LEGISLATIVA

18/2010 Sb.

vyhlašuje úplné znění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jak vyplývá ze změn provedených zákonným opatřením Předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb., zákonem č. 289/1995 Sb., nálezem Ústavního soudu České republiky vyhlášeným pod č. 3/1997 Sb., zákonem č. 16/1997 Sb., zákonem č. 123/1998 Sb., zákonem č. 161/1999 Sb., zákonem č. 238/1999 Sb., zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 100/2004 Sb., zákonem č. 168/2004 Sb., zákonem č. 218/2004 Sb., zákonem č. 387/2005 Sb., zákonem č. 444/2005 Sb., zákonem č. 186/2006 Sb., zákonem č. 222/2006 Sb., zákonem č. 267/2006 Sb., zákonem č. 124/2008 Sb., zákonem č. 167/2008 Sb., zákonem č. 312/2008 Sb., zákonem č. 223/2009 Sb., zákonem č. 227/2009 Sb., zákonem č. 281/2009 Sb., zákonem č. 291/2009 Sb., zákonem č. 349/2009 Sb. a zákonem č. 381/2009 Sb.

   18/2010 Sb.

   PŘEDSEDA VLÁDY

   vyhlašuje  úplné  znění  zákona  České  národní rady č. 114/1992 Sb., o
   ochraně  přírody  a  krajiny,  jak vyplývá ze změn provedených zákonným
   opatřením  Předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb., zákonem č.
   289/1995 Sb., nálezem Ústavního soudu České republiky vyhlášeným pod č.
   3/1997 Sb., zákonem č. 16/1997 Sb., zákonem č. 123/1998 Sb., zákonem č.
   161/1999 Sb., zákonem č. 238/1999 Sb., zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem
   č.  76/2002  Sb.,  zákonem  č.  320/2002  Sb., zákonem č. 100/2004 Sb.,
   zákonem  č.  168/2004 Sb., zákonem č. 218/2004 Sb., zákonem č. 387/2005
   Sb.,  zákonem  č.  444/2005  Sb.,  zákonem  č. 186/2006 Sb., zákonem č.
   222/2006 Sb., zákonem č. 267/2006 Sb., zákonem č. 124/2008 Sb., zákonem
   č.  167/2008  Sb.,  zákonem  č.  312/2008 Sb., zákonem č. 223/2009 Sb.,
   zákonem  č.  227/2009 Sb., zákonem č. 281/2009 Sb., zákonem č. 291/2009
   Sb., zákonem č. 349/2009 Sb. a zákonem č. 381/2009 Sb.

   ZÁKON

   o ochraně přírody a krajiny

   Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

   ČÁST PRVNÍ

   ÚVODNÍ USTANOVENÍ

   § 1

   Účel zákona

   Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců
   pozemků  přispět  k  udržení  a  obnově přírodní rovnováhy v krajině, k
   ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému
   hospodaření   s  přírodními  zdroji  a  vytvořit  v  souladu  s  právem
   Evropských  společenství^1c)  v  České  republice soustavu Natura 2000.
   Přitom  je  nutno  zohlednit  hospodářské,  sociální a kulturní potřeby
   obyvatel a regionální a místní poměry.

   § 2

   Ochrana přírody a krajiny

   (1)  Ochranou  přírody  a  krajiny  se  podle tohoto zákona rozumí dále
   vymezená  péče  státu  a  fyzických  i  právnických osob o volně žijící
   živočichy,  planě  rostoucí  rostliny a jejich společenstva, o nerosty,
   horniny,  paleontologické  nálezy a geologické celky, péče o ekologické
   systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.

   (2) Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména

   a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny,

   b)  obecnou  ochranou  druhů  planě rostoucích rostlin a volně žijících
   živočichů  a  zvláštní  ochranou  těch  druhů,  které  jsou  vzácné  či
   ohrožené,   pozitivním   ovlivňováním   jejich   vývoje   v  přírodě  a
   zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití
   zvláštních pěstebních a odchovných zařízení,

   c)  ochranou  vybraných  nalezišť  nerostů,  paleontologických nálezů a
   geomorfologických  a  geologických  jevů  i zvláštní ochranou vybraných
   nerostů,

   d) ochranou dřevin rostoucích mimo les,

   e) vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně,

   f)  účastí  na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem
   zajistit ekologicky vhodné lesní hospodaření,

   g) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem
   prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny,

   h) účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách,

   i)   ovlivňováním  vodního  hospodaření  v  krajině  s  cílem  udržovat
   přirozené  podmínky  pro  život  vodních  a  mokřadních  ekosystémů při
   zachování  přirozeného  charakteru  a  přírodě blízkého vzhledu vodních
   toků a ploch a mokřadů,

   j)   obnovou   a  vytvářením  nových  přírodně  hodnotných  ekosystémů,
   například  při  rekultivacích  a  jiných velkých změnách ve struktuře a
   využívání krajiny,

   k)   ochranou   krajiny   pro  ekologicky  vhodné  formy  hospodářského
   využívání, turistiky a rekreace.

   § 3

   Vymezení pojmů

   (1) Pro účely tohoto zákona se vymezují některé základní pojmy takto

   a)  územní  systém  ekologické  stability  krajiny  (dále  jen  „systém
   ekologické  stability“)  je  vzájemně  propojený  soubor  přirozených i
   pozměněných,  avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní
   rovnováhu.  Rozlišuje  se  místní,  regionální  a  nadregionální systém
   ekologické stability,

   b)  významný  krajinný  prvek  jako  ekologicky,  geomorfologicky  nebo
   esteticky  hodnotná  část  krajiny  utváří  její  typický  vzhled  nebo
   přispívá  k  udržení  její  stability. Významnými krajinnými prvky jsou
   lesy,  rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou
   jimi  jiné  části  krajiny,  které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany
   přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky,
   remízy,  meze,  trvalé  travní  plochy, naleziště nerostů a zkamenělin,
   umělé  i  přirozené  skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i
   cenné  plochy  porostů  sídelních  útvarů  včetně historických zahrad a
   parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata [písmeno
   f)],

   c)  planě  rostoucí  rostlina  (dále  jen  „rostlina“)  je jedinec nebo
   kolonie  rostlinných  druhů  včetně  hub, jejichž populace se udržují v
   přírodě  samovolně.  Rostlinou  jsou  všechny  její podzemní i nadzemní
   části,

   d)  volně  žijící živočich (dále jen „živočich“) je jedinec živočišného
   druhu,  jehož  populace  se  udržují  v  přírodě samovolně, a to včetně
   jedince  odchovaného  v  lidské  péči  vypuštěného v souladu s právními
   předpisy  do  přírody.  Živočichem  se  rozumí  všechna vývojová stadia
   daného  jedince. Jedinec zdivočelé populace domestikovaného druhu se za
   volně žijícího živočicha nepovažuje,

   e)  živočich  odchovaný  v  lidské  péči  je  jedinec živočišného druhu
   narozený  a  odchovaný v kontrolovaném prostředí^1) jako potomek rodičů
   získaných  v  souladu  s  tímto  zákonem  a právními předpisy v oblasti
   obchodování s ohroženými druhy^1a),

   f)  záchranná  stanice  je zařízení, které na konkrétně vymezeném území
   působnosti   zajišťuje  komplexní  péči  o  všechny  živočichy  dočasně
   neschopné  přežít  ve  volné  přírodě  s  cílem navrátit je do přírody,
   živočichům  trvale  neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li
   to  vhodné  a  účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající
   dlouhodobou  péči,  poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných
   způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření
   k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů,

   g)  živočišný  nebo  rostlinný  druh  je  rovněž  systematická jednotka
   nižšího řádu,

   h)  zvláště chráněná část přírody je velmi významná nebo jedinečná část
   živé  či  neživé  přírody;  může jí být část krajiny, geologický útvar,
   strom,  živočich,  rostlina  a  nerost,  vyhlášený  ke zvláštní ochraně
   státním orgánem podle části třetí nebo páté tohoto zákona,

   i)  dřevina  rostoucí  mimo  les  (dále  jen „dřevina“) je strom či keř
   rostoucí  jednotlivě  i  ve  skupinách  ve  volné krajině i v sídelních
   útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond^1b),

   j)  paleontologický  nález  je  věc,  která  je významným dokladem nebo
   pozůstatkem života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti,

   k)  biotop  je  soubor  veškerých  neživých a živých činitelů, které ve
   vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu,
   populace,  společenstva.  Biotop  je  takové  místní  prostředí,  které
   splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů,

   l)  ekosystém  je  funkční  soustava živých a neživých složek životního
   prostředí,  jež  jsou  navzájem  spojeny výměnou látek, tokem energie a
   předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém
   prostoru a čase,

   m)  krajina  je  část  zemského  povrchu  s charakteristickým reliéfem,
   tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky,

   n)  přírodní  stanoviště je přírodní nebo polopřírodní suchozemská nebo
   vodní plocha, která je vymezena na základě geografických charakteristik
   a charakteristik živé a neživé přírody,

   o)  přírodní  stanoviště  v  zájmu  Evropských  společenství  (dále jen
   „evropská  stanoviště“)  jsou  přírodní  stanoviště  na evropském území
   členských  států Evropských společenství těch typů, které jsou ohroženy
   vymizením  ve svém přirozeném areálu rozšíření nebo mají malý přirozený
   areál rozšíření v důsledku svého ústupu či v důsledku svých přirozených
   vlastností nebo představují výjimečné příklady typických charakteristik
   jedné  nebo  více  z  biogeografických  oblastí, a která jsou stanovena
   právními   předpisy  Evropských  společenství^1d);  jako  prioritní  se
   označují  ty  typy  evropských stanovišť, které jsou na evropském území
   členských  států Evropských společenství ohrožené vymizením, za jejichž
   zachování mají Evropská společenství zvláštní odpovědnost, a které jsou
   stanovené právními předpisy Evropských společenství^1g),

   p)  druhy  v zájmu Evropských společenství (dále jen „evropsky významné
   druhy“)  jsou  druhy  na  evropském  území  členských  států Evropských
   společenství, které jsou ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické, a
   které  jsou  stanovené  právními  předpisy Evropských společenství^1e);
   jako prioritní se označují evropsky významné druhy, vyžadující zvláštní
   územní   ochranu,  za  jejichž  zachování  mají  Evropská  společenství
   zvláštní   odpovědnost,   a  které  jsou  stanovené  právními  předpisy
   Evropských společenství^1f),

   q)  evropsky  významná  lokalita je lokalita vyžadující zvláštní územní
   ochranu^1g) a splňující podmínky podle § 45a odst. 1, která

   1.  byla  zařazena  do  seznamu lokalit nacházejících se na území České
   republiky  vybraných  na základě kritérií stanovených právními předpisy
   Evropských  společenství^1g)  a  vyžadujících  územní ochranu (dále jen
   „národní  seznam“),  a to až do doby jejího zařazení do seznamu lokalit
   významných pro Evropská společenství (dále jen „evropský seznam“),

   2.  splňuje  podmínky pro zařazení do národního seznamu, ale nebyla tam
   zařazena, a vyskytuje se na ní prioritní typ přírodního stanoviště nebo
   prioritní  druh,  a  o  jejímž  zařazení  do  evropského  seznamu  se s
   Evropskou  komisí  (dále jen „Komise“) jedná, a to až do doby, kdy se o
   zařazení nebo nezařazení lokality dohodne Česká republika s Komisí nebo
   do rozhodnutí Rady Evropské unie (dále jen „sporná lokalita“), nebo

   3. byla zařazena do evropského seznamu,

   r)  Natura  2000^1g)  je celistvá evropská soustava území se stanoveným
   stupněm  ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť^1d)
   a  stanoviště  evropsky významných druhů^1f) v jejich přirozeném areálu
   rozšíření  ve  stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní
   tento  stav  obnovit.  Na  území České republiky je Natura 2000 tvořena
   vymezenými   ptačími   oblastmi   a   vyhlášenými  evropsky  významnými
   lokalitami,

   s)  stav  přírodního  stanoviště  z  hlediska  ochrany  se  považuje za
   „příznivý“,  pokud  jeho  přirozený  areál  rozšíření a plochy, které v
   rámci   tohoto  areálu  pokrývá,  jsou  stabilní  nebo  se  zvětšují  a
   specifická  struktura a funkce, které jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé
   zachování,  existují  a  budou  pravděpodobně  v dohledné době i nadále
   existovat, a stav jeho typických druhů z hlediska ochrany je příznivý,

   t)  stav  druhu z hlediska ochrany je považován za „příznivý“, jestliže
   údaje   o   populační  dynamice  příslušného  druhu  naznačují,  že  se
   dlouhodobě   udržuje   jako   životaschopný   prvek   svého  přírodního
   stanoviště,  a  přirozený  areál  rozšíření  druhu není a pravděpodobně
   nebude  v dohledné budoucnosti omezen, a existují a pravděpodobně budou
   v  dohledné  době  i  nadále  existovat  dostatečně  velká stanoviště k
   dlouhodobému zachování jeho populací,

   u) celistvostí evropsky významné lokality anebo ptačí oblasti se rozumí
   soudržnost  ekologických  struktur  a funkcí evropsky významné lokality
   anebo ptačí oblasti posuzovaná ve vztahu k předmětům jejich ochrany,

   v) chov je jakékoliv držení živočicha v zajetí.

   (2)  Typy  evropských  stanovišť  a  evropsky  významné druhy, které se
   vyskytují  na  území  České  republiky,  stanoví Ministerstvo životního
   prostředí  prováděcím  právním  předpisem.  U evropsky významných druhů
   označí   ty,   které   vyžadují   podle  právních  předpisů  Evropských
   společenství zvláštní územní ochranu^1f).

   ČÁST DRUHÁ

   OBECNÁ OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY

   § 4

   Základní povinnosti při obecné ochraně přírody

   (1)  Vymezení  systému  ekologické  stability, zajišťujícího uchování a
   reprodukci  přírodního  bohatství,  příznivé  působení  na  okolní méně
   stabilní  části  krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání
   krajiny  stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a
   ochrany  přírody  ve  spolupráci  s  orgány  vodohospodářskými, ochrany
   zemědělského  půdního  fondu  a  státní  správy  lesního  hospodářství.
   Ochrana  systému  ekologické  stability je povinností všech vlastníků a
   uživatelů  pozemků  tvořících  jeho  základ; jeho vytváření je veřejným
   zájmem,   na  kterém  se  podílejí  vlastníci  pozemků,  obce  i  stát.
   Podrobnosti   vymezení  a  hodnocení  systému  ekologické  stability  a
   podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření stanoví
   Ministerstvo    životního   prostředí   České   republiky   (dále   jen
   „Ministerstvo životního prostředí“) obecně závazným právním předpisem.

   (2)  Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením.
   Využívají  se  pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k
   ohrožení  nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by
   mohly  vést  k  poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo
   ohrožení  či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten,
   kdo  takové  zásahy  zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany
   přírody.  Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové
   úpravy,  změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků
   a  nádrží  a  těžba  nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných
   prvků  stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním
   předpisem.

   (3)  Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona
   je   také   nezbytné   ke   schválení  lesních  hospodářských  plánů  a
   protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov^1b), k odlesňování a
   zalesňování  pozemků  nad  0,5  ha  a k výstavbě lesních cest a lesních
   melioračních   systémů.   K  pěstebním  a  těžebním  zásahům  v  lesích
   prováděným  v  souladu  s  lesním hospodářským plánem nebo protokolárně
   převzatou  lesní  hospodářskou  osnovou a při nahodilé těžbě se závazné
   stanovisko  orgánu  ochrany  přírody  nevyžaduje. Závazné stanovisko ke
   schválení  lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních
   hospodářských  osnov  se  vydává  na  žádost  příslušného orgánu státní
   správy lesů. K závazným stanoviskům vydaným po lhůtě 60 dnů od doručení
   žádosti  příslušnému  orgánu  ochrany  přírody se nepřihlíží. Požádá-li
   vlastník^3a)  o  předběžnou  informaci podle § 90 odst. 17 o podmínkách
   vydání   souhlasného   závazného   stanoviska   ke   schválení  lesního
   hospodářského  plánu, příslušný orgán tuto informaci poskytne zpravidla
   ke  dni  konání  základního  šetření,  nejpozději do 60 dnů od obdržení
   žádosti.

   (4) V rámci řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 3 orgán
   ochrany  přírody  provede také hodnocení důsledků lesních hospodářských
   plánů a lesních hospodářských osnov pro evropsky významné lokality nebo
   ptačí   oblasti.   Orgán   ochrany  přírody  nevydá  souhlasné  závazné
   stanovisko  ke  schválení  lesních hospodářských plánů a protokolárnímu
   předání  lesních  hospodářských osnov, pokud by měly významný negativní
   vliv  na příznivý stav předmětu ochrany evropsky významné lokality nebo
   ptačí  oblasti.  V  ostatních  případech  orgán  ochrany  přírody  vydá
   souhlasné  závazné  stanovisko. Závazné stanovisko ke schválení lesních
   hospodářských  plánů  a  protokolárnímu  předání  lesních hospodářských
   osnov  nahrazuje  odůvodněné  stanovisko podle § 45i odst. 1. Na postup
   hodnocení  důsledků lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských
   osnov se nepoužijí ustanovení zvláštních právních předpisů o posuzování
   vlivů na životní prostředí^3b).

   § 5

   Obecná ochrana rostlin a živočichů

   (1)  Všechny  druhy  rostlin  a  živočichů jsou chráněny před zničením,
   poškozováním,  sběrem  či  odchytem,  který  vede  nebo  by mohl vést k
   ohrožení  těchto  druhů  na  bytí  nebo k jejich degeneraci, k narušení
   rozmnožovacích  schopností  druhů,  zániku  populace druhů nebo zničení
   ekosystému,  jehož  jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany
   je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost.

   (2) Ochrana podle odstavce 1 se nevztahuje na zásahy při hubení rostlin
   a živočichů upravené zvláštními předpisy^4). Ohrožené nebo vzácné druhy
   živočichů  a  rostlin  jsou  zvláště  chráněny  podle § 48 až 50 tohoto
   zákona.

   (3)  Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských,
   lesnických  a  stavebních  prací,  při  vodohospodářských  úpravách,  v
   dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu
   rostlin  a  zraňování  nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů,
   kterému  lze  zabránit  technicky  i  ekonomicky dostupnými prostředky.
   Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků,
   neučiní-li tak povinná osoba sama.

   (4)   Záměrné  rozšíření  geograficky  nepůvodního  druhu  rostliny  či
   živočicha  do  krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody;
   to  neplatí  pro  nepůvodní  druhy  rostlin,  pokud  se hospodaří podle
   schváleného  lesního  hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté
   lesní  hospodářské  osnovy.  Geograficky  nepůvodní  druh rostliny nebo
   živočicha   je  druh,  který  není  součástí  přirozených  společenstev
   určitého regionu.

   (5)  Záměrné rozšiřování křížence druhů rostlin či živočichů do krajiny
   je možné jen s povolením orgánů ochrany přírody.

   (6)  Orgán  ochrany  přírody  může  rozhodnout  v souladu se zvláštními
   právními  předpisy^4b)  o  odlovu  geograficky  nepůvodních  živočichů,
   včetně stanovení podmínek.

   (7)   Vývoz   a   dovoz   ohrožených  rostlin  a  živočichů  chráněných
   mezinárodními  úmluvami,  kterými  je  Česká republika vázána (dále jen
   „mezinárodní  úmluvy“),  povoluje  orgán  ochrany  přírody,  s výjimkou
   vývozu  a  dovozu  ohrožených  druhů  volně  žijících živočichů a planě
   rostoucích rostlin, který je upraven zvláštním předpisem^4a).

   (8) Každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci
   nebo  jiných  okolností  dočasně  nebo  trvale přežít ve volné přírodě,
   zajistí   jeho  nezbytné  ošetření,  nebo  ho  za  tímto  účelem  předá
   provozovateli záchranné stanice. Jde-li o živočicha dočasně neschopného
   přežít  ve  volné  přírodě, osoba, která se ho ujala, přijme opatření k
   zamezení  takových  tělesných změn nebo změn chování, které by následně
   znemožnily  jeho  návrat  do  přírody  a  jeho zapojení do volně žijící
   populace.  Jde-li  o zvláště chráněného živočicha, postupuje se podle §
   52 odst. 2.

   (9)  Záchrannou  stanici  lze  provozovat  pouze  na základě rozhodnutí
   Ministerstva  životního  prostředí  o  povolení k provozování záchranné
   stanice,  v  rámci  něhož  se  stanoví  místo, kde se záchranná stanice
   nachází,  vymezení  její  územní  působnosti a rozsah péče, kterou může
   záchranná  stanice  poskytovat  s  ohledem  na  její vybavení a odborné
   zázemí.  V  žádosti o povolení k provozování záchranné stanice musí být
   navržen  rozsah  poskytované péče, vymezení územní působnosti a popsáno
   její   personální,  organizační  a  technické  zajištění.  Ministerstvo
   životního  prostředí  si  k  vydání rozhodnutí vyžádá stanovisko místně
   příslušného orgánu ochrany zvířat, myslivosti a veterinární správy^4b).
   Označení  „záchranná stanice“ může používat pouze ten, kdo je držitelem
   platného  povolení  k provozování stanice podle tohoto ustanovení (dále
   jen „provozovatel záchranné stanice“). Ministerstvo životního prostředí
   vede  přehled  záchranných stanic a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím
   dálkový přístup.

   (10)  Ministerstvo  životního  prostředí  může  z vlastního podnětu, na
   návrh  provozovatele  záchranné  stanice  nebo  na  návrh orgánu státní
   správy uvedeného v odstavci 8 změnit nebo zrušit povolení k provozování
   záchranné stanice, jestliže se změnily nebo zanikly podmínky, za jakých
   bylo  povolení vydáno, nebo jestliže provozovatel záchranné stanice při
   péči  o  živočichy  závažně  nebo  opakovaně porušuje ustanovení tohoto
   zákona  o  zvláštní ochraně druhů nebo předpisy na ochranu zvířat proti
   týrání.  V  rozhodnutí  o  změně  nebo  zrušení  povolení k provozování
   záchranné  stanice  Ministerstvo  životního prostředí stanoví, je-li to
   nezbytné, způsob zabezpečení další péče o živočichy chované v záchranné
   stanici.

   (11)   Ministerstvo  životního  prostředí  stanoví  prováděcím  právním
   předpisem bližší podmínky pro držení živočichů v záchranných stanicích,
   zejména  s  ohledem  na možnost zapojení těchto živočichů zpět do volně
   žijících populací a způsob péče o živočichy.

   § 5a

   Ochrana volně žijících ptáků

   (1)  V  zájmu  ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí na evropském území
   členských států Evropských společenství (dále jen „ptáci“), je zakázáno

   a) jejich úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem,

   b)   úmyslné   poškozování  nebo  ničení  jejich  hnízd  a  vajec  nebo
   odstraňování hnízd,

   c)  sběr  jejich  vajec  ve  volné  přírodě  a  jejich  držení,  a to i
   prázdných,

   d)  úmyslné  vyrušování  těchto  ptáků,  zejména  během  rozmnožování a
   odchovu  mláďat,  pokud  by  šlo  o vyrušování významné z hlediska cílů
   směrnice o ptácích^4c),

   e) držení druhů ptáků, jejichž lov a odchyt jsou zakázány.

   (2) Prodej, přeprava za účelem prodeje, držení a chov za účelem prodeje
   a  nabízení  za  účelem prodeje živých nebo mrtvých ptáků a jakýchkoliv
   snadno rozpoznatelných částí ptáků nebo výrobků z ptáků jsou zakázány.

   (3) Kdo takové ptáky, na něž se vztahuje zákaz, drží, chová, dopravuje,
   vyměňuje nebo nabízí za účelem prodeje nebo výměny, je povinen prokázat
   na  výzvu  orgánu  ochrany  přírody  nebo stráže přírody jejich zákonný
   původ a svou totožnost. Při prokázání původu se postupuje obdobně podle
   § 54.

   (4)  Ustanovení odstavce 1 písm. a) a e) se nevztahuje na lov některých
   druhů  ptáků  vymezený  a prováděný v souladu s předpisy o myslivosti a
   tímto  zákonem.  Ustanovení  odstavce  1  písm.  e)  a  odstavce  2  se
   nevztahuje  na  chov  ptáků,  kteří  jsou  zvěří, již lze lovit. Seznam
   těchto  druhů  stanoví  Ministerstvo  životního  prostředí  po dohodě s
   Ministerstvem zemědělství prováděcím právním předpisem.

   (5)  Každý,  kdo  buduje  nebo  rekonstruuje  nadzemní  vedení vysokého
   napětí,  je  povinen  opatřit  je  ochrannými  prostředky, které účinně
   zabrání usmrcování ptáků elektrickým proudem.

   (6)  Na  zvláště chráněné druhy ptáků podle § 48 se toto ustanovení a §
   5b  vztahují jen tehdy, neplatí-li pro ně ochrana přísnější, a to podle
   § 50 až 57 nebo podle zvláštního zákona^4a).

   § 5b

   Podmínky pro odchylný postup při ochraně ptáků

   (1)  Orgán  ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení,
   rozhodnutím  stanovit postup odchylný od postupu uvedeného v § 5a odst.
   1  a  2,  je-li  to  potřebné  v  zájmu  veřejného  zdraví nebo veřejné
   bezpečnosti,  v  zájmu  bezpečnosti  leteckého  provozu,  při  prevenci
   závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním
   hospodářství  nebo  za  účelem ochrany volně žijících živočichů a planě
   rostoucích  rostlin.  Odchylný  postup může být stanoven také pro účely
   výzkumu a výuky, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo
   opětovného  vysazení  druhu  v  jeho původní oblasti rozšíření nebo pro
   chov v lidské péči pro tyto účely.

   (2)  Orgán ochrany přírody může stanovit odchylný postup podle odstavce
   1  pro  odchyt,  držení  nebo  jiné využívání ptáků v malém množství za
   předpokladu,  že  rozhodnutí o odchylném postupu se vydá jen na základě
   vyhodnocení  stavu místní populace a za stanovení přísně kontrolovaných
   podmínek.

   (3) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí obsahovat

   a)  označení  druhů  a  množství  ptáků, na které se má odchylný postup
   vztahovat,

   b) prostředky, způsob nebo metody povolené pro odchyt nebo zabíjení,

   c)  důvod pro odchylný postup vycházející z odstavce 1 nebo 2, podmínky
   a časové a místní okolnosti, za nichž lze takto postupovat,

   d)  způsob  kontrol,  které  bude  orgán  ochrany  přírody  stanovující
   odchylný postup provádět.

   (4) V případě, že se bude odchylný postup týkat blíže neurčeného okruhu
   osob,  stanoví  jej  Ministerstvo  životního prostředí opatřením obecné
   povahy,  které  musí obsahovat náležitosti podle odstavce 3 písm. a) až
   d)  a  podmínky,  za  nichž může být odchylný postup uplatněn. Orgánem,
   který  je v takovém případě oprávněn vyhlásit, že podmínky pro odchylný
   postup nastaly, je místně příslušný orgán ochrany přírody.

   (5)  Kdo provádí činnosti stanovené podle odstavce 1 nebo 4, je povinen
   do  31.  prosince  každého  roku  nahlásit orgánu ochrany přírody zásah
   provedený  na  základě  odchylného postupu. Orgán ochrany přírody o tom
   neprodleně informuje Ministerstvo životního prostředí.

   § 6

   Registrace významných krajinných prvků

   (1)  Rozhodnutí  o  registraci významného krajinného prvku vydává orgán
   ochrany  přírody.  Účastníkem  řízení  je  vlastník  dotčeného pozemku.
   Rozhodnutí  o  registraci se oznamuje rovněž nájemci dotčeného pozemku,
   územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci.

   (2)  V  rozhodnutí  podle  odstavce  1 se kromě náležitostí stanovených
   obecnými  předpisy o správním řízení^4d) vždy uvede vymezení významného
   krajinného  prvku a poučení o právních následcích registrace (§ 4 odst.
   2).

   (3)  Rozhodnutí  podle  odstavce  1 může orgán ochrany přírody, který o
   registraci rozhodl, zrušit pouze v případě veřejného zájmu.

   § 7

   Ochrana dřevin

   (1)  Dřeviny  jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a
   ničením,  pokud  se na ně nevztahuje ochrana přísnější (§ 46 a 48) nebo
   ochrana podle zvláštních předpisů^5).

   (2) Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností
   vlastníků.  Při  výskytu  nákazy  dřevin  epidemickými či jinými jejich
   vážnými   chorobami,  může  orgán  ochrany  přírody  uložit  vlastníkům
   provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin.

   § 8

   Povolení ke kácení dřevin

   (1)  Ke  kácení  dřevin  je  nezbytné  povolení orgánu ochrany přírody,
   není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po
   vyhodnocení  funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení
   dřevin  na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po
   dohodě  se  silničním  správním úřadem^6) a povolení ke kácení dřevin u
   železničních  drah  může  orgán  ochrany  přírody vydat jen po dohodě s
   drážním správním úřadem^6a).

   (2)  Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za
   účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při
   údržbě   břehových   porostů  prováděné  při  správě  vodních  toků,  k
   odstraňování   dřevin   v   ochranném  pásmu  zařízení  elektrizační  a
   plynárenské  soustavy prováděném při provozování těchto soustav^6b) a z
   důvodů  zdravotních,  není-li  v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z
   těchto  důvodů  musí  být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu
   ochrany  přírody,  který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud
   odporuje požadavkům na ochranu dřevin.

   (3)  Povolení  není  třeba  ke  kácení  dřevin se stanovenou velikostí,
   popřípadě   jinou  charakteristikou.  Tuto  velikost,  popřípadě  jinou
   charakteristiku   stanoví   Ministerstvo   životního  prostředí  obecně
   závazným právním předpisem.

   (4)  Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a
   bezprostředně  ohrožen  život  či  zdraví  nebo hrozí-li škoda značného
   rozsahu.  Ten,  kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu
   ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.

   (5)   Ministerstvo   životního  prostředí  stanoví  prováděcím  právním
   předpisem nedovolené zásahy do dřevin, které jsou v rozporu s požadavky
   na  jejich  ochranu,  náležitosti  žádosti  o  povolení  kácení  dřevin
   rostoucích  mimo les, náležitosti oznámení o kácení dřevin a období, ve
   kterém se kácení dřevin zpravidla provádí.

   § 9

   Náhradní výsadba a odvody

   (1)  Orgán  ochrany  přírody  může ve svém rozhodnutí o povolení kácení
   dřevin  uložit  žadateli  přiměřenou  náhradní  výsadbu  ke  kompenzaci
   ekologické   újmy   vzniklé  pokácením  dřevin.  Současně  může  uložit
   následnou  péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu
   pěti let.

   (2)  Náhradní  výsadbu  podle odstavce 1 lze uložit na pozemcích, které
   nejsou  ve  vlastnictví  žadatele  o kácení, jen s předchozím souhlasem
   jejich  vlastníka.  Obce  vedou  přehled  pozemků vhodných pro náhradní
   výsadbu  ve  svém  územním  obvodu  po  předběžném  projednání s jejich
   vlastníkem.

   (3)  Pokud  orgán  ochrany  přírody  neuloží provedení náhradní výsadby
   podle  odstavce  1,  je  ten,  kdo  kácí  dřeviny z důvodů výstavby a s
   povolením  orgánu  ochrany  přírody  povinen zaplatit odvod do rozpočtu
   obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí. Ten, kdo kácel
   dřeviny  protiprávně,  je  povinen  zaplatit  odvod  do  Státního fondu
   životního  prostředí  České  republiky^7).  Výši  odvodů,  podmínky pro
   jejich ukládání i případné prominutí stanoví zvláštní zákon.

   (4) Zajištěním náhradní výsadby podle odstavce 1 nebo zaplacením odvodu
   podle odstavce 3 je zároveň splněna povinnost náhradního opatření podle
   § 86 odst. 2 i náhrady ekologické újmy^8).

   § 10

   Ochrana a využití jeskyní

   (1)  Jeskyně  jsou  podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil,
   včetně jejich výplní a přírodních jevů v nich.

   (2)  Ničit,  poškozovat  nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich
   dochovaný  stav  je zakázáno. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán
   ochrany  přírody  pouze  v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně
   nebo  kdy  jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně
   převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní.

   (3)  Pro  průzkum  nebo výzkum jeskyně je třeba povolení orgánu ochrany
   přírody.  Povolení nepotřebují osoby pověřené orgánem ochrany přírody k
   provádění  monitoringu nebo inventarizace, dále osoby při výkonu státní
   správy,  policie,  osoby  při  plnění  úkolů  obrany  státu a osoby při
   zajišťování  veterinární  péče,  záchranných služeb nebo správy vodních
   toků.

   (4)  Stejné  ochrany  podle  odstavců  2  a  3  jako jeskyně požívají i
   přírodní  jevy  na  povrchu (například krasové závrty, škrapy, ponory a
   vývěry krasových vod), které s jeskyněmi souvisejí.

   (5) Zjištění jeskyně při dobývání nerostných surovin nebo při provádění
   geologických   prací  je  osoba  oprávněná  k  dobývání^9)  nebo  osoba
   provádějící geologické práce povinna bezodkladně oznámit orgánu ochrany
   přírody.  Osoba  oprávněná k dobývání je též povinna po nezbytně nutnou
   dobu,  pokud  nebude  ohrožena  bezpečnost  a ochrana zdraví při práci,
   zastavit  dobývací činnosti, které by mohly poškodit zjištěnou jeskyni,
   a na své náklady zajistit dokumentaci jeskyně. Dokumentaci předá orgánu
   ochrany  přírody.  Obsah  a  rozsah  dokumentace  stanoví  Ministerstvo
   životního prostředí vyhláškou.

   § 11

   Ochrana paleontologických nálezů

   (1)  Kdo  učiní  paleontologický  nález, který sám rozpozná, je povinen
   zajistit  jeho  ochranu  před  zničením,  poškozením  nebo  odcizením a
   opatřit  jej údaji o nálezových okolnostech, zejména místě nálezu. Dále
   je  povinen  na  písemné  vyzvání orgánu ochrany přírody sdělit údaje o
   učiněném  nálezu  a  umožnit přístup a dokumentaci tohoto nálezu osobám
   pověřeným orgánem ochrany přírody.

   (2)  Vlastník  pozemku,  na němž byl paleontologický nález učiněn, nebo
   ten,  kdo  vykonává  činnosti,  při  nichž  k  nálezu došlo, je povinen
   umožnit na žádost orgánu ochrany přírody osobám tímto orgánem pověřeným
   provedení  záchranného paleontologického výzkumu a po dobu jeho konání,
   nejdéle  však  po  dobu  osmi  dnů od ohlášení nálezu, nedohodnou-li se
   strany jinak, zdržet se na místě nálezu činnosti, která by mohla vést k
   jeho  zničení nebo poškození. Po ukončení záchranného paleontologického
   výzkumu  musí  být  osobám  pověřeným  orgánem ochrany přírody umožněno
   provádět odborný paleontologický dohled nad dalšími pracemi.

   (3)  Vývoz  paleontologických nálezů je povolen jen se souhlasem orgánu
   ochrany přírody.

   § 12

   Ochrana krajinného rázu a přírodní park

   (1)  Krajinný  ráz,  kterým  je zejména přírodní, kulturní a historická
   charakteristika  určitého  místa  či  oblasti, je chráněn před činností
   snižující  jeho  estetickou  a  přírodní  hodnotu. Zásahy do krajinného
   rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze
   s  ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných
   území,  kulturních  dominant  krajiny,  harmonické  měřítko  a vztahy v
   krajině.

   (2)  K  umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které
   by  mohly  snížit  nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu
   ochrany  přírody.  Podrobnosti  ochrany  krajinného  rázu může stanovit
   Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

   (3)  K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a
   přírodními  hodnotami,  který  není  zvláště  chráněn podle části třetí
   tohoto  zákona,  může  orgán  ochrany  přírody  zřídit  obecně závazným
   právním  předpisem  přírodní  park  a stanovit omezení takového využití
   území,  které  by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto
   území.

   (4)  Krajinný  ráz  se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných
   plochách,  pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno
   plošné  a  prostorové  uspořádání  a  podmínky  ochrany krajinného rázu
   dohodnuté s orgánem ochrany přírody^9a).

   § 13

   Přechodně chráněné plochy

   (1) Území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných
   nebo  živočišných  druhů,  nerostů  nebo  paleontologických nálezů může
   orgán  ochrany přírody svým rozhodnutím vyhlásit za přechodně chráněnou
   plochu.  Přechodně  chráněnou  plochu lze vyhlásit též z jiných vážných
   důvodů,   zejména  vědeckých,  studijních  či  informačních.  Přechodně
   chráněná  plocha  se  vyhlašuje  na předem stanovenou dobu, případně na
   opakované  období,  například  dobu  hnízdění.  V  rozhodnutí  o  jejím
   vyhlášení  se  omezí  takové využití území, které by znamenalo zničení,
   poškození nebo rušení vývoje předmětu ochrany.

   (2)  Vznikne-li  vlastníku  či  nájemci  pozemku  v důsledku ochranných
   podmínek  přechodně  chráněné plochy újma nikoliv nepatrná, přísluší mu
   na  jeho  žádost  finanční  náhrada  od  orgánu  ochrany přírody, který
   přechodně   chráněnou   plochu  vyhlásil.  Orgán  ochrany  přírody  při
   rozhodování  o  výši  finanční  náhrady může požadovat doložení žádosti
   doklady či údaji o výnosu pozemku.

   ČÁST TŘETÍ

   ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ

   HLAVA PRVNÍ

   § 14

   Kategorie zvláště chráněných území

   (1) Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze
   vyhlásit  za  zvláště  chráněná;  přitom  se  stanoví  podmínky  jejich
   ochrany.

   (2) Kategorie zvláště chráněných území jsou

   a) národní parky,

   b) chráněné krajinné oblasti,

   c) národní přírodní rezervace,

   d) přírodní rezervace,

   e) národní přírodní památky,

   f) přírodní památky.

   HLAVA DRUHÁ

   § 15

   Národní parky

   (1)  Rozsáhlá  území,  jedinečná  v  národním  či mezinárodním měřítku,
   jejichž  značnou  část  zaujímají  přirozené nebo lidskou činností málo
   ovlivněné  ekosystémy,  v  nichž rostliny, živočichové a neživá příroda
   mají  mimořádný  vědecký  a  výchovný  význam,  lze vyhlásit za národní
   parky.

   (2)  Veškeré  využití  národních  parků  musí být podřízeno zachování a
   zlepšení  přírodních  poměrů  a  musí  být  v  souladu  s  vědeckými  a
   výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením.

   (3)  Národní  parky,  jejich  poslání  a  bližší  ochranné  podmínky se
   vyhlašují zákonem.

   § 16

   Základní ochranné podmínky národních parků

   (1) Na celém území národních parků je zakázáno

   a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie,
   zejména  prostředky  a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v
   biologické  rozmanitosti,  struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně
   poškozovat půdní povrch,

   b)  zneškodňovat  odpady, které mají původ mimo území národního parku a
   zneškodňovat  ostatní  odpady  mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu
   ochrany přírody,

   c)  tábořit  a  rozdělávat  ohně  mimo  místa vyhrazená orgánem ochrany
   přírody,

   d)  vjíždět  a  setrvávat  s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo
   silnice  a  místní  komunikace  a  místa  vyhrazená se souhlasem orgánu
   ochrany  přírody,  kromě  vjezdu  a  setrvávání  vozidel  orgánů státní
   správy,  vozidel  potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu
   státu   a   ochranu  státních  hranic,  požární  ochranu,  zdravotní  a
   veterinární službu a vozidel vodohospodářských organizací,

   e)  pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné
   akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu
   ochrany přírody,

   f) provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a
   jezdit  na  kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se
   souhlasem orgánu ochrany přírody,

   g) sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li
   stanoveno  jinak  v  tomto  zákoně,  bližších  ochranných podmínkách či
   návštěvním řádu národního parku,

   h)   povolovat   nebo   uskutečňovat  záměrné  rozšiřování  geograficky
   nepůvodních druhů rostlin a živočichů,

   i)  zavádět  intenzivní  chovy  zvěře, například obory, farmové chovy a
   bažantnice,  kromě  záchranných chovů, a používat otrávených návnad při
   výkonu práva myslivosti,

   j) měnit stávající vodní režim pozemků,

   k)  stavět nové dálnice, silnice, železnice, průmyslové stavby, sídelní
   útvary,  plavební  kanály,  elektrická  vedení  velmi vysokého napětí a
   dálkové produktovody,

   l) provádět chemický posyp cest,

   m)  těžit  nerosty,  horniny a humolity kromě stavebního kamene a písku
   pro stavby na území národního parku,

   n) pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky,

   o)  měnit  dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami
   ochrany národního parku.

   (2) Na území první zóny národního parku (§ 17 odst. 1) je dále zakázáno

   a) povolovat a umisťovat nové stavby,

   b)  vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody,
   kromě vlastníků a nájemců pozemků,

   c)  měnit současnou skladbu a plochu kultur, nevyplývá-li změna z plánu
   péče o národní park,

   d) hnojit, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady.

   § 17

   Členění území národních parků

   (1)  Metody  a  způsoby  ochrany  národních  parků jsou odstupňovány na
   základě  členění  území  národních  parků  zpravidla do tří zón ochrany
   přírody  vymezených  s  ohledem na přírodní hodnoty. Nejpřísnější režim
   ochrany  se  stanoví pro první zónu. Bližší charakteristiku a režim zón
   upravuje   obecně  závazný  právní  předpis,  kterým  se  národní  park
   vyhlašuje.

   (2)   Vymezení   a  změny  jednotlivých  zón  ochrany  přírody  stanoví
   Ministerstvo  životního  prostředí  vyhláškou po projednání s dotčenými
   obcemi.  Hranice  první  zóny  vyznačí  správa národního parku v terénu
   vhodným způsobem.

   § 18

   zrušen

   § 19

   Návštěvní řády národních parků

   (1)  Na  území národních parků je omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob
   mimo  zastavěné  území a rekreační a turistická aktivita osob. Podmínky
   tohoto  omezení a výčet turistických a rekreačních činností, které jsou
   zakázány, stanoví tento zákon a návštěvní řády.

   (2)   Návštěvní  řád  vydává  orgán  ochrany  přírody  národního  parku
   opatřením  obecné  povahy; osoby trvale bydlící či pracující v národním
   parku  mohou  být  z  její  působnosti  ve  stanoveném  rozsahu vyňaty.
   Návštěvní řád může být vydán také pro část území národního parku.

   (3) Návštěvní řád obsahuje ustanovení o výchovném a osvětovém využívání
   národního parku.

   § 20

   Rada národního parku

   (1)  K  projednání  a  posouzení  všech  důležitých dokumentů ochrany a
   řízení  národního  parku a jeho ochranného pásma, zejména členění území
   národního  parku  do zón ochrany přírody, plánu péče, návštěvního řádu,
   způsobu  péče  o  les  a  územních plánů, zřizuje orgán ochrany přírody
   národního parku radu národního parku (dále jen „rada“) jako iniciativní
   a konzultační orgán pro záležitosti příslušného národního parku.

   (2)  Členy  rady  jsou  delegovaní  zástupci  obcí a krajů a v horských
   oblastech  zástupci  Horské  služby, na jejichž území se národní park a
   jeho  ochranné  pásmo  rozkládá. Další členy rady jmenuje orgán ochrany
   přírody národního parku z nejvýznamnějších právnických a fyzických osob
   s  podnikatelskou  činností na území národního parku, zejména z oblasti
   lesnictví,   zemědělství,  obchodu  a  cestovního  ruchu,  odborníků  z
   vědeckých  a  odborných  pracovišť,  popřípadě  z  jiných orgánů státní
   správy.

   (3) Před schválením zón národního parku (§ 17), návštěvního řádu (§ 19)
   a  plánu péče o národní park je orgán ochrany přírody povinen dohodnout
   návrh  těchto  dokumentů  se  zástupci obcí, delegovanými do rady podle
   odstavce 2.

   (4)  Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží rada rozpor se svým
   stanoviskem  Ministerstvu  životního  prostředí,  které věc rozhodne po
   projednání s dotčenými obcemi.

   § 21

   Právo myslivosti a rybářství v národních parcích

   Výkon  práva myslivosti a práva rybářství podle zvláštních předpisů^10)
   může  být  v  určitých částech národního parku nebo na celém jeho území
   orgánem ochrany přírody omezen nebo vyloučen.

   § 22

   Lesy národních parků

   (1)   Lesy   v   národním  parku  nelze  zařazovat  do  kategorie  lesů
   hospodářských^1b);   ustanovení   o  zásazích  proti  škůdcům^1b)  a  o
   případech  mimořádných  okolností  a nepředvídaných škod^1b) lze použít
   jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody.

   (2)  Příslušnost hospodařit s majetkem k lesům, lesnímu půdnímu fondu a
   jinému  lesnímu  majetku  ve  státním  vlastnictví,  který  je na území
   národních  parků  a  jejich  ochranných pásem, převedou právnické osoby
   vykonávající  příslušnost  hospodařit  s  majetkem na příslušnou správu
   národního  parku  do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona a u
   národních  parků  vyhlášených  po  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona do
   jednoho roku od vyhlášení národního parku.

   (3)  K  majetku  převedenému podle odstavce 2 vykonává příslušná správa
   národního   parku   příslušnost   hospodařit   s  majetkem  přímo  nebo
   prostřednictvím právnické osoby, kterou k tomuto účelu zřídí.

   (4)  Lhůta  k  převedení  majetku  podle  odstavce  2 se pro Krkonošský
   národní park stanoví na dva roky.

   § 23

   Právo vlastnictví k některému majetku v národních parcích

   (1)  Lesy,  lesní  půdní  fond,  vodní  toky  a  vodní  plochy na území
   národních  parků,  které  jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve
   státním vlastnictví, nelze zcizit. Tím nejsou dotčena práva fyzických a
   právnických osob podle předpisů o majetkové restituci^13).

   (2)  Za zcizení podle odstavce 1 se nepovažují směny pozemků odůvodněné
   zájmy ochrany přírody.

   § 24

   Poplatky v národních parcích

   (1)  Za  vjezd  a  setrvání motorovými vozidly na území národního parku
   nebo  za  vstup  do  jeho vybraných míst mimo zastavěná území obcí může
   orgán  ochrany  přírody  vybírat poplatek. Tento poplatek neplatí osoby
   pracující,  trvale  bydlící  nebo  fyzické  osoby  vlastnící  rekreační
   objekty na území národního parku.

   (2)  Za  jízdu na území národního parku motorovým vozidlem, jehož vjezd
   podléhá  poplatku  podle  odstavce 1, může orgán ochrany přírody rovněž
   vybírat jednorázový poplatek.

   (3)  Výši  poplatků  podle  odstavců  1 a 2, okruh osob osvobozených od
   poplatku,   vzor  potvrzení  o  zaplacení  poplatku  nebo  potvrzení  o
   osvobození  od  poplatku  a  určení  vybraných  míst na území národního
   parku, na která se povinnost platit poplatek za vstup vztahuje, stanoví
   Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem.

   (4)  Poplatky  v  národních  parcích  jsou  příjmem  příslušného orgánu
   ochrany přírody národního parku.

   (5)  Využije-li  orgán  ochrany přírody oprávnění podle odstavců 1 a 2,
   nelze  v  těchto  místech  vybírat  poplatek  podle  zákona  o místních
   poplatcích^14).

   HLAVA TŘETÍ

   § 25

   Chráněné krajinné oblasti

   (1)  Rozsáhlá  území  s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky
   vyvinutým  reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a
   trvalých  travních  porostů,  s  hojným zastoupením dřevin, popřípadě s
   dochovanými  památkami  historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné
   krajinné oblasti.

   (2)   Hospodářské   využívání   těchto   území  se  provádí  podle  zón
   odstupňované  ochrany  tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní
   stav  a  byly  zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto
   území.  Rekreační  využití  je  přípustné,  pokud  nepoškozuje přírodní
   hodnoty chráněných krajinných oblastí.

   (3)  Chráněné  krajinné  oblasti,  jejich  poslání  a  bližší  ochranné
   podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením.

   § 26

   Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí

   (1) Na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno

   a) zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany
   přírody,

   b)  tábořit  a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu
   ochrany přírody,

   c)  vjíždět  a  setrvávat  s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo
   silnice  a  místní  komunikace  a  místa  vyhrazená se souhlasem orgánu
   ochrany  přírody,  kromě  vjezdu  a  setrvávání  vozidel  orgánů státní
   správy,  vozidel  potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu
   státu  a  ochranu  státních  hranic,  požární  ochranu  a  zdravotní  a
   veterinární službu,

   d)   povolovat   nebo   uskutečňovat  záměrné  rozšiřování  geograficky
   nepůvodních druhů rostlin a živočichů,

   e) používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti,

   f) stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály,

   g) pořádat automobilové a motocyklové soutěže,

   h) provádět chemický posyp cest,

   i)  měnit  dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami
   ochrany chráněné krajinné oblasti.

   (2) Na území první zóny chráněné krajinné oblasti je dále zakázáno

   a) umisťovat a povolovat nové stavby,

   b) povolovat a měnit využití území,

   c)  měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li změna z plánu
   péče o chráněnou krajinnou oblast,

   d)  hnojit  pozemky,  používat  kejdu,  silážní  šťávy a ostatní tekuté
   odpady,

   e) těžit nerosty a humolity.

   (3)  Na  území  první  a  druhé  zóny chráněné krajinné oblasti je dále
   zakázáno

   a)   hospodařit   na  pozemcích  mimo  zastavěná  území  obcí  způsobem
   vyžadujícím  intenzivní  technologie,  zejména  prostředky  a činnosti,
   které   mohou  způsobit  podstatné  změny  v  biologické  rozmanitosti,
   struktuře  a  funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch,
   používat biocidy, měnit vodní režim či provádět terénní úpravy značného
   rozsahu,

   b)  zavádět  intenzivní  chovy  zvěře,  například obory, farmové chovy,
   bažantnice,

   c) pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a
   místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.

   § 27

   Členění území chráněných krajinných oblastí

   (1)  K  bližšímu  určení  způsobu ochrany přírody chráněných krajinných
   oblastí  se  vymezují  zpravidla  4,  nejméně  však 3 zóny odstupňované
   ochrany  přírody; první zóna má nejpřísnější režim ochrany. Podrobnější
   režim zón ochrany přírody chráněných krajinných oblastí upravuje právní
   předpis, kterým se chráněná krajinná oblast vyhlašuje.

   (2)   Vymezení   a  změny  jednotlivých  zón  ochrany  přírody  stanoví
   Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

   HLAVA ČTVRTÁ

   § 28

   Národní přírodní rezervace

   (1)  Menší  území  mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený
   reliéf  s  typickou  geologickou  stavbou  vázány ekosystémy významné a
   jedinečné  v  národním  či  mezinárodním  měřítku,  může  orgán ochrany
   přírody  vyhlásit  za  národní  přírodní rezervace; stanoví přitom také
   jejich bližší ochranné podmínky.

   (2)  Využívání národní přírodní rezervace je možné jen v případě, že se
   jím uchová či zlepší dosavadní stav přírodního prostředí.

   § 29

   Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací

   Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno

   a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie,
   zejména  prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické
   rozmanitosti,  struktuře  a  funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat
   půdní  povrch,  provádět  chemizaci,  změnu  vodního  režimu  a terénní
   úpravy,

   b) povolovat a umisťovat stavby,

   c) těžit nerosty a humolity,

   d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany
   přírody,  kromě vlastníků a nájemců pozemků, osob zajišťujících lesní a
   zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární
   ochranu, zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti,

   e)   povolovat   nebo   uskutečňovat  záměrné  rozšiřování  geograficky
   nepůvodních druhů rostlin a živočichů,

   f)  provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a
   jezdit  na  kolech  mimo  silnice,  místní komunikace a místa vyhrazená
   orgánem ochrany přírody,

   g)  zavádět  intenzivní  chovy  zvěře, například obory, farmové chovy a
   bažantnice a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti,

   h)  vjíždět  motorovými  vozidly,  kromě  vozidel orgánů státní správy,
   vozidel  potřebných  pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a
   ochranu  státních  hranic,  požární  ochranu,  zdravotní  a veterinární
   službu,

   i)  sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, nejde-li o případy podle
   § 30,

   j)  tábořit  a  rozdělávat  ohně  mimo  místa vyhrazená orgánem ochrany
   přírody,

   k)  měnit  dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami
   ochrany národní přírodní rezervace.

   § 30

   Právo myslivosti a rybářství v národních přírodních rezervacích

   Výkon   rybářského   a   mysliveckého   práva  v  národních  přírodních
   rezervacích je možný jen se souhlasem orgánu ochrany přírody.

   § 31

   Lesy národních přírodních rezervací

   Lesy  v  národních  přírodních rezervacích nelze zařazovat do kategorie
   lesů  hospodářských^1b);  ustanovení  o  zásazích proti škůdcům^1b) a o
   případech  mimořádných okolností a nepředvídaných škod3) lze použít jen
   se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody.

   § 32

   Právo   vlastnictví   k   některému   majetku  v  národních  přírodních
   rezervacích

   Lesy,  lesní půdní fond, vodní toky, vodní plochy a nezastavěné pozemky
   na  území  národních  přírodních  rezervací,  které  jsou ke dni nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  ve  státním  vlastnictví,  nelze zcizit. Tím
   nejsou  dotčena  práva  fyzických  a  právnických osob podle předpisů o
   majetkové restituci^13).

   § 33

   Přírodní rezervace

   (1)   Menší   území  soustředěných  přírodních  hodnot  se  zastoupením
   ekosystémů  typických  a  významných pro příslušnou geografickou oblast
   může  orgán  ochrany  přírody  vyhlásit  za přírodní rezervace; stanoví
   přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

   (2)  Nezastavěné  pozemky  na území přírodních rezervací, které jsou ke
   dni  nabytí  účinnosti tohoto zákona ve státním vlastnictví, lze zcizit
   jen  se  souhlasem Ministerstva životního prostředí. Tím nejsou dotčena
   práva   fyzických   a  právnických  osob  podle  předpisů  o  majetkové
   restituci^13).

   § 34

   Základní ochranné podmínky v přírodních rezervacích

   (1) Na celém území přírodních rezervací je zakázáno

   a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie,
   zejména  prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické
   rozmanitosti,  struktuře  a funkci ekosystému anebo nevratně poškozovat
   půdní povrch,

   b) používat biocidy,

   c) povolovat a umisťovat nové stavby,

   d)   povolovat   nebo   uskutečňovat  záměrné  rozšiřování  geograficky
   nepůvodních druhů rostlin a živočichů,

   e)  sbírat  či  odchytávat  rostliny  a  živočichy,  kromě výkonu práva
   myslivosti a rybářství či sběru lesních plodů,

   f)  měnit  dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami
   ochrany přírodní rezervace.

   (2)  Výkon  práva  myslivosti  a rybářství může příslušný orgán omezit,
   pokud  tento  výkon  je  v  rozporu s podmínkami ochrany území přírodní
   rezervace.

   HLAVA PÁTÁ

   § 35

   Národní přírodní památka

   (1) Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický
   útvar,   naleziště   nerostů  nebo  vzácných  či  ohrožených  druhů  ve
   fragmentech  ekosystémů,  s  národním  nebo  mezinárodním  ekologickým,
   vědeckým  či  estetickým  významem,  a to i takový, který vedle přírody
   formoval  svou  činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za
   národní  přírodní  památku;  stanoví  přitom  také její bližší ochranné
   podmínky.

   (2)  Změny  či  poškozování  národních  přírodních  památek  či  jejich
   hospodářské  využívání,  pokud  by  tím  hrozilo  jejich  poškození, je
   zakázáno.

   (3)  Lesy,  lesní  půdní  fond,  vodní toky, vodní plochy a nezastavěné
   pozemky na území národních přírodních památek, které jsou ke dni nabytí
   účinnosti  tohoto  zákona  ve  státním  vlastnictví,  nelze zcizit. Tím
   nejsou  dotčena  práva  fyzických  a  právnických osob podle předpisů o
   majetkové restituci^13).

   § 36

   Přírodní památka

   (1) Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický
   útvar,  naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech
   ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem,
   a  to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může
   orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také
   její bližší ochranné podmínky.

   (2)  Změna  nebo  poškozování  přírodní  památky  nebo její hospodářské
   využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány.

   (3)  Nezastavěné pozemky na území přírodních památek, které jsou ke dni
   nabytí  účinnosti  tohoto zákona ve státním vlastnictví, lze zcizit jen
   se souhlasem Ministerstva životního prostředí. Tím nejsou dotčena práva
   fyzických a právnických osob podle předpisů o majetkové restituci^13).

   HLAVA ŠESTÁ

   § 37

   Ochranná pásma zvláště chráněných území

   (1)  Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území, s výjimkou chráněné
   krajinné  oblasti,  před  rušivými  vlivy  z  okolí,  může  být  pro ně
   vyhlášeno  ochranné  pásmo,  ve  kterém  lze vymezit činnosti a zásahy,
   které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné
   pásmo  vyhlašuje  orgán,  který  zvláště  chráněné území vyhlásil, a to
   stejným  způsobem.  Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace,
   národní  přírodní  památky,  přírodní  rezervace  nebo přírodní památky
   nevyhlásí,  je  jím  území  do  vzdálenosti  50  m  od  hranic  zvláště
   chráněného území.

   (2)  Ke  stavební  činnosti,  terénním  a  vodohospodářským  úpravám, k
   použití  chemických  prostředků  a  změnám  kultury pozemku v ochranném
   pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

   § 38

   Plány péče o zvláště chráněná území

   (1)  Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo (dále jen
   „plán  péče“) je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na
   základě  údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného
   území  navrhuje  opatření  na  zachování  nebo  zlepšení stavu předmětu
   ochrany  ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného
   území  před  nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Plán péče
   slouží  jako  podklad  pro  jiné druhy plánovacích dokumentů^14a) a pro
   rozhodování  orgánů  ochrany  přírody.  Pro fyzické ani právnické osoby
   není závazný.

   (2)  Zpracování  plánu péče zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k
   vyhlášení  zvláště  chráněného  území.  Zpracování plánů péče o národní
   parky  a  chráněné  krajinné  oblasti  zajišťuje Ministerstvo životního
   prostředí.

   (3)  Před  schválením  plánu péče vydá orgán ochrany přírody oznámení o
   možnosti seznámit se s návrhem plánu péče. Oznámení zveřejní na portálu
   veřejné  správy a zašle dotčeným obcím, které je zveřejní na své úřední
   desce.

   (4)  Návrh plánu péče projedná orgán ochrany přírody rovněž s dotčenými
   obcemi a kraji. O způsobu vypořádání připomínek vlastníků, obcí a krajů
   sepíše  orgán  ochrany  přírody  protokol,  kterým  zároveň  plán  péče
   schválí.  Plán péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období
   10 až 15 let.

   (5) Schválený plán péče uloží orgán ochrany přírody v ústředním seznamu
   ochrany  přírody  (§  42)  a  předá v elektronické podobě na technickém
   nosiči dat dotčeným obcím a krajům.

   (6)  Realizaci  péče  o  zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma
   zajišťují  orgány  ochrany  přírody  příslušné ke schválení plánu péče,
   přitom postupují podle schváleného plánu péče.

   (7)   Ministerstvo   životního  prostředí  stanoví  prováděcím  právním
   předpisem  obsah  plánů  péče o jednotlivé kategorie zvláště chráněných
   území a postup jejich zpracování.

   § 39

   Smluvní ochrana

   (1)  Ochrana  evropsky  významných  lokalit je zajišťována přednostně v
   součinnosti  s  vlastníky  pozemků.  Pro evropsky významné lokality lze
   namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky,
   přírodní  rezervace,  přírodní  památky  nebo  památného stromu, včetně
   jejich  ochranných  pásem,  prohlásit  území  za chráněné nebo strom za
   památný,  pokud  již  nejsou  zvláště  chráněny podle tohoto zákona, na
   základě  písemné  smlouvy  uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a
   příslušným  orgánem  ochrany přírody. Smluvně lze dále chránit i stromy
   nebo  jiná  území  se  soustředěnými  přírodními  hodnotami,  kde  jsou
   zastoupeny   významné   či   jedinečné  ekosystémy  v  rámci  příslušné
   biogeografické  oblasti  nebo  stanoviště  vzácných či ohrožených druhů
   živočichů  a  rostlin,  pokud  již nejsou zvláště chráněny podle tohoto
   zákona.  Smlouva musí obsahovat zejména a) vymezení ochranných podmínek
   chráněného území nebo památného stromu, b) způsob péče o chráněné území
   nebo  strom.  Takto  zřízená  ochrana  je  na  základě smlouvy vázána k
   pozemku  formou  věcného břemene, o jehož zápis do katastru nemovitostí
   požádá  příslušný  orgán  ochrany  přírody.  Náležitosti obsahu smlouvy
   upraví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem.

   (2)  Chráněné  území  označí,  nestanoví-li  to  smlouva jinak, na svůj
   náklad  orgán,  který  je  oprávněn k jejich vyhlášení. Způsob označení
   chráněného  území  a  památného stromu v terénu i v mapových podkladech
   stanoví  Ministerstvo  životního  prostředí  prováděcím obecně závazným
   právním  předpisem. Označené chráněné území nebo označený památný strom
   je zakázáno poškozovat.

   § 40

   Postup  při  vyhlašování  zvláště  chráněných  území a ochranných pásem
   těchto zvláště chráněných území

   (1)  Je-li  třeba  vyhlásit  zvláště  chráněné území nebo jeho ochranné
   pásmo  nebo  vymezit  zóny ochrany národního parku či chráněné krajinné
   oblasti  podle části třetí tohoto zákona, orgán ochrany přírody zajistí
   zpracování   návrhu   na   vyhlášení  zvláště  chráněného  území,  jeho
   ochranného  pásma anebo návrhu na vymezení zóny ochrany národního parku
   či  chráněné krajinné oblasti. V návrhu orgán ochrany přírody vyhodnotí
   stav dochovaného přírodního prostředí v území a navrhne vhodný způsob a
   rozsah ochrany území včetně jeho bližších ochranných podmínek.

   (2)  Návrh na vyhlášení národní přírodní rezervace, přírodní rezervace,
   národní přírodní památky, přírodní památky nebo ochranného pásma těchto
   zvláště chráněných území zašle orgán ochrany přírody příslušný k jejich
   vyhlášení  obcím  a  krajům,  jejichž území se návrh dotýká. Vlastníkům
   nemovitostí  dotčených  návrhem a zapsaných v katastru nemovitostí dále
   zašle  písemné  oznámení  o  předložení  návrhu  k  projednání  spolu s
   informací  o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je
   oprávněn  podat  k  němu  námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání.
   Oznámení zároveň zveřejní na portálu veřejné správy.

   (3)  Návrh  na vyhlášení národního parku nebo chráněné krajinné oblasti
   nebo jejich ochranného pásma, nebo vymezení zón ochrany národního parku
   anebo  chráněné krajinné oblasti zašle Ministerstvo životního prostředí
   obcím  a  krajům, jejichž území se návrh dotýká. Vlastníkům nemovitostí
   zapsaných  v  katastru nemovitostí a nacházejících se v území, které má
   být  podle tohoto návrhu nově zařazeno do první nebo druhé zóny ochrany
   národního  parku  anebo  chráněné  krajinné  oblasti  nebo jehož stupeň
   ochrany  má  být podle tohoto návrhu zvýšen zařazením takového území do
   první  nebo  druhé zóny ochrany národního parku anebo chráněné krajinné
   oblasti,  zašle  Ministerstvo  životního  prostředí  písemné oznámení o
   předložení návrhu k projednání spolu s informací o tom, kde je možno se
   seznámit  s  jeho úplným zněním, kdo je oprávněn podat k němu námitky a
   kdy  uplyne  lhůta  pro jejich podání. Ministerstvo životního prostředí
   dále  zveřejní  oznámení  o  předložení  návrhu  k  projednání  spolu s
   informací  o tom, kde je možno se seznámit s jeho úplným zněním, kdo je
   oprávněn  podat k němu námitky a kdy uplyne lhůta pro jejich podání, na
   portálu  veřejné  správy.  Dotčené  obce  doručí  oznámení o předložení
   návrhu  k projednání veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu, a to
   do  5  dnů ode dne, kdy jim návrh došel. Spolu s oznámením o předložení
   návrhu  k  projednání  dotčené  obce doručí informaci o tom, kde se lze
   seznámit s úplným zněním návrhu, kdo je oprávněn podat námitky k němu a
   kdy uplyne lhůta pro jejich podání.

   (4) Písemné námitky k předloženému návrhu mohou uplatnit dotčené obce a
   kraje  ve  lhůtě  90  dnů  od  obdržení  návrhu a vlastníci nemovitostí
   dotčených  navrhovanou  ochranou  ve lhůtě 90 dnů od doručení písemného
   oznámení  o  předložení  návrhu  k projednání, má-li být takové písemné
   oznámení  vlastníkovi  nemovitosti  zasíláno, jinak ve lhůtě 90 dnů ode
   dne  zveřejnění  oznámení podle odstavce 2, popřípadě doručení oznámení
   veřejnou  vyhláškou  podle  odstavce  3.  Námitky  proti  návrhu  podle
   odstavce  2  se podávají orgánu ochrany přírody příslušnému k vyhlášení
   zvláště  chráněného  území  nebo  jeho  ochranného pásma, námitky podle
   odstavce  3  Ministerstvu životního prostředí; k námitkám uplatněným po
   uvedené  lhůtě se nepřihlíží. Vlastník je oprávněn uplatnit námitky jen
   proti  takovému  navrženému  způsobu  nebo rozsahu ochrany, jímž by byl
   dotčen  ve  výkonu  svých  práv  nebo povinností. Orgán ochrany přírody
   rozhodne  o došlých námitkách do 60 dnů od uplynutí lhůty pro uplatnění
   námitek.  O  jednotlivých  námitkách se rozhodne zpravidla ve společném
   řízení.  Orgán  ochrany  přírody  uvede  návrh  do souladu s námitkami,
   kterým bylo vyhověno.

   (5)  Náležitosti  a  obsah návrhu podle odstavce 1 stanoví Ministerstvo
   životního prostředí prováděcím právním předpisem.

   (6)  Při změně vymezení způsobu nebo rozsahu ochrany zvláště chráněného
   území  nebo zón ochrany národního parku či chráněné krajinné oblasti se
   postupuje podle odstavců 1 až 4 obdobně.

   (7)  Omezení  vlastníků dotčených nemovitostí nebo rozsah ochrany podle
   právního předpisu, kterým se vyhlašuje nebo mění zvláště chráněné území
   nebo  jeho  ochranné  pásmo  nebo  vymezují  či  upravují  zóny ochrany
   národního  parku  či chráněné krajinné oblasti, nesmí přesáhnout rozsah
   omezení  nebo  rozsah  ochrany vyplývajících z návrhu podle odstavce 1,
   upraveného  podle rozhodnutí o námitkách podle odstavce 2 nebo 3, pokud
   by  tím  byly zpřísněny nebo rozšířeny dosavadní ochranné podmínky nebo
   rozsah ochrany území.

   § 41

   Projednávání záměrů na vyhlášení s orgány státní správy

   (1)  Záměr  na  vyhlášení  přírodních  rezervací  a  přírodních památek
   projedná  orgán  ochrany přírody s orgány státní správy dotčených podle
   zvláštních právních předpisů^15).

   (2)  Záměr na vyhlášení národních parků, chráněných krajinných oblastí,
   národních  přírodních rezervací a národních přírodních památek projedná
   orgán ochrany přírody s ústředními orgány státní správy dotčenými podle
   zvláštních předpisů^15).

   (3)  Dotčené  orgány  státní  správy  se  musí  k předloženým návrhům a
   záměrům  podle  odstavce  1  vyjádřit  nejpozději  do  30 dnů od jejich
   předložení.

   § 42

   Evidence a označování zvláště chráněných území

   (1)  Zvláště  chráněná území jsou evidována v ústředním seznamu ochrany
   přírody  (dále  jen  „ústřední seznam“). V ústředním seznamu se evidují
   též  evropsky významné lokality, ptačí oblasti a chráněná území podle §
   39.

   (2)  Ústřední  seznam  je  veřejný  a  každý  do  něj  může  nahlížet v
   přítomnosti  pověřeného  pracovníka.  Podrobnosti  o  vedení ústředního
   seznamu   stanoví  Ministerstvo  životního  prostředí  obecně  závazným
   právním  předpisem, v němž také určí právnickou osobu pověřenou vedením
   ústředního seznamu.

   (3)  Každé  vyhlášení,  změnu, popřípadě zrušení chráněného území podle
   odstavce  1  oznámí orgán ochrany přírody příslušnému orgánu geodézie a
   kartografie^16).

   (4)   K   označení  národních  parků,  chráněných  krajinných  oblastí,
   národních  přírodních rezervací a národních přírodních památek se užívá
   velkého   státního   znaku  České  republiky.  Na  označení  přírodních
   rezervací  a  přírodních  památek  se užívá malého státního znaku České
   republiky.

   (5)  Podrobnosti o způsobu označení zvláště chráněných území v terénu i
   mapových  podkladech  stanoví  Ministerstvo  životního prostředí obecně
   závazným právním předpisem.

   § 43

   Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích

   (1) Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 16, 26, 29,
   34,  §  35  odst. 2, § 36 odst. 2, § 45h a 45i v případech, kdy veřejný
   zájem  výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, schvaluje v každém
   jednotlivém případě svým usnesením vláda.

   (2)  Správním  orgánem příslušným k udělení výjimky podle odstavce 1 je
   Ministerstvo  životního  prostředí.  Ministerstvo po obdržení žádosti o
   výjimku  předloží  tuto žádost do 60 dnů na jednání vlády. Do 30 dnů po
   projednání ve vládě vydá ministerstvo rozhodnutí podle usnesení vlády.

   (3) Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 16, 26, 29,
   34, § 35 odst. 2 a § 36 odst. 2 lze povolit v případě, kdy jiný veřejný
   zájem  převažuje  nad  zájmem  ochrany  přírody,  nebo  v zájmu ochrany
   přírody,  nebo  tehdy,  pokud  povolovaná  činnost  významně  neovlivní
   zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území.

   (4)  Výjimky podle odstavce 3 uděluje příslušný orgán ochrany přírody a
   krajiny.

   § 44

   Závazné stanovisko k některým činnostem ve zvláště chráněných územích

   (1)  Bez  závazného  stanoviska  orgánu  ochrany  přírody  nelze učinit
   ohlášení  stavby,  vydat  územní  rozhodnutí,  územní souhlas, stavební
   povolení,  rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudační souhlas, je-li
   spojen  se  změnou  stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení
   terénních  úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami
   a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělit souhlas podle
   vodního zákona na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti.

   (2)  Závazné  stanovisko podle odstavce 1 není třeba, jde-li o stavby v
   souvisle zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti
   a pokud má obec schválenou územně plánovací dokumentaci se zapracovaným
   stanoviskem orgánů ochrany přírody k této dokumentaci.

   (3)  V  bližších  ochranných  podmínkách  zvláště  chráněných území lze
   vymezit  činnosti  a  zásahy,  které  jsou  vázány na předchozí souhlas
   orgánu ochrany přírody.

   § 45

   Zrušení zvláště chráněných území a jejich ochranných pásem

   (1)  Orgán,  který  vyhlásil  území  včetně ochranného pásma za zvláště
   chráněné,  je  oprávněn  zrušit  ochranu  stejným  způsobem, jakým bylo
   provedeno  její  vyhlášení,  a  to  pouze  z důvodů, pro něž lze udělit
   výjimku  z  bližších  podmínek  ochrany  (§  43) anebo pokud důvody pro
   zvláštní ochranu zanikly.

   (2)  Smluvní zvláštní ochranu území vyhlášenou podle § 39 lze zrušit na
   základě  písemné  dohody  uzavřené  mezi  vlastníkem  pozemku a orgánem
   ochrany   přírody   oprávněným  k  vyhlašování.  V  případě  nesouhlasu
   vlastníka  pozemku  rozhoduje o zrušení orgán ochrany přírody, který je
   dohodu oprávněn uzavřít.

   ČÁST ČTVRTÁ

   NATURA 2000

   HLAVA PRVNÍ

   POSTUP PŘI VYTVÁŘENÍ SOUSTAVY NATURA 2000 A JEJÍ OCHRANA

   Oddíl první

   Evropsky významné lokality

   § 45a

   Vytvoření národního seznamu

   (1) Jako evropsky významné lokality budou do národního seznamu zařazeny
   ty  lokality,  které  v  biogeografické  oblasti nebo oblastech, k nimž
   náleží, významně přispívají

   a)  k  udržení  nebo  obnově  příznivého  stavu  alespoň  jednoho  typu
   evropských  stanovišť  nebo alespoň jednoho evropsky významného druhu z
   hlediska jejich ochrany, nebo

   b) k udržení biologické rozmanitosti biogeografické oblasti.
   U  druhů  živočichů  vyskytujících  se  v  rozsáhlých areálech evropsky
   významné  lokality  odpovídají  vybraným  místům  v  přirozeném  areálu
   rozšíření  těchto  druhů,  jež  se vyznačují fyzikálními a biologickými
   faktory nezbytnými pro jejich život a rozmnožování.

   (2)  Lokality, které budou zařazeny do národního seznamu, stanoví vláda
   nařízením,  kde stanoví hranice biogeografických oblastí na území České
   republiky a pro každou z nich uvede zejména:

   a)  název  lokality, její zeměpisnou polohu včetně mapy lokality a její
   rozlohu,

   b)  které  typy  evropských  stanovišť a které evropsky významné druhy,
   vyžadující územní ochranu, se na lokalitě přirozeně vyskytují a

   c)  v  jaké  kategorii podle § 14 včetně ochranných pásem bude navrženo
   lokalitu  po  zařazení  do  evropského  seznamu  vyhlásit, pokud nebude
   chráněna  smluvně  podle § 39 nebo pokud pro zachování předmětu ochrany
   nebude dostatečná ochrana podle § 45c odst. 2.
   Národní seznam odlišuje lokality s výskytem prioritních typů přírodních
   stanovišť a prioritních druhů.

   (3)  Ministerstvo  životního  prostředí předloží národní seznam spolu s
   dalšími požadovanými informacemi o každé lokalitě Komisi.

   (4)  Sporné  lokality oznámí Ministerstvo životního prostředí ve Sbírce
   zákonů formou sdělení.

   § 45b

   Předběžná ochrana evropsky významných lokalit

   (1)  Poškozování  evropsky  významné  lokality  zařazené  do  národního
   seznamu  a  sporné  lokality  je zakázáno. Za poškozování se nepovažuje
   řádné hospodaření prováděné v souladu s platnými právními předpisy^19a)
   a  smlouvami uzavřenými dle § 69 tohoto zákona. Výjimku z tohoto zákazu
   může   udělit   orgán   ochrany   přírody  pouze  z  naléhavých  důvodů
   převažujícího  veřejného  zájmu.  Tím  nejsou  dotčeny  §  45h  a 45i a
   ochranné  podmínky  zvláště  chráněných  území.  Orgán ochrany přírody,
   který výjimku udělil, o tom neprodleně informuje Ministerstvo životního
   prostředí.

   (2)  Předběžná  ochrana  lokalit  podle odstavce 1 přestává platit dnem
   následujícím  po  dni  jejich vyhlášení podle § 45c odst. 1 za evropsky
   významnou  lokalitu zařazenou do evropského seznamu, nebo po zveřejnění
   v  přehledu  evropsky  významných  lokalit,  které  nebyly  zařazeny do
   evropského seznamu, vyhlášeném Ministerstvem životního prostředí formou
   sdělení ve Sbírce zákonů.

   § 45c

   Ochrana evropsky významných lokalit

   (1)  Evropsky  významné lokality zařazené do evropského seznamu vyhlásí
   ve  lhůtě  90  dnů  od  účinnosti  příslušného  rozhodnutí Komise vláda
   nařízením,  ve  kterém  u  každé  evropsky významné lokality uvede její
   název,   zeměpisnou  polohu  a  rozlohu.  Způsob  označení  vyhlášených
   evropsky  významných  lokalit  v  terénu  a mapových podkladech stanoví
   Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.

   (2) Evropsky významné lokality vyhlášené podle odstavce 1 jsou chráněny
   před  poškozováním  a  ničením.  Využívají  se pouze tak, aby nedošlo k
   závažnému   nebo   nevratnému  poškození  nebo  ke  zničení  evropských
   stanovišť anebo stanovišť evropsky významných druhů vyžadujících územní
   ochranu  tvořících  jejich předmět ochrany a aby nebyla narušena jejich
   celistvost.  K  zásahům,  které  by  mohly  vést  k  takovým nežádoucím
   důsledkům, si musí ten, kdo tyto zásahy zamýšlí, předem opatřit souhlas
   orgánu  ochrany  přírody.  Tento odstavec se na území evropsky významné
   lokality  vyhlášené podle odstavce 1 vztahuje jen tehdy, neplatí-li pro
   ně ochrana podle části třetí tohoto zákona. Ochrana podle částí druhé a
   páté tohoto zákona a ustanovení § 45h a 45i nejsou dotčeny.

   (3)  Pro  zachování  nebo zlepšení dochovaného stavu předmětů ochrany v
   evropsky   významných   lokalitách   zajišťuje  Ministerstvo  životního
   prostředí   zpracování   souhrnů  doporučených  opatření  pro  evropsky
   významné  lokality. Souhrny doporučených opatření pro evropsky významné
   lokality  a  ptačí  oblasti předává Ministerstvo životního prostředí do
   ústředního  seznamu  ochrany přírody a zveřejňuje je na portálu veřejné
   správy.

   (4)  K  zajištění  udržení  příznivého  stavu evropských stanovišť nebo
   stanovišť  evropsky  významných  druhů,  které  jsou  předmětem ochrany
   evropsky významných lokalit, lze území evropsky významných lokalit nebo
   jejich části vyhlásit za zvláště chráněná území nebo zde zřídit smluvně
   chráněná  území  podle  §  39.  Vyžaduje-li  udržení  příznivého  stavu
   předmětu ochrany evropsky významné lokality přísnější ochranu než podle
   odstavce  2,  stanoví vláda nařízením u této evropsky významné lokality
   nebo  její  části  kategorie  zvláště  chráněných  území, ve kterých je
   příslušné  orgány  ochrany  přírody  vyhlásí,  nebude-li  tato  ochrana
   zajištěna  smluvně.  Takto  vláda postupuje v případě, že tato evropsky
   významná lokalita není dosud vyhlášena za zvláště chráněné území a její
   ochrana není zajištěna ani smluvně podle § 39.

   (5)  Orgány  ochrany přírody do 30 dnů ode dne vyhlášení nařízení vlády
   podle  odstavce  1  ve  Sbírce  zákonů upozorní formou veřejné vyhlášky
   podle  §  25  správního  řádu  vlastníky  pozemků v evropsky významných
   lokalitách nebo jejich částech, jejichž ochranu je podle nařízení vlády
   podle § 45a odst. 2 třeba zajistit vyhlášením zvláště chráněného území,
   že  jejich ochrana na dotčeném pozemku v případě, že to § 39 připouští,
   může  být zajištěna smluvně. Pokud vlastník pozemku ve lhůtě 60 dnů ode
   dne doručení upozornění neučiní žádný písemný úkon směřující k uzavření
   smlouvy,  nebo  na  základě  tohoto  úkonu  nedojde ve lhůtě dvou let k
   uzavření  smlouvy podle § 39, bude evropsky významná lokalita vyhlášena
   jako  zvláště  chráněné  území  v  kategorii ochrany stanovené národním
   seznamem,  a to postupem stanoveným tímto zákonem pro vyhlášení zvláště
   chráněného  území  příslušné  kategorie.  Vyhlášení  zvláště chráněných
   území  podle  odstavce  4  provedou  příslušné  orgány  ochrany přírody
   nejpozději do 6 let od přijetí lokality do evropského seznamu.

   § 45d

   Pokud  při  vytváření  návrhu  národního  seznamu podle § 45a přesáhnou
   evropsky   významné   lokality   s  výskytem  jednoho  nebo  více  typů
   prioritních  přírodních stanovišť a prioritních druhů 5 % rozlohy území
   České  republiky,  Ministerstvo  životního prostředí v souladu s právem
   Evropských  společenství^1g)  projedná  s  Komisí odpovídající návrh na
   redukované  uplatnění  kritérií  pro výběr všech lokalit významných pro
   Společenství.

   Oddíl druhý

   § 45e

   Ptačí oblasti

   (1)  Jako  ptačí  oblasti  se  vymezí  území nejvhodnější pro ochranu z
   hlediska   výskytu,  stavu  a  početnosti  populací  těch  druhů  ptáků
   vyskytujících  se  na  území  České  republiky  a  stanovených právními
   předpisy Evropských společenství^4c), které stanoví vláda nařízením.

   (2) Ptačí oblasti vymezí vláda nařízením s cílem zajistit přežití druhů
   ptáků  uvedených v odstavci 1 a rozmnožování v jejich areálu rozšíření,
   přičemž  vezme  v  úvahu požadavky těchto druhů na ochranu; přitom může
   stanovit  činnosti,  ke kterým je třeba souhlas orgánu ochrany přírody,
   přičemž  zohlední  hospodářské  požadavky, požadavky rekreace, sportu a
   rozvojové   záměry  dotčených  obcí  a  krajů  podle  územně  plánovací
   dokumentace; na území vojenských újezdů zohlední požadavky na zajištění
   obrany státu.

   (3)  Vymezení  ptačích  oblastí  podle  odstavce 2 na území, které není
   dosud zvláštně chráněno podle části třetí tohoto zákona, je možné pouze
   po  projednání s dotčenými kraji a obcemi. O projednání se sepíše zápis
   s  informací  o  způsobu  vypořádání  všech připomínek. Vypořádání bude
   respektovat požadavky právních předpisů Evropských společenství.

   (4)  O  způsobu  hospodaření  v ptačích oblastech je možno s vlastníkem
   nebo  nájemcem  pozemku  uzavřít  smlouvu. Pokud vlastníci nebo nájemci
   pozemků  projeví písemně o uzavření takové smlouvy zájem, orgán ochrany
   přírody  je  s  nimi  povinen  ve  lhůtě  90 dnů zahájit o této smlouvě
   jednání.  Orgán  ochrany  přírody  smlouvu  uzavře,  pokud tato smlouva
   nebude  v  rozporu  s právními předpisy Evropských společenství a tímto
   zákonem.  Pokud  smlouva  na  základě  požadavků vlastníka nebo nájemce
   pozemku  obsahuje ustanovení o provádění činností podmíněných souhlasem
   orgánu  ochrany  přírody  podle  odstavce 2, tento souhlas se pro danou
   činnost prováděnou vlastníkem nebo nájemcem pozemku nevyžaduje.

   (5) O případných sporech mezi orgánem ochrany přírody na straně jedné a
   ostatními  subjekty  uvedenými  v  odstavcích  3  a  4 na straně druhé,
   zejména  z hlediska ochrany jejich práv ve vztahu k požadavkům právních
   předpisů  Evropských společenství a ustanovení odstavců 3 a 4, rozhodne
   soud.

   (6)   Ministerstvo   životního  prostředí  v  případě  potřeby  zajistí
   zpracování  souhrnu  doporučených opatření k zachování příznivého stavu
   populací těchto druhů z hlediska ochrany.

   (7)  Způsob  označení  ptačích  oblastí  v  terénu stanoví Ministerstvo
   životního prostředí prováděcím právním předpisem.

   Oddíl třetí

   § 45f

   Sledování stavu ptačích oblastí, evropsky významných lokalit a evropsky
   významných druhů

   (1)  Orgány  ochrany  přírody  sledují  stav  ptačích oblastí, evropsky
   významných  druhů  a  jednotlivých  typů  evropských stanovišť, zejména
   evropsky  významných  lokalit; získané informace předávají Ministerstvu
   životního prostředí. Na základě tohoto sledování Ministerstvo životního
   prostředí  vypracuje každé 3 roky zprávu o plnění ustanovení § 5a, 5b a
   45e  a  každých  6 let zprávu o realizaci opatření podle § 5 odst. 7, §
   10, 45a, 45b, 45c, 45g, 45h, 45i, 49, 50, 54 a 56, která musí obsahovat
   zejména  informace o těchto opatřeních, jakož i zhodnocení jejich vlivu
   na  stav  evropských  stanovišť  a  jejich jednotlivých typů a evropsky
   významných  druhů z hlediska jejich ochrany a hlavní výsledky sledování
   jejich  stavu  se  zvláštním  zřetelem  na  prioritní  typy  přírodních
   stanovišť a prioritní druhy. Zprávu předloží Komisi a veřejnosti.

   (2)   Vláda   nařízením   v  souladu  s  právními  předpisy  Evropských
   společenství^1g)  a  §  3  odst. 1 písm. q) a r) tohoto zákona stanoví,
   jaký  stav  evropského stanoviště a jaký stav evropsky významného druhu
   se z hlediska ochrany považuje za příznivý.

   Oddíl čtvrtý

   § 45g

   Podmínky  pro  vydávání  povolení, souhlasů, stanovisek nebo výjimek ze
   zákazů

   Povolení,  souhlas,  kladné  stanovisko  nebo  výjimku  ze zákazu podle
   tohoto  zákona  pro  evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast může
   udělit orgán ochrany přírody pouze v případě, že bude vyloučeno závažné
   nebo  nevratné  poškozování  přírodních  stanovišť  a  biotopů druhů, k
   jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena,
   ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování druhů, k jejichž
   ochraně  jsou  tato  území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být
   významné z hlediska účelu tohoto zákona, nestanoví-li § 45i jinak.

   Hodnocení  důsledků  koncepcí  a záměrů na evropsky významné lokality a
   ptačí oblasti

   § 45h

   (1) Jakákoliv koncepce^19c) nebo záměr^19c), který může samostatně nebo
   ve  spojení  s  jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany
   nebo  celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá
   hodnocení  jeho  důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených
   hledisek.  To  se  nevztahuje  na plány péče zpracované orgánem ochrany
   přírody pro toto území.

   (2)  Při  hodnocení  důsledků  koncepcí  a  záměrů  podle odstavce 1 se
   postupuje  podle  zvláštních  právních  předpisů  o posuzování vlivů na
   životní  prostředí^19c),  pokud  §  45i nebo § 4 odst. 4 nestanoví jiný
   postup.

   § 45i

   (1) Ten, kdo zamýšlí pořídit koncepci nebo uskutečnit záměr uvedený v §
   45h  odst.  1 (dále jen „předkladatel“), je povinen návrh koncepce nebo
   záměru  předložit  orgánu  ochrany  přírody ke stanovisku, zda může mít
   samostatně  nebo  ve  spojení  s jinými koncepcemi nebo záměry významný
   vliv  na  příznivý  stav  předmětu  ochrany  nebo  celistvost  evropsky
   významné  lokality  nebo  ptačí  oblasti.  Orgán  ochrany  přírody vydá
   odůvodněné stanovisko do 30 dnů ode dne doručení žádosti.

   (2)  Jestliže  orgán  ochrany přírody svým stanoviskem podle odstavce 1
   významný  vliv  podle  §  45h odst. 1 nevyloučí, musí být daná koncepce
   nebo  záměr  předmětem  posouzení  podle tohoto ustanovení a zvláštních
   právních  předpisů^19c). Nelze-li vyloučit negativní vliv koncepce nebo
   záměru  na  takové  území, musí předkladatel zpracovat varianty řešení,
   jejichž  cílem  je  negativní vliv na území vyloučit nebo v případě, že
   vyloučení není možné, alespoň zmírnit. Územně plánovací dokumentace^17)
   se posuzuje podle zvláštního právního předpisu^17).

   (3) Posouzení podle odstavce 2 nebo hodnocení podle § 67 mohou provádět
   pouze  fyzické osoby, které jsou držiteli zvláštní autorizace (dále jen
   „autorizace“).   Podmínkou   pro  udělení  autorizace  je  bezúhonnost,
   vysokoškolské  vzdělání  odpovídajícího  zaměření  a  vykonání  zkoušky
   odborné   způsobilosti.   Autorizaci   uděluje  a  odnímá  Ministerstvo
   životního  prostředí.  Autorizace se uděluje na dobu 5 let a prodlužuje
   se opakovaně o dalších 5 let za podmínek stanovených prováděcím právním
   předpisem.  Rozsah  požadovaného  vzdělání,  obsah zkoušky a důvody pro
   odnětí  autorizace  stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím
   právním   předpisem.   Při   posuzování  odborné  kvalifikace  státních
   příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního
   právního  předpisu^19e). Autorizace k činnostem podle § 45h a 67 vzniká
   též  marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném
   pohybu služeb.

   (4)  Za  bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl
   pravomocně  odsouzen  pro  trestný  čin  spáchaný  z  nedbalosti, jehož
   skutková  podstata  souvisí  s autorizovanou činností, nebo pro trestný
   čin  spáchaný  úmyslně,  anebo  se  na  něj  podle  zvláštního právního
   předpisu  nebo  rozhodnutí  prezidenta  republiky  hledí, jako by nebyl
   odsouzen.  Ministerstvo si za účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle
   zvláštního  právního  předpisu^19h)  výpis z evidence Rejstříku trestů.
   Žádost  o  vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence
   Rejstříku  trestů  se  předávají  v  elektronické podobě, a to způsobem
   umožňujícím dálkový přístup.

   (5)  V  souladu se zvláštním právním předpisem^19g) se autorizace podle
   odstavce  3 nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě
   Evropské  unie  a na území České republiky hodlá dočasně nebo ojediněle
   vykonávat činnosti uvedené v odstavci 3, pokud prokáže, že

   a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie a

   b) je oprávněna k výkonu činností uvedených v odstavci 3 podle právních
   předpisů jiného členského státu Evropské unie.

   (6)  O  nesplnění  požadavků  podle  odstavce  5  písm.  a)  a  b) vydá
   Ministerstvo  životního  prostředí  rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne,
   kdy mu byly předloženy úplné doklady podle odstavce 5 písm. a) a b).

   (7)  Pokud  nebylo  vydáno  rozhodnutí podle odstavce 6, činnosti podle
   odstavce  3  mohou  být vykonávány nejdéle po dobu jednoho roku ode dne
   následujícího po dni, kdy uplynula lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí.

   (8)  Orgán,  který  je  příslušný  ke  schválení  koncepce  nebo záměru
   uvedeného  v  § 45h, jej může schválit, jen pokud na základě stanoviska
   podle  právních  předpisů  o posuzování vlivů na životní prostředí^19c)
   taková  koncepce  nebo  záměr  nebude  mít  významný  negativní vliv na
   příznivý  stav  předmětu  ochrany  nebo  celistvost  evropsky  významné
   lokality  nebo  ptačí oblasti, anebo za podmínek stanovených v odstavci
   9,  popřípadě  v  odstavci  10.  Tím  nejsou  dotčeny ochranné podmínky
   zvláště chráněných území.

   (9) Pokud posouzení podle odstavce 2 prokáže negativní vliv na příznivý
   stav  předmětu  ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo
   ptačí  oblasti a neexistuje variantní řešení bez negativního vlivu, lze
   schválit  jen variantu s nejmenším možným negativním vlivem, a to pouze
   z  naléhavých  důvodů  převažujícího  veřejného zájmu a až po uložení a
   zajištění  kompenzačních  opatření  nezbytných  pro  zajištění  celkové
   soudržnosti  soustavy  ptačích  oblastí  a  evropsky významných lokalit
   podle  odstavce  11.  Kompenzačními  opatřeními  pro  účely koncepce se
   rozumí zajištění možnosti nahradit lokalitu dotčenou realizací koncepce
   v   obdobném  rozsahu  a  kvalitě  a  se  stejnou  mírou  závaznosti  a
   konkrétnosti, jakou má schvalovaná koncepce nebo její jednotlivé části.
   Kompenzačními  opatřeními pro účely záměru se rozumí vytvoření podmínek
   pro  zachování  nebo  zlepšení  záměrem ovlivněných předmětů ochrany ve
   stejné  lokalitě  nebo  nahrazení  lokality  jinou lokalitou v obdobném
   rozsahu a kvalitě.

   (10)  Jde-li  o negativní vliv na lokalitu s prioritními typy stanovišť
   nebo  prioritními  druhy, lze koncepci nebo záměr schválit jen z důvodů
   týkajících  se  veřejného  zdraví,  veřejné bezpečnosti nebo příznivých
   důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody
   převažujícího  veřejného  zájmu  mohou  být  důvodem ke schválení jen v
   souladu  se  stanoviskem Komise. Ministerstvo životního prostředí v tom
   případě   na  základě  dožádání  příslušného  orgánu  požádá  Komisi  o
   stanovisko;  ode  dne  odeslání  žádosti  o  stanovisko do dne doručení
   stanoviska lhůty v příslušných řízeních neběží. Dále se postupuje podle
   odstavce 9 obdobně.

   (11)  Jsou-li  ve  stanovisku  k  posouzení vlivů provedení záměru nebo
   koncepce  na  životní  prostředí  uvedena  kompenzační  opatření, orgán
   ochrany   přírody   může  stanovit  pouze  tato  kompenzační  opatření.
   Kompenzační opatření podle odstavce 9 pro účely koncepce, včetně návrhu
   opatření  k  jejich  zajištění,  stanoví  orgán  ochrany  přírody. Tato
   kompenzační   opatření  musí  být  zahrnuta  do  koncepce.  Kompenzační
   opatření  podle  odstavce  9 pro účely záměru stanoví rozhodnutím orgán
   ochrany  přírody  na  základě  dožádání orgánu příslušného ke schválení
   záměru;  uložení  a zajištění kompenzačních opatření je v tomto případě
   důvodem  pro  přerušení řízení vedeného příslušným orgánem. O uložených
   kompenzačních opatřeních a způsobu jejich zajištění informuje příslušný
   orgán  ochrany  přírody  neprodleně  Ministerstvo  životního prostředí,
   které informuje Komisi.

   ČÁST PÁTÁ

   PAMÁTNÉ STROMY, ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ DRUHY ROSTLIN, ŽIVOČICHŮ A NEROSTŮ

   HLAVA PRVNÍ

   § 46

   Památné stromy a jejich ochranná pásma

   (1) Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit
   rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy.

   (2)  Památné  stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném
   vývoji;  jejich  ošetřování  je  prováděno  se  souhlasem orgánu, který
   ochranu vyhlásil.

   (3)  Je-li  třeba  památné  stromy  zabezpečit  před škodlivými vlivy z
   okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné
   pásmo,  ve  kterém  lze  stanovené  činnosti  a  zásahy  provádět jen s
   předchozím  souhlasem  orgánu  ochrany  přírody.  Pokud tak neučiní, má
   každý   strom  základní  ochranné  pásmo  ve  tvaru  kruhu  o  poloměru
   desetinásobku  průměru  kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto
   pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například
   výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace.

   (4)  Zrušit  ochranu  památného stromu může orgán ochrany přírody jen z
   důvodu, pro který lze udělit výjimku dle § 56.

   § 47

   Evidence a označování památných stromů

   (1)  Památné  stromy jsou evidovány v ústředním seznamu (§ 42 odst. 1 a
   2).

   (2)  Na  označení památných stromů se užívá malého státního znaku České
   republiky.

   (3)  Bližší  podmínky  o  způsobu  označení památných stromů v terénu i
   mapových  podkladech  stanoví  Ministerstvo  životního prostředí obecně
   závazným právním předpisem.

   § 48

   Zvláště chráněné rostliny a živočichové

   (1) Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky
   či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.

   (2)  Zvláště  chráněné  druhy  rostlin a živočichů se dle stupně jejich
   ohrožení člení na

   a) kriticky ohrožené,

   b) silně ohrožené,

   c) ohrožené.

   (3)  Seznam  a  stupeň  ohrožení  zvláště  chráněných  druhů  rostlin a
   živočichů podle odstavců 1 a 2 stanoví Ministerstvo životního prostředí
   obecně závazným právním předpisem.

   (4)  Stejně  jako  zvláště  chráněný  živočich  nebo  zvláště  chráněná
   rostlina  je  chráněn  i  mrtvý  jedinec  tohoto  druhu, jeho část nebo
   výrobek  z  něho,  u  něhož  je  patrné  z průvodního dokumentu, obalu,
   značky, etikety nebo z jiných okolností, že je vyroben z částí takového
   živočicha nebo rostliny.

   (5)   Ministerstvo   životního  prostředí  stanoví  prováděcím  právním
   předpisem  způsob  hodnocení  stavu  zvláště  chráněných druhů a jejich
   stanovišť včetně evropsky významných druhů z hlediska jejich ochrany.

   § 49

   Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin

   (1) Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a
   nadzemních  částech  a  všech  vývojových  stadiích;  chráněn je rovněž
   jejich  biotop.  Je  zakázáno  tyto  rostliny sbírat, trhat, vykopávat,
   poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet,
   pěstovat,  dopravovat,  prodávat,  vyměňovat  nebo  nabízet  za  účelem
   prodeje nebo výměny.

   (2) Ochrana podle odstavce 1 se na rostliny nevztahuje, pokud

   a)  rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány
   nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním
   těchto kultur,

   b) jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným způsobem,

   c)  pocházejí  z  dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních
   úmluv.

   (3)  Za  běžné  obhospodařování podle odstavce 2 písm. a) se nepovažují
   zásahy,  při kterých může dojít ke změně hydrologických půdních poměrů,
   půdního  povrchu  či  chemických vlastností prostředí, kromě zásahů při
   obvyklém  hospodaření  v  lesích  podle  platného lesního hospodářského
   plánu.

   (4)  Ustanovení  odstavce 2 písm. a) neplatí pro druhy kriticky a silně
   ohrožené. V případě běžného obhospodařování pozemků s výskytem kriticky
   nebo  silně  ohrožených  druhů  rostlin  mohou orgány ochrany přírody s
   vlastníkem  nebo nájemcem pozemků uzavřít dohodu o způsobu hospodaření.
   Pokud  vlastník  nebo nájemce pozemku projeví o uzavření dohody písemně
   zájem, orgán ochrany přírody je s ním povinen ve lhůtě 30 dnů zahájit o
   této  dohodě  jednání.  Orgán  ochrany  přírody  při  uzavírání  dohody
   prověří,  že neexistuje jiné uspokojivé řešení, je dán některý z důvodů
   uvedených  v  §  56  odst.  1  nebo  2  a navrhovaný způsob hospodaření
   neovlivní  dosažení či udržení příznivého stavu druhu, který je na dané
   lokalitě  předmětem  ochrany podle práva Evropských společenství^10), z
   hlediska  ochrany. Tyto skutečnosti musí být v dohodě výslovně uvedeny.
   Dohoda nahrazuje výjimku podle § 56.

   (5)   Bližší   podmínky  ochrany  zvláště  chráněných  rostlin  stanoví
   Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

   § 50

   Základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů

   (1)   Zvláště   chránění  živočichové  jsou  chráněni  ve  všech  svých
   vývojových stadiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla
   a  jejich  biotop.  Vybrané  živočichy,  kteří jsou chráněni i uhynulí,
   stanoví   Ministerstvo  životního  prostředí  obecně  závazným  právním
   předpisem.

   (2)  Je  zakázáno  škodlivě  zasahovat  do  přirozeného  vývoje zvláště
   chráněných  živočichů,  zejména  je  chytat,  chovat  v  zajetí, rušit,
   zraňovat  nebo  usmrcovat.  Není  dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či
   přemisťovat  jejich  vývojová  stadia  nebo  jimi užívaná sídla. Je též
   zakázáno  je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za
   účelem prodeje nebo výměny.

   (3)  Ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah
   do   přirozeného   vývoje  zvláště  chráněných  živočichů  prokazatelně
   nezbytný  v  důsledku  běžného  obhospodařování nemovitostí nebo jiného
   majetku  nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné
   bezpečnosti anebo leteckého provozu. V těchto případech je ke způsobu a
   době  zásahu  nutné  předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud
   nejde   o   naléhavý  zásah  z  hlediska  veřejného  zdraví  a  veřejné
   bezpečnosti  nebo  bezpečnosti  leteckého  provozu.  V tomto stanovisku
   orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například
   záchranný přenos živočichů.

   (4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro druhy silně a kriticky ohrožené.

   (5) Bližší podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů, zejména pokud
   se  jedná  o  zoologické  zahrady,  záchranné  chovy,  péči  o  zraněné
   živočichy   a   oprávnění   k  preparaci  uhynulých  živočichů  stanoví
   Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

   (6)  Opatření  přijímaná  na  základě  tohoto  zákona musí brát v úvahu
   hospodářské,   sociální  a  kulturní  požadavky,  regionální  a  místní
   zvláštnosti.

   § 51

   Zvláštní ochrana nerostů

   (1) Druhy nerostů, které jsou vzácné nebo vědecky či kulturně hodnotné,
   lze vyhlásit za zvláště chráněné.

   (2)  Zvláště chráněné nerosty není dovoleno na místě jejich přirozeného
   výskytu poškozovat či sbírat bez povolení orgánu ochrany přírody.

   (3)  Seznam  zvláště  chráněných  nerostů  podle  odstavce  1  a bližší
   ochranné  podmínky  stanoví  Ministerstvo  životního  prostředí  obecně
   závazným právním předpisem.

   § 52

   Záchranné programy zvláště chráněných druhů

   (1)  K  ochraně  zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zajišťují
   všechny  orgány  ochrany  přírody  záchranné  programy s cílem vytvořit
   podmínky  umožňující  takové  posílení  populací těchto druhů, které by
   vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení. Záchranné programy spočívají v
   návrhu  a  uskutečňování zvláštních režimů řízeného vývoje, jakými jsou
   záchranné  chovy,  introdukce,  reintrodukce,  záchranné přenosy a jiné
   přístupné metody vhodné k dosažení sledovaného cíle.

   (2)  Ten,  kdo  se  ujal  zvláště  chráněného  živočicha  neschopného v
   důsledku  zranění,  nemoci  nebo  jiných  okolností dočasně nebo trvale
   přežít  ve  volné přírodě, je povinen jej bezodkladně předat k ošetření
   do záchranné stanice. Záchranná stanice vede evidenci přijatých zvláště
   chráněných živočichů a záznamy o průběhu jejich ošetření. Termín, místo
   a  způsob  vypuštění  vyléčeného  zvláště chráněného živočicha do volné
   přírody vždy předem oznámí záchranná stanice příslušnému orgánu ochrany
   přírody.

   § 53

   Vývoz

   (1) Vývoz zvláště chráněných nerostů je zakázán. Povolení k vývozu může
   výjimečně  v  případech  hodných zvláštního zřetele udělit Ministerstvo
   životního prostředí. Vývoz zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
   je upraven zvláštním právním předpisem^4a).

   (2) Toto povolení nenahrazuje souhlas podle zvláštních předpisů^20).

   § 54

   Prokázání původu

   (1)  Kdo  drží, chová, pěstuje, dopravuje, prodává, vyměňuje, nabízí za
   účelem  prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště chráněnou rostlinu,
   zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle
   mezinárodních  úmluv  nebo  podle  zvláštního  právního  předpisu^4a) o
   dovozu  a  vývozu  ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany
   přírody  prokázat  jejich  zákonný  původ (povoleným dovozem, povoleným
   odebráním  z  přírody  nebo sběrem, pěstováním v kultuře nebo povoleným
   odchovem  z  jedinců  s  původem  prokázaným  podle tohoto ustanovení a
   podobně).  Bez  tohoto  prokázání  původu je zakázáno zvláště chráněnou
   rostlinu  nebo  živočicha  nebo  rostlinu  a živočicha chráněného podle
   mezinárodních  úmluv  nebo  podle  zvláštního  právního  předpisu^4a) o
   dovozu  a  vývozu ohrožených druhů držet, chovat, pěstovat, dopravovat,
   prodávat,  vyměňovat  a  nabízet  za  účelem  prodeje  nebo  výměny.  U
   nezaměnitelně  označených  nebo  identifikovatelných jedinců pravomocně
   odebraných  podle  §  89  nebo podle zvláštního právního předpisu^4a) o
   dovozu   a  vývozu  ohrožených  druhů  se  za  zákonný  původ  považuje
   pravomocné rozhodnutí o odebrání.

   (2) Kdo drží, nabízí k prodeji či zpracovává věc uvedenou v odstavci 1,
   nebo s ní jinak nakládá podle odstavce 1, je povinen na vyžádání orgánů
   ochrany přírody nebo stráže přírody (§ 81) prokázat svoji totožnost.

   (3)  Vypouštět  zvláště  chráněné  živočichy odchované v lidské péči do
   přírody  a vysévat či vysazovat uměle vypěstované^20a) zvláště chráněné
   rostliny  mimo  kultury  a  zastavěná území obcí lze pouze se souhlasem
   orgánu  ochrany přírody. Orgán ochrany přírody souhlas udělí v případě,
   že  nehrozí riziko zhoršení stavu volně žijící populace a jedná-li se o
   vypuštění,  vysetí  či vysazení v areálu původního výskytu daného druhu
   za  účelem  obnovy  jeho populace nebo stabilizace či posílení populací
   stávajících.  Orgán ochrany přírody souhlas neudělí v případě, kdy by k
   vypuštění,  vysévání  či  vysazování  mělo  dojít na ploše pro umístění
   vedení  dopravní  infrastruktury  vymezené v územním plánu^20b). Zákazy
   stanovené  v  §  5a odst. 1 a 2 a v § 50 odst. 2 se po dobu 2 měsíců od
   vypuštění  nevztahují  na  vybrané  zvláště  chráněné  druhy živočichů.
   Seznam   vybraných   zvláště   chráněných   druhů   živočichů   stanoví
   Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem.

   (4)  Orgány  ochrany  přírody  vydávají rozhodnutí o tom, že se jedná o
   živočicha  odchovaného  v  lidské  péči  (dále  jen  „osvědčení“)^20c).
   Osvědčení je veřejnou listinou. Na živočicha odchovaného v lidské péči,
   ke  kterému  bylo  vydáno  orgánem ochrany přírody osvědčení, se zákazy
   stanovené  v  § 5a odst. 1 a 2 a v § 50 odst. 2 nevztahují. Potvrzení o
   výjimce  ze  zákazu obchodních činností vydané pro exemplář živočišného
   druhu  narozený  a  odchovaný  v  zajetí  v souladu s přímo použitelným
   předpisem  Evropských společenství upravujícím obchodování s ohroženými
   druhy^20d) nahrazuje osvědčení podle tohoto odstavce.

   (5) O vydání osvědčení může požádat orgán ochrany přírody ten, kdo

   a)  odchoval  živočicha  odchovaného  v  lidské  péči a nezaměnitelně a
   trvale  jej  označil  značkovací  metodou v souladu s přímo použitelným
   předpisem  Evropských společenství upravujícím obchodování s ohroženými
   druhy^20e)  (dále  jen  „nezaměnitelné  a trvalé označení“), nebo pokud
   fyzické  vlastnosti  exempláře  neumožňují  označit  ho  touto metodou,
   zajistil jiný způsob nezaměnitelné a trvalé identifikace,

   b)   získal   do   držení   nezaměnitelně   a  trvale  označeného  nebo
   nezaměnitelně  identifikovaného  živočicha  odchovaného v lidské péči z
   členského  státu  Evropských  společenství  v  souladu  s právem tohoto
   členského státu, nebo a trvalé identifikace,

   c)  v  souladu  s předpisy v oblasti obchodování s ohroženými druhy^1a)
   dovezl   ze   třetí   země   nezaměnitelně  a  trvale  označeného  nebo
   nezaměnitelně identifikovaného živočicha odchovaného v lidské péči.

   (6)  Žádost o vydání osvědčení podle odstavce 5 písm. a) je třeba podat
   nejpozději  do  30 dnů po narození živočicha odchovaného v lidské péči.
   Pokud  se  jedná  o živočicha odchovaného v lidské péči dovezeného nebo
   získaného  podle odstavce 5 písm. b) nebo c), musí být žádost podána do
   15  dnů  ode  dne,  kdy  k dovozu nebo získání došlo. Spolu s žádostí o
   vydání   osvědčení   musí   být   předloženy   informace  o  provedeném
   nezaměnitelném  a  trvalém  označení, popřípadě další údaje upřesňující
   identifikaci živočicha odchovaného v lidské péči a doklady, osvědčující
   odchov  v  lidské  péči  v  souladu s tímto zákonem nebo zákonný způsob
   nabytí živočicha odchovaného v lidské péči. Zákaz držení uvedený v § 5a
   odst.  1  písm.  e)  a  v § 50 odst. 2 se po dobu stanovenou pro podání
   žádosti  o  osvědčení v případech podle věty první a druhé a po dobu od
   podání  žádosti  do  vydání osvědčení na živočicha odchovaného v lidské
   péči nevztahuje.

   (7) Nemá-li orgán ochrany přírody důvodné pochybnosti o zákonném původu
   jedince,  vydá  osvědčení pro živočicha odchovaného v lidské péči podle
   odstavců  5  a  6,  a  to  do  30  dnů  ode dne, kdy mu žádost o vydání
   osvědčení byla doručena.

   (8)  Úmyslné  předložení  nesprávných  údajů,  změna označení živočicha
   odchovaného  v  lidské  péči  nebo přenos označení na jiného jedince je
   důvodem, aby orgán ochrany přírody zrušil osvědčení, a to po celou dobu
   života  takového  jedince,  pro  kterého  bylo  osvědčení  vydáno, nebo
   jedince,  který  je  jako takový označen. Za změnu značení se pro účely
   tohoto   ustanovení  nepovažuje  změna  provedená  z  důvodu  závažného
   ohrožení  života nebo zdraví živočicha odchovaného v lidské péči, pokud
   byla  s  odůvodněním  oznámena orgánu ochrany přírody do 3 dnů ode dne,
   kdy k ní došlo.

   (9)  V  případě  změny  vlastníka nebo držitele živočicha odchovaného v
   lidské  péči  přechází  osvědčení  současně  s  živočichem odchovaným v
   lidské  péči  na  nového  vlastníka nebo držitele. V případě úhynu nebo
   vypuštění  živočicha odchovaného v lidské péči do volné přírody je jeho
   držitel  povinen  odevzdat  osvědčení orgánu ochrany přírody, který jej
   vydal,  a  to do 30 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala
   nebo  kdy  se  o  ní  dozvěděl.  Osvědčení  pozbývá platnosti dnem, kdy
   uvedená  skutečnost  nastala  nebo byla zjištěna. V případě ztráty nebo
   odcizení  živočicha  odchovaného  v lidské péči je jeho držitel povinen
   tuto  skutečnost oznámit orgánu ochrany přírody, který vydal osvědčení,
   a to do 30 pracovních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala nebo kdy
   se  o  ní  dozvěděl. Osvědčení v takovém případě pozbývá platnosti do 1
   roku  ode  dne,  kdy  ke  ztrátě  nebo odcizení živočicha odchovaného v
   lidské  péči došlo, pokud nedojde k jeho nálezu; po uplynutí této lhůty
   je  držitel  živočicha  odchovaného  v  lidské  péči  povinen  odevzdat
   osvědčení orgánu ochrany přírody, který jej vydal.

   (10)  Ten,  kdo  drží  živočicha odchovaného v lidské péči, pro kterého
   bylo  vydáno  osvědčení,  je povinen na požádání orgánu ochrany přírody
   předložit  osvědčení ke kontrole a umožnit prohlídku označení živočicha
   odchovaného  v  lidské péči. Je-li důvodná pochybnost o zákonném původu
   jedince,  je  jeho vlastník nebo držitel povinen umožnit orgánu ochrany
   přírody,  s  poskytnutím  aktivní  součinnosti,  jeho  ověření,  včetně
   provedení  testu  paternity.  V  případě  potvrzení  nezákonného původu
   uhradí  náklady  na  ověření  původu  vlastník  nebo  držitel živočicha
   odchovaného  v  lidské  péči;  výši  nákladů  stanoví rozhodnutím orgán
   ochrany  přírody.  V  opačném  případě uhradí náklady na ověření původu
   živočicha odchovaného v lidské péči orgán ochrany přírody.

   (11)   Ministerstvo  životního  prostředí  stanoví  prováděcím  právním
   předpisem  vzor  žádosti o osvědčení, vzor osvědčení, způsoby ověřování
   původu jedince a podmínky jeho provádění.

   HLAVA DRUHÁ

   § 55

   Projednávání záměrů na vyhlášení

   (1)  Záměr na vyhlášení památných stromů projedná orgán ochrany přírody
   s  vlastníky  těchto  stromů  a  orgány  státní  správy dotčenými podle
   zvláštních předpisů^21) přiměřeně podle § 40.

   (2) Zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů vyhlašuje orgán
   ochrany  přírody v dohodě s Ministerstvem zemědělství a po projednání s
   ústředními    orgány   státní   správy   dotčenými   podle   zvláštních
   předpisů^21).

   (3)   Dotčené  orgány  státní  správy  se  musí  k  návrhům  a  záměrům
   předloženým dle odstavce 1 vyjádřit do 30 dnů od jejich předložení.

   § 56

   Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin
   a živočichů

   (1)  Výjimky  ze  zákazů  u památných stromů a zvláště chráněných druhů
   rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný
   veřejný  zájem  převažuje  nad  zájmem  ochrany  přírody,  nebo v zájmu
   ochrany  přírody,  povoluje orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných
   druhů  rostlin  a  živočichů,  které jsou předmětem ochrany podle práva
   Evropských  společenství^1c),  lze výjimku podle věty první povolit jen
   tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje
   jiné  uspokojivé  řešení  a  povolovaná  činnost  neovlivní dosažení či
   udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

   (2)  Výjimku  ze  zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
   lze povolit

   a)  v zájmu ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
   a ochrany přírodních stanovišť,

   b)  v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích,
   rybolovu, vodách a ostatních typech majetku,

   c)  v  zájmu  veřejného  zdraví  nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných
   naléhavých   důvodů   převažujícího   veřejného  zájmu,  včetně  důvodů
   sociálního  a  ekonomického  charakteru  a důvodů s příznivými důsledky
   nesporného významu pro životní prostředí,

   d)  pro  účely výzkumu a vzdělávání, opětovného osídlení určitého území
   populací druhu nebo opětovného vysazení v původním areálu druhu a chovu
   a  pěstování  nezbytných  pro  tyto  účely, včetně umělého rozmnožování
   rostlin,

   e)  v  případě  zvláště  chráněných druhů ptáků pro odchyt, držení nebo
   jiné využívání ptáků v malém množství.

   (3)  Orgán  ochrany  přírody  v  rozhodnutí  o  výjimce  může  stanovit
   povinnost  označení živočicha zvláště chráněného druhu nezaměnitelnou a
   trvalou značkou a rovněž podmínky pro výkon povolované činnosti.

   (4)  Orgán ochrany přírody může výjimku, která se týká blíže neurčeného
   okruhu  osob, při splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 povolit
   též opatřením obecné povahy.

   (5)  K zajišťování činností podle odstavce 2 písm. a) a d) mohou orgány
   ochrany  přírody  v  zájmu  ochrany přírody uzavírat dohody s fyzickými
   nebo právnickými osobami. Dohodu lze uzavřít, jen pokud neexistuje jiné
   uspokojivé  řešení,  navrhovaná činnost neovlivní dosažení nebo udržení
   příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a tyto odůvodněné skutečnosti
   jsou  v  dohodě  výslovně  uvedeny. Tato dohoda nahrazuje výjimku podle
   odstavce 1.

   (6)  Pro  orgán  ochrany přírody platí při povolení výjimky ze zákazů u
   zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů nebo uzavření dohody podle
   odstavce  5  a § 49 odst. 4 informační povinnost stanovená v § 5b odst.
   5.  V  případě  povolení  výjimky  ze zákazů u zvláště chráněných druhů
   ptáků  pro  obsah  rozhodnutí, obsah opatření obecné povahy a pro obsah
   dohody podle odstavce 5 platí obdobně § 5b odst. 3.

   § 57

   Souhlas  k  některým  činnostem  týkajícím  se zvláště chráněných druhů
   rostlin, živočichů a nerostů

   V  bližších  ochranných  podmínkách zvláště chráněných druhů rostlin či
   živočichů  (§ 50 odst. 5) a nerostů (§ 51 odst. 3) lze vymezit činnosti
   a  zásahy,  které  jsou  vázány  na  předchozí  souhlas  orgánů ochrany
   přírody.

   ČÁST ŠESTÁ

   NĚKTERÁ  OMEZENÍ  VLASTNICKÝCH  PRÁV,  FINANČNÍ  PŘÍSPĚVKY  PŘI OCHRANĚ
   PŘÍRODY,  PŘÍSTUP  DO  KRAJINY, ÚČAST VEŘEJNOSTI A PRÁVO NA INFORMACE V
   OCHRANĚ PŘÍRODY

   HLAVA PRVNÍ

   § 58

   Náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření

   (1)  Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Každý je povinen při
   užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona.

   (2) Pokud vlastníku zemědělské půdy^21b) nebo lesního pozemku^21c) nebo
   rybníka  s chovem ryb nebo vodní drůbeže^21f), nebo nájemci, který tyto
   pozemky   oprávněně   užívá,  vznikne  nebo  trvá  v  důsledku  omezení
   vyplývajícího  z  části  třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích
   právních  předpisů  nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě a nebo z
   omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability
   krajiny  podle  §  4  odst.  1 újma, má nárok na její finanční náhradu.
   Tento  nárok  trvá i v případě převodu nebo přechodu vlastnického práva
   nebo  práva  nájmu.  Nájemce  pozemku  může  nárok  uplatnit  v případě
   zachovaného nároku vlastníka pozemku. Finanční náhradu nelze poskytnout
   současně  vlastníkovi  a  nájemci  téhož pozemku. Požádají-li o náhradu
   včas oba, poskytne se finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. Nárok
   na  finanční  náhradu  náleží  vlastníku  zemědělské  půdy nebo lesního
   pozemku  nebo  rybníka  s  chovem  ryb nebo vodní drůbeže nebo nájemci,
   který  tyto  pozemky oprávněně užívá, též v případě, že mu vznikne nebo
   trvá  újma  v  důsledku  omezení  vyplývajícího z rozhodnutí, závazného
   stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona.

   (3)  Finanční  náhradu  podle odstavce 2 poskytne z prostředků státního
   rozpočtu příslušný orgán ochrany přírody na základě písemného uplatnění
   nároku  vlastníka  zemědělské  půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s
   chovem  ryb  nebo  vodní  drůbeže, nebo nájemce uvedeného v odstavci 2,
   jestliže  je  nárok  na finanční náhradu a její výše prokázán doklady a
   podklady  potřebnými  pro  posouzení  nároku.  Finanční  náhradu  nelze
   poskytnout  současně vlastníkovi a nájemci téhož pozemku. Požádají-li o
   náhradu  včas  oba,  poskytne  se  finanční  náhrada  pouze vlastníkovi
   pozemku.  Nárok  na  finanční  náhradu  zaniká,  pokud uplatnění nároku
   nebylo  příslušnému  orgánu  ochrany  přírody  doručeno  do 3 měsíců od
   skončení kalendářního roku, v němž újma vznikla nebo trvala.

   (4)  Příslušným  orgánem ochrany přírody podle odstavce 3 jsou na území
   národních  parků  a  jejich ochranných pásem správy národních parků, na
   území  chráněných  krajinných  oblastí a jejich ochranných pásem správy
   chráněných   krajinných   oblastí  a  na  ostatním  území  Ministerstvo
   životního  prostředí přímo nebo prostřednictvím jím zřízené organizační
   složky státu.

   (5)  Pokud je vlastníku uvedenému v odstavci 2 nebo nájemci uvedenému v
   odstavci  2  poskytnut  finanční  příspěvek za omezení z důvodů ochrany
   přírody   podle   §   69   nebo   náhrada   podle  zvláštního  právního
   předpisu^21d),  náhrada  podle odstavce 2 se o takto poskytnutou částku
   snižuje.  Finanční  náhradu  nelze  poskytnout  současně  vlastníkovi a
   nájemci  téhož  pozemku.  Požádají-li  o  náhradu včas oba, poskytne se
   finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku.

   (6)   Ministerstvo   životního   prostředí   společně  s  Ministerstvem
   zemědělství  stanoví  prováděcím právním předpisem podmínky poskytování
   finanční  náhrady,  vzor  uplatnění  nároku,  jeho náležitosti a způsob
   určení  výše  náhrady  v případech, kdy není stanoven zvláštním právním
   předpisem^21e).  Celková výše náhrady podle odstavce 2 nesmí přesáhnout
   částku,  která  je  rozdílem  mezi  situací při uplatnění omezení podle
   odstavce  2 a situací, kdy by tato omezení nebyla uplatněna. Ve smlouvě
   podle  §  39 nebo § 45c lze finanční náhradu upravit odchylně; finanční
   náhrada však nemůže být vyšší, než umožňuje prováděcí právní předpis.

   (7)  Náhrada újmy podle odstavce 2 se neposkytne za omezení vyplývající
   z  opatření uložených v důsledku nesplnění povinností stanovených tímto
   zákonem nebo jeho prováděcími předpisy.

   § 59

   Zajištění pozemků k tvorbě systému ekologické stability

   (1)  K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se
   v  dohodě  s  vlastníkem  pozemku  uskuteční opatření, projekty a plány
   podle § 4 odst. 1.

   (2)  Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání
   pozemku,  se  kterou  jeho  vlastník  nesouhlasí,  nabídne mu pozemkový
   úřad^22)  výměnu  jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené
   výměře  a  kvalitě,  jako  je  původní pozemek, a to pokud možno v téže
   obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního.

   (3) Na pozemky nezbytné k uskutečnění opatření, projektů a plánů tvorby
   systému ekologické stability podle § 4 odst. 1 se nevztahují ustanovení
   o ochraně zemědělského půdního fondu^23).

   § 60

   Vyvlastnění a obligatorní převod příslušnosti hospodařit s majetkem

   (1)  Vyvlastnit  nemovitost  či  práva k ní za účelem ochrany přírody a
   krajiny lze v případech stanovených zvláštním předpisem^24).

   (2)  Při  vyvlastňování  podle odstavce 1 se postupuje podle zvláštních
   předpisů o vyvlastnění^25), a to na návrh orgánu ochrany přírody.

   (3)   Příslušnost  hospodařit  s  majetkem  k  nemovitosti  ve  státním
   vlastnictví  může  převést  orgán  ochrany přírody z důvodů a v rozsahu
   uvedeném  v  odstavci  1  na  sebe.  Převod  příslušnosti  hospodařit s
   majetkem  je  bezúplatný; úplatně lze příslušnost hospodařit s majetkem
   převést pouze v případech, kdy převádějící nabyl nemovitost úplatně.

   (4)   Podrobnosti  postupu  při  převodech  příslušnosti  hospodařit  s
   majetkem  podle  odstavce  3  upraví  Ministerstvo  životního prostředí
   obecně závazným právním předpisem.

   § 61

   Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků

   (1)  Vlastníci  nezastavěných  pozemků  ležících mimo sídelní útvary na
   území   národních  parků,  národních  přírodních  rezervací,  národních
   přírodních  památek  a vlastníci pozemků souvisejících s jeskyněmi jsou
   povinni  v případě jejich zamýšleného prodeje přednostně nabídnout tyto
   pozemky  ke  koupi  orgánu ochrany přírody. Pokud orgán ochrany přírody
   neprojeví  o tyto pozemky do 60 dnů od obdržení nabídky pozemku písemně
   závazný zájem, mohou vlastníci zamýšlený prodej uskutečnit.

   (2)  K  zajištění výkupu pozemků zvláště chráněných území či významných
   krajinných  prvků  do  vlastnictví  státu  lze  poskytnout příspěvek ze
   Státního fondu životního prostředí České republiky^7).

   (3) Jeskyně nejsou součástí pozemku a nejsou předmětem vlastnictví.

   § 61a

   Organizační  složka  státu  může přenechat pozemek sloužící k zajištění
   cílů ochrany přírody a krajiny do dlouhodobého užívání právnické osobě,
   která  se  nezabývá  podnikáním  a  jejímž  hlavním posláním je ochrana
   přírody  a  krajiny.  Lesní  pozemky^21c) může takto přenechat pouze po
   dohodě  s  Ministerstvem  zemědělství,  nejde-li  o  pozemky  na  území
   národních  parků  nebo  jejich  ochranných pásem, kde je může přenechat
   pouze   po  dohodě  s  Ministerstvem  životního  prostředí.  Ustanovení
   zvláštního  právního  předpisu^21c)  o  vydávání předběžného souhlasu k
   nakládání  s  lesy  ve vlastnictví státu tím nejsou dotčena. Ustanovení
   zvláštního  právního  předpisu^25a)  omezující  dobu užívání se na tyto
   případy nepoužije.

   § 62

   Vstup na pozemky

   (1)  Pracovníci  všech  orgánů ochrany přírody, kteří se při výkonu své
   pracovní  činnosti  prokáží  služebním průkazem, mají právo vstupovat v
   nezbytných  případech  na cizí pozemky při plnění úkolů vyplývajících z
   tohoto  zákona  a  dalších předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny.
   Mohou   přitom  provádět  potřebná  měření,  sledování,  dokumentaci  a
   požadovat  informace  nezbytné  ke zjištění stavu přírodního prostředí.
   Při výkonu této činnosti jsou pracovníci orgánu ochrany přírody povinni
   co  nejvíce  šetřit  vstupem  dotčené  pozemky,  jakož  i všechna práva
   vlastníka.

   (2)  Za  škody  způsobené  pracovníky orgánů ochrany přírody při výkonu
   jejich  činnosti  podle  odstavce 1 odpovídá stát. Této odpovědnosti se
   nemůže zprostit.

   (3)  Vstup  do  prostorů  a  objektů  užívaných  ozbrojenými  silami  a
   ozbrojenými sbory se řídí zvláštními předpisy^26).

   § 63

   Přístup do krajiny

   (1)  Veřejně  přístupné  účelové  komunikace^27),  stezky a pěšiny mimo
   zastavěné   území  není  dovoleno  zřizovat  nebo  rušit  bez  souhlasu
   příslušného  orgánu  ochrany  přírody.  Obce  vedou  přehled  o veřejně
   přístupných  účelových  komunikacích,  stezkách a pěšinách v obvodu své
   územní působnosti.

   (2)  Každý  má  právo  na  volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či
   nájmu  státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu
   na  majetku  či  zdraví  jiné  osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu
   osobnosti^28)  či  sousedských  práv^29). Je přitom povinen respektovat
   jiné  oprávněné  zájmy  vlastníka  či  nájemce pozemku a obecně závazné
   právní předpisy^30).

   (3)  Práva  podle  odstavce  2  se  nevztahují na zastavěné či stavební
   pozemky,  dvory,  zahrady,  sady,  vinice, chmelnice a pozemky určené k
   faremním  chovům  zvířat.  Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění
   vyloučeny  v  době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při
   pastvě  dobytka.  Zvláštní  předpisy  nebo  tento zákon mohou oprávnění
   podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně^31).

   (4)  Při  oplocování  či  ohrazování  pozemků, které nejsou vyloučeny z
   práva  volného  průchodu  podle  odstavce  3,  musí vlastník či nájemce
   zajistit  technickými  nebo  jinými  opatřeními  možnost jejich volného
   průchodu na vhodném místě pozemku.

   § 64

   Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody

   Hrozí-li  poškozování  území  v národních parcích, národních přírodních
   rezervacích,  národních  přírodních památkách a v první zóně chráněných
   krajinných   oblastí   nebo   poškozování  jeskyně,  zejména  nadměrnou
   návštěvností,  může  orgán  ochrany  přírody  po projednání s dotčenými
   obcemi  omezit  nebo  zakázat  přístup  veřejnosti do těchto území nebo
   jejich částí. Zákaz či omezení vstupu musí být řádně vyznačeny na všech
   přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu.

   § 65

   Dotčení zájmů ochrany přírody

   Orgán    státní   správy   vydávající   rozhodnutí   podle   zvláštních
   předpisů^32), jimiž mohou být dotčeny zájmy chráněné tímto zákonem, tak
   činí  jen  po  dohodě  s  orgánem  ochrany  přírody,  není-li  v zákoně
   předepsán jiný postup.

   § 66

   Omezení a zákaz činnosti

   Orgán ochrany přírody je oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám
   podmínky  pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu
   obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost
   zakázat.

   HLAVA DRUHÁ

   § 67

   Povinnosti investorů

   (1)  Ten,  kdo  v  rámci  výstavby  nebo jiného užívání krajiny zamýšlí
   uskutečnit  závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných
   podle části druhé, třetí a páté tohoto zákona (dále jen „investor“), je
   povinen   předem  zajistit  na  svůj  náklad  provedení  přírodovědného
   průzkumu dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu
   na rostliny a živočichy (dále jen „biologické hodnocení“), pokud o jeho
   nezbytnosti   rozhodne  orgán  ochrany  přírody  příslušný  k  povolení
   zamýšleného   zásahu.   Podrobnosti   biologického   hodnocení   upraví
   Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

   (2) Provedení biologického hodnocení podle odstavce 1 se neuloží, pokud
   je  součástí  jiného  ekologického  hodnocení  podle  obecně  závazných
   právních  předpisů na ochranu životního prostředí^33) a splňuje zároveň
   požadavky na biologické hodnocení.

   (3) Přírodovědný průzkum a biologické hodnocení podle odstavců 1 a 2 se
   využívá jako podklad pro rozhodování orgánu ochrany přírody.

   (4)  Vyplyne-li  z tohoto zákona nebo z jiných právních předpisů nebo z
   výsledku biologického hodnocení podle odstavce 1 či 2 potřeba zajištění
   přiměřených náhradních opatření k ochraně přírody (například vybudování
   technických  zábran,  přemístění  živočichů  a  rostlin),  je  investor
   povinen   tato   opatření  realizovat  na  svůj  náklad.  O  rozsahu  a
   nezbytnosti těchto opatření rozhodne orgán ochrany přírody.

   § 68

   Opatření ke zlepšování přírodního prostředí

   (1)  Vlastníci  a  nájemci  pozemků  zlepšují podle svých možností stav
   dochovaného  přírodního  a  krajinného  prostředí  za  účelem zachování
   druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability.

   (2)  K provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody mohou uzavírat
   orgány  ochrany  přírody či obce s vlastníky či nájemci pozemků písemné
   dohody.  Písemnou  dohodou  lze  upravit  rovněž  způsob hospodaření ve
   zvláště chráněných územích a ptačích oblastech.

   (3)   Orgány   ochrany   přírody   jsou   oprávněny  provádět  samy  či
   prostřednictvím  jiného  zásahy  ke  zlepšení  přírodního  a krajinného
   prostředí  podle  odstavce  1,  neučiní-li  tak  k výzvě orgánu ochrany
   přírody  vlastník  či  nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu
   zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků.

   (4) Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění
   zásahů  podle odstavce 3 a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na
   pozemky. Orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či
   nájemce  o  rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům
   či  nájemcům  pozemků  v  souvislosti  s  těmito  zásahy odpovídá orgán
   ochrany  přírody,  který  zásahy  nařídil. Tím není dotčena odpovědnost
   osob provádějících tyto zásahy.

   § 69

   Finanční příspěvek

   (1)  K  uskutečnění  záměrů  uvedených  v  §  68 odst. 2 lze poskytnout
   finanční  příspěvek  vlastníkům  nebo  nájemcům  dotčených  pozemků  za
   předpokladu,  že  se tito zdrží určité činnosti nebo provedou dohodnuté
   práce v zájmu zlepšení přírodního prostředí.

   (2) Finanční příspěvek lze též poskytnout osobě, která provede náhradní
   ochranné opatření podle § 49 či 50.

   (3)  Příspěvek  podle  odstavce  1  může  poskytnout na základě písemné
   dohody orgán ochrany přírody nebo obec. Bližší podrobnosti o podmínkách
   poskytování  příspěvku  i náležitosti dohody o jeho poskytování stanoví
   Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

   (4)  Příspěvek  podle  odstavce  1  lze  poskytovat i ze Státního fondu
   životního prostředí České republiky^7).

   HLAVA TŘETÍ

   § 70

   Účast občanů

   (1)  Ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti
   občanů,  prostřednictvím  jejich občanských sdružení^34) a dobrovolných
   sborů či aktivů.

   (2)  Občanské  sdružení  nebo  jeho organizační jednotka, jehož hlavním
   posláním  podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské
   sdružení“),  je  oprávněno,  pokud  má právní subjektivitu, požadovat u
   příslušných  orgánů  státní správy, aby bylo předem informováno o všech
   zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou
   být  dotčeny  zájmy  ochrany  přírody  a  krajiny chráněné podle tohoto
   zákona.  Tato  žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji
   podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována.

   (3)  Občanské  sdružení  je  oprávněno  za podmínek a v případech podle
   odstavce  2  účastnit  se  správního  řízení,  pokud  oznámí svou účast
   písemně  do  osmi  dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem
   zahájení  řízení  oznámeno;  v  tomto  případě  má  postavení účastníka
   řízení^35).  Dnem  sdělení  informace  o  zahájení řízení se rozumí den
   doručení  jejího  písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění
   na  úřední  desce  správního  orgánu  a  současně  způsobem umožňujícím
   dálkový přístup.

   § 71

   Účast obcí

   (1)  Obce se prostřednictvím svých orgánů zapojují do ochrany přírody a
   krajiny  ve svých územních obvodech. Vyjadřují se zejména k vyhlašování
   a rušení zvláště chráněných území, památných stromů a jejich ochranných
   pásem.

   (2)  Orgány státní ochrany přírody jsou povinny spolupracovat s obcemi,
   předkládat  jim  požadované  podklady  a informace, poskytovat potřebná
   vysvětlení  k zásahům do přírody i způsobům její ochrany, zejména pokud
   takové  zásahy  mohou  nepříznivě ovlivnit prostředí v obci nebo omezit
   výkon práv jejích obyvatel.

   (3)  Obce  jsou  ve  svém územním obvodu účastníkem řízení podle tohoto
   zákona, pokud v téže věci nerozhodují jako orgány ochrany přírody.

   § 72

   Právo na informace v ochraně přírody a krajiny

   Orgány,  které  vykonávají státní správu v ochraně přírody podle tohoto
   zákona  a  prováděcích  předpisů, jsou povinny v rozsahu své působnosti
   vést přehled informací, který obsahuje zejména

   a) normativní správní akty v ochraně přírody,

   b) návrhy na zahájení správního řízení,

   c)  vydaná  rozhodnutí  včetně  rozhodnutí  v odvolacím nebo přezkumném
   řízení,

   d)  všechny  písemné  a  jiné  podklady  pro vydaná rozhodnutí, zejména
   zápisy, protokoly, svědecké výpovědi, písemné důkazy, odborné posudky,

   e)  návrhy  na vyhlášení části přírody za zvláště chráněnou a vyjádření
   vlastníků či nájemců pozemků k tomuto záměru (§ 40 a 55),

   f) jiné důležité informace, které se vztahují k výkonu a řízení ochrany
   přírody  známé  příslušnému  orgánu,  zejména  údaje  o  stavu a vývoji
   přírodního prostředí.

   § 73

   Věda a výzkum

   (1)  Při  ochraně  přírody a krajiny, zejména při vyhlašování a ochraně
   zvláště  chráněných  částí  přírody,  popřípadě  při upuštění od jejich
   ochrany,  v  přípravě  plánu  péče  o  vybraná  zvláště  chráněná území
   spolupracují   orgány   ochrany   přírody   s  odborně  kvalifikovanými
   právnickými a fyzickými osobami.

   (2)  Odborné  expertízy  v  ochraně  přírody a krajiny a výzkum zvláště
   chráněných  částí  přírody,  vyžadující  zásahy  do  jejich  ochranných
   podmínek,  mohou  orgány  ochrany  přírody  zadat  nebo povolit jen těm
   fyzickým či právnickým osobám, které mají pro tuto činnost kvalifikační
   předpoklady.

   § 74

   Spolupráce při ochraně přírody

   (1)   Orgány   ochrany  přírody  se  aktivně  podílejí  na  mezinárodní
   spolupráci   v   ochraně   přírody,  zajišťují  závazky  vyplývající  z
   mezinárodních úmluv, programů a projektů přijatých k ochraně přírody. K
   zajištění úkolů vyplývajících z mezinárodních závazků může v mezích své
   působnosti Ministerstvo životního prostředí vydat obecně závazný právní
   předpis.

   (2)  Zvláštní  péči věnují orgány ochrany přírody vyhlašování a ochraně
   území  hraničících  se zvláště chráněnými územími Slovenské republiky a
   států  sousedících  s  Českou  republikou,  jakož  i  ochraně živočichů
   pohybujících   se   volně  přes  státní  hranice  a  přírodních  zdrojů
   přesahujících hranice České republiky.

   ČÁST SEDMÁ

   ORGÁNY A STÁTNÍ SPRÁVA V OCHRANĚ PŘÍRODY

   HLAVA PRVNÍ

   § 75

   Orgány ochrany přírody

   (1) Orgány ochrany přírody jsou

   a) obecní úřady,

   b) pověřené obecní úřady,

   c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

   d) krajské úřady,

   e) správy národních parků a chráněných krajinných oblastí,

   f) Česká inspekce životního prostředí^37),

   g) Ministerstvo životního prostředí,

   h) újezdní úřady, Ministerstvo obrany.

   (2)  Orgány  ochrany  přírody vykonávají státní správu na úseku ochrany
   přírody a krajiny podle tohoto zákona.

   § 75a

   (1)  Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům
   ochrany přírody

   a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

   b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

   c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

   (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení,

   b)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   c)  datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České
   republiky,  datum  úmrtí,  místo  a stát, na jehož území k úmrtí došlo;
   je-li  vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v
   rozhodnutí  uveden  jako  den  smrti  nebo  den,  který  subjekt  údajů
   prohlášený  za  mrtvého  nepřežil,  a  datum  nabytí právní moci tohoto
   rozhodnutí,

   d) adresa místa pobytu,

   e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

   (3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

   b)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   c) rodné číslo,

   d) adresa místa trvalého pobytu,

   e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

   (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

   b)  datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
   cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

   c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

   d) druh a adresa místa pobytu,

   e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.

   (5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
   obyvatel,   se  využijí  z  agendového  informačního  systému  evidence
   obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou
   ve tvaru předcházejícím současný stav.

   (6)  Z  poskytovaných  údajů  lze  v konkrétním případě použít vždy jen
   takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

   § 76

   (1) Obecní úřady

   a)  s  výjimkou  území národních parků, národních přírodních rezervací,
   národních  přírodních památek, přírodních rezervací, přírodních památek
   a  ochranných  pásem  těchto  zvláště  chráněných území povolují kácení
   dřevin  podle  § 8 odst. 1, ukládají náhradní výsadbu podle § 9 a vedou
   přehled pozemků vhodných k náhradní výsadbě podle § 9 odst. 2,

   b)  s  výjimkou  území  národních parků a jejich ochranných pásem vedou
   přehled  o  veřejně  přístupných  účelových  komunikacích,  stezkách  a
   pěšinách podle § 63 odst. 1 ve svém správním obvodu.

   (2)  Pověřené  obecní  úřady^38),  s  výjimkou  území  národních parků,
   chráněných   krajinných   oblastí,   národních   přírodních  rezervací,
   přírodních  rezervací, národních přírodních památek, přírodních památek
   a jejich ochranných pásem,

   a)  vydávají  závazná stanoviska k zásahům do registrovaných krajinných
   prvků  podle  §  4  odst.  2, pokud se zároveň nejedná o území evropsky
   významné lokality, a registrují významné krajinné prvky podle § 6 odst.
   1,

   b)  sjednávají  a  zrušují  smlouvy o smluvně chráněném památném stromu
   podle  §  39 a § 45 odst. 2; projednávají záměry na vyhlášení památných
   stromů  podle  §  55 odst. 1, vydávají rozhodnutí o vyhlášení památných
   stromů  podle § 46 odst. 1, vymezení jejich ochranných pásem podle § 46
   odst.  3  a  zrušení  ochrany  památných  stromů  podle  §  46 odst. 4;
   předávají   dokumentaci  o  památných  stromech  a  smluvně  chráněných
   památných stromech do ústředního seznamu podle § 47 odst. 1,

   c)  vydávají souhlasy k ošetřování památných stromů podle § 46 odst. 2,
   souhlasy  ke stanoveným činnostem v ochranných pásmech památných stromů
   podle § 46 odst. 3, povolují výjimky ze zákazů u památných stromů podle
   §  56  odst.  1 a uzavírají dohody podle § 56 odst. 5, jde-li o památné
   stromy,

   d)  vydávají  souhlas  ke  zřizování  nebo  rušení  veřejně přístupných
   účelových  komunikací, stezek a pěšin mimo zastavěné území obcí podle §
   63 odst. 1.

   § 77

   Působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností

   (1)  Obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve svém správním obvodu,
   nejde-li o zvláště chráněná území nebo jejich ochranná pásma,

   a)  vydávají  závazná  stanoviska  k  zásahům,  které  by  mohly vést k
   poškození  nebo  zničení  významného  krajinného prvku nebo ohrožení či
   oslabení  jeho  ekologicko-stabilizační  funkce,  pokud  se  nejedná  o
   registrovaný  významný  krajinný  prvek  podle  §  6 odst. 1 a pokud se
   zároveň nejedná o území evropsky významné lokality,

   b)  vydávají závazná stanoviska k odlesňování a zalesňování pozemků nad
   0,5 ha a k výstavbě lesních cest a lesních melioračních systémů podle §
   4 odst. 3,

   c)  vydávají  opatření  obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh
   osob,  nebo  rozhodují  o omezení nebo zákazu rušivé činnosti podle § 5
   odst. 1, pokud se nejedná o zvláště chráněné druhy,

   d)  rozhodují  o zajištění či použití prostředků k zabránění nadměrnému
   úhynu  rostlin  a  zraňování  nebo  úhynu  živočichů nebo ničení jejich
   biotopů podle § 5 odst. 3, pokud se nejedná o zvláště chráněné druhy,

   e)  vydávají  povolení  k  rozšiřování  geograficky  nepůvodních  druhů
   rostlin a živočichů a k rozšiřování kříženců do krajiny podle § 5 odst.
   4 a 5,

   f)  rozhodují  o stanovení odchylného postupu při ochraně ptáků podle §
   5b odst. 1,

   g)  ukládají provedení nezbytných zásahů včetně pokácení dřevin podle §
   7 odst. 2,

   h)  přijímají  oznámení  o  kácení  dřevin  a  rozhodují o pozastavení,
   omezení nebo zákazu kácení dřevin podle § 8 odst. 2 a 4,

   i)  požadují  údaje  o  paleontologických  nálezech a žádají o umožnění
   přístupu k paleontologickým nálezům podle § 11,

   j)  vydávají  souhlasy  k  umisťování  a  povolování  staveb  a k jiným
   činnostem,  které  by  mohly snížit nebo změnit krajinný ráz podle § 12
   odst. 2,

   k) rozhodují o vyhlášení přechodně chráněné plochy podle § 13 odst. 1,

   l)  mohou  vyzvat  k  prokázání  zákonného  původu  zvláště  chráněných
   rostlin,  zvláště chráněných živočichů, ptáků nebo rostlin či živočichů
   chráněných  podle  mezinárodních  úmluv  podle  § 54 odst. 1 a vyzvat k
   prokázání totožnosti podle § 54 odst. 2,

   m)  v případě ptáků chráněných podle § 5a vydávají osvědčení podle § 54
   odst. 4 až 11 o tom, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči,
   vedou  evidenci  vydaných  osvědčení  podle § 54 odst. 4 až 10, ověřují
   původ  a  vydávají rozhodnutí, kterým se stanoví výše nákladů v případě
   potvrzení  nezákonného původu živočicha odchovaného v lidské péči podle
   § 54 odst. 10,

   n) v rozsahu své působnosti ukládají podmínky pro výkon činností, které
   by  mohly  způsobit  nedovolenou  změnu  obecně nebo zvláště chráněných
   částí přírody nebo takové činnosti zakazují podle § 66,

   o) vykonávají státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst.
   1,

   p) rozhodují o možnostech a podmínkách uvedení do původního stavu podle
   §  86 odst. 1, ukládají provedení přiměřených náhradních opatření podle
   §  86  odst.  2  a ukládají pokuty za přestupky podle § 87 a za správní
   delikty podle § 88,

   q) uplatňují stanoviska k územním plánům a regulačním plánům z hlediska
   své  přenesené  působnosti  a  dále  z  hlediska  přenesené  působnosti
   obecních úřadů a pověřených obecních úřadů.

   (2) Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vymezují a hodnotí místní
   systém  ekologické  stability  podle  §  4 odst. 1 mimo území národních
   parků,  chráněných  krajinných  oblastí  a  ochranných  pásem národních
   parků.

   (3)  Obecní  úřady  obcí  s rozšířenou působností dále ve svém správním
   obvodu,  nejde-li  o  zvláště chráněná území nebo jejich ochranná pásma
   anebo  o  vojenské újezdy, vykonávají státní správu v ochraně přírody a
   krajiny, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody.

   § 77a

   Působnost krajů a krajských úřadů

   (1)   Kraje   zpracovávají  ve  spolupráci  s  Ministerstvem  životního
   prostředí  prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody ve své územní
   působnosti,  nejde-li  o  národní park nebo chráněnou krajinnou oblast,
   národní  přírodní  rezervaci, národní přírodní památku a ochranná pásma
   těchto zvláště chráněných území anebo o vojenské újezdy.

   (2)  Kraje  mohou  vydávat  pro  svůj správní obvod, nejde-li o národní
   parky,  chráněné  krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní
   přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo
   o  vojenské  újezdy, nařízení o zřízení či zrušení přírodních parků a o
   omezení  využití  jejich  území  podle § 12 odst. 3, nařízení o zřízení
   přírodních  rezervací  podle  §  33, přírodních památek podle § 36 nebo
   jejich  ochranných  pásem  podle  §  37 odst. 1 a zajišťují péči o tato
   území,  dále  mohou  ve  svém  správním obvodu vydat nařízení o zrušení
   přírodních  rezervací,  přírodních památek nebo ochranných pásem těchto
   zvláště chráněných území podle § 45 odst. 1.

   (3)  Krajské  úřady na území přírodních rezervací, přírodních památek a
   ochranných  pásem  těchto  zvláště  chráněných  území vykonávají státní
   správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti obecních úřadů,
   pověřených   obecních   úřadů   a  obecních  úřadů  obcí  s  rozšířenou
   působností,   není-li   podle   tohoto  zákona  příslušné  Ministerstvo
   životního prostředí.

   (4)  Krajské  úřady  dále  ve  svém správním obvodu, nejde-li o národní
   parky,  chráněné  krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní
   přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo
   o vojenské újezdy

   a) vydávají závazná stanoviska ke schválení lesních hospodářských plánů
   a k lesním hospodářským osnovám podle § 4 odst. 3,

   b)  povolují  výjimky ze zákazů stanovených v § 10 odst. 2 pro jeskyně,
   vydávají  povolení  pro průzkum nebo výzkum jeskyní podle § 10 odst. 3,
   přijímají  oznámení o zjištění jeskyní, přebírají dokumentaci jeskyní a
   vedou evidenci převzaté dokumentace jeskyní podle § 10 odst. 5,

   c) rozhodují o omezení výkonu práva myslivosti a rybářství v přírodních
   rezervacích podle § 34 odst. 2,

   d) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vázaným na předchozí souhlas
   orgánu  ochrany  přírody  v  ochranných  pásmech přírodních rezervací a
   přírodních památek podle § 37 odst. 1 a k činnostem podle § 37 odst. 2,

   e)  zajišťují  zpracování  plánů péče a schvalují plány péče o přírodní
   rezervace,  přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných
   území a zajišťují jejich realizaci podle § 38,

   f)  sjednávají  a  zrušují  smluvní ochranu podle § 39 a § 45 odst. 2 a
   předávají  dokumentaci  o  těchto  územích  do  ústředního seznamu a na
   základě  uzavřených  smluv  podle  §  39 odst. 1 zveřejňují ve Věstníku
   právních předpisů kraje území, která jsou smluvně chráněná,

   g)  zajišťují zpracování, oznamují a projednávají záměry na vyhlášení a
   návrhy  právních  předpisů,  kterými  se  vyhlašují přírodní rezervace,
   přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území,

   h)  povolují  výjimky  ze  zákazů v přírodních rezervacích a přírodních
   památkách podle § 43,

   i)  předávají  dokumentaci vyhlášených přírodních rezervací, přírodních
   památek  a  jejich  ochranných  pásem  do  ústředního seznamu; oznamují
   vyhlášení   přírodních   rezervací,   přírodních  památek  nebo  jejich
   ochranných pásem katastrálním úřadům,

   j)  vydávají  souhlasy  k  činnostem  a  zásahům  vymezeným  v bližších
   ochranných podmínkách přírodních rezervací a přírodních památek podle §
   44 odst. 3,

   k)  povolují  výjimky ze zákazu poškozovat evropsky významné lokality a
   sporné lokality podle § 45b odst. 1,

   l)  zajišťují  péči  o  evropsky  významné  lokality, označují evropsky
   významné  lokality,  vydávají  závazná  stanoviska  k zásahům, které by
   mohly vést k poškození nebo narušení obnovy evropsky významných lokalit
   nebo  jejich  předmětů  ochrany  podle § 45c odst. 2, a na jejich území
   vydávají i stanoviska podle § 4 odst. 2,

   m)  vydávají souhlasy k činnostem v ptačích oblastech podle § 45e odst.
   2,  uzavírají smlouvy o způsobu hospodaření v ptačích oblastech podle §
   45e odst. 4 a zajišťují péči o ptačí oblasti,

   n) vydávají stanoviska ke koncepcím nebo k záměrům podle § 45i odst. 1,
   ukládají  kompenzační  opatření  a  informují o uložených kompenzačních
   opatřeních Ministerstvo životního prostředí,

   o)  povolují  výjimky ze zákazů u zvláště chráněných nerostů podle § 51
   odst. 2,

   p)   přijímají  oznámení  o  vypuštění  vyléčených  zvláště  chráněných
   živočichů ze záchranné stanice podle § 52 odst. 2,

   q)  mohou  požadovat  prokázání  zákonného  původu  zvláště  chráněných
   rostlin,  zvláště chráněných živočichů, ptáků nebo rostlin či živočichů
   chráněných  podle  mezinárodních  úmluv  podle  §  54  odst.  1 a mohou
   požadovat prokázání totožnosti podle § 54 odst. 2,

   r) vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu podle §
   64,

   s) v rozsahu své působnosti ukládají podmínky pro výkon činností, které
   by  mohly  způsobit  nedovolenou  změnu  obecně nebo zvláště chráněných
   částí přírody nebo takové činnosti zakazují podle § 66,

   t) ustanovují stráž přírody ve svém územním obvodu podle § 81 odst. 1,

   u) vykonávají státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst.
   1,

   v)  rozhodují  o  možnostech  a podmínkách uvedení do původního stavu a
   ukládají  provedení  náhradních opatření k nápravě podle § 86 odst. 1 a
   2,

   w)  spolupracují  s  ostatními  správními úřady a orgány na zajišťování
   ekologické výchovy a vzdělávání,

   x)  uplatňují  stanoviska k zásadám územního rozvoje a k územním plánům
   obcí  s rozšířenou působností z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem
   a  dále  k ostatním územním plánům a regulačním plánům z hlediska zájmů
   chráněných tímto zákonem, není-li příslušný jiný orgán ochrany přírody.

   (5)  Krajské úřady dále v obvodu své územní působnosti podle odstavců 3
   a 4

   a)  vydávají  opatření  obecné povahy, pokud jde o blíže neurčený okruh
   osob,  nebo  rozhodují  o omezení nebo zákazu rušivé činnosti podle § 5
   odst. 1, pokud se jedná o zvláště chráněné druhy,

   b)  ukládají  rozhodnutím  zajištění  či použití prostředků k zabránění
   nadměrnému  úhynu  rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení
   jejich  biotopů  podle  §  5 odst. 3, pokud se jedná o zvláště chráněné
   druhy,

   c) uzavírají dohody podle § 49 odst. 4,

   d)  vydávají  předchozí  stanoviska  k nezbytným zásahům do přirozeného
   vývoje ohrožených druhů živočichů podle § 50 odst. 3,

   e)  spolupracují  s  Ministerstvem  životního  prostředí  při  přípravě
   záchranných programů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle
   § 52,

   f)   vydávají   souhlasy  k  vypouštění  zvláště  chráněných  živočichů
   odchovaných  v  lidské péči do přírody a k vysévání či vysazování uměle
   vypěstovaných zvláště chráněných rostlin do přírody podle § 54 odst. 3,

   g)  s výjimkou ptáků chráněných podle § 5a vydávají osvědčení o tom, že
   se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči, vedou evidenci vydaných
   osvědčení  podle  §  54  odst.  4  až  10,  ověřují  původ  a  vydávají
   rozhodnutí,   kterým  se  stanoví  výše  nákladů  v  případě  potvrzení
   nezákonného původu živočicha odchovaného v lidské péči podle § 54 odst.
   10,

   h) povolují rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy, pokud jde o blíže
   neurčený  okruh  osob,  výjimky  ze  zákazů  u zvláště chráněných druhů
   rostlin a zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56,

   i) uzavírají dohody podle § 56 odst. 5,

   j)  vydávají  předchozí  souhlasy  k  činnostem  stanoveným  v bližších
   ochranných  podmínkách  zvláště  chráněných  druhů  rostlin a živočichů
   podle § 57,

   k) odebírají nedovoleně držené jedince zvláště chráněných rostlin, nebo
   zvláště   chráněných   živočichů,  ptáků,  nebo  rostlin  či  živočichů
   chráněných podle mezinárodních úmluv podle § 89.

   (6)  Krajské  úřady  vymezují  a  hodnotí  regionální systém ekologické
   stability  podle  §  4  odst.  1 mimo území národních parků, chráněných
   krajinných oblastí a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území.

   (7)  Krajské  úřady  jsou dotčenými orgány ochrany přírody a vydávají v
   rozsahu  své  působnosti  vyjádření  k  poskytování plateb podle jiných
   právních předpisů^39c).

   (8)  Krajské úřady vydávají závazná stanoviska k řízením podle zákona o
   myslivosti^39d), nestanoví-li tento zákon jinak.

   § 78

   Působnost správ národních parků a chráněných krajinných oblastí

   (1)  Na území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních
   přírodních  rezervací,  národních přírodních památek a ochranných pásem
   těchto zvláště chráněných území, nejde-li o vojenské újezdy, vykonávají
   státní  správu  v  ochraně  přírody  a krajiny správy národních parků a
   správy chráněných krajinných oblastí (dále jen „správy“), není-li podle
   tohoto   zákona  příslušný  obecní  úřad  nebo  Ministerstvo  životního
   prostředí.  Správy,  jejich  sídla  a  jejich  správní  obvody, tvořené
   národními  parky,  chráněnými  krajinnými  oblastmi a jejich ochrannými
   pásmy,  jsou  uvedeny  v  příloze tohoto zákona. Ministerstvo životního
   prostředí  stanoví  vyhláškou, které správy vykonávají státní správu ve
   správních   obvodech   tvořených   jednotlivými   národními  přírodními
   rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy.

   (2) Správy dále v obvodu své územní působnosti podle odstavce 1

   a) vydávají souhlasy k vyhrazení míst ke zneškodňování ostatních odpadů
   majících  původ  na  území  národních parků [§ 16 odst. 1 písm. b)] a k
   vyhrazení  míst  ke zneškodňování odpadů na území chráněných krajinných
   oblastí [§ 26 odst. 1 písm. a)],

   b)  vydávají  opatření  obecné  povahy  k  vyhrazení  míst k táboření a
   rozdělávání ohňů [§ 16 odst. 1 písm. c)],

   c)  vydávají  opatření  obecné  povahy,  kterým se vydává návštěvní řád
   národního parku (§ 19 odst. 2),

   d)  vydávají souhlasy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů na
   území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. b)],

   e)  vydávají souhlasy k vyhrazení míst k vjezdu a setrvávání motorových
   vozidel a obytných přívěsů na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm.
   d)] a chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. c)],

   f)  vydávají  souhlasy  k  vyhrazení  míst  pro pořádání a organizování
   hromadných  sportovních,  turistických a jiných veřejných akcí na území
   národních parků [§ 16 odst. 1 písm. e)] a k vyhrazení míst pro pořádání
   soutěží na jízdních kolech na území chráněných krajinných oblastí [§ 26
   odst. 3 písm. c)],

   g)  vydávají  souhlasy  k  vyhrazení míst pro provozování horolezectví,
   létání  na  padácích  a  závěsných  kluzácích  a jízdu na kole na území
   národních parků [§ 16 odst. 1 písm. f)],

   h)  vydávají  souhlasy  k vyznačení cest na území národních parků [§ 16
   odst. 2 písm. b)] a národních přírodních rezervací [§ 29 písm. d)],

   i)  vydávají  souhlasy  k  vyhrazení  míst  k  činnostem a k táboření a
   rozdělávání ohňů [§ 29 písm. f) a j)],

   j)  omezují  nebo  vylučují  výkon práva myslivosti a práva rybářství v
   národních  parcích  (§  21)  a  vydávají souhlasy k výkonu rybářského a
   mysliveckého práva na území národních přírodních rezervací (§ 30),

   k)  vydávají  souhlasy  k  činnostem  a  zásahům  vymezeným  v bližších
   ochranných  podmínkách  ochranných  pásem  národních  parků,  národních
   přírodních  rezervací a národních přírodních památek (§ 37 odst. 1) a k
   činnostem a zásahům podle § 37 odst. 2,

   l) povolují výjimky ze zákazů (§ 16, 26, 29 a § 35 odst. 2) u národních
   parků,  chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a
   národních přírodních památek (§ 43 odst. 3),

   m)  vydávají  závazné  stanovisko  potřebné  k  ohlášení stavby, vydání
   územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí
   o  změně  užívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou
   stavby,  povolení  k  odstranění  stavby či k provedení terénních úprav
   podle  stavebního  zákona,  povolení  k  nakládání  s vodami a k vodním
   dílům,  povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního
   zákona (§ 44 odst. 1),

   n)  vydávají  souhlasy  k  činnostem  a  zásahům  vymezeným  v bližších
   ochranných  podmínkách  národních parků, chráněných krajinných oblastí,
   národních  přírodních  rezervací  a  národních přírodních památek (§ 44
   odst. 3),

   o) vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu podle §
   64.

   (3) Správy jsou oprávněny k vydání nařízení pro obvod své působnosti, a
   to  podle  §  5  odst.  1,  §  33 odst. 1, § 36 odst. 1 a § 45 odst. 1,
   není-li  k  tomu  příslušné  Ministerstvo  životního  prostředí.  Návrh
   nařízení   projedná  správa  s  dotčenými  obcemi.  Nařízení  musí  být
   vyhlášeno  vyvěšením  na  úřední  desce  správy  po dobu 15 dnů, což je
   podmínkou  jeho  platnosti.  Za  den  vyhlášení  se  považuje první den
   vyvěšení  nařízení  na  úřední  desce. Kromě toho může správa uveřejnit
   nařízení způsobem v místě obvyklým.

   (4) Nařízení správy nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni
   jeho vyhlášení, pokud v něm není stanoven pozdější počátek účinnosti. V
   případě,  kdy  to  vyžaduje naléhavý obecný zájem, může nařízení správy
   nabýt platnosti a účinnosti již dnem vyhlášení.

   (5)  Nařízení musí být každému přístupné na pověřených obecních úřadech
   a  obecních úřadech v obcích, jejichž územního obvodu se týká. Nařízení
   zašle správa neprodleně Ministerstvu životního prostředí.

   (6)  Odporuje-li  nařízení  správy  nebo  jeho  část zákonu nebo jinému
   právnímu  předpisu  vydanému k provedení zákona, Ministerstvo životního
   prostředí je nebo jeho část zruší. Zrušení je platné dnem doručení jeho
   písemného  vyhotovení  správě  a  účinné  po  uplynutí  15  dnů po jeho
   uveřejnění na úřední desce.

   (7)  Správy  plní zároveň úkoly odborných organizací ochrany přírody ve
   svých    územních   obvodech.   Přitom   zejména   provádějí   potřebné
   inventarizační  přírodovědné  průzkumy, dokumentaci a šetření v ochraně
   přírody,  spolupracují  s  výzkumnými a vědeckými pracovišti, zajišťují
   strážní, informační a kulturně výchovnou činnost. Správy dále zajišťují
   péči o zvláště chráněná území ve své územní působnosti.

   (8)  Správy  národních  parků  dále vykonávají na území národních parků
   působnost  svěřenou  podle zvláštních předpisů krajským úřadům, obecním
   úřadům  obcí  s rozšířenou působností, obcím a pověřeným obecním úřadům
   na úseku rybářství a ochrany zemědělského půdního fondu^40).

   (9)  Správy  navrhují  plány  péče  o  národní parky, chráněné krajinné
   oblasti,  národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a jejich
   ochranná pásma (§ 38) a zřizují radu národního parku (§ 20).

   (10)  Správy  vymezují  a hodnotí místní a regionální systém ekologické
   stability  (§  4  odst.  1)  na  území  chráněných  krajinných oblastí,
   národních parků a jejich ochranných pásem.

   (11)  Správy  jsou  ve své územní působnosti podle odstavce 1 odvolacím
   orgánem proti rozhodnutím orgánů obcí vydaným podle tohoto zákona.

   § 78a

   Působnost orgánů ochrany přírody na území vojenských újezdů

   (1)  Na  území vojenských újezdů^26) vykonávají státní správu v ochraně
   přírody  a  krajiny  újezdní  úřady^26)  v  rozsahu působnosti obecních
   úřadů,  pověřených obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností, orgánů
   krajů a správ, není-li k ní příslušné Ministerstvo obrany.

   (2) Ministerstvo obrany na území vojenských újezdů

   a)   zpracovává  ve  spolupráci  s  Ministerstvem  životního  prostředí
   prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody,

   b)  zajišťuje  zpracování a schvaluje plány péče o přírodní rezervace a
   přírodní  památky  a jejich ochranná pásma a zajišťuje jejich realizaci
   ve spolupráci s újezdními úřady podle § 38,

   c)  sjednává  smlouvy o ochraně území podle § 39, prohlašuje tato území
   za  chráněná  a  ruší  smluvní ochranu těchto území postupem podle § 45
   odst. 2,

   d)  vydává prováděcí právní předpisy, kterými se vyhlašují nebo zrušují
   přírodní  rezervace  a přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště
   chráněných  území  a  jimiž  se stanoví bližší podmínky jejich ochrany;
   prohlašuje území za chráněná podle § 39,

   e)  předává  dokumentaci  zvláště  nebo  smluvně  chráněných  území  do
   Ústředního  seznamu  ochrany  přírody;  oznamuje  vyhlášení  přírodních
   rezervací,   přírodních  památek  a  ochranných  pásem  těchto  zvláště
   chráněných území katastrálním úřadům,

   f) uplatňuje předkupní právo státu k pozemkům podle § 61 odst. 1,

   g)  spolupracuje s ostatními správními úřady při zajišťování ekologické
   výchovy a vzdělávání,

   h)  vykonává  státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst.
   1,

   i)  vydává stanoviska k územně plánovací dokumentaci jako dotčený orgán
   ochrany přírody z hlediska své působnosti,

   j)  je  odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona
   újezdními úřady.

   § 79

   Působnost Ministerstva životního prostředí

   (1) Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy
   ochrany přírody v České republice.

   (2) Ministerstvo životního prostředí

   a)  zpracovává  ve  spolupráci  s  kraji  prognózy a koncepce strategie
   ochrany přírody v České republice,

   b) koordinuje státní vědeckovýzkumnou činnost v oboru ochrany přírody a
   krajiny,

   c)  spolupracuje  s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České
   republiky v zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání,

   d)  zabezpečuje  mezinárodní spolupráci České republiky v oboru ochrany
   přírody a krajiny,

   e)  podává  Komisi  zprávy  a  informace  požadované  právními předpisy
   Evropských  společenství  v  oblasti ochrany volně žijících živočichů a
   planě rostoucích rostlin a jejich stanovišť,

   f) vykonává vrchní státní dozor v ochraně přírody a krajiny,

   g)  řídí činnost České inspekce životního prostředí a správ a plní jiné
   úkoly stanovené tímto zákonem.

   (3) Ministerstvo životního prostředí dále

   a)  provádí  vymezení  a  hodnocení  nadregionálního systému ekologické
   stability podle § 4 odst. 1,

   b)  vydává  povolení  k  vývozu a dovozu ohrožených rostlin a živočichů
   chráněných mezinárodními úmluvami podle § 5 odst. 7,

   c)  rozhoduje  o  povolení k provozování záchranné stanice a jeho změně
   nebo zrušení, vede přehled záchranných stanic a zveřejňuje jej způsobem
   umožňujícím dálkový přístup podle § 5 odst. 8 až 11,

   d)  vydává  souhlasy s použitím ustanovení o zásazích proti škůdcům a o
   případech  mimořádných okolností a nepředvídaných škod a stanoví přitom
   rozsah  jejich  použití  v  národních  parcích a v národních přírodních
   rezervacích,

   e)  zajišťuje  zpracování a oznamuje a projednává záměry na vyhlášení a
   návrhy  právních předpisů, kterými se vyhlašují národní parky, chráněné
   krajinné  oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky
   nebo ochranná pásma těchto zvláště chráněných území,

   f) vydává souhlasy k vývozu paleontologických nálezů podle § 11 odst. 3
   a vydává povolení k vývozu zvláště chráněných nerostů podle § 53,

   g)  vydává  souhlasy  ke  zcizení  nezastavěných pozemků ve vlastnictví
   státu na území přírodních rezervací a přírodních památek,

   h) zajišťuje zpracování a schvaluje plány péče o národní parky, národní
   přírodní rezervace, národní přírodní památky, chráněné krajinné oblasti
   a  o  ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a zajišťuje jejich
   realizaci ve spolupráci se správami podle § 38,

   i)   předává   dokumentaci   vyhlášených  národních  parků,  chráněných
   krajinných   oblastí,   národních   přírodních   rezervací,   národních
   přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území a
   dále  ptačích  oblastí  a  evropsky  významných  lokalit  do ústředního
   seznamu;  oznamuje  vyhlášení  národních  parků,  chráněných krajinných
   oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a
   ochranných pásem těchto zvláště chráněných území katastrálním úřadům,

   j) oznamuje lokality, které nebyly zařazeny do evropského seznamu podle
   § 45a odst. 4 a vyhlašuje sporné lokality podle § 45b odst. 2,

   k)  zajišťuje  zpracování  souhrnů  doporučených  opatření pro evropsky
   významné  lokality  a ptačí oblasti podle § 45c odst. 3, § 45e odst. 6,
   předává  je  do  ústředního  seznamu  a  zveřejňuje  je prostřednictvím
   internetu,

   l) podává žádosti o stanovisko Komisi podle § 45i odst. 10,

   m)  ve  spolupráci  s  ostatními  orgány  ochrany  přírody, vlastníky a
   nájemci  pozemků,  občanskými  sdruženími  a dalšími odbornými subjekty
   zajišťuje a schvaluje záchranné programy podle § 52,

   n) uplatňuje předkupní právo státu k pozemkům podle § 61 odst. 1,

   o) vydává osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti podle § 79a odst. 2
   písm. b),

   p)  je  odvolacím  orgánem  proti  rozhodnutím  vydaným  orgány krajů v
   přenesené působnosti, správami a Českou inspekcí životního prostředí,

   q)  uplatňuje  stanoviska  k  politice  územního  rozvoje  a  k zásadám
   územního rozvoje z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem,

   r)   zřizuje   správy   národních   parků   jako   státní   příspěvkové
   organizace^40b), pokud nebyly zřízeny jiným zákonem^41),

   s)  je  oprávněno  zřídit  státní  příspěvkovou  organizaci  za  účelem
   zajištění ochrany, péče a provozu veřejnosti zpřístupněných jeskyní,

   t)  vykonává  působnost orgánů ochrany přírody na pozemcích a stavbách,
   které  tvoří  součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské
   újezdy^41aa).

   (4) Ministerstvo životního prostředí dále vydává vyhlášky, kterými se

   a)   stanoví   seznam   typů  evropských  stanovišť,  prioritních  typů
   evropských  stanovišť, evropsky významných druhů a prioritních evropsky
   významných druhů, vyskytujících se na území České republiky,

   b)   stanoví   podrobnosti  vymezení  a  hodnocení  systému  ekologické
   stability  a  podrobnosti  plánů,  projektů  a  opatření v procesu jeho
   vytváření podle § 4 odst. 1,

   c)  stanoví  podrobnosti  ochrany významných krajinných prvků podle § 4
   odst. 2,

   d)  stanoví  velikost, popřípadě jiné charakteristiky dřevin, k jejichž
   kácení  není  třeba  povolení  podle  §  8  odst. 3, jestliže rostou na
   pozemcích  ve vlastnictví fyzických osob, které tyto pozemky užívají, a
   podrobnosti  ochrany dřevin a podmínek povolování jejich kácení podle §
   8 odst. 5,

   e) stanoví podrobnosti o obsahu a rozsahu dokumentace jeskyně při jejím
   zjištění  provozovatelem  při  dobývání  nerostných  surovin  nebo  při
   provádění geologických prací podle § 10 odst. 5,

   f)   vymezují   zóny  ochrany  přírody  národních  parků  a  chráněných
   krajinných oblastí podle § 17 odst. 2 a § 27 odst. 2,

   g)  stanoví  výše  poplatku  podle  §  24  odst.  1  a  2,  okruh  osob
   osvobozených  od  poplatku,  vzor  potvrzení  o zaplacení poplatku nebo
   potvrzení  o  osvobození  od  poplatku a určení vybraných míst na území
   národního  parku,  na  která  se  povinnost  platit  poplatek  za vstup
   vztahuje podle § 24 odst. 3,

   h)  vyhlašují národní přírodní rezervace, národní přírodní památky nebo
   ochranná  pásma  těchto  zvláště  chráněných  území  a  stanoví  bližší
   podmínky  jejich ochrany a dále vyhlašují nebo zrušují přírodní památky
   a  přírodní  rezervace  nebo  jejich  ochranná pásma na území národních
   parků  a  jejich  ochranných  pásem  a  stanoví  bližší podmínky jejich
   ochrany,

   i) stanoví obsah plánů péče a postup jejich zpracování podle § 38 odst.
   7,  náležitosti a obsah záměru podle § 40 odst. 1, podrobnosti o vedení
   ústředního  seznamu  a určuje organizační složka státu pověřená vedením
   ústředního seznamu podle § 42 odst. 2, podrobnosti o způsobu označení a
   vymezení  zvláště chráněných území v terénu i mapových podkladech podle
   §  42  odst.  5 a bližší podmínky o způsobu označení památných stromů v
   terénu i mapových podkladech podle § 47 odst. 3,

   j)  stanoví  náležitosti  obsahu  smlouvy  podle  §  39 odst. 1, způsob
   označení  smluvně chráněného území a smluvně chráněného území památného
   stromu v terénu i mapových podkladech podle § 39 odst. 2,

   k)  stanoví  způsob  označení vyhlášených evropsky významných lokalit v
   terénu  i  mapových podkladech podle § 45c odst. 1, obsah a náležitosti
   souhrnů  doporučených  opatření  pro evropsky významné lokality a ptačí
   oblasti  podle § 45c odst. 3 a způsob označení ptačích oblastí v terénu
   i mapových podkladech podle § 45e odst. 7,

   l)  stanoví  rozsah  požadovaného  vzdělání,  obsah  zkoušky,  podmínky
   prodloužení autorizace a důvody pro odnětí autorizace podle § 45i odst.
   3,

   m)  stanoví seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a
   živočichů  podle  §  48, seznam zvláště chráněných nerostů podle § 51 a
   míst jejich přirozeného výskytu a dále bližší podmínky jejich ochrany,

   n)  stanoví způsoby ověřování původu, náležitosti žádosti o osvědčení a
   vzor osvědčení podle § 54 odst. 11,

   o)  stanoví  podmínky  poskytování finanční náhrady podle § 58 odst. 5,
   vzor  uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady v
   případech, kdy není stanoven jiným předpisem,

   p)  stanoví podrobnosti postupu při převodech práva hospodaření podle §
   60 odst. 3 zákona,

   q)  stanoví  podrobnosti  o  přírodovědném průzkumu dotčených pozemků a
   biologickém hodnocení a jejich ukládání podle § 67 odst. 1,

   r)  stanoví bližší podrobnosti o podmínkách poskytování příspěvku podle
   § 69 odst. 3 a náležitosti dohody o jeho poskytování,

   s)  zajišťují  podle  §  74  odst.  1 úkoly vyplývající z mezinárodních
   závazků,

   t)  stanoví  podle  §  81  odst. 11 podrobnosti o organizaci, úkolech a
   předpokladech  pro  výkon  stráže  přírody,  vzor služebního odznaku se
   státním znakem a průkazu stráže přírody,

   u)  stanoví  podrobnosti  o  způsobu  zavedení  a užívání stejnokroje a
   označení pracovníků ochrany přírody podle § 82 odst. 2,

   v)  stanoví  převod  zvláště chráněných území zřízených podle zákona č.
   40/1956 Sb. do kategorií podle § 90 odst. 5 až 7,

   w)  zrušuje  podle  §  90 odst. 10 dosavadní ochrana zvláště chráněných
   území  vyhlášených podle tohoto zákona do dne 1. března 2009 ústředními
   orgány státní správy.

   § 79a

   Zvláštní odborná způsobilost

   (1)  Správní  činnosti v ochraně přírody a krajiny, pokud je vykonávají
   správy,   musí   být  zajišťovány  prostřednictvím  zaměstnanců,  kteří
   prokázali zvláštní odbornou způsobilost.

   (2)  Správní  činnosti  uvedené v odstavci 1 může výjimečně vykonávat i
   zaměstnanec, který nemá zvláštní odbornou způsobilost,

   a)  nejdéle  však  po  dobu  18  měsíců  od vzniku pracovního poměru ke
   správám  nebo  ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je
   prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem, nebo

   b)  na  jehož  žádost  nebo na žádost správ vydá Ministerstvo životního
   prostředí  doklad  o  vzdělání nebo jeho části získaného zaměstnancem v
   jiném  studijním  programu  nebo  v jiném oboru, popřípadě kurzu, pokud
   žadatel  prokáže, že obsah a rozsah vzdělání, o jehož uznání žádá, jsou
   rovnocenné obsahu a rozsahu zkoušky zvláštní odborné způsobilosti podle
   odstavce 4.

   (3)  Zvláštní  odborná  způsobilost  se ověřuje zkouškou a prokazuje se
   dokladem  o  vykonání zkoušky. Zaměstnanec je povinen prokázat zvláštní
   odbornou způsobilost k výkonu správních činností uvedených v odstavci 1
   do  18  měsíců od vzniku pracovního poměru ke správám nebo ode dne, kdy
   začal  vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné
   způsobilosti předpokladem.

   (4)  Zkouška  zvláštní odborné způsobilosti má obecnou a zvláštní část.
   Obecná  část  zahrnuje znalost základů veřejné správy, zvláště obecných
   principů organizace a činnosti veřejné správy, znalost zákona o obcích,
   zákona  o  krajích  a  správního  řádu,  a  schopnost  aplikace  těchto
   předpisů.  Zvláštní  část zahrnuje znalosti nezbytné k výkonu správních
   činností  uvedených  v  odstavci  1,  zvláště  znalost působnosti správ
   vztahující se k těmto činnostem, a schopnost jejich aplikace.

   (5)  Správy  jsou povinny přihlásit zaměstnance, který vykonává správní
   činnosti uvedené v odstavci 1, k vykonání zkoušky do 6 měsíců od vzniku
   pracovního poměru nebo do 3 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat správní
   činnost,  pro  jejíž  výkon  je prokázání zvláštní odborné způsobilosti
   předpokladem.

   (6)  Provádění  zkoušek  o  zvláštní  odborné  způsobilosti zabezpečuje
   Ministerstvo   životního   prostředí   ve   spolupráci   s  příslušnými
   ministerstvy  a s ostatními ústředními správními úřady. O zabezpečení a
   průběhu  zkoušky,  o  zkušební komisi, o dokladu o vykonání zkoušky a o
   řízení  o  námitkách platí obdobně § 22 až 26 zákona o zvláštní odborné
   způsobilosti úředníků územních samosprávných celků^41a).

   § 80

   Působnost České inspekce životního prostředí

   (1)  Česká  inspekce  životního prostředí (dále jen „inspekce“) dozírá,
   jak  jsou  orgány veřejné správy vyjma ústředních orgánů, právnickými a
   fyzickými  osobami dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí
   týkající  se  ochrany  přírody  a  krajiny. Inspekce zjišťuje a eviduje
   případy  ohrožení a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby
   odpovědné  za jejich vznik nebo trvání. Inspekce je oprávněna vyžadovat
   prokazování  původu  a  totožnosti podle § 54, ukládat opatření podle §
   66, rozhodovat o možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu podle
   §  86  odst.  1,  ukládat povinnost provést přiměřená náhradní opatření
   podle  §  86  odst.  2 a odebírat nedovoleně držené jedince podle § 89.
   Inspekce   dále   provádí   kontroly   podmíněnosti   podle   zákona  o
   zemědělství^41c)  v  souladu  s  přímo použitelným předpisem Evropských
   společenství upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a
   integrovaný  administrativní a kontrolní systém^41d), s výjimkou těchto
   kontrol podmíněnosti v oblasti povrchových nebo podzemních vod.

   (2)  Inspekce  je  oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení,
   případně  zastavení  škodlivé  činnosti  až  do  doby odstranění jejich
   nedostatků a příčin.

   (3)  Inspekce  ukládá  právnickým  a fyzickým osobám pokuty za porušení
   povinností  při ochraně přírody a krajiny podle tohoto zákona. Inspekce
   může  zahájit  řízení o uložení pokuty pouze tehdy, nezahájil-li je již
   obecní  úřad  obce  s  rozšířenou působností, krajský úřad nebo správa.
   Pokud  řízení o pokutě zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností,
   krajský  úřad  nebo  správa  a inspekce ve stejný den, provede řízení o
   uložení  pokuty  obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad
   nebo  správa.  O  zahájení řízení o uložení pokuty se inspekce a obecní
   úřad  obce  s  rozšířenou působností, krajský úřad nebo správa vzájemně
   informují.  O odvolání proti rozhodnutí inspekce rozhoduje Ministerstvo
   životního prostředí.

   (4)  Úkoly  inspekce  plní  inspektoři,  kteří  se prokazují služebními
   průkazy.

   § 81

   Stráž přírody

   (1)  Krajské  úřady a správy (dále jen „ustanovující úřady“) ustanovují
   stráž  přírody  zejména  z řad dobrovolných pracovníků. Posláním stráže
   přírody je kontrola dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny.

   (2)  Stráž  přírody  se skládá ze strážců a zpravodajů, které jmenuje a
   odvolává územně příslušný ustanovující úřad.

   (3) Stráží přírody může být ustanovena fyzická osoba, která

   a) je občanem České republiky,

   b) je starší 21 let,

   c) nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin,

   d) má způsobilost k právním úkonům,

   e) je zdravotně způsobilá,

   f)  prokázala  znalost  práv  a  povinností stráže přírody podle tohoto
   zákona a znalost souvisejících předpisů,

   g)  složila  před  ustanovujícím úřadem slib tohoto znění: „Slibuji, že
   jako  stráž  přírody  budu  s  největší pečlivostí a svědomitostí plnit
   povinnosti  při  kontrole  dodržování  předpisů  o  ochraně  přírody  a
   krajiny,  že  budu při výkonu této činnosti dodržovat právní předpisy a
   nepřekročím oprávnění příslušející stráži přírody.“

   (4)  Stráži  přírody  vydá ustanovující úřad služební odznak se státním
   znakem  a  průkaz  stráže  přírody.  V  průkazu stráže přírody současně
   stanoví  obvod  její působnosti. Ustanovující úřad vede evidenci stráží
   přírody.

   (5)  Stráž přírody je povinna oznámit ustanovujícímu úřadu do 30 dnů od
   jejich  vzniku  všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci
   3.

   (6)  Ustanovující  úřad  ustanovení stráže přírody zruší, pokud fyzická
   osoba  přestala  tuto  funkci  vykonávat, splňovat podmínky stanovené v
   odstavci  3 nebo se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných
   nebo  nepravdivých  údajů.  Ustanovující  úřad  může  ustanovení stráže
   přírody  zrušit  též z vlastního podnětu z jiných důvodů nebo na žádost
   osoby,  která  je  ustanovena stráží přírody. Osoba, u níž ustanovující
   úřad  zrušil  ustanovení stráží přírody, je povinna neprodleně odevzdat
   tomuto úřadu služební odznak a průkaz stráže přírody.

   (7)  Na  řízení  o  ustanovování  stráže  přírody  se nevztahují obecné
   předpisy o správním řízení.

   (8) Strážci jsou oprávněni

   a)  zjišťovat  totožnost  osob,  které  porušují  předpisy  na  ochranu
   přírody,

   b)  ukládat  a vybírat blokové pokuty^42) za přestupky na úseku ochrany
   přírody,

   c) vstupovat na cizí pozemky za podmínek stanovených v § 62,

   d)   zadržet  ke  zjištění  totožnosti  osobu,  kterou  přistihnou  při
   porušování právních předpisů o ochraně přírody a krajiny, a odevzdat ji
   orgánu   Policie   České   republiky;  přistižené  osoby  jsou  povinny
   uposlechnout,

   e)  požadovat  pomoc  nebo  součinnost  orgánů Policie České republiky,
   popřípadě  obecní  policie,  pokud  nemohou  splnění  svých  povinností
   zajistit vlastními silami a prostředky.

   (9)  V  případě  bezprostředního  ohrožení zájmů chráněných podle části
   druhé  až  páté tohoto zákona je strážce přírody oprávněn k pozastavení
   rušivé  činnosti. O svém opatření bezodkladně vyrozumí územně příslušný
   orgán ochrany přírody. Opatření potvrdí, změní nebo zruší orgán ochrany
   přírody nejpozději do 15 dnů od jeho vydání.

   (10) Podrobnosti o organizaci, úkolech a předpokladech pro výkon stráže
   přírody    stanoví    Ministerstvo   životního   prostředí   vyhláškou.
   Ministerstvo  životního  prostředí  stanoví  v  této  vyhlášce též vzor
   služebního odznaku se státním znakem a průkazu stráže přírody.

   § 81a

   Stráž přírody je při své činnosti povinna

   a) prokázat se průkazem stráže přírody a nosit služební odznak,

   b)  dohlížet  na dodržování povinností spojených s kontrolou dodržování
   předpisů o ochraně přírody a krajiny,

   c)  oznamovat  neodkladně  zjištěné  závady, nedostatky a škody orgánu,
   který  ji  ustanovil,  popřípadě  v  neodkladných případech též orgánům
   Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy.

   § 81b

   (1)  Stát  odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc stráži přírody
   na  její  žádost  nebo s jejím vědomím, (dále jen „poškozený“). Stát se
   této  odpovědnosti  může  zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu
   poškozený úmyslně.

   (2)  Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah
   a   výše   náhrady   škody   podle  ustanovení  občanského  zákoníku  o
   odpovědnosti za škodu na zdraví v některých zvláštních případech.

   (3)  Stát  odpovídá  i  za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v
   souvislosti  s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda,
   a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v
   penězích.  Poškozenému  může  být přiznána i úhrada nákladů spojených s
   pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

   (4)  Stát  odpovídá  i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s
   pomocí poskytnutou stráži přírody.

   (5)  Stát odpovídá obdobně podle odstavců 2 a 3 též za škodu způsobenou
   stráži přírody v souvislosti s plněním jejích úkolů.

   (6)  Stát odpovídá i za škodu způsobenou stráží přírody v souvislosti s
   plněním  jejích  úkolů;  to  neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou
   osobě,  která  svým  protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok
   vyvolala.

   (7)  Náhradu  škody  poskytuje  v  zastoupení  státu orgán, který stráž
   přírody ustanovil.

   § 82

   Používání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody

   (1)   Nosit  stejnokroje  ochrany  přírody  mohou  pracovníci  správ  a
   inspekce.

   (2)  Podrobnosti  o  způsobu  zavedení a užívání stejnokroje a označení
   pracovníků  ochrany  přírody  stanoví  Ministerstvo životního prostředí
   obecně závazným právním předpisem.

   HLAVA DRUHÁ

   § 83

   Řízení ve věcech ochrany přírody

   (1)  K  ústnímu jednání přizve orgán ochrany přírody všechny jemu známé
   účastníky  řízení.  V  případech, kdy rozhodnutí orgánů ochrany přírody
   může ovlivnit přírodní poměry v územních obvodech několika obcí, oznámí
   orgán  ochrany  přírody  termín a předmět ústního jednání také veřejnou
   vyhláškou vyvěšenou v těchto obcích.

   (2)  Jestliže  je  nařízeno  ústní  jednání,  je  povinen orgán ochrany
   přírody doručit předvolání k tomuto jednání účastníku řízení nejméně 15
   dnů,  ve zvláště složitých případech 30 dnů přede dnem ústního jednání.
   Stejnou dobu musí být vyvěšena veřejná vyhláška o ústním jednání.

   (3)  V  jednoduchých  věcech  rozhodne  orgán  státní  ochrany  přírody
   bezodkladně.  V  ostatních  případech  rozhodne  do  60 dnů od zahájení
   řízení, ve zvláště složitých případech do 90 dnů od zahájení řízení.

   (4)  Nevylučuje-li  to  povaha věci nebo nebrání-li tomu důležitý zájem
   některého  z  účastníků řízení, může orgán ochrany přírody spojit různá
   řízení  podle  tohoto  zákona  a  vydat žadateli nebo osobě, jíž má být
   uložena povinnost, několik rozhodnutí společně.

   § 84

   Změny a zrušení rozhodnutí

   (1)  Orgán  ochrany  přírody  může z vlastního podnětu nebo na návrh po
   provedeném řízení jím vydané rozhodnutí změnit, popřípadě zrušit,

   a) dojde-li ke změně skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí,

   b)  vyžadují-li  to  zájmy  přírody  a  krajiny chráněné tímto zákonem,
   zejména vznikla-li nebo hrozí-li vážná ekologická újma,

   c) nedodržuje-li oprávněný opětovně podmínky rozhodnutí nebo povinnosti
   stanovené v něm orgánem ochrany přírody,

   d)  nevyužívá-li  oprávněný  rozhodnutí  bez  zvláštního důvodu po dobu
   delší dvou let,

   e)   dochází-li   při  činnosti  vykonávané  na  základě  rozhodnutí  k
   porušování  ustanovení  tohoto  zákona  nebo  k podstatnému poškozování
   jiných oprávněných zájmů v ochraně přírodního prostředí.

   (2)   Ministerstvo   životního  prostředí  si  může  změnu  či  zrušení
   rozhodnutí vyhradit, jde-li o rozhodnutí nižšího orgánu ochrany přírody
   z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) nebo e).

   § 85

   Státní dozor v ochraně přírody

   (1)  Krajské  úřady  a  správy dozírají, zda v obvodu jejich působnosti
   nedochází  k  ohrožování  zájmů  ochrany přírody a krajiny, dozírají na
   dodržování  tohoto  zákona  a  prováděcích  předpisů  a  v  rozsahu své
   působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných závad. Tyto orgány
   zejména  dozírají,  jak  jsou  dodržována  vydaná  rozhodnutí a závazná
   stanoviska  na  úseku  ochrany  přírody  a  krajiny,  plněny povinnosti
   fyzických  a právnických osob vyplývající z předpisů na ochranu přírody
   a  krajiny,  zajišťovány  ochranné  podmínky  zvláště  chráněných částí
   přírody  a dodržována ochrana významných krajinných prvků, připravovány
   a  naplňovány  plány,  projekty  a opatření k obnově systému ekologické
   stability.

   (2)  Ministerstvo  životního prostředí dozírá v rámci vrchního dozoru v
   ochraně  přírody  na  to,  jak  orgány  ochrany přírody, stráž přírody,
   fyzické   i  právnické  osoby  provádějí  ustanovení  tohoto  zákona  a
   prováděcích  předpisů. Ministerstvo životního prostředí dozírá zejména,
   jak  jsou  dodržována  rozhodnutí  a  závazná stanoviska orgánů ochrany
   přírody,  plněny  povinnosti  vyplývající ze zákona o ochraně přírody a
   krajiny, zpracovávány a zajišťovány plány péče o zvláště chráněná území
   a  záchranné  programy rostlin a živočichů, dodržovány podmínky ochrany
   národních  parků,  chráněných  krajinných oblastí, národních přírodních
   rezervací   a  národních  přírodních  památek.  Zjistí-li  Ministerstvo
   životního   prostředí   závady,   uloží   potřebná  opatření  k  jejich
   odstranění.

   ČÁST OSMÁ

   ODPOVĚDNOST NA ÚSEKU OCHRANY PŘÍRODY

   § 86

   Odstranění následků neoprávněných zásahů

   (1)  Kdo  poškodí,  zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny
   chráněné  podle  tohoto  zákona,  je  povinen  navrátit ji do původního
   stavu,  pokud  je to možné a účelné. O možnosti a podmínkách uvedení do
   původního stavu rozhoduje orgán ochrany přírody.

   (2) Jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, může orgán
   ochrany  přírody  uložit  povinnému,  aby  provedl  přiměřená  náhradní
   opatření  k  nápravě.  Jejich  účelem  je  kompenzovat, byť jen zčásti,
   následky nedovoleného jednání.

   (3)  Uložením  povinnosti  uvedení  do  původního  stavu  či náhradního
   opatření není dotčena povinnost náhrady škody podle jiných předpisů ani
   možnost postihu za přestupek nebo protiprávní jednání či trestný čin.

   § 87

   Přestupky

   (1)  Orgán  ochrany  přírody  uloží pokutu až do výše 10 000 Kč fyzické
   osobě, která se dopustí přestupku tím, že

   a)  nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném
   území nebo nedovoleně mění dochovaný stav památného stromu,

   b)  nedovoleně  zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů
   rostlin,

   c)  zraňuje,  chová  bez povolení zvláště chráněné živočichy nebo ptáky
   nebo jinak nedovoleně zasahuje do jejich přirozeného vývoje,

   d) neumožní osobám oprávněným podle § 62 nebo § 68 odst. 4 a § 81 vstup
   na pozemky, které vlastní nebo užívá,

   e) nesplní ohlašovací povinnost určenou tímto zákonem,

   f)  vykonává  činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení
   zvláště chráněných částí přírody,

   g) neprovede uložení náhradní výsadby dřevin podle § 9,

   h) nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle § 64,

   i)  nesplní některou z povinností k paleontologickému nálezu podle § 11
   odst. 1,

   j)  vysazuje či vysévá uměle vypěstované zvláště chráněné rostliny nebo
   vypouští  zvláště  chráněné  živočichy narozené a odchované v zajetí do
   volné přírody bez souhlasu orgánu ochrany přírody,

   k) nevede řádně záznamy o chovu zvláště chráněných živočichů nebo ptáků
   či pěstování zvláště chráněných rostlin,

   l)   nesplní  povinnost  nezaměnitelného  označení  zvláště  chráněného
   živočicha   nebo  ptáka,  nepožádá  ve  stanovených  lhůtách  o  vydání
   osvědčení  nebo  osvědčení  ve  stanovené  lhůtě  neodevzdá příslušnému
   orgánu ochrany přírody.

   (2)  Orgán  ochrany  přírody  uloží pokutu ve výši do 20 000 Kč fyzické
   osobě, která se dopustí přestupku tím, že

   a) zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení
   určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území,

   b) zničí zvláště chráněné rostliny zařazené do kategorie ohrožených buď
   přímo  nebo způsobí jejich úhyn nedovoleným zásahem do jejich životního
   prostředí,

   c) usmrcuje ptáky s výjimkou těch, kteří mohou být loveni, nebo zvláště
   chráněné  živočichy zařazené do kategorie ohrožených přímo nebo způsobí
   jejich  úhyn  nedovoleným  zásahem  do  jejich životního prostředí nebo
   chytá zvláště chráněné živočichy,

   d)  ohrožuje  nad  nezbytnou  míru  zvláště  chráněné části přírody při
   zásazích   proti   škůdcům,   rostlinným   chorobám,   plevelům  a  při
   hygienických opatřeních,

   e) poškodí nebo bez povolení pokácí dřevinu rostoucí mimo les,

   f)  provádí  škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu
   orgánu ochrany přírody,

   g)  poškozuje  nebo  ničí jeskyni nebo její součást, nebo porušuje jiné
   povinnosti stanovené k ochraně jeskyní podle § 10,

   h) naruší krajinný ráz nesplněním povinnosti podle § 12 odst. 2,

   i)  porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku vydaného podle
   § 19.

   (3)  Orgán  ochrany  přírody uloží pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické
   osobě, která se dopustí přestupku tím, že

   a) poškodí nebo zničí památný strom nebo zvláště chráněné území či jeho
   část,

   b)  usmrtí  zvláště chráněného živočicha kriticky nebo silně ohroženého
   druhu nebo způsobí jeho úhyn zásahem do jeho životního prostředí,

   c)  zničí  zvláště  chráněnou  rostlinu  kriticky nebo silně ohroženého
   druhu nebo způsobí její úhyn zásahem do jejího životního prostředí,

   d)  pokácí  bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích
   mimo les,

   e)  neuvede  poškozenou  část  přírody  chráněnou  dle tohoto zákona do
   původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě tohoto stavu podle § 86
   či přiměřená náhradní opatření podle § 67 odst. 4,

   f) nesplní povinnost vlastníka či nájemce pozemku zdržet se negativních
   zásahů na pozemcích připravovaných k vyhlášení zvláštní ochrany podle §
   40 odst. 4,

   g)  nepostupuje  tak,  aby  nedocházelo  k  nadměrnému  úhynu rostlin a
   živočichů podle § 5 odst. 3,

   h) nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovený podle § 66,

   i)  nedovoleně obchoduje s jedinci druhů, jejichž obchod je omezen nebo
   zakázán  podle  mezinárodních  úmluv,  nebo  nedovoleně  vyváží zvláště
   chráněné  nerosty;  je-li  naplněna  skutková  podstata přestupku podle
   zvláštního předpisu^4a), toto ustanovení se nepoužije,

   j) nedovoleně sbírá nebo poškozuje zvláště chráněné nerosty,

   k)  porušuje podmínky stanovené k ochraně přechodně chráněných ploch (§
   13),

   l)  neplní  podmínky  výjimky  udělené  podle  §  43 a 56 nebo podmínky
   souhlasu podle § 44 a 57,

   m) závažně poškodí nebo zničí významný krajinný prvek,

   n)  vykonává  ve  zvláště  chráněném území, označeném smluvně chráněném
   území,  evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti činnost zakázanou
   nebo  vykonává  činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany
   přírody, bez tohoto souhlasu,

   o)  neprokáže  předepsaným  způsobem  původ  ptáka  nebo  původ zvláště
   chráněné  rostliny  nebo živočicha nebo rostliny a živočicha chráněného
   podle  mezinárodní  úmluvy, popřípadě zvláštního právního předpisu^4a),
   popřípadě jinak poruší povinnost nebo zákaz stanovený v § 54.

   (4)  Za  přestupky  v  ochraně  zvláště chráněných rostlin a živočichů,
   dřevin a památných stromů lze uložit pokutu až dvojnásobnou, pokud byly
   spáchány ve zvláště chráněných územích.

   § 88

   Pokuty  právnickým  osobám  a  fyzickým osobám při výkonu podnikatelské
   činnosti

   (1)  Orgán  ochrany  přírody  uloží  pokutu  až  do  výše  1 000 000 Kč
   právnické  osobě  nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti,
   která se dopustí protiprávního jednání tím, že

   a) poškodí součást přírody ve zvláště chráněném území, nedovoleně změní
   nebo ohrožuje jeho dochovaný stav,

   b) poškodí nebo zničí památný strom,

   c)  poškodí  nebo  zničí  bez  povolení  dřevinu  nebo  skupinu  dřevin
   rostoucích mimo les,

   d)  nedovoleně  zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů
   rostlin,

   e)  usmrcuje  nebo chová ptáky s výjimkou těch, kteří mohou být loveni,
   nebo  zvláště  chráněné  živočichy bez povolení, anebo jinak nedovoleně
   zasahuje do jejich přirozeného vývoje,

   f)  vykonává  činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení
   zvláště chráněných částí přírody,

   g) neumožní osobám oprávněným podle § 62 nebo § 68 odst. 4 a § 81 vstup
   na pozemky, které vlastní nebo užívá,

   h)  nesplní  ohlašovací  povinnost  podle  tohoto  zákona  nebo nesplní
   povinnost náhradní výsadby podle § 9,

   i)  provádí  škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu
   orgánu ochrany přírody,

   j) porušuje podmínky stanovené k ochraně přechodně chráněných ploch,

   k)  nedodržuje  omezení  nebo  zákaz  vstupu  vyhlášený podle § 64 nebo
   porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku,

   l)  poškozuje  nebo  ničí  jeskyni nebo její součást nebo porušuje jiné
   povinnosti stanovené k ochraně jeskyní podle § 10,

   m)  nesplní některou z povinností k paleontologickému nálezu podle § 11
   odst. 1,

   n)  vysazuje či vysévá uměle vypěstované zvláště chráněné rostliny nebo
   vypouští  zvláště  chráněné  živočichy narozené a odchované v zajetí do
   volné přírody bez souhlasu orgánu ochrany přírody.

   (2)  Orgán  ochrany  přírody  uloží  pokutu  až  do  výše  2 000 000 Kč
   právnické  osobě  nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti,
   která se dopustí protiprávního jednání tím, že

   a) naruší krajinný ráz nesplněním povinností podle § 12 odst. 2,

   b) závažně poškodí nebo zničí významný krajinný prvek,

   c) zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení
   určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území,

   d)  zničí  jedince  zvláště  chráněného  druhu  rostlin  buď přímo nebo
   nedovoleným zásahem do jejich prostředí,

   c)  usmrcuje  zvláště chráněné živočichy přímo nebo způsobí jejich úhyn
   nedovoleným zásahem do jejich prostředí,

   f)  ohrožuje  nad  nezbytnou  míru  zvláště  chráněné části přírody při
   zásazích   proti   škůdcům,   rostlinným   chorobám,   plevelům  a  při
   hygienických opatřeních,

   g)  neuvede  poškozenou  část  přírody chráněnou podle tohoto zákona do
   původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě podle § 86 či přiměřená
   náhradní opatření podle § 67 odst. 4,

   h)   nesplní   povinnosti   vlastníka  či  nájemce  pozemku  zdržet  se
   negativních  zásahů  na  pozemcích  připravovaných k vyhlášení zvláštní
   ochrany podle § 40 odst. 4,

   i)  nepostupuje  tak,  aby  nedocházelo  k nadbytečnému úhynu rostlin a
   živočichů  podle  §  5  odst. 3, nedovoleně sbírá nebo poškozuje zvlášť
   chráněné nerosty,

   j) nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovené podle § 66,

   k)  nedovoleně obchoduje s jedinci druhů, jejichž obchod je omezen nebo
   zakázán  podle  mezinárodních  úmluv,  nebo  nedovoleně  vyváží zvláště
   chráněné  nerosty;  je-li  naplněna  skutková  podstata přestupku podle
   zvláštního předpisu^4a), toto ustanovení se nepoužije,

   l) nezajistí ochranu paleontologického nálezu před zničením, poškozením
   nebo odcizením podle § 11,

   m)  překročí  nezbytně  nutnou  míru  při poškozování obecně či zvláště
   chráněných  částí  přírody  na  územích  sloužících zájmům obrany státu
   podle § 90 odst. 2,

   n)  vykonává  ve  zvláště  chráněném území, označeném smluvně chráněném
   území,  evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti činnost zakázanou
   nebo  vykonává  činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany
   přírody, bez tohoto souhlasu,

   o)  neprokáže  předepsaným  způsobem  původ  ptáka  nebo  původ zvláště
   chráněné  rostliny  nebo živočicha nebo rostliny a živočicha chráněného
   podle  mezinárodní  úmluvy, popřípadě zvláštního právního předpisu^4a),
   popřípadě jinak poruší povinnost nebo zákaz stanovený v § 54,

   p)  neplní  podmínky  výjimky  udělené  podle  §  43 a 56 nebo podmínky
   souhlasu podle § 44 a 57.

   (3)  Při  stanovení  výše pokuty se přihlíží k závažnosti protiprávního
   jednání  a  k  rozsahu  hrozící  nebo  způsobené újmy ochraně přírody a
   krajiny.

   (4)  Pokutu  podle  odstavců 1 a 2 lze uložit nejpozději do tří let ode
   dne, kdy k protiprávnímu jednání došlo.

   (5)  Pokuta  je  splatná  do  30  dnů  ode  dne, kdy nabylo právní moci
   rozhodnutí, jímž byla pokuta uložena.

   (6) Uložením pokuty právnické osobě zůstává nedotčena její odpovědnost,
   případně odpovědnost jejích pracovníků podle zvláštních předpisů.

   § 88a

   Vybírání a vymáhání pokut

   Pokutu  uloženou  inspekcí  nebo  správou  podle  §  87 nebo § 88 anebo
   újezdním  úřadem  vybírají  tyto  úřady.  V  ostatních případech pokutu
   vybírá  a  vymáhá  orgán ochrany přírody, který ji uložil. Výnosy pokut
   uložených  obecním  úřadem  obce  s  rozšířenou působností jsou příjmem
   rozpočtu  obce  a  výnosy  pokut uložených krajským úřadem jsou příjmem
   rozpočtu  kraje.  Výnosy  pokut  uložených  správou  a inspekcí se dělí
   způsobem  upraveným  zvláštním  zákonem^7), s výjimkou území vojenských
   újezdů,  kde  je  výnos pokut příjmem státního rozpočtu. Výnosy z pokut
   může  obec  užít  jen  pro  zlepšení  životního prostředí a pro ochranu
   přírody a krajiny v obci.

   § 89

   Odebrání nedovoleně držených jedinců zvláště chráněných druhů

   (1)  Orgán  ochrany  přírody  může  nedovoleně  držené  jedince zvláště
   chráněných  druhů  rostlin  a živočichů a ptáků odebrat. Odebrat může i
   jedince zvláště chráněných rostlin a živočichů nebo rostlin a živočichů
   chráněných  podle  mezinárodních  úmluv, pokud držitel takového jedince
   neprokáže jeho původ podle § 54 odst. 1 nebo je-li obchod s nimi omezen
   nebo  zakázán  podle mezinárodních úmluv. V případě odebrání na základě
   zvláštního předpisu^4a) se toto ustanovení nepoužije.

   (2)  Písemné  rozhodnutí o odebrání podle odstavce 1 musí orgán ochrany
   přírody  vydat nejpozději do 15 dnů ode dne odebrání, jinak je odebrání
   neplatné.

   (3)  Vlastníkem  odebrané věci se stává stát. Podrobnosti může stanovit
   Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

   ČÁST DEVÁTÁ

   USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

   § 90

   Ustanovení společná

   (1) Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona k plánům
   a  politikám,  které  nejsou  schvalovány  ve  správním  řízení, se též
   nevydávají  ve  správním řízení. Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná
   podle  tohoto  zákona  jako  podklad  pro  rozhodnutí  podle zvláštního
   právního  předpisu  jsou  závazným  stanoviskem  podle  správního řádu.
   Odkladný  účinek  odvolání  je  vyloučen v případě rozhodnutí o zřízení
   přechodně chráněné plochy podle § 13, omezení a zákazu činnosti podle §
   66 a odebrání rostlin a živočichů podle § 89.

   (2)  Ustanovení  §  4  odst. 2, § 6, 7, 8, 12, 63 a 70 se nevztahují na
   činnosti   konané   v  přímé  souvislosti  se  zajištěním  obrany  nebo
   bezpečnosti   státu^43b),   zejména   z  důvodu  výcviku  nebo  cvičení
   ozbrojených   sil  anebo  bezpečnostních  sborů.  Případné  poškozování
   přírody  z  důvodu  obrany  státu  v  těchto  případech nesmí překročit
   nezbytně  nutnou  míru. Bude-li docházet k poškozování přírody z důvodů
   zajišťování  obrany  nebo  bezpečnosti  státu, zejména z důvodu výcviku
   nebo  cvičení  ozbrojených  sil anebo ozbrojených bezpečnostních sborů,
   Ministerstvo   obrany   nebo   Ministerstvo   vnitra  v  součinnosti  s
   Ministerstvem  životního  prostředí  zabezpečí,  aby  stupeň  poškození
   přírody nepřekročil nezbytně nutnou míru.

   (3)  Při  hornické  činnosti  v  dobývacím  prostoru výhradních ložisek
   nerostů^44)  lze povinnosti podle § 10 odst. 2, § 11 odst. 1 a 2 a § 51
   odst.  2  uplatnit  jen  v dohodě s osobou oprávněnou k výkonu hornické
   činnosti podle zvláštního předpisu^45).

   (4)  Nápravné  opatření  podle  §  86  se neuloží, pokud bylo k nápravě
   ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě
   rostoucích  rostlin nebo na přírodních stanovištích vymezených v zákoně
   o  předcházení  ekologické  újmě  a  o její nápravě a o změně některých
   zákonů^46a)  vydáno  rozhodnutí  o  uložení  nápravného  opatření podle
   zákona  o  předcházení  ekologické  újmě  a  o  její  nápravě a o změně
   některých  zákonů^46a).  Zahájené  řízení o uložení nápravného opatření
   podle  §  86  orgán  ochrany  přírody  přeruší,  pokud  bylo  k nápravě
   ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě
   rostoucích  rostlin nebo na přírodních stanovištích vymezených v zákoně
   o  předcházení  ekologické  újmě  a  o její nápravě a o změně některých
   zákonů^46a)  zahájeno řízení o uložení nápravných opatření podle zákona
   o  předcházení  ekologické  újmě  a  o její nápravě a o změně některých
   zákonů^46a).

   (5)  Státní  přírodní  rezervace  vyhlášené podle § 4 odst. 3 zákona č.
   40/1956  Sb.,  o  státní  ochraně  přírody,  se  převádějí do kategorie
   národních  přírodních  rezervací  (§  28), přírodních rezervací (§ 33),
   národních  přírodních  památek  (§  35) nebo přírodních památek (§ 36).
   Kategorizaci  těchto  území  stanoví  Ministerstvo  životního prostředí
   obecně závazným právním předpisem.

   (6)  Chráněná  naleziště,  chráněné parky a zahrady a chráněné studijní
   plochy  vyhlášené  podle  §  5  zákona  č.  40/1956 Sb. se vyhlašují za
   národní  přírodní památky či přírodní památky (§ 35 a 36). Kategorizaci
   těchto  území  stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným
   právním předpisem.

   (7)  Chráněné  přírodní  výtvory  a chráněné přírodní památky vyhlášené
   podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb. se tímto prohlašují za přírodní památky
   (§  36),  pokud  nebudou  zařazeny  do  kategorie  národních přírodních
   rezervací (§ 28), přírodních rezervací (§ 33) nebo národních přírodních
   památek  (§  35)  Ministerstvem  životního  prostředí  obecně  závazným
   právním předpisem.

   (8)  Stromy  a jejich skupiny vyhlášené podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb.
   za  chráněné  přírodní  výtvory nebo chráněné přírodní památky se tímto
   prohlašují památnými stromy (§ 46).

   (9)  Národní  parky  a  chráněné  krajinné  oblasti vyhlášené podle § 8
   zákona  č. 40/1956 Sb. jsou nadále chráněny jako národní parky (§ 15) a
   chráněné krajinné oblasti (§ 25).

   (10)   Oblasti  klidu  vyhlášené  obecně  závaznými  právními  předpisy
   okresních národních výborů^47) se tímto prohlašují za přírodní parky (§
   12).

   (11)  Dosavadní  ochranu  zvláště  chráněného  území, vyhlášeného podle
   dřívějších  předpisů  před  účinností  tohoto  zákona ústředním orgánem
   státní správy, jež přešlo do kategorie přírodní rezervace nebo přírodní
   památka,  může  Ministerstvo životního prostředí zrušit obecně závazným
   právním  předpisem  v  případě,  kdy  je  na tomto území nově vyhlášeno
   zvláště  chráněné  území  okresním úřadem, krajským úřadem nebo správou
   podle tohoto zákona, nebo za podmínek stanovených v § 45.

   (12) Ustanovení § 4 odst. 2 a 3 a § 12 se nevztahují na činnosti konané
   v   přímé   souvislosti   se  správou  státních  hranic^47a).  Případné
   poškozování  přírody z důvodu správy státních hranic v těchto případech
   nesmí překročit nezbytně nutnou míru.

   (13) K zajištění přehledu o pozemcích v obvodu své působnosti pro účely
   ochrany  přírody  a  pro  vymezování  zvláště chráněných území a jejich
   ochranných pásem jsou orgány ochrany přírody a organizační složka státu
   pověřená  správou ústředního seznamu oprávněny využívat bezplatně údajů
   katastru nemovitostí^47b).

   (14)  Činnosti  zakázané  nebo  omezené  bližšími ochrannými podmínkami
   uvedenými  v právních předpisech, kterými byly vyhlášeny národní parky,
   chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněné přírodní
   výtvory,  chráněné přírodní památky, chráněná naleziště, chráněné parky
   a  zahrady  a  chráněné  studijní  plochy a jejich ochranná pásma podle
   zákona  č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, se nadále považují za
   činnosti vázané na souhlas orgánu ochrany přírody podle § 44 odst. 3.

   (15)  V  řízeních  podle  jiných  právních  předpisů, v nichž mohou být
   dotčeny  zájmy  chráněné  tímto  zákonem,  jsou  orgány ochrany přírody
   dotčenými orgány.

   (16)  Zákazy  vstupu  a vjezdu stanovené tímto zákonem se nevztahují na
   pracovníky  orgánů  ochrany  přírody,  správ  národních  parků a stráže
   ochrany přírody při plnění povinností plynoucích z tohoto zákona.

   (17)   Orgány  ochrany  přírody  poskytují  předběžné  informace  podle
   správního řádu^47c).

   § 90a

   Působnosti  stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou
   působností,  pověřenému  obecnímu  úřadu,  obecnímu  úřadu, magistrátům
   statutárních  měst  nebo  úřadům  městských  částí hlavního města Prahy
   podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

   § 91

   Ustanovení přechodné

   Státní  správu  lesního  hospodářství  nad  vojenskými lesy48) na území
   Národního parku Šumava, u kterých již pominuly důvody jejich prohlášení
   za  vojenské  lesy,  vykonává  Správa  národního parku Šumava v rozsahu
   podle § 78 odst. 4.

   § 92

   Ustanovení zrušovací

   Zrušují se:

   1.  zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona ČNR
   č.  146/1971 Sb., zákona ČNR č. 137/1982 Sb., zákona ČNR č. 96/1977 Sb.
   a zákona ČNR č. 65/1986 Sb.,

   2.  §  2 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního
   znaku a státní vlajky České republiky,

   3.  §  3,  § 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 163/1991
   Sb.,  kterým  se  zřizuje  Národní  park Šumava a stanoví podmínky jeho
   ochrany,

   4.  §  3,  § 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 164/1991
   Sb.,  kterým  se  zřizuje  Národní  park Podyjí a stanoví podmínky jeho
   ochrany,

   5.  §  3,  § 5 odst. 1 a § 7 nařízení vlády České republiky č. 165/1991
   Sb.,  kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho
   ochrany,

   6.  vyhláška  č.  142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně
   stromů  rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich
   kácení a o způsobu využití dřevní hmoty těchto stromů,

   7.  vyhláška  č.  131/1957  Ú.  l.,  o dobrovolných pracovnících státní
   ochrany přírody (konzervátorech a zpravodajích),

   8.  vyhláška č. 228/1959 Ú. l., o evidenci chráněných částí přírody a o
   náhradě  za  majetkovou  újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami
   ochrany.

   § 93

   Účinnost

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1992.

   Příloha

   Správy,  jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky,
   chráněnými   krajinnými  oblastmi  a  jejich  ochrannými  pásmy,  podle
   ustanovení § 78 odst. 1 zákona:
------------------------------------------         ----------------------------------------------------------------------
Název správy                Sídlo správy    Správní obvod                    Zřizovací právní předpis národního
                                                                             parku
------------------------------------------ ----------------------------------------------------------------------
Správa Národního parku      Vimperk         Národní park Šumava              nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.
Šumava

Správa Národního parku      Znojmo          Národní park Podyjí a jeho       nařízení vlády ČR č. 164/1991 Sb.
Podyjí                                      ochranné pásmo

Správa Krkonošského         Vrchlabí        Krkonošský národní park a jeho   nařízení vlády ČR č. 165/1991 Sb.
národního parku                             ochranné pásmo

Správa Národního parku      Krásná Lípa     Národní park České Švýcarsko     zákon č. 161/1999 Sb.
České Švýcarsko
------------------------------------------ ----------------------------------------------------------------------

Chráněné krajinné  oblasti:

------------------------------------------ ----------------------------------------------------------------------
Název správy                  Sídlo správy       Správní obvod               Zřizovací  právní předpis  chráněné
                                                                             krajinné oblasti
------------------------------------------ ----------------------------------------------------------------------
Správa Chráněné krajinné      Rožnov pod         Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 5373/1973
oblasti Beskydy               Radhoštěm          Beskydy

Správa Chráněné krajinné      Luhačovice         Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 17644/1980
oblasti Bílé Karpaty                             Bílé Karpaty

Správa Chráněné krajinné      Louňovice pod      Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 17332/1981
oblasti Blaník                Blaníkem           Blaník

Správa Chráněné krajinné      Český Krumlov      Chráněná krajinná oblast    vyhláška MK ČSR č. 197/1989 Sb.
oblasti Blanský les                              Blanský les

Správa Chráněné krajinné      Police nad         Chráněná krajinná oblast    vyhláška MŽP ČR č. 157/1991 Sb.
oblasti Broumovsko            Metují             Broumovsko

Správa Chráněné krajinné      Litoměřice         Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 6883/1976
oblasti České Středohoří                         České Středohoří

Správa Chráněné krajinné      Karlštejn          Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 4947/1972
oblasti Český kras                               Český kras

Správa Chráněné krajinné      Přimda             Chráněná krajinná oblast    nařízení vlády č. 70/2005 Sb.
oblasti Český les                                Český les

Správa Chráněné krajinné      Turnov             Chráněná krajinná oblast    nařízení vlády č. 508/2002 Sb.
oblasti Český ráj                                Český ráj

Správa Chráněné krajinné      Jeseník            Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 9886/1969
oblasti Jeseníky                                 Jeseníky

Správa Chráněné krajinné      Liberec            Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 13853/1967
oblasti Jizerské hory                            Jizerské hory

Správa Chráněné krajinné      Mělník             Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 6070/1976
oblasti Kokořínsko                               Kokořínsko

Správa Chráněné krajinné      Zbečno             Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 21973/1978
oblasti Křivoklátsko                             Křivoklátsko

Správa Chráněné krajinné      Děčín              Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 4946/1972
oblasti Labské pískovce                          Labské pískovce

Správa Chráněné krajinné      Litovel            Chráněná krajinná oblast    vyhláška MŽP ČR č. 464/1990 Sb.
oblasti Litovelské Pomoraví                      Litovelské Pomoraví

Správa Chráněné krajinné      Jablonné v         Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 6227/1975
oblasti Lužické hory          Podještědí         Lužické hory

Správa Chráněné krajinné      Blansko            Chráněná krajinná oblast    výnos MŠK č.j. 18001/1955
oblasti Moravský kras                            Moravský kras

Správa Chráněné krajinné      Rychnov nad        Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 16369/1969
oblasti Orlické hory          Kněžnou            Orlické hory

Správa Chráněné krajinné      Mikulov            Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 5790/1976
oblasti Pálava                                   Pálava

Správa Chráněné krajinné      Studénka           Chráněná krajinná oblast    vyhláška MŽP ČR č. 155/1991 Sb.
oblasti Poodří                                   Poodří

Správa Chráněné krajinné      Mariánské Lázně    Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 7657/1974
oblasti Slavkovský les                           Slavkovský les

Správa Chráněné krajinné      Vimperk            Chráněná krajinná oblast    výnos MK č.j. 53855/1963
oblasti Šumava                                   Šumava

Správa Chráněné krajinné      Třeboň             Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 22737/1979
oblasti Třeboňsko                                Třeboňsko

Správa Chráněné krajinné      Žďár nad Sázavou   Chráněná krajinná oblast    výnos MK ČSR č.j. 8908/1970
oblasti Žďárské vrchy                            Žďárské vrchy

Správa Chráněné krajinné      Nasavrky           Chráněná krajinná oblast    vyhláška MŽP ČR č. 156/1991 Sb.
oblasti Železné hory                             Železné hory
------------------------------------------ ----------------------------------------------------------------------


   * * *

   1.  Zákonné  opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb.,
   kterým  se  mění  zákon  České  národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně
   přírody a krajiny, nabylo účinnosti dnem vyhlášení (30. června 1992).

   2.  Zákon  č.  289/1995  Sb.,  o  lesích a o změně a doplnění některých
   zákonů (lesní zákon), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.

   3.  Nález Ústavního soudu České republiky č. 3/1997 Sb., ve věci návrhu
   na  zrušení  části ustanovení § 90 odst. 1 zákona České národní rady č.
   114/1992  Sb.,  o  ochraně  přírody a krajiny, nabyl účinnosti dnem 15.
   ledna 1997.

   4.  Zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů
   volně   žijících   živočichů  a  planě  rostoucích  rostlin  a  dalších
   opatřeních  k  ochraně  těchto  druhů a o změně a doplnění zákona České
   národní  rady  č.  114/1992  Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
   pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1997.

   5.  Zákon  č.  123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí,
   nabyl účinnosti dnem 1. července 1998.

   6.  Zákon  č.  161/1999  Sb.,  kterým  se  vyhlašuje Národní park České
   Švýcarsko,  a  mění  se  zákon  č.  114/1992  Sb.,  o ochraně přírody a
   krajiny,  ve  znění  pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna
   2000.

   7. Zákon č. 238/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní
   zákon,   ve   znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.  23/1962  Sb.,  o
   myslivosti,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon č. 102/1963 Sb., o
   rybářství,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č. 130/1974 Sb., o
   státní  správě  ve  vodním  hospodářství, ve znění pozdějších předpisů,
   zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
   předpisů,  a  zákon  č.  289/1995  Sb.,  o  lesích a o změně a doplnění
   některých zákonů (lesní zákon), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2000.

   8.   Zákon  č.  132/2000  Sb.,  o  změně  a  zrušení  některých  zákonů
   souvisejících  se  zákonem  o  krajích,  zákonem  o  obcích,  zákonem o
   okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, nabyl účinnosti dnem
   1. ledna 2001.

   9. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění,
   o  integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon
   o integrované prevenci), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

   10.  Zákon  č.  320/2002  Sb.,  o  změně  a  zrušení některých zákonů v
   souvislosti  s ukončením činnosti okresních úřadů, nabyl účinnosti dnem
   1. ledna 2003.

   11.  Zákon  č.  168/2004  Sb.,  kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o
   ochraně   přírody  a  krajiny,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  nabyl
   účinnosti dnem jeho vyhlášení (16. dubna 2004).

   12.  Zákon  č.  218/2004  Sb.,  kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o
   ochraně  přírody  a  krajiny,  ve  znění  pozdějších předpisů, zákon č.
   50/1976  Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve
   znění  pozdějších  předpisů,  a  zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České
   republiky  a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších
   předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (28. dubna 2004).

   13.  Zákon  č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a
   planě   rostoucích   rostlin  regulováním  obchodu  s  nimi  a  dalších
   opatřeních  k  ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o
   obchodování  s ohroženými druhy), nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o
   přistoupení  České  republiky  k  Evropské  unii  v platnost (1. května
   2004).

   14.  Zákon  č.  387/2005  Sb.,  kterým se mění zákon č. 149/2003 Sb., o
   uvádění  do  oběhu  reprodukčního  materiálu  lesních  dřevin  lesnicky
   významných  druhů  a  umělých  kříženců,  určeného  k  obnově  lesa a k
   zalesňování,  a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu
   s  reprodukčním  materiálem  lesních dřevin) a zákon č. 114/1992 Sb., o
   ochraně   přírody  a  krajiny,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  nabyl
   účinnosti dnem jeho vyhlášení (31. října 2005).

   15.  Zákon  č.  444/2005  Sb.,  kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o
   územních  finančních  orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé
   další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006.

   16.  Zákon  č.  186/2006  Sb., o změně některých zákonů souvisejících s
   přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, nabyl účinnosti dnem
   1. ledna 2007.

   17.  Zákon  č.  222/2006  Sb.,  kterým  se mění zákon č. 76/2002 Sb., o
   integrované  prevenci  a  omezování znečištění, o integrovaném registru
   znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci),
   ve  znění  pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti
   prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1.
   června 2006).

   18.  Zákon  č.  267/2006  Sb.,  o změně zákonů souvisejících s přijetím
   zákona  o úrazovém pojištění zaměstnanců, nabyl účinnosti dnem 1. ledna
   2008.

   19.  Zákon  č.  124/2008  Sb.,  kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o
   Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
   nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

   20.  Zákon  č.  167/2008  Sb.,  o  předcházení ekologické újmě a o její
   nápravě  a  o  změně některých zákonů, nabyl účinnosti devadesátým dnem
   ode dne jeho vyhlášení (17. srpna 2008).

   21.  Zákon  č.  312/2008  Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na
   ochranu  zvířat  proti  týrání,  ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
   634/2004  Sb.,  o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a
   zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
   předpisů,  nabyl  účinnosti  prvním  dnem  druhého  kalendářního měsíce
   následujícího po dni jeho vyhlášení (1. října 2008).

   22.  Zákon č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
   s  přijetím  zákona  o  volném  pohybu služeb, nabyl účinnosti dnem 28.
   prosince 2009.

   23.  Zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
   s  přijetím  zákona  o  základních registrech, nabývá účinnosti dnem 1.
   července 2010.

   24.  Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
   s přijetím daňového řádu, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011.

   25.  Zákon  č.  291/2009  Sb.,  kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o
   zemědělství,  ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
   nabyl  účinnosti  prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího
   po dni jeho vyhlášení (1. října 2008).

   26.  Zákon č. 349/2009, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně
   přírody  a  krajiny,  ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999
   Sb.,  kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon
   č.  114/1992  Sb.,  o  ochraně  přírody  a krajiny, ve znění pozdějších
   předpisů,  ve  znění  pozdějších  předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem
   druhého  kalendářního  měsíce  následujícího  po dni jeho vyhlášení (1.
   prosince 2009).

   27.  Zákon  č.  381/2009  Sb.,  kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o
   ochraně   přírody  a  krajiny,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  nabyl
   účinnosti dnem 2. ledna 2010.

   Předseda vlády:

   Ing. Fischer, CSc., v. r.

   1) Čl. 1 bod 4 nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. května 2006 o
   prováděcích  pravidlech  k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů
   volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu
   s těmito druhy.

   1a)  Zákon  č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a
   planě   rostoucích   rostlin  regulováním  obchodu  s  nimi  a  dalších
   opatřeních  k  ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o
   obchodování s ohroženými druhy), ve znění zákona č. 444/2005 Sb.

   Nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a
   planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi.

   Nařízení  Komise  (ES)  č. 865/2006 o prováděcích pravidlech k nařízení
   Rady  (ES)  č.  338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě
   rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy.

   1b)  Zákon  č.  289/1995  Sb.,  o lesích a o změně a doplnění některých
   zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   1c) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních
   stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

   Směrnice  Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících
   ptáků.

   1d)  Příloha I směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně
   přírodních  stanovišť,  volně  žijících  živočichů  a  planě rostoucích
   rostlin.

   1e) Přílohy II, IV a V směrnice Rady 92/43/EHS.

   1f) Příloha II směrnice Rady 92/43/EHS.

   1g) Směrnice Rady 92/43/EHS.

   3a)  § 58 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění
   některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   3b)  Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o
   změně  některých  souvisejících  zákonů  (zákon  o  posuzování vlivů na
   životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

   4)  Zákon  č.  156/1998  Sb.,  o  hnojivech, pomocných půdních látkách,
   pomocných  rostlinných  přípravcích  a  substrátech  a  o agrochemickém
   zkoušení  zemědělských  půd  (zákon  o  hnojivech), ve znění pozdějších
   předpisů. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
   souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
   Zákon  č.  449/2001  Sb.,  o  myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
   Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské
   stráži,  ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů
   (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.

   4b)  §  24a  odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat
   proti  týrání,  ve  znění zákona č. 77/2004 Sb. § 42 zákona č. 449/2001
   Sb.,  o  myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. § 49 odst. 1 písm.
   v)  zákona  č.  166/1999  Sb.,  o  veterinární péči a o změně některých
   souvisejících  zákonů,  ve  znění  zákona  č.  48/2006  Sb. a zákona č.
   186/2006 Sb.

   4a)  Zákon  č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a
   planě   rostoucích   rostlin  regulováním  obchodu  s  nimi  a  dalších
   opatřeních  k  ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o
   obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů.

   4c)  Směrnice  Rady  79/409/EHS  ze  dne  2. dubna 1979 o ochraně volně
   žijících ptáků.

   4d) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

   5)  Zákon  č.  156/1998  Sb.,  o  hnojivech, pomocných půdních látkách,
   pomocných  rostlinných  přípravcích  a  substrátech  a  o agrochemickém
   zkoušení  zemědělských  půd  (zákon  o  hnojivech), ve znění pozdějších
   předpisů.  Zákon  č.  326/2004  Sb.,  o rostlinolékařské péči a o změně
   některých  souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.
   408/2000  Sb.,  o  ochraně  práv  k odrůdám rostlin a o změně zákona č.
   92/1996  Sb.,  o  odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění
   pozdějších  předpisů  (zákon  o  ochraně  práv  k  odrůdám),  ve  znění
   pozdějších předpisů.

   6)  §  15  odst.  2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve
   znění zákona č. 80/2006 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb.

   6a)  § 10 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č.
   175/2002 Sb.

   6b)  Například § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a
   o  změně  některých  zákonů  (vodní zákon), § 24 odst. 3 písm. g), § 25
   odst.  4 písm. h), § 58 odst. 1 písm. f) a § 59 odst. 1 písm. f) zákona
   č.  458/2000  Sb.,  o  podmínkách  podnikání a o výkonu státní správy v
   energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),
   ve znění pozdějších předpisů.

   7) Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České
   republiky.

   8) Ustanovení § 27 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.

   9)  Zákon  č.  44/1988  Sb.,  o  ochraně a využití nerostného bohatství
   (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   9a)  §  43  odst.  1  a  § 61 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
   plánování  a  stavebním  řádu  (stavební  zákon),  ve  znění pozdějších
   předpisů.

   10)  Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
   Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské
   stráži,  ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů
   (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.

   13)  Například  zákon  č.  298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových
   vztahů  řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon
   č.  403/1990  Sb.,  o  odstranění některých majetkových křivd, zákon č.
   87/1991  Sb.,  o  mimosoudních  rehabilitacích, zákon č. 92/1991 Sb., o
   podmínkách  převodu majetku státu na jiné osoby, zákon č. 229/1991 Sb.,
   o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

   14) Ustanovení § 10 zákona ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.

   14a)  Například část čtvrtá zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
   a  stavebním  řádu (stavební zákon), ustanovení § 24 zákona č. 289/1995
   Sb.,  o lesích, ustanovení § 23 až 26 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách,
   ustanovení § 36 až 38 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

   15)  Například  zákon  č.  289/1995  Sb., o lesích a o změně a doplnění
   některých  zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
   334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších
   předpisů,  zákon  č.  254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů
   (vodní  zákon),  ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o
   územním   plánování   a  stavebním  řádu  (stavební  zákon),  ve  znění
   pozdějších předpisů.

   16)  Zákon  č.  344/1992  Sb.,  o  katastru nemovitostí České republiky
   (katastrální  zákon),  ve  znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1994
   Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících
   s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon  č.  359/1992  Sb.,  o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve
   znění pozdějších předpisů.

   19a)  Například  zákon  č.  289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění
   některých  zákonů  (lesní  zákon),  zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o
   změně  některých  zákonů  (vodní  zákon), ve znění pozdějších předpisů,
   zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské
   stráži,  ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů
   (zákon  o  rybářství),  zákon  č.  449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění
   pozdějších předpisů.

   19c) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o
   změně  některých  souvisejících  zákonů  (zákon  o  posuzování vlivů na
   životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.

   17)  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o  územním  plánování  a stavebním řádu
   (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   19e)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné kvalifikace a jiné
   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o
   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
   pozdějších předpisů.

   19h)  Zákon  č.  269/1994  Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   19g)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné kvalifikace a jiné
   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o
   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
   pozdějších předpisů.

   20)  Zákon  č.  166/1999  Sb.,  o  veterinární péči a o změně některých
   souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   20a)  Čl.  7  odst.  1  písm. c) nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9.
   prosince  1996  o  ochraně  druhů  volně  žijících  živočichů  a  planě
   rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi.

   20b) § 43 zákona č. 183/2006 Sb.

   20c) Část čtvrtá správního řádu.

   20d) Čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 338/97.

   20e) Čl. 66 nařízení Komise (ES) č. 865/2006.

   21)  Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
   Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské
   stráži,  ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů
   (zákon  o  rybářství),  ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 289/1995
   Sb.,  o  lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve
   znění   pozdějších  předpisů.  Zákon  č.  156/1998  Sb.,  o  hnojivech,
   pomocných   půdních   látkách,   pomocných  rostlinných  přípravcích  a
   substrátech  a  o  agrochemickém  zkoušení  zemědělských  půd  (zákon o
   hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.

   21b)  Zákon  č.  334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve
   znění pozdějších předpisů.

   21c) Zákon č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   21f) Zákon č. 334/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   Zákon č. 99/2004 Sb.

   21d)  Například  zákon  č.  289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
   zákon  č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými
   zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů.

   21e)  Například  vyhláška  č.  55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy
   nebo škody způsobené na lesích.

   22) Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech
   a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a
   jinému  zemědělskému  majetku,  ve  znění pozdějších předpisů, ve znění
   pozdějších předpisů.

   23)  Zákon  č.  334/1992  Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve
   znění pozdějších předpisů.

   24)  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o  územním  plánování  a stavebním řádu
   (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   25)  Zákon  č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k
   pozemku  nebo  ke  stavbě  (zákon  o  vyvlastnění), ve znění pozdějších
   předpisů.

   25a)  §  27 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a
   jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

   26)  Zákon  č.  222/1999  Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve
   znění pozdějších předpisů. Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných
   skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   27) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
   předpisů.

   28)  Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH
   PRÁV A SVOBOD.

   29) § 127a občanského zákoníku.

   30) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
   předpisů. Vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu
   na  pozemních  komunikacích  a  úprava  a  řízení  provozu na pozemních
   komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

   31)  Zákon  č.  289/1995  Sb.,  o lesích a o změně a doplnění některých
   zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 30/2001
   Sb.,  kterou  se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a
   úprava  a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
   předpisů.

   32)  Zákon  č.  289/1995  Sb.,  o lesích a o změně a doplnění některých
   zákonů  (lesní  zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 254/2001
   Sb.,  o  vodách  a  o  změně  některých  zákonů (vodní zákon), ve znění
   pozdějších  předpisů.  Zákon  č.  183/2006  Sb.,  o územním plánování a
   stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   33)  Zákon  č.  17/1992  Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších
   předpisů.

   34) § 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

   35) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

   37)  Zákon  ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a
   její působnosti v ochraně lesa.

   38)  Zákon  č.  128/2000  Sb.,  o  obcích  (obecní  zřízení),  ve znění
   pozdějších předpisů.

   39c)  Například nařízení vlády č. 75/2007 Sb., o podmínkách poskytování
   plateb  za  přírodní  znevýhodnění  v  horských  oblastech, oblastech s
   jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě.

   39d) § 66 zákona č. 449/2001 Sb.

   40)  Zákon  č.  289/1995  Sb.,  o lesích a o změně a doplnění některých
   zákonů  (lesní  zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 449/2001
   Sb.,  o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/2004 Sb.,
   o  rybníkářství,  výkonu  rybářského  práva,  rybářské  stráži, ochraně
   mořských  rybolovných  zdrojů  a  o  změně  některých  zákonů  (zákon o
   rybářství),  ve  znění  pozdějších  předpisů.  Zákon č. 334/1992 Sb., o
   ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

   40b) § 54 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   41)  Zákon  č.  161/1999  Sb.,  kterým  se vyhlašuje Národní park České
   Švýcarsko,  a  mění  se  zákon  č.  114/1992  Sb.,  o ochraně přírody a
   krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

   41aa)  §  29  odst.  2  písm.  a) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování
   obrany České republiky.

   41a) Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a
   o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

   41c)  §  4c  zákona  č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č.
   291/2009 Sb.

   41d)  Čl.  48  nařízení  Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004,
   kterým  se  stanoví  prováděcí  pravidla  k  podmíněnosti,  odlišení  a
   integrovanému  administrativnímu  a  kontrolnímu  systému  uvedených  v
   nařízení  Rady  (ES)  č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla
   pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým
   se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.

   42)  §  13  odst.  2,  §  45, 46, 84 a 85 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o
   přestupcích.

   43b) Zákon č. 222/1999 Sb.

   44) § 11 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   45)  §  15  až  19  zákona  č.  44/1988 Sb. Zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o
   hornické  činnosti,  výbušninách  a  státní  báňské  správě,  ve  znění
   pozdějších předpisů.

   46a)  Zákon  č.  167/2008  Sb.,  o předcházení ekologické újmě a o její
   nápravě a o změně některých zákonů.

   47)  §  24a  zákona  ČNR č. 67/1969 Sb., o národních výborech, ve znění
   pozdějších předpisů (úplné znění č. 31/1983 Sb.).

   47a) Zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích.

   47b)  Zákon  č.  344/1992  Sb.,  o katastru nemovitostí České republiky
   (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

   47c) § 139 správního řádu.

 

Datum uveřejnění: 1. června 1992 Poslední změna: 14. února 2010 Počet shlédnutí: 1811