Náhrada rašeliny v zahradnických pěstebních substrátech

Již po desítky let zaujímá rašelina významný podíl v pěstebních substrátech. Její negativní vlivy na klima, významná uhlíková stopa nebo neekologická těžba jsou jedny z hlavních důvodů postupné regulace využívání této suroviny. Mezi vhodné alternativy rašeliny se řadí například kokosová vlákna, bioodpady a komposty z nich, nebo různá dřevní vlákna. Přechod z využívání rašeliny by však měl mít v Evropě jednotnou podobu a stabilní právní základ. Stejně tak je také důležitá analýza trhu, zdali je možné rašelinu plnohodnotně v celém objemu nahradit z obnovitelných zdrojů.

Využívání rašeliny v pěstebních substrátech

Rašelina jakožto neobnovitelný zdroj se získává těžbou z přírodních rašelinišť. Používá se převážně k energetickým účelům (výroba elektřiny a tepla) a k výrobě pěstebních substrátů v zahradnictví. Kromě ztráty cenných surovin těžba rašeliny představuje i významný zdroj emisí skleníkových plynů. Jenom v EU rašelina představuje emise ve výši 12 Mt CO₂ ročně, přičemž majorita těchto emisí vznikne rozkladem pěstebních rašelinových substrátů.

Obrázek 1: Použití rašeliny a ostatních materiálů pro výrobu pěstebních substrátů v Evropě za rok 2013 (m³) na základě normy EN 12580

Hlavními prvky strategie omezení emisí skleníkových plynů v sektoru pěstování rostlin je snížení podílu využívání rašeliny a dále podporování alternativních obnovitelných surovin vhodných pro pěstování rostlin. Významnými alternativami rašeliny v pěstebních substrátech jsou kokosová vlákna, komposty, dřevní vlákna a kompostovaná kůra. Vyznačují se podobnými vlastnostmi v substrátových směsích jako rašelina a zároveň se jedná o obnovitelné suroviny s výrazně nižší klimatickou stopou. Většina těchto materiálů vzniká jako odpadní produkt a stačí je pouze upravit pro jejich možné použití při pěstování rostlin. Jejich ekologický potenciál je natolik vysoký, že v případě dekarbonizace odvětví dopravy a energetiky by se mohly stát zcela klimaticky neutrálními.

Obrázek 2: Průměrné složení pěstebních substrátů v evropských zemích za rok 2013 (%obj) dle EN 12580

Regulace na obzoru?

V rámci EU bude těžba rašeliny od roku 2026 regulována vzhledem k zahrnutí rašelinišť v rámci nařízení LULUCF 2018/841 (Land Use, Land-Use Change and Forestry) do kategorie mokřadů. Řada států však má již nyní omezení těžby rašeliny implementované do vnitrostátních politických strategií. K postupnému snížení a ukončení využívání rašeliny v zemědělství se dosud věnovalo Německo, Irsko, Británie, Švýcarsko a Norsko. Dokonce i v Nizozemsku (jakožto Evropský lídr v pěstování rostlin) byl podán parlamentní návrh týkající se omezení použití rašeliny. Nicméně kvůli širokému obchodování s rašelinou a pěstebními substráty v rámci EU by mohly jednotlivé snahy o regulaci skončit konkurenční nevýhodou. Koordinovaná evropská opatření se jeví momentálně jako ekonomicky spravedlivější a environmentálně účinnější než izolované národní strategie.

Připravenost trhu na přechod z rašeliny na obnovitelné zdroje

Jednou z hlavních výzev pro přechod na alternativní složky pěstebních substrátů je vyřešení otázky jejich stále omezené dostupnosti. U vedlejších produktů z pil, kůry a kokosového vlákna však momentálně nabídka v Evropě přesahuje aktuální poptávku. Problém by však mohl nastat zejména u zemí, které hrají významnou roli v těžbě rašeliny. Případně i výrobě pěstebních rašelinových substrátů jako jsou pobaltské státy nebo Nizozemsko. V těchto zemích by nabídka alternativních surovin nedosahovala požadované úrovně a hrozí zde zhroucení celého dodavatelského řetězce. Přechod na obnovitelné alternativy rašeliny by měl být tedy pozvolný, aby se trh mohl postupně transformovat a plynule přizpůsobit. Dále je také potřeba brát v úvahu ekonomické a právní aspekty přístupu k alternativním surovinám. Přesné posouzení ekonomické dostupnosti by mělo zohlednit také náklady na infrastrukturu sběru surovin, úpravu surovin a jejich další přepravu.

Infrastruktura dřevozpracujícího sektoru se jeví jako velmi robustní a množstevně výrazně přesahuje trh s pěstebními médii. Zde však může být slabým místem silná konkurence s energetickým sektorem a výrobou dřevěných výrobků, jako jsou dřevěné pelety, desky nebo výroba buničiny. U kokosových vláken, kůry a zeleného odpadu je situace o poznání lepší. Spalování kůry je poměrně problematické z hlediska zanášení spalovacích zařízení nečistotami. Kompostování má v Evropě dlouhou historii a technologie jsou v Evropě na světové špičce. Odběr kompostu je však poměrně nízký ve srovnání s potenciálními výrobními kapacitami. Podobná situace nastává i u kokosových vláken, které vznikají jako odpadní produkt při produkci kokosového oleje (odpady při odstraňování oplodí z kokosových ořechů). Významná část odpadních kokosových vláken zůstává však bez využití, což někdy způsobuje i lokální ekologické problémy.

Pro pěstební substráty se nabízí jako alternativa rašeliny ještě několik dalších materiálů, které jsou pro pěstování rostlin vhodné. Ovšem jejich momentálně nízká produkce je limitující pro jejich plnohodnotné zařazení mezi pěstební média. Za velmi perspektivní pěstební médium je považován kultivovaný mech z rodu Sphagnum, který dokáže plnohodnotně nahradit bílou rašelinu. V současné době se vyvíjejí pěstební technologie na průmyslové pěstování tohoto mechu. Další ekologické alternativy by v budoucnu mohly být i například odpadní rýžové slupky, kukuřičná vlákna nebo Miscantus.

Přeloženo a shrnuto z publikace: Hirschler O, Osterburg B, Weimar H, Glasenapp S, Ohmes MF. 2022. Peat replacement in horticultural growing media: Availability of bio-based alternative materials. Thünen Working Paper 190.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost