Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.)

Rostlina z čeledi hvězdnicovitých, rodu slunečnice, morfologicky podobná slunečnici s drobnějšími úbory. Protáhlé hlízy se zvrásněným povrchem a tenkou slupkou jsou pevně přirostlé ke stolonům, což je jednou z hlavních příčin omezení jejich pěstování. Po vytvoření hlíz získává rostlina značnou obrůstací schopnost. Z hlíz se získává polysacharid inulin. Obsahují vitamíny A, B1, B2, C a D. Největším pěstitelem v Evropě je Francie, odkud se do Evropy šířil do konce 16. století jako potravina, kterou vytlačily brambory. Později byly hlízy i stonky využívané jako krmivo. Je nenáročný na podmínky prostředí, snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy, je vhodný do podhorských i horských oblastí.

Topinambury nejsou náročné na předplodinu, samy jsou předplodinou zaplevelující. Víceletým pěstováním (část hlíz se ponechává v půdě jako sadba) se problém zaplevelení řeší, ale zhoršuje se vzcházivost v důsledku nerovnoměrného uložení hlíz, zhutňování půdy i zdravotního stavu rostlin. Půda se připravuje podobně jako pro brambory, dobře reaguje na hnojení organickými hnojivy. Sázet lze topinambur na podzim i na jaře.

Vzdálenost řádků je 60-75cm, vzdálenost hlíz v řádku 30-45cm, hloubka sázení 6-10cm. Počet hlíz je 50 tisíc na hektar, potřeba sadby při hmotnosti hlíz 30-60g je 2-2,5t. Při pěstování na produkci biomasy se zakládá víceletá kultura. Je možné sklízet dvě seče, první počátkem července. Sklizeň se provádí běžnými nadzemními řezačkami. Hlízy se ponechají přes zimu v půdě. Hlízy i zelená hmota jsou dobře silážovatelné (Moudrý a Strašil, 1996).

Literatura

• Moudrý, J. - Strašil, Z. Alternativní plodiny. JU ZF České Budějovice, 1996.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost