, a to tentokrát v podobě tepla, kdy je třeba materiál nahřát na teplotu 70 °C a při této teplotě náplň v pasteru udržovat po dobu 1 hodiny. Po této poslední úpravě je již plně čerpatelný odpad připraven pro transport do BPS.

V závislosti na množství přijímaného odpadu je také závislá i velikost celé technologie, a s tím se i samozřejmě liší nároky na omezení obtěžování okolí hlukem a zápachem. Velmi důležitou roli bude také hrát to, na jaký druh odpadu bude primárně předřazené zařízení koncipováno, protože některá technologie si poradí třeba s gastroodpadem a už pocitově bude potřeba použít úplně jinou technologii pro netříděný směsný komunální odpad. Ten je mimochodem asi největším oříškem, a i přes velkou snahu se z něj téměř nedaří získávat odpady v patřičné kvalitě pro recyklaci. Z tohoto důvodu je správně směřován tlak na třídění odpadu přímo u zdroje.

Obr. 1: Linka na separaci bioodpadu DODA  

Předřazená zařízení je možné realizovat i jako odpadářskou koncovku pro producenta bioodpadů. Není podmínkou, že takové zařízení musí budovat provozovatel bioplynové stanice. Variabilita nasazení a možnosti instalace jsou tedy široké a jde jen o to, jaká bude vůle pro jejich realizaci. Postupem času bude i tato dobrá vůle podpořena ekonomickými nástroji v rámci nového zákona o odpadech.

Článek byl publikován v časopise Biom 3/2018 Změna legislativy v OZE aneb Velký třesk 2.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost