Najdou rychle rostoucí dřeviny své uplatnění v agrolesnických systémech v době energetické krize?

Agrolesnické systémy jsou jednou z cest, jak multifunkčně využívat zemědělskou půdu pro ekonomické účely, a přitom minimalizovat negativní dopady zemědělské činnosti na životní prostředí. Do povědomí se agrolesnictví v České republice dostalo především díky Českému spolku pro agrolesnictví, který se od začátku svého vzniku snaží agrolesnické systémy zviditelňovat a uvádět do praxe skrze výzkumné projekty a spolupráci se zemědělci. Jedna z možností agrolesnických systémů je pěstování rychle rostoucích dřevin v kombinaci s rostlinnou nebo živočišnou produkcí. 

Mezi nejčastější rychle rostoucí dřeviny (RRD), vhodné pro podmínky ČR, řadíme především topoly a vrby, které se dají pěstovat právě v agrolesnických systémech (ALS). Jejich hlavní výhodou je, jak už z jejich označení vyplývá, rychlé vytvoření nadzemní biomasy, kterou je možno sklízet pro produkci energetické štěpky a palivového dřeva již na konci druhého vegetačního období, pokud jsou stromy správně pěstovány. Další výhodou je snadné a levné zakládání porostů RRD pomocí řízků, viz obrázek 1. V agrolesnických systémech je možné využívat rychle rostoucí dřeviny v Silvoorebných nebo v Silvopastevních agrolesnických systémech.

V silvoorebných agrolesnických systémech jsou stromy pěstovány na orné půdě v kombinaci s konvenční i ekologickou rostlinou produkcí. Jedná se o velmi efektivních způsob, jak diverzifikovat monokulturní rostlinou produkci na velkých půdních blocích. Dřeviny jsou na orné půdě rozmístěny do linií uvnitř půdních bloků (obrázek 2). Plocha vyčleněná na pěstování dřevin tvoří přibližně 5–25 % plochy pozemku. Do linií je možná výsadba lesních či ovocných dřevin pro produkci cenného dřeva nebo ovoce, či pásové výsadby výmladkových rychle rostoucích dřevin (RRD) pro produkci biomasy. RRD jsou v tomto případě vysázeny do pásu dle požadované funkce, tvaru a rozlohy pozemku a záměru vlastníka. Každý pás se skládá ze 2–4 řad dřevin (základní spon výsadby 0,5×2 m), cca 1 000–2 000 jedinců na ha. 

Příklad fungujícího silvoorebného ALS v kombinaci s RRD můžeme nalézt v sousedním Německu. Na severovýchodě Německa byl založen agrolesnický systém kombinující právě pásy rychle rostoucích dřevin, konkrétně topoly (Populus spp.) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia), s rostlinnou produkcí. Mezi pásy RRD pěstují cukrovou řepu, ječmen, kukuřici, vojtěšku, brambory, a ozimou pšenici. Více si o tomto systému můžete přečíst na stránkách projektu AGFORWARD (shorturl.at/glrI6). 

Silvopastevní agrolesnické systémy kombinují pěstování stromů na trvalých travních porostech s chovem hospodářských zvířat. Stromy mohou být na pastvinách umístěny do linií jako v předchozím případě, či roztroušeně (pro RRD nevhodné) (obrázek 4). Stromy na pastvinách zlepšují welfare chovaných zvířat – upravují mikroklima, poskytují stín/úkryt během nepříznivého počasí, či zpestřují potravu chovaných zvířat. Nejvhodnější využití RRD jsou i v tomto případě liniové výsadby, kdy je vzdálenost jedno či dvojřádků dřevin cca 2–4 metry, rozestup dřevin v řádku 0,5 – 2,0 m, 1 500 – 15 000 ks RRD na ha. Tento typ je vhodný především pro chov drůbeže a prasat.

Zajímavou ukázku výmladkové plantáže vrb a topolů s chovem drůbeže a zeleninovou zahradou najdeme v obci Nová Olešná v Jihočeském kraji (obrázek 5). Malý agrolesnický systém byl majiteli zřízen pro samozásobení štěpkou, zeleninou, vejci a masem. Hejno drůbeže se sestává obvykle z 20 až 30 slepic s jedním kohoutem a dle potřeby také několika kusů kachen, krůt a hus. Více se o tomto systému dočtete na stránkách Farmy Františka Bartoše – silvopastorální systém (agrolesnictvi.cz/priklady-agrolesnictvi-v-ceske-republice/).

Pěstování rychle rostoucích dřevin skrze agrolesnické systémy nabízí nový pohled, jak efektivně a multifunkčně využívat zemědělskou půdu k tvorbě pevné biomasy při zachování klasické zemědělské produkce. Vzhledem k současným vysokým cenám pevné biomasy, jsou RRD zajímavou alternativou. Při správně založeném agrolesnickém systému s RRD je možné sklízet biomasu už v 2 až 8 roce, výmladkovým způsobem po dobu 20 až 25 let. Během zakládání je nutné dbát na správnou dobu výsadby, ochranu mladých řízků před lesní zvěří (či hospodářskými zvířaty), například elektrickými ohradníky, a v případě silvoorebného ALS na aplikaci vybraných biocidů, na které jsou mladé řízky citlivé.  

Nový Strategický plán Společné zemědělské politiky, který začne platit od příštího roku, nově nabídne dotační titul pro zakládání agrolesnických systémů, více informací zde (agrolesnictvi.cz/dotacni-titul-als/). Tento dotační titul bohužel nepodporuje RRD, nicméně je dobrou zprávou, že Ministerstvo zemědělství umožní zemědělcům zakládat agrolesnické systémy, a tím pomůže diverzifikovat české zemědělství. 

Článek byl publikován v časopisu Biom 3/2022 Pevná biomasa a její potenciál v energetické krizi.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost