Regulace emisí osobních automobilů a lehkých užitkových vozů v EU a její význam pro transformaci silniční dopravy

Silniční doprava představuje významný zdroj emisí skleníkových plynů v Evropské unii a je proto dlouhodobě předmětem regulatorních zásahů. Osobní automobily a lehká užitková vozidla se na celkových emisích CO₂ v EU podílejí přibližně 16 a 3 %. Řízení jejich emisní intenzity prostřednictvím legislativních standardů tvoří stabilní součást evropského rámce snižování emisí.

Základní legislativní rámec vychází z nařízení (EU) 2019/631, které stanovuje výkonnostní standardy emisí CO₂ pro nově registrovaná vozidla. To bylo v rámci balíčku Fit for 55 upraveno nařízením (EU) 2023/851, které stanovilo cílovou hodnotu 0 g CO₂/km pro flotilové emise nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel od roku 2035, tedy 100% snížení emisí vůči referenční úrovni.

Evropská komise současně v prosinci 2025 představila balíček Automotive Package obsahující návrh revize emisních standardů s cílem zvýšit technologickou flexibilitu regulace a snížit transformační tlak na výrobní sektor. Návrh předpokládá, že výrobci budou po roce 2035 plnit cíl 90% snížení emisí na výfuku, zatímco zbývajících 10 % by mohlo být kompenzováno prostřednictvím využití nízkouhlíkové oceli, e-paliv nebo biopaliv. Současně se tím otevírá prostor pro pokračující využití plug-in hybridních pohonů, vozidel s prodlužovačem dojezdu a dalších hybridních konfigurací. Platný právní rámec však nadále vychází z cíle nulových flotilových emisí.

Pro období před rokem 2035 jsou definovány konkrétní flotilové emisní cíle. U osobních automobilů činí cílová hodnota 93,6 g CO₂/km pro roky 2025–2029 a 49,5 g CO₂/km pro období 2030–2034. U lehkých užitkových vozidel jsou cíle stanoveny na 153,9 g CO₂/km a následně 90,6 g CO₂/km. Tyto hodnoty se převádějí na individuální emisní cíle výrobců podle průměrné hmotnosti nově registrovaných vozidel. V případě překročení limitu je uplatňována sankce ve výši 95 € za každý g CO₂/km nad cílovou hodnotou na vozidlo.

Legislativní nastavení současně obsahuje flexibilní mechanismy pro plnění cílů. Legislativa umožňuje tzv. “pooling výrobců” pro společné plnění emisních cílů a současně zavádí mechanismus průměrování výsledků v období 2025–2027, v jehož rámci jsou emisní výstupy hodnoceny na základě tříletého průměru. Pro období kolem roku 2030 je navržen systém bankování a přenosu emisního výkonu mezi roky, který zvyšuje předvídatelnost investičního plánování. V segmentu lehkých užitkových vozidel, kde je přechod k bezemisním technologiím pomalejší, návrh revize emisních standardů snižuje požadovanou redukci emisí do roku 2030 z 50 % na 40 %.

Podpůrnou funkci plní systém kreditování vozidel s nízkými a nulovými emisemi. Pokud podíl vozidel s emisemi v rozmezí 0–50 g CO₂/km překročí referenční hodnotu 25 % u osobních automobilů nebo 17 % u lehkých užitkových vozidel, dochází k úpravě individuálního emisního cíle výrobce. Rozsah této úlevy je omezen maximálně na 5 %.

Dalším nástrojem jsou kredity za ekologické inovace. Výrobci mohou získat emisní úlevy za implementaci technologií, jejichž přínos není plně zachytitelný při typovém schvalování vozidla. Maximální výše těchto kreditů činí 6 g CO₂/km ročně v období 2025–2029 a 4 g CO₂/km v období po roce 2030. Od roku 2025 mezi uznatelné inovace patří například optimalizace účinnosti klimatizačních systémů.

Součástí nastavení emisních standardů je také kontrola emisí v reálném provozu. Od roku 2021 jsou shromažďována data prostřednictvím palubních zařízení pro monitorování spotřeby energie, která umožňují porovnání laboratorních hodnot s provozními výsledky a limitují rozdíly mezi typovým schvalováním a skutečnými emisemi. Kontrolní orgány ověřují soulad deklarovaných hodnot a identifikují případné strategie vedoucí ke zkreslení testovacích výsledků.

Zavedení emisních standardů se již promítlo do vývoje vozidel. Průměrné emise nových osobních automobilů registrovaných v Evropě klesly mezi lety 2019 a 2024 o 28 %, zatímco u lehkých užitkových vozidel činil pokles 9 %. Hlavním faktorem byl růst podílu bezemisních vozidel, který v roce 2024 dosáhl 14,5 % u osobních automobilů a 6,4 % u lehkých užitkových vozidel a dále se zvyšuje.

Systém emisních limitů vozidel tak představuje dlouhodobý strukturální nástroj ovlivňující technologický vývoj dopravního sektoru a investiční rozhodování výrobců i infrastruktury. Kombinace závazných limitů, sankčních mechanismů, flexibilních nástrojů a podpory inovací postupně proměňuje skladbu vozového parku v EU. Současně probíhá diskuse o rozsahu technologické neutrality regulace a o postavení nízkouhlíkových paliv po roce 2035, což bude určující pro další směřování dekarbonizace dopravy.

Z hlediska obnovitelných plynů je podstatné, že nastavení emisních standardů vozidel není omezeno výhradně na elektrifikaci mobility, ale postupně připouští širší technologická řešení. Diskuze v rámci revizí emisních standardů i Automotive Package ukazují rostoucí význam nízkouhlíkových kapalných a plynných paliv v segmentech, kde elektrifikace naráží na technické nebo ekonomické limity. 

Biometan a další obnovitelné plyny mohou představovat efektivní nástroj snižování emisí v existujícím vozovém parku i během přechodné fáze transformace dopravy. Využití stávající infrastruktury, vysoké úspory emisí skleníkových plynů a přínos k energetické bezpečnosti z nich činí relevantní doplněk dekarbonizačních řešení, jejichž integrace zůstává tématem dalšího vývoje evropského regulatorního rámce v oblasti dopravy a energetiky.

Článek byl publikován v časopisu Biom 1/2026 Bioenergie v číslech.

Tweet

Modernizace - nebo výroba biometanu?

Odstartovala první aukce na podporu biometanu

Vyberte si spolehlivé řešení pro vaše bioplynové stanice

Efektivní bioplynový motor? Bez souhry oleje a chlazení to nepůjde

Zkušenosti s certifikací bioplynové stanice