Modernizace - nebo výroba biometanu?

Stovkám našich zemědělských bioplynových stanic bude v nadcházejících letech končit dvacetiletá provozní podpora elektřiny a provozovatelé řeší zásadní otázku: modernizovat současnou výrobu elektřiny a tepla, nebo se pustit do výroby biometanu?

Český bioplyn dospěl do zlomového bodu. Většině zemědělských bioplynových stanic bude postupně končit dvacetiletá provozní podpora. Pro provozovatele to není abstraktní termín kdesi v budoucnu, ale znamená to nutnost zabývat se hodnocením možností různých režimů dalšího provozu a investic do jejich bioplynové stanice.

Dvě cesty pro další podporu

Zjednodušeně se nabízí dvě regulační cesty: modernizovat zařízení a usilovat o novou provozní podporu výroby elektřiny a tepla, nebo bioplyn upravovat na biometan a zapojit se do nové aukční podpory Ministerstva průmyslu a obchodu. 

Každá z cest má jiné technické, ekonomické a legislativní podmínky. Ani jedna z forem podpory tedy není zákonnou povinností. Transformace bioplynu na biometan je však dnes prioritou evropské i národní politiky a ČR bude nastavovat podmínky tak, aby k ní byly bioplynové stanice bez efektivního využití tepla motivovány více než k setrvání u kogenerace. 

Biometan je jinou energetickou disciplínou než výroba elektřiny a tepla. Jde o sofistikovanou a relativně nákladnou technologii na vyčištění bioplynu na kvalitu zemního plynu. Následně lze biometan využívat shodně jako zemní plyn, např. vtláčet do distribuční sítě nebo využívat jako palivo do CNG vozidel či převážet cisternami. Pokud se tedy bioplynová stanice rozhodne pro biometan, je třeba očekávat významné snížení či celkovou náhradu výroby elektřiny a tepla v kogeneraci.  

Kdy biometan dává smysl

Výrobnu biometanu má smysl stavět tam, kde není efektivní využití tepla a je v ekonomicky dosažitelné vzdálenosti od plynovodu, uvádí se připojení do vysokotlaké plynové sítě (VTL) do 2 km. Možné je také napojení do středotlaké sítě (STL). I když se zdá být vtláčení do nižšího tlaku jako jednodušší řešení, je tomu v praxi právě naopak. Připojení do STL ve většině případech nelze garantovat. V současné době probíhají jednání s distributorem plynu GasNet a také s úřady, aby se tato situace zlepšila. N. Při vtláčení do STL navíc provozovatel distribuční soustavy požaduje takzvanou propanizaci (karburaci), což je přídavek propanu, kterým se upravuje spalné teplo tak, aby přesně odpovídalo parametrům zemního plynu v dané části sítě; to znamená další technologické zařízení a nemalé provozní náklady na nakupovaný propan.

Celá ekonomická výhodnost biometanu spočívá v kapitalizaci úspory emisí skleníkových plynů. Výše tržeb za emisní úsporu je závislá na emisním faktoru biometanu a také na tom, jak a kde je biometan využit. Výroba biometanu musí splňovat přísné podmínky udržitelnosti biomasy a být produkován s co nejnižšími emisemi. 

Na emise má nejvýznamnější vliv použitá technologie a vstupní substráty. Rozhodující jsou druhy a původ vstupních substrátů. V případě využití aukční podpory je podmínkou podpory hranice emisní stopy s postupně klesající hodnotou a současně rostoucím minimálním podílem tzv. pokročilého biometanu. Jedná se zjednodušeně o celou škálu biologického odpadu a vedlejších produktů, např. biologicky rozložitelné odpady, statková hnojiva, apod. Naopak do pokročilých substrátů nespadají pro energetické účely cíleně pěstovaná kukuřice a další plodiny.

Alternativou k přechodu na výrobu biometanu je získání nové provozní podpory pro tzv. modernizované bioplynové stanice. Tato cesta vyžaduje určité minimální množství investic do modernizace a též dosažení minimálního množství uplatnění užitečného tepla. Nicméně i u bioplynových stanic (bez výroby biometanu) je nutné řešit udržitelnost biomasy a v budoucnu také emisní úsporu produkce elektřiny a tepla z bioplynu. Tato povinnost zatím platí jen pro bioplynky s příkonem v palivu (bioplynu) překračující hranici 2 MW. 

Praktické aspekty plánování

Připojení k plynové distribuční soustavě začíná nezávazným dotazem a žádostí o připojení u GasNetu, definicí přípojného bodu včetně trasy, pokračuje smlouvou o připojení, projektovou dokumentací, výstavbou těžebního plynovodu, získáním licence ERÚ na výrobu plynu a končí registrací v systému operátora trhu OTE.  

V praxi u konvertovaných biometanových stanic bude zůstávat v chodu typicky jen menší kogenerační jednotka, která bude pokrývat vlastní spotřebu provozu a technologické teplo pro fermentory, zatímco zbytek plynu míří na membránu a následně do distribučního potrubí. Nicméně zachování původní větší kogenerační jednotky může být také funkčním zajímavým řešením pro poskytování flexibility, jen je třeba vše zvážit a dobře technicky i ekonomicky prověřit. Technologii čištění bioplynu je možné doplnit o zachytávání oxidu uhličitého, který při úpravě na biometan vzniká jako vedlejší proud a zachycené CO₂ je možné využít např. v potravinářství či v průmyslu. 

Emisní stopa ovlivní provoz

Konverze přináší řadu technických změn, na které je dobré myslet dopředu. Podmínky aukce zavádí maximální hodnotu vypočtených emisí CO₂. Tato regulace vyvolává tlak na úpravu skladby vstupních surovin pro výrobu biometanu. 

Velmi významným faktorem ovlivňujícím výslednou uhlíkovou stopu je pak stav koncového skladu s digestátem. Pokud je sklad plynotěsně uzavřený, tak zachytává zbytkový bioplyn a tyto zamezené úniky metanu mají vliv na snížení vypočtené uhlíkové stopy.  

Většina tzv. pokročilých druhů biomasy snižují uhlíkovou stopu a zároveň se započítávají do povinného podílu takzvaného pokročilého biometanu, který je definován v aktuální aukci a jeho povinný podíl se bude v následujících letech zvyšovat. 

Cíleně pěstované plodiny naproti tomu stopu zvyšují. Provozovatel by si proto měl zpracovat výpočet úspory emisí pro konkrétní recepturu vstupů a celkový provoz stanice, ať již bioplynové či biometanové. Uhlíková stopa se dokládá certifikací podle některého z uznávaných dobrovolných schémat. Mezi nejrozšířenější systémy patří ISCC, SURE, REDcert a KZR INiG.

Upravená surovinová základna zpravidla vyžaduje i změnu technického zázemí pro její dopravu, úpravu a skladování. Materiály jako kejda, hnůj, jatečné odpady, vedlejší produkty z potravinářství nebo biologicky rozložitelný komunální odpad mají odlišnou konzistenci, sezónnost i hygienické nároky. To se promítá do potřeby nových nebo upravených příjmových a dávkovacích zařízení, hygienizačních (pasterizačních) jednotek u materiálů živočišného původu, uzavřených a pachově zabezpečených skladů, drtičů či separátorů příměsí a často i posílené předúpravy vstupů. 

Typickým doprovodným efektem přechodu na pokročilé substráty je výrazné zvýšení objemu zpracovaného substrátu se všemi dopady, co k tomu patří. 

Modely provozní podpory

Jak již bylo naznačeno, pokud se stanice rozhodne pro biometan, může kromě tržního prostředí využít současný nový aukční mechanismus. První výzvu MPO vyhlásilo v květnu 2026 s objemem 45 milionů metrů krychlových ročně; nabídky se podávají do 31. července 2026. Vysoutěžený aukční bonus na 15 let provozu se každoročně navyšuje o dvě procenta. Aukce je technologicky neutrální a otevřená jak novým stanicím, tak i konverzím stávajících stanic. Důležitou podmínkou je dodat každý měsíc alespoň 75 % licencovaného výkonu a zajistit měsíčně požadovaný podíl pokročilého biometanu.

Pro bioplynové stanice, které půjdou směrem k výrobě biometanu je k dispozici tzv. provozní podpora pro modernizované stanice. Stávající legislativa umožňuje dvojí režim podle instalovaného výkonu. U modernizovaných výroben elektřiny z bioplynu do 1 MW je provozní podpora stanovena cenovým výměrem ERÚ. Ten má podobu referenční ceny, ze které je počítán zelený bonus zohledňující cenu elektřiny v každé čtvrt hodině. U výroben nad 1 MW se podpora nepřiděluje plošně, ale soutěží se v aukcích. Podmínkou je modernizace stávajícího zařízení, která ovšem zpravidla vyžaduje investice v řádu vyšších desítek milionů korun. V hodinách, kdy je na trhu s elektřinou záporná cena, se navíc zelený bonus nevyplácí. Modernizační podpora elektřiny z bioplynu je podmíněna využitím užitečného tepla, což je klíčové pro rozhodování jakou cestou se bude ubírat budoucnost konkrétní bioplynky. Navíc využití tepla v místě také určuje energetickou vhodnost na konverzi, protože se nedá jednoznačně říct, že biometan je vždy efektivnější volbou. 

O modernizační podporu zatím nebyl velký zájem, detailní podmínky a výsledná podpora nedávají provozovatelům dostatečnou motivaci a jistotu. To vede v praxi k řešením, které nejsou vždy efektivní. Právě proto zájmové organizace včetně CZ Biom požadují úpravy pravidel tak, aby byl systém ekonomicky dostatečně motivační a modernizace bioplynových stanic se po splnění přísných podmínek vyplatila. 

Ať už se provozovatel nakonec vydá cestou biometanu, nebo modernizace, jedno mají obě varianty společné: jde o složitý proces, ve kterém rozhoduje technika, ekonomika i měnící se národní i evropské legislativa. Vyplatí se vývoj průběžně sledovat, konzultovat záměr s odborníky a projektanty a účastnit se oborových konferencí. Včasná a dobře připravená rozhodnutí mohou určit, zda stanice po skončení původní podpory bude ekonomicky udržitelná. Byla by škoda, kdyby se sektor zemědělských bioplynových stanic, který prokázal svůj přínos pro energetiku, zemědělství, rozvoj venkova i nakládání s odpady, nepodařilo udržet a dále rozvíjet.

Článek byl publikován v časopisu Zemědělec 28/2026.

Tweet

Modernizace - nebo výroba biometanu?

Odstartovala první aukce na podporu biometanu

Vyberte si spolehlivé řešení pro vaše bioplynové stanice

Efektivní bioplynový motor? Bez souhry oleje a chlazení to nepůjde

Zkušenosti s certifikací bioplynové stanice