Bioenergetika propojuje sítě v okolí

Budování sítí všeho druhu je pro bioenergetiku typická vlastnost, která je navíc výrazně silnější než u jakéhokoliv jiného energetického zdroje. Obor výroby a využití bioplynu je plný příkladů. Kvůli bioplynu vznikají obchodní i osobní vazby. Vzhledem ke složitosti provozu dochází ke sdílení zkušeností. Díky dostupné lokálně produkované energii vzniká krátký dodavatelsko-odběratelský řetězec. Jelikož bioenergetika potřebuje denní péči a trvalý přísun paliva, vyžaduje i vyšší zapojení pracovní síly. Bioenergetika je živý orgán napojený různými druhy sítí na své okolí.

Když se mluví o obnovitelných zdrojích energie (OZE) ve spojitosti se „sítěmi“, nejčastěji se řeší jejich nepříznivý dopad na distribuční síť elektřiny, a to především vlivem toxického výrobního diagramu. Celá diskuze na toto téma míří k závěru, že je nutné, za vynaložení významných investic, posilovat tuto distribuční síť. S takto zjednodušeným závěrem se dá souhlasit jen v případě, že skutečně víme, které části distribuce jsou fyzicky, a nikoliv pouze výpočetně přetížené, a také, zda byly použity i netechnické principy pro vyrovnání výroby a spotřeby.

Lehce dochází k obhájení potřeby investic do distribučních sítí kvůli zvyšování podílu OZE, zrovna tak investic do rychlých plynových elektráren, nebo investic do baterií k fotovoltaickým elektrárnám (FVE) pro rozšíření dodávkového pásma, ale je takřka nemožné zavést například úpravu provozní podpory, aby obsahovala řízenou flexibilitu bioplynových stanic (BPS).

Flexibilita bioplynových stanic

Řízená flexibilita by mohla znamenat omezení výkonu bioplynových zdrojů ve výrobním diagramu FVE. Regulovatelný zdroj by v síti uvolnil místo levnějšímu zdroji elektřiny v době, kdy má podmínky k provozu. Toto opatření by přineslo snížení tlaku na pokles ceny elektřiny v exponovaných hodinách. Není to všespásné a zřejmě ani zásadní, ale rozhodně je to jeden z nástrojů, který by stálo za to využít.

Snížení počtu výrobních hodin regulovaného zdroje povede ke zvýšení jednotkových provozních nákladů, protože fixní náklady je nutné rozpočítat do menšího počtu provozních hodin a při zachování instalovaného výkonu tím pádem do menšího počtu vyrobených MWh.

Právě nárůst podpory vztažené na vyrobenou MWh se zdá být hlavní překážkou zavedení takového modelu podpory. Přínosy flexibilního provozu se totiž nedají lehce kvantifikovat, a tudíž přímo kapitalizovat. Na očích tak nejvíce zůstává právě zvýšená míra podpory. Je škoda, že stát neumí uchopit témata, která přesahují rámec jednoho odboru, jednoho úřadu.

Stanice regulují i fotovoltaiku

Jeden příklad za všechny, jak se takové regulovatelné zdroje umí vypořádat s proměnlivým výkonem FVE a skokovou spotřebou v místě. Bioplynová stanice Suchohrdly u Miroslavi je příkladná bioplynová stanice, která přímo zásobuje energiemi sousední farmu s porodnou a výkrmem prasat a také produkční skleník. Posledním spuštěným zdrojem v areálu byla FVE s výkonem rozděleným na střeše objektu a z části na volné nevyužité ploše. Zajímavostí realizace FVE bylo, že výkon 250 kW byl schválený distributorem jen za podmínky, že nedojde k navýšení rezervovaného výkonu areálu do sítě. S podmínkou provozovatel souhlasil, tím ale musel najít řešení, jak výkon bioplynové stanice během výrobního diagramu FVE stáhnout. Řešení se našlo. Bioplynová stanice byla vybavena zvýšenou skladovací kapacitou bioplynu v externím plynojemu, který byl po úpravách uložen do nevyužitého seníku. Změněn musel být také už tak masivní řídící systém, který v závislosti na další veličině reguluje výkon.

Typickým problémem FVE je, že poskytuje výkon právě v době, kdy není v areálu významná spotřeba. Fotovoltaika tedy jen umožňuje snížit výkon BPS, a tím akumulovat bioplyn na krytí výrazného nástupu odběru při rozsvícení pěstebních světel po západu slunce. Další zajímavostí je, že i když areál dosahuje špičkového příkonu elektřiny přesahující výrazně 1 MW, tak rezervovaný smluvní příkon je pouze 80 kW. Je tedy zřejmé, že větším odběrem síť zatížit nárazově nedokáže. Veškerá regulace se odehrává v areálu, kde kromě zmiňované FVE a BPS je ještě Energocentrum se dvěma kogeneračními jednotkami na zemní plyn startující pro pomoc při špičkovém odběru elektřiny a tepla. Samozřejmě snahou provozovatele je, aby rovnovážný stav nastával co nejčastěji bez externího energetického zdroje (ať už elektřiny nebo zemního plynu).

Tento příklad ukazuje, že vliv OZE na rovnováhu sítě nemusí být vždy negativní, a že regulovatelný zdroj klidně může vykrývat proměnlivý výkon FVE. Jestliže regulace výkonu v takto malém měřítku funguje a přináší výhody, je velice pravděpodobné, že podobných přínosů bude dosaženo i ve velkém měřítku.

Jako součást místních komunit

Další příklad může být zaměřen na budování úplně jiné sítě, a to místní komunity. Na to jsou experti v energeticky soběstačné obci Kněžice. Zdejší BPS se svými 330 kW patří mezi menší zařízení v Česku, o to silnější je však v mnoha ohledech.

Bioplynová stanice vyrostla v obci, kde není možná plynofikace. Občané topili kde čím, uhlím v tom nejlepším případě. Obec kvůli rovinatosti a častým inverzím dost trpěla. Když se měla za velké peníze stavět kanalizace a čistírna odpadních vod, rozhodli se využít peníze lepším způsobem a postavili si obecní bioplynovou stanici. Ta nejenže nahradila čistírnu odpadních vod, ale stala se také základem pro vytápění celé obce. V zimě, kdy je topný výkon nedostatečný, pomáhají ještě kotle na biomasu. Všechny energetické vstupy se nacházejí v bezprostředním okolí obce. Slámu na topení produkuje místní farma, štěpka na spalování je produktem obecní provozní společnosti, která štěpkuje hlavně biomasu pocházející z obecních ploch anebo ve službách pro občany. Odpady a vedlejší zemědělské produkty pro bioplynovou stanici jsou sváženy z blízkého okolí.

Dnes je teplem zásobována celá obec. Postupně se také rozpíná i lokální síť zásobující elektřinou okolní objekty BPS. Původně byla myšlenka společně s teplovodem položit i silový kabel a celou obec napájet také elektřinou. Od myšlenky k realizaci je však vždy daleko a vzhledem k existenci distribuční sítě by se tedy jednalo o dublování energetických zařízení. Snahou bylo místní síť nízkého napětí od provozovatele distribuční sítě odkoupit, a tím lokální energetiku přivést na úplně jinou úroveň. Bohužel kvůli chybějící opoře v legislativě se takové osvětové myšlenky nepodařilo uskutečnit. I tak díky místně dostupným energiím se obci podařilo realizovat dům seniorů, který dokáže nabídnout velmi přijatelné náklady na energie a příjemné prostředí fungující obce s čistým vzduchem.

Projekt BPS Kněžice je jednou z prvních bioplynek z nové éry výstavby a podpory obnovitelných zdrojů. Letos, tedy po dvaceti letech, skončí s provozní podporou a zatím je její další osud hodně diskutabilní. V současné době upřednostňovaný biometan není v tomto případě řešením, a to hned z několika důvodů: jde o malé zařízení, plynovod je velmi daleko a spotřeba tepla je vysoká.

Zbývají tedy tři možnosti. Buď zařízení splní ostré, a přitom neživotaschopné podmínky modernizační podpory, nebo zůstane čistě na tržní bázi. Poslední možností je samozřejmě odstavení z provozu. V tomto případě by to však byla až satira. Zařízení ověnčené řadou národních i mezinárodních ocenění, zájem budící návštěvy státníků až z Koreji a na bráně by byl nápis “zavřeno pro nezájem státu”. Věřím, že se toto však nestane a že právě síla místní komunity bude motorem dalšího provozu. Nikdo již nechce zpět zakouřenou obec.  

Článek byl publikován v Energii 21 1/2026 a Zemědělci 10/2026.

Tweet

Bioenergetika propojuje sítě v okolí

Nový ceník německého standardu SURE

Certifikace bioplynových stanic na Slovensku

Evropský týden biometanu v Bruselu

Německá provozní podpora bioplynu