Poziční zpráva AEBIOMu: Flexibilní systém pro poplatky/daně za produkci oxidu uhličitého

Tato poziční zpráva je podporována AEBIOMem - skupinou národních asociací pro biomasu. Cíl AEBIOMu je prosazovat produkci a využívání biomasy v Evropě.

Shrnutí

V textu poziční zprávy je prezentován pružný systém pro obecný evropský systém poplatků / daní. Systém byl vyvinut Švédským sdružením pro biomasu SVEBIO na základě zkušeností s existujícím švédským energetickým daňovým systémem. Návrh budoucích energetických daní ve Švédsku je nyní podrobován politické diskusi. Systém energetických poplatků / daní navrhovaných v této zprávě je hlavní součástí těchto diskusí.

Pro splnění dohod o snížení emisí skleníkových plynů jsou k dispozici zejména dva nákladově-efektivní nástroje: energetické daně a obchod s emisními kvótami. I v případě, že je využíván obchodu s emisními kvótami, mohou poplatky / daně sloužit coby základní složka celého systému. (Obchod s emisními kvótami nemůže správně fungovat bez penalizování emisí oxidu uhličitého, jež nejsou kompenzovány držením emisních kvót. Přednostně by penalizování mělo probíhat formou poplatků ze emise oxidu uhličitého podobných návrhu v této zprávě.)

Navrhovaný systém poplatků / daní eliminuje nevýhody spojené s tradičními uhlíkovými daněmi, kde je často nutné hledat kompromis mezi znížením konkurenceschopnosti průmyslu nebo slabými stimuly ke snížení emisí oxidu uhličitého.

Navržený systém

• dává stejné stimuly k redukci emisí oxidu uhličitého ve všech oblastech společnosti,
• zachovává konkurenceschopnost průmyslu na mezinárodním trhu,
• může být použit jako řešení pro jednotlivé země nebo jako obecné řešení pro systém poplatků / daní v EU,
• může být jednoduše přizpůsoben pro splnění požadavků na daňové příjmy pro společnost v různých zemích EU,
• je základní součástí v systému obchodu s emisními kvótami.

Navrhovaný systém poplatků / daní má tři části:

1. Poplatek za emise oxidu uhličitého je úměrný obsahu oxidu uhličitého v jednotlivých fosilních palivech. Vysoká úroveň poplatku dává silnější ekonomický popud k výběru paliv a systémů s nízkými emisemi oxidu uhličitého.
2. Srážka úměrná množství tepla použitého pro účely vytápění a/nebo množství produkované elektřiny. O úrovních pro teplo a elektřinu by mělo být rozhodnuto odděleně s preferencí vyšší úrovně pro elektřinu. Celková srážka by měla být rovna celkovému národnímu poplatku za oxid uhličitý. Poplatek za emise oxidu uhličitého a srážka společně vytváří převodový systém, který žádné peníze neopouští.
3. Fiskální daň ze spotřeby energie úměrná k použité elektřině či teplu. Důvod této daně je zejména fiskální a její úroveň by měla být rozhodnuta individuálně pro teplo a elektřinu, stejně jako pro zemi, v závislosti na požadovanému rozpočtovému příjmu z tohoto sektoru. Výše této daně bude pochopitelně ovlivňovat celkovou výši spotřeby energie. Pro účely konkurenceschopnosti průmyslu může být tato daň snížena nebo průmyslu odpuštěna (silný řídící vliv může být stále udržován prostřednictvím poplatku za emise oxidu uhličitého).

2. Energetické daně (poplatky) a obchod s emisními kvótami jako řídící instrumenty pro redukci emisí oxidu uhličitého

Kjótská smlouva silně zvyšuje poptávku po mocných prostředcích ke snižování emisí skleníkových plynů, z nichž je oxid uhličitý tím nejdůležitějším. V zásadě jsou k dispozici dva cenově přijatelné hlavní řídící instrumenty:

• obchodování s emisními kvótami,
• energetické daně (např. poplatky za emise oxidu uhličitého).

2.1 Obchod s emisními kvótami

Poslední dobou je obchod s emisními kvótami považován za lepší řešení ke snižování emisí skleníkových plynů než poplatky za emise oxidu uhličitého. To je však sporný úsudek, jelikož obě metody mohou vážně poškodit konkurenční podmínky pro průmysl, což znamená, že musí být pro průmysl vyvinuta zvláštní pravidla. Tato zvláštní pravidla mají tendenci oslabit řídící vliv použitého opatření. Tento problém je vyřešen daňovým systémem popsaným v této zprávě. Tento daňový systém může být sám o sobě použit jako nástroj pro redukci emisí oxidu uhličitého.

Pokud má být obchod s emisními kvótami efektivní, je potřebné zavést penalizování emisí oxidu uhličitého, které nejsou pokryty vlastnictvím emisních kvót. Toto penalizování by mělo být úměrné k emisím oxidu uhličitého, a tudíž může být charakterizováno jako poplatky za emise oxidu uhličitého. Avšak i v tomto případě budou tradiční daně z emisí oxidu uhličitého poškozovat konkurenční podmínky pro průmysl. Systém poplatků za emise oxidu uhličitého, podobný systému popisovaným v této zprávě, tak bude důležitým článkem v obchodování s emisními kvótami.

 

2.2.Tradiční daně z emisí oxidu uhličitého

Několik let instituce v rámci EU diskutovali zavedení obecné daně z emisí oxidu uhličitého s cílem vytvoření stimulu pro snížení globálního oteplování zapříčiněného emisemi skleníkových plynů ^1,2. Dnes tyto diskuse mizí. Hlavním problémem je, že jednotná daň z emisí oxidu uhličitého nemůže být aplikována ve všech odvětvích či zemích.

Nicméně, daně z fosilních paliv jsou používány v mnoha členských zemích pro vytvoření podmínek pro využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). Evropská asociace pro biomasu, AEBIOM, konstatuje že³:

Zkušenosti z několika zemí ukazují, že klíčová otázka ve vývoji nefosilních energetických nosičů spočívá ve zdanění fosilních paliv a elektřiny a daňových úlevách pro OZE. Co se týče fiskální politiky prvořadým principem by mělo být zdanění paliv úměrně k jejich vlivu na poškozování životního prostředí. Ve členských státech se spíše vysokými daněmi z fosilních paliv a elektřiny se topné systémy vyvíjejí směrem k cílům Kjótské úmluvy, podle níž tyto vysoké daně jsou zaměřeny pouze na těch 60% spotřebitelů tepla, kteří nejsou vystavěni celosvětové konkurenci na trhu, to znamená, že se týká terciálního sektoru, domácího sektoru a obytných budov. Dokud členské země nezvýší daně z nosičů energie odpovědných za emise CO₂ a nevytvoří úlevy pro OZE, tak nebude možné dosáhnout cílů Bílé knihy EU o obnovitelných energiích ani závazků Kjótské smlouvy.

Základním principem tradiční daně z emisí oxidu uhličitého je výše zdanění úměrná k obsahu uhlíku v palivu nebo k emisím oxidu uhličitého pro každé fosilní palivo. Z toho vyplývá nejvyšší míra zdanění pro uhlí na jednotku tepelného výkonu a nejnižší pro zemní plyn. Biomasa zdaňována nebývá, jelikož emise produkované při spalování jsou fixovány v průběhu jejího růstu. (Pomocné energie spotřebované při pěstování, přepravě a zpracování biomasy jsou odhadovány na méně než 5%, což je méně než u fosilních paliv.)

Poměrná daň zdaňuje všechny sektory ve stejné míře. Průmysl nemůže přijmout tento souhrnný vzestup ceny energie, jelikož tento sektor působí v silně konkurenčním prostředí světového trhu. Poměrná uhlíková daň přináší snížené obchodní podíly pro evropský průmysl.

Tento konflikt je často řešen zavedením snížené daně z emisí oxidu uhličitého pro průmysl. Jak již bylo zmíněno, snížená uhlíková daň umožňuje znamená menší stimul pro úspory energií a substituci fosilních paliv v průmyslu.

Tento způsob snižování emisí CO₂ znamená vysoké výdaje, jelikož snižování emisí skleníkových plynů v sektoru bydlení je dražší než v průmyslu.

Dalším aspektem různých úrovní zdanění pro různé sektory je dle zkušeností ze Švédska vytvoření daňových problémů ve styčných plochách mezi sektory.

3. Navrhovaný pružný systém poplatků / daní z emisí oxidu uhličitého

Prezentovaný systém poplatků / daní byl již dříve prezentován Švédskou asociací pro biomasu při národních diskusích týkajících se obnovy dosti komplexního energetického daňového systému ve Švédsku.

Základní ideou je použití jednotného poplatku z emisí oxidu uhličitého, ale dovolit různé celkové úrovně zdanění pro různé sektory a země. Jednotný poplatek / daň je potřebná, jelikož dává možnost pro minimalizaci investičních výdajů pro dosáhnutí nižší emisí oxidu uhličitého v Evropě.

Tři základní kameny tohoto systému jsou jednotný poplatek z emisí oxidu uhličitého (C), všeobecná srážka (D) a fiskální daň ze spotřeby energie (FT), kde SC = SD na úrovni státu (obr. 1).

Poplatek z emisí skleníkových plynů (C) je závislý na použitém palivu a je stanoven úměrně k obsahu uhlíku v jednotlivých fosilních palivech. Je to efektivní řídící nástroj pro snížení emisí oxidu uhličitého a měl by být používán jako hlavní pomůcka k dosáhnutí budoucích emisních cílů stanovených mezinárodními dohodami. Velikost poplatku by měla být nastavena k dosáhnutí udržitelné úrovně obsahu oxidu uhličitého v atmosféře dle odhadů IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change - Mezivládní panel pro změnu klimatu) nebo podobného kompetentního orgánu.

Srážka (D) je odvozena od produkce energie a úměrná k množství tepla používaného pro vytápění a/nebo produkované elektřiny. Srážka by měla být nezávisle stanovena pro elektřinu a teplo. Srážka pro generovanou elektřinu může být např. stanovena ve dvojnásobné výši oproti teplu, dávajíc tak větší impuls k produkci hodnotnější elektřiny. Celková srážka pro teplo a elektřinu by v národním měřítku měla být rovna celkovému poplatku za emise oxidu uhličitého. Tento princip je již 10 let praktikován ve Švédsku pro poplatek z emisí NOx.

Tyto dvě části systému převádí peníze od emitentů CO₂ k producentům energie (i producentům energie z fosilních paliv). Tento systém podporuje princip: "Znečišťovatel platí."

Jelikož je poplatek odvislý od druhu paliva a srážka je různá dle toho, zda je produkována elektřina či teplo, vytváří tato kombinace poplatku a srážky silnou řídící sílu pro zvyšování efektivity přeměny energií. Tak tento systém podporuje inteligentní využívání energie.

Podporou vyšší efektivity využívání energie dojde k dalšímu snížení emisí oxidu uhličitého. Poplatek z emisí oxidu uhličitého by měl být mezinárodně sladěn.

Fiskální daň ze spotřeby energie (FT) je závislá na spotřebě energie a je to hlavní národní nástroj pro řízení velikosti celkové energetické daně pro konečné uživatele v bytovém sektoru (domácnosti). Daň by měla být úměrná množství tepla či elektřiny prodané zákazníkům. Úrovně zdanění pro teplo a elektřinu by měly být stanoveny samostatně a s ohledem na potřeby státního rozpočtu. Ačkoliv účel této daně je fiskální, její úroveň rovněž ovlivňuje celkovou spotřebu energie. Z tohoto důvodu a zároveň kvůli zdůraznění vyšší hodnoty elektřiny je vhodné mít vyšší daň z elektřiny než z tepla.

Kvůli neutralitě z hlediska konkurenceschopnosti průmyslu může být daň ze spotřeby energie pro průmysl snížena či prominuta (silný řídící efekt je i přes to stále udržován díky poplatku z emisí oxidu uhličitého). Výrazné zdanění průmyslu není možné, dokud neexistuje mezinárodní smlouva harmonizující výši této daně. Avšak záleží jen na národních parlamentech, zda budou tuto fiskální daň vyžadovat od mezinárodních firem působících v jejich zemi či ne.

Obecný důsledek navrhovaného systému poplatků / daní je umožnění státům kontrolovat rozdělení nákladů na splnění závazků z Kjóta mezi průmysl, energetiku a domácnosti.

 

3.1. Úrovně poplatků z emisí oxidu uhličitého

Jak již bylo zmíněno, poplatek z emisí CO₂ je závislý na druhu paliva. Je stanoven úměrně k obsahu uhlíku v jednotlivých fosilních palivech. Ve Švédsku by jeho úroveň měla být 70 Euro / tunu oxidu uhličitého, aby nahradila současné dosti vysoké daně z fosilních paliv. Výše poplatku by měla být upravena tak, aby Švédsko dosáhlo svých emisních cílů v přiměřené době.

V mezinárodním měřítku by poplatek z emisí CO₂ mohl být stanoven na značně nižší úroveň, aby bylo možné jej vůbec zavést. I v tomto případě, musí být jeho úroveň upravena s ohledem na národní cíle snižování emisí. Národní cíle by mohly být navrženy s ohledem na odhady IPCC nebo jiného podobného orgánu.

3.2. Zdanění  silničního provozu

Tato zpráva se zaobírá zejména zdaněním paliv používaným pro výrobu tepla a elektřiny. Navrhovaný systém však může být upraven pro zdanění silničného provozu. I v tomto případě může být srážka použita coby nástroj pro rozlišení celkové daně pro různé sektory. Velikost celkové daně závisí na spotřební dani a může být stanovena ve stejné výši, jako je hodnota současných daní. Aby bylo umožněno biopalivům se dostat na trh, měla by být spotřební daň pro biopaliva snížena.

3.3. Administrace systému poplatků / daní

Všichni dodavatelé fosilních paliv jsou povinni se do systému zaregistrovat. Během přihlašování jsou používány standardní hodnoty srážky a fiskální daně.

Nicméně dodavatel paliva musí klasifikovat zákazníky do několika skupin s ohledem na úrovně zdanění: průmysl, producenti elektřiny a ostatní. Palivo dodávané registrovaným plátcům daně je od daně osvobozeno, neboť tito jsou povinni sami provést přiznání daně. V závislosti na administrativních systémech v jednotlivých zemích existuje možnost dovolit dovozcům, producentům a velkým spotřebitelům fosilních paliv se registrovat jako plátci daně.

Jak vidno z předchozího, v systému bude relativně málo plátců daně, a s ohledem na jednoduchý vzorec pro výpočet daně bude administrace systémů celkem snadná. Tato jednoduchá struktura celého sytému snižuje možnosti daňových úniků.

V příloze 1 je příklad formuláře přiznání poplatku / daně. Na začátku je registrace použitého množství různých paliv a k nim odpovídající poplatek. Ve prostřed je požadovaná srážka. Tyto dvě části by mohly být spravovány orgány životního prostředí podobně jako je tomu ve Švédsku.

Na konci formuláře jsou deklarovány odebrané daně od zákazníků. Tuto část spravují daňové úřady.

4. Shrnutí

Hlavní závěry této zprávy jsou:

 

 

 

 

Literatura

1. Environmental Taxes and Charges in the Single Market, Communication from the Commission. COM (97) 9 final, 26.03.1997. Official Journal C 224, 23.07.1997. Information available at http://europa.eu.int/scadplus/leg/en/lvb/l28058.htm
2. Kai Schlegelmilch, Energy Taxation in the EU and some Member States: Looking for Opportunities Ahead. Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy. November 1998. Available at http://www2.wupperinst.org/Publikationen/Taxation/index_e.html
3. Position paper of AEBIOM, The European heat market and the Kyoto protocol, AEBIOM, Brussels, September 1999. Available at http://www.ecop.ucl.ac.be/aebiom/

Příloha 1

 

Překlad: Antonín Slejška

Tweet

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu