Milníky německé Energetické revoluce - Energiewende

Německé hnutí proti jaderné energii se rozrůstá

Wyhl podpořil vznik rozsáhlého hnutí proti jaderné energii napříč západním Německem. Best seller ,,Atom-Staat‘‘ (Atomový stát) Roberta Jungka z roku 1977  se stal základním kamenem kritiky jaderné energetiky, která spojovala mnoho církevních osobností, intelektuálů, vědců a některých kritických Sociálních demokratů. Hnutí objevilo významné spojence v mírových, feministických a ekologických hnutích - tzv. Nová sociální hnutí - která přivedla v pozdních sedmdesátých a osmdesátých letech miliony západních Němců do ulic. Rozmanitá ekologická hnutí také řešila témata související s tím, co se později začalo nazývat „Energiewende" (Energetická revoluce), jako je znečištění, úspory energie, růstové modely a ochrana životního prostředí. Přesto většina místních protijaderných kampaní neměla stejný úspěch jako demonstranti ve Wyhlu. I tak ale nadále vyvíjely tlak na místní a státní (zemské) vlády a na místa jaderných zařízení ve formě protestů a blokád.

1979/1980

Založení Strany Zelených

Německá Strana zelených byla založena zástupci Nových sociálních hnutí, stejně jako konzervativními Křesťanskými demokraty, roztříštěnými frakcemi rozpuštěných marxistických stran, řadou občanských iniciativ a zemědělci s ekologickým zaměřením. Hnutí proti jaderné energii bylo klíčovým pilířem strany a odklon Západního Německa od jaderné energetiky byl základním požadavkem. Se Zelenými mělo Německo politickou stranu, která se zavázala k nejaderné budoucnosti obnovitelné energetiky, která bude nakonec zastoupena na všech úrovních Spolkové republiky. Jako koaliční partneři Sociálních demokratů ve vládních orgánech státu v 80. a 90. letech Zelení upřednostňovali progresivní energetickou politiku, kterou nazývali součástí Energetické revoluce (Energiewende).

1980

Publikace „EnergieWende: Růst a prosperita bez ropy a uranu“ (Energie-Wende-Wachstum und Wohlstand ohne Erdöl und Uran)

Tři západoněmečtí aktivisté z Freiburgu, se nedávno vrátili z USA, kde pracovali na projektech obnovitelných zdrojů energie a zavedli termín Energiewende. V krátké knize s tímto názvem se soustředili na technologie a modely, které šetřily energii, a odváděly západní Německo od konvenční energie.

Duben 1986

Černobylská katastrofa na Ukrajině

Dne 26. dubna 1986 náhlá přepětí energie během testu reaktorových systémů zničila jednu jednotku jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině, v bývalém Sovětském svazu. Nehoda a požár, který následoval, uvolnily masivní množství radioaktivního materiálu do životního prostředí. Radioaktivní mrak prošel severní Evropou, včetně většiny Německa. Nehoda upevnila odolnost Němců vůči jaderné energii a iniciovala vznik jednoho menšího protijaderného hnutí ve východním Německu.

1986

Změna klimatu vstupuje do diskuze

Přestože změna klimatu byla přijata v Zelených kruzích i ve vědecké komunitě již na počátku 80. let 20. století, populárním problémem se stala až mnohem později. V roce 1986 publikoval týdenní časopis Spiegel příběh o globálním oteplování, který znázornil kolínskou katedrálu napůl pokrytou vodou. V příštím roce zřídil Bundestag poradní panel, který se měl zabývat změnou klimatu.

1991

Německo zavedlo tarif pro obnovitelné zdroje energie

Právní předpisy, které schválil celý Bundestag a Bundesrat, požadovaly, aby podniky nakupovaly energie z obnovitelných zdrojů od třetích výrobců za pevnou cenu. Vzhledem ke katastrofě v Černobylu a rostoucím důkazům o změně klimatu byl zákon navržen tak, aby se obnovitelné zdroje energie stávaly pro investory atraktivnější. Do té doby byly jediným dodavatelem elektřiny a plynu, stejně jako majiteli přenosových sítí, veřejné služby - především čtyři velké podniky nazvané "Velká Čtyřka". Toto opatření však mělo jen omezený dopad, protože míra dodávek nebyla dostatečně vysoká, aby produkce obnovitelné energie byla konkurenceschopná s konvenční energií.

1996

Zveřejnění studie “Zukunftsfähiges Deutschland“ (Udržitelné Německo)

Tato průlomová studie "Udržitelné Německo v globalizovaném světě" napsaná několika německými think-tanky, určila směr pro Energiewende a udržitelnou transformaci německé ekonomiky a společnosti. Otevřela cestu Německu k tomu, aby využilo své zdroje a co nejlépe tak zvládlo řízení globalizace a další environmentální výzvy, které činí rozvoj v budoucnu udržitelným. O dvanáct let později byla publikována navazující studie.

1997

Kjótský protokol

Mezinárodní dohoda spojená s Rámcovou úmluvou Organizace spojených národů o změně klimatu zavázala zúčastněné země, aby stanovily závazné cíle snižování emisí. Protokol byl přijat v Kjótu v Japonsku v prosinci 1997 a vstoupil v platnost v roce 2005. Německo, šestý největší světový znečišťovatel emisemi CO₂, podepsalo tento protokol v roce 1998 a Bundestag ho ratifikoval v roce 2002.

1998

EU liberalizuje energetický trh s energií

V devadesátých letech EU přijala několik směrnic, jejichž cílem bylo otevřít národní trhy s elektřinou a plynem. Stanovily deregulaci a liberalizaci znárodněných energetických trhů v EU s cílem snížit ceny energií podporou hospodářské soutěže. Další směrnice se zabývala "unbundlingem" vlastnictví výrobních zařízení a přenosových sítí. Tyto směrnice byly Německem rychle převedeny do vnitrostátního práva, což vedlo k rozpadu monopolů v odvětví výroby a distribuce energie. To umožnilo zákazníkům vybrat si svého dodavatele energie a otevřelo cestu pro vstup dalším výrobcům energie na trh.

1998

Německá první rudo-zelená vláda

Koncem roku 1998 v celostátních volbách němečtí Sociální demokraté a Zelení vyhnali konzervativní koalici vedenou Křesťanskými demokraty Helmuta Kohla. Nová správa přislíbila postupné ukončení jaderné energetiky, snížení emisí uhlíku a přechod na obnovitelnou energii. V roce 2000 zakotvila dohodu o ukončení 30ti letého období jaderné energetiky zákonem o obnovitelných zdrojích energie (Erneuerbare-Energien-Gesetz/EEG), který stanovil významné fixní výkupní ceny obnovitelné energie a prioritu zelené energie na trhu s energií.

2000 – současnost

Výroba obnovitelných zdrojů energie v Německu

Rychlý růst obnovitelných zdrojů (OZE) v energetickém sektoru - nejprve větrné mlýny, poté solární fotovoltaické panely - překonal očekávání i těch nejoptimističtějších pozorovatelů. Od roku  2008 vzrostl podíl OZE z 6,3 % na 15 % v roce 2000. Do roku 2013 představovaly obnovitelné zdroje 25,6 % německé výroby elektřiny a bioenergie také hrála významnou roli. Většina investic pocházela od malých a středních výrobců, jako jsou zemědělci, družstevníci, investiční skupiny vedené občany a malé a střední podniky - ne však velké podniky, které se i nadále zaměřovaly na konvenční energii. Klesající náklady na solární fotovoltaiku přinesly Energiewende obrovskou podporu.

2011

Ztráta jaderného reaktoru ve Fukušimě v Japonsku

Dne 11. března 2011 se reaktory elektrárny Fukushima Daiichi v Japonsku rozplynuly poté, co byly zasaženy zemětřesením, a poté tsunami. Vláda kancléřky Angely Merkelové, odborné fyzičky, zavřela tři nejstarší reaktory v Německu a formulovala nový plán pro urychlené vyřazení jaderné energie.

Teprve po Fukušimě začala Merkelová pravidelně používat termín "Energiewende". V roce 2011 její středo-pravicová vláda posílila koncepci energetiky 2010 a nahradila některé z cílů a časových plánů za ambicióznější. V roce 2014 nová středo-levicová vláda vedená Merkelovou upravila zákon o obnovitelných zdrojích energie snížením vstupních sazeb, schválením nových přenosových koridorů, zavedením přímého marketingu a věnováním většího množství finančních prostředků na podporu energetické účinnosti.

Článek byl přeložen z webu Clean Energy Wire dne 26.10.2017. Originální verze článku je dostupná zde. 

 

Překlad: Julie Jeřábková

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost