Využití biomasy pro lokální a centrální vytápění

(Článek původně vyšel ve sborníku ze semináře Velký Karlov, pořádaného 15. listopadu 2001 EKOLOGICKOU NADACÍ ENVIOPTIMUM zřízenou při Ústavu procesního a ekologického inženýrství FSI VUT v Brně - spojení: Zdeněk Pospíchal)

Trochu filozofie

Kudy a kam kráčí Česká republika v energetice? Jaký je současný vztah naší energetiky k životnímu prostředí a je nadále přijatelné, aby tyto dvě oblasti stály proti sobě? Je možné obstát v budoucí Evropě s takovou strukturou zdrojů a stavem jejich využívání, jak jsou dnes prezentovány? Budou nevyhnutelné změny v tomto oboru únosné pro spotřebitele a jak se má orientovat a co má dělat spotřebitel? Takové a mnoho dalších podobných otázek vyvolává současný stav naší energetiky a životního prostředí. Máme-li obstát v moderní sjednocené Evropě, je nejvyšší čas věnovat takovým otazníkům mnohem větší pozornost.

O tom, že potřeby energie mohou být uspokojovány z různých zdrojů a mnoha formami, se mohli během uplynulých deseti let mnozí obyvatelé našeho státu přesvědčit v kladném i záporném smyslu. To platí zvláště u vytápění a ohřevu užitkové vody. Masivní propagaci elektrického vytápění "podlehlo" přibližně 230 tisíc domácností, propagaci plošné plynofikace mnohé obce, často i s "pomocí" státu. Po deziluzi levného vytápění elektřinou nastává období ztráty iluzí o levném vytápění zemním plynem. Drobný a důvěřivý spotřebitel se nechal mnohdy vlákat do pasti propagace a líbivých sloganů dodavatelských firem.

Podstatným a srozumitelným závěrem dosavadních zkušeností by měla být změna přístupu k hledání vhodného řešení pro daný případ. Volba způsobů by měla vycházet vždy z porovnání více možností. K tomu, aby obnovitelné zdroje energie jako možnost, byly vztahy v úvahu rovnocenně s ostatními, však spotřebitelé v naprosté většině případů nemají informace. To platí i při řešení komunální energetiky a nejde přitom jen o malé obce!

Podstatnou roli ve všech úvahách o budoucím vývoji by měly hrát vztahy mezi uspokojováním potřeb energie a životním prostředím.Z takového principu vycházejí i mezinárodní dokumenty jako Energetická charta, Kjótský protokol (snížení emisí skleníkových plynů), "Bílá zpráva" (zvýšení podílu obnovitelných zdrojů) a další. Ty by měly umožnit dosažení stanoveného cíle, který není menší než zdvojnásobení současného podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie do roku 2010. To znamená z nynějšího průměru všech členských zemí, který představuje 6 % až na 12 % pro cílový rok. Samozřejmě, že na Českou republiku budou kladeny v okamžiku vstupu stejné nároky, jako na ostatní členské státy.

Základem naší energetiky je dosud převážně uhlí, jehož zásoby jsou konečné. Předpoklad, že jeho těžitelné zásoby při zachování dnes platných limitů dojdou nejpozději kolem roku 2040 je zcela oprávněný. Na jeho postupném nahrazování potřebujeme pracovat již nyní. Z tohoto důvodu budou obnovitelné zdroje energie hrát významnější roli než dnes. Je na čase, začít je brát vážně. Přicházející století rozhodně již nebude ve znamení fosilních paliv, začíná éra alternativních zdrojů a v současné době jsou bezpochyby právě ty obnovitelné považovány za nejperspektivnější.

Využití obnovitelných zdrojů energie v zemích EU a ostatních vybraných zemí

Jednotlivé členské státy EU vypracovaly celou řadu mechanismů pro podporu obnovitelných zdrojů energie a úspor. Řada zemí přijala i národní cíle na dosažení úspor a na využití obnovitelných zdrojů. Zkušenosti ukazují, že úspěšný přechod k racionálnějšímu využívání energie a k udržitelnému rozvoji energetických zdrojů vyžaduje aktivní účast národních vlád. Ty musí vytvořit legislativní rámec i ekonomické nástroje k dosažení vytyčených cílů.

Mechanismy pro rozvoj obnovitelných zdrojů energií jsou především :

• garantování určitého podílu na vyrobené elektrické energii
• "zelené ceny"
• daňové mechanismy
• dotace na investice do obnovitelných zdrojů
• plošné podpory

Škodliviny obsažené ve spalinách

Emise ze zařízení ke spalování paliv lze rozdělit na plynné a pevné. Z plynných emisí je nejzávažnější koncentrace oxidu siřičitého (SO₂), oxidů dusíku (oxid dusičitý: NO₂, oxid dusnatý: NO), uhlovodíků CxHy a oxidu uhelnatého (CO). Pevné škodliviny představují prašné částice, které známe jako popílek a saze, dále je nezanedbatelný úlet těžkých kovů.

Spalování uhlí je zdrojem největší škály emisí, při spalování ropy vznikají prakticky shodné škodliviny ovšem bez popílku, při spalování zemního plynu vzniká více oxidů dusíku, méně oxidu uhličitého a tvoří se saze.

Budeme-li zde uvažovat obnovitelným zdrojem dřevo, je nutno říci, že jako palivo je bilančně neutrální s ohledem na emise CO₂. Z vyvážené bilance vyplývá, že dřevo pro energetické účely se nepodílí na vytváření skleníkového efektu.

Příklad: při spálení 1t dřevní hmoty je spotřeba kyslíku 1,2 t a emise CO₂ 1,6 t. Pro vzrůst 1t dřevní hmoty na ploše 0,21 ha se rovněž spotřebuje 1,6 t CO₂ a tak se stává jeho bilance vůči spalování neutrální a vyrovnaná (na rozdíl od všech jiných paliv).

Z porovnání emisí škodlivin vyplývá, že spalování dřeva je z ekologického hlediska srovnatelné se spalováním zemního plynu. Emise NO_x jsou však při využití dřeva výrazně nižší oproti zemnímu plynu o hodnotu 0,143 kg/GJ. NO_x proniká až do dolních cest dýchacích a v kombinaci s dehtem přispívá ke vzniku rakoviny plic. Zvýšená emise CO₂ je u dřeva v přírodě kompenzována bilanční rovnováhou mezi spotřebou CO₂ k růstu biomasy a emisí CO₂ při jejím spalování.

Biomasa - konkurenceschopná náhrada

Rozhodující pro konkurenceschopnost jsou především ekonomické parametry. Nejdůležitějším kritériem, které má současně největší vypovídací schopnost, je výsledná cena za jednotku získané energie.

Pokud jde o lokální zdroje (kotle), je v celkové bilanci biomasa jednoznačně výhodnějším řešením než všechna fosilní paliva. O tom se přesvědčily tisíce uživatelů takových zdrojů. Trochu jiná je situace u centrálních systémů zásobováním teplem, kde se na výsledné ceně za jednotku energie podílejí investiční náklady, ale i zde v porovnání se zemním plynem nebo uhlím vychází biomasa opět nejlépe.

U varianty plošné plynofikace zdroje odcházejí mimo region a tak se nenávratně ztrácejí. Pokud budou majitelé rodinných domků skutečně využívat zemní plyn k vytápění a ohřevu TUV, každý z nich průměrně zaplatí jen na palivových nákladech ročně nejméně 20.000,-Kč. Průměrná obec o tři sta domcích tak každý rok odevzdá mimo region a z větší části i mimo ČR 6.000.000,-Kč. Za deset let to představuje šedesát milionů Kč, které jsou pro obec nenávratně ztraceny. Při využití místních obnovitelných zdrojů tyto prostředky reálně zůstanou v regionu a mohou se při jeho rozvíjení zásadním způsobem uplatnit. Můžeme zde mluvit o Baťově myšlence, vydělané peníze utratit doma. Proč platit plyn do ciziny, když můžeme kupovat domácí palivo. Navíc investice do plynofikace je pro obec nenávratná, u obnovitelných zdrojů se jedná o návratnou investici, která nezatěžuje obecní rozpočet.

U lokální zdrojů (tj. kotlů pro rodinné domky) je hlavním kritériem cena topné sezóny. Cena 1m³ plynu je v současné době cca 8,-Kč při výhřevnosti 35MJ/m³ a tedy cena vyrobeného tepla (cena 1GJ) je cca 228,-Kč. Cena 1t upravené biomasy (brikety, pelety, štěpky) obecně je cca 3.000,-Kč při výhřevnosti 18MJ/kg a tedy cena 1GJ je 167,-Kč. Toto představuje rozdíl cca 36% ceny 1GJ ve prospěch biomasy. Účinnost kotle na biomasu je srovnatelná s účinností kotle na plyn. Rozdíl ceny však nezahrnuje prognózu nárůstu ceny plynu v rámci narovnání cen energie, které je plánováno u plynu cca 60% ceny do roku 2004.

Zemědělství, obec a energie

Před nástupem mechanizace a zvýšeným využíváním vědeckých poznatků bylo pro zajištění energie v zemědělství, to je pro krytí lidské pracovní síly a potahů, využíváno asi 30-40% plochy zemědělské půdy, která po částečném zprůmyslnění zemědělské výroby byla využita k výrobě potravin. Přebytky, které vznikaly, bylo možné exportovat. Tato možnost se nyní snížila, takže se uvažuje o tom, že 10 až 15% zemědělské půdy bude z výroby potravin vyřazeno, aniž by byla ohrožena výživa obyvatelstva. Bude rozšířena výroba průmyslových plodin, např. plocha řepky olejné se zvýšila během posledních let čtyřikrát, a i obiloviny a len naleznou větší odbyt v průmyslovém zpracování. Část ploch bude věnována přímo výrobě energetických plodin. Spolu se spalitelnými odpady hlavní výroby potravin - obilovin a průmyslových plodin - řepky, tak zemědělství bude disponovat několika miliony tun suchých stébelných - spalitelných rostlin, které mohou výhledově nahradit právě hnědé uhlí na venkově. Může se to projevit i v ekonomice zemědělské výroby, protože zhodnocení odpadů jako paliva je několikrát výhodnější než zhodnocení v prostém zaorání.

Typickým představitelem stébelnin v zemědělství je sláma obilovin a řepky, dále sláma kukuřice a slunečnice. Vedle nich však svou roli budou hrát i čirok, různé druhy rákosovitých travin i samotné rákosy, konopí a len, snad i obří travina Miscanthus a další a další druhy trav a rostlin, které na své "objevení" teprve čekají.

Návrat k energetickému samozásobování obce je především z ekonomických důvodů. Pro obnovitelné zdroje energie lze totiž vytvořit jednoduchý a rychlý příjmový model a tak docílit i krytí investičních výdajů. Jedním z hlavních důvodů samozásobování obcí energií z obnovitelných zdrojů je nezávislost na ekonomických, politických a jiných faktorech. Vždyť pocit tepla patří mezi základní lidské potřeby!

Samozásobování energií v oblasti obnovitelných energií neznamená vždy jen centrální výtopnu a následný prodej tepla. Investiční náklady na jeho rozvod ke koncovým uživatelům jsou mnohdy tak vysoké, že jejich ekonomickou návratnost nelze vypočítat. Mnohem efektivnější řešení je vybavit vzdálenější domky od centra obce lokálními kotli na spalování dřeva (i toto je energetická politika obce, na kterou lze získat příspěvky) a dodávat těmto zákazníkům palivo (dřevo, dřevní brikety nebo pelety). Cenou tohoto paliva lze získat všechny výše uvedené přednosti a výhody. Projekt společnosti VERNER založený na kombinaci centrálních a lokálních zdrojů vytápění se nazývá "dřevofikace". Jeho výsledkem je značný finanční přínos - úspora investičních nákladů - při zachování stejného finančního efektu na straně příjmů. Společnost VERNER díky své široké výrobní produkci může jako jediná zabezpečit realizaci tohoto projektu vlastními silami.

Historie a vývoj VERNER a.s.

V roce 1992 byla založena Ing. Vladimírem Vernerem společnost s ručením omezeným stejného názvu VERNER. Mottem společnosti bylo vytvářet tepelná zařízení na spalování biomasy, neboť biomasa je jediná surovina, která se při dokonalém spalování chová zcela ekologicky. Firma začínala s výrobou dvou typů kotlů o výkonech 25 a 45kW. Nyní vyrábí více jak 8 typů kotlů, více jak 20 typů krbových kamen a automatické kotelny o výkonech 100 až 10 000kW.

Veškerá výroba je založena na tuzemské produkci. Firma má vlastní vývojové CAD pracoviště, moderní strojní NC řízené vybavení. Hlavní výrobní proces - svařování - probíhá v ochranné atmosféře s centrálním rozvodem svařovacího plynu. Společnost již od svého založení zaměstnává cca 180 zaměstnanců při dosahovaném obratu 160 mil. Kč ročně, přičemž poměr mezi vývozem a tuzemskou produkcí dnes představuje hodnotu 60/40.

V roce 1998 byla spol. s r.o. transformována na akciovou společnost VERNER se základním jměním téměř 45 mil. Kč, čímž byla posílena její finanční stabilita.

VERNER - expert na teplo ze dřeva a biomasy

Kotle VERNER jsou vyráběny ve výkonové škále 20-75kW. Kotle V25, V45 a G75 obsahují vstupní tlakový ventilátor, jehož funkce je řízena moderní elektronickou regulací. Tato kombinace zaručuje úsporný režim provozu, plynulý a stabilní režim řízení teploty. Vyšší typy regulací zabezpečují řízení i otopné soustavy a to oběhového čerpadla (i sekundárního) a servopohonu čtyřcestného směšovacího ventilu. Řízením zdroje tepla a tepelné soustavy je dosahováno úspor až 15% oproti řízení pouze zdroje tepla.

Pro moderní nízkoenergetické domy byl vyvinut kotel VERNER V20, který může pracovat i jen na základě tahu komína, to je bez elektrické energie, v provedení V20E je jeho součástí odtahový ventilátor, který je řízen špičkovou elektronickou regulací. Jedná se o vysoce účinný kotel s obslužností max. 2krát za den konstruovaný pro hodnoty tepelných ztrát 12-20kW.

Zvláštním typem kotle na dřevo je kombinované zařízení na spalování kusového dřeva a dřevních pelet (VERNER VAP 25/18 ZEUS). Využitím vlastnosti tohoto paliva, tj. možnost dálkového zapálení a automatického přikládání ze zásobníku, dosahujeme komfortnosti obsluhy srovnatelných s jiným bezobslužným vytápěním, ovšem za podstatně nižších nákladů na topnou sezónu, provoz tohoto kotle může být ovládán pokojovým termostatem včetně zátopu.

Krbová kamna VERNER-GOLEMEK vyrábí naše společnost ve výkonech 6, 9, 12 a 16kW. Jedná se o interiérový doplněk, který patří již dnes do každého moderního domova. Z tohoto důvodu jsou tyto kamna vybavena velkoplošným sklem, aby hřejivý pocit hořícího dřeva doplňoval příjemnou rodinnou atmosféru, a samozřejmě různorodý design těchto výrobků dotváří vybavenost bytu. Možnost doplnění krbových kamen o teplovodní výměník lze s výhodou využít pro napojení radiátorů a tak použít jako doplňkové topidlo pro jiné, dražší ale bezobslužné způsoby vytápění (elektřina, plyn) a docílit tak značných úspor nákladů na topnou sezónu zvláště v mírném zimním období s výhodou automatického provozu v režimu temperace. Nejvýkonnější krbová kamna označená VERNER-GOLEMEK 16/11 s vytápěcí schopností až 320m³ již zcela nahradí klasický kotel!

Kotelny VERNER-GOLEM o výkonech 100-10 000kW jsou určeny pro ohřev vody nebo výrobu páry. Palivem je dřevní hmota ve formě pilin a štěpků o rozměrech do 30x30x80mm a maximální vlhkosti 50%, dále pak sláma o maximální vlhkosti 20% (při přidání stabilizačního paliva až 30%) a veškerá další biomasa. Konstrukce těchto kotlů umožňuje bezproblematické spalování i spékavých materiálů jako je kůra. Kotle mají automatické podávání paliva ze sila , které může být navrženo od denní až po několikaměsíční zásobu paliva. Kotel je dále vybaven automatickou regulací výkonu od (30% jmenovitého výkonu) a celého procesu spalování, dále automatickým zapalováním a automatickým odpopelněním, takže obsluhou je rozuměno pouze občasný dozor. Velmi důležitou vlastností u kotlů VERNER spalujících slámu, je možnost kombinace i dalších paliv, a to především dřevní hmotu ve formě pilin a štěpků. Takto je totiž zabezpečena bezpečnost vazby na jeden energetický zdroj při využití jednoho zařízení, tj. minimalizace investičních nákladů.

Spalování slámy

Technologii spalování slámy lze rozdělit do tří skupin :

1. celé balíky,
2. doplnění odstříháním balíků,
3. rozdružením balíků.

Jednotlivé technologie se liší hlavně v principu regulace:

ad a) zhoršená regulovatelnost výkonu, spatný začátek a konec hoření, nemožnost stabilizace hoření jiným palivem

ad b) oproti a) lepší regulovatelnost, horší zapalování a konec procesu

ad c) dokonalá regulovatelnost hoření, možnost stabilizace hoření jiným palivem (dřevem, uhlím)

Naše společnost z výše uvedeného podporuje pouze technologii rozdružení. Při dobrém rozdružení nevadí ani prohnilá místa v balíku (pouze u našich kotlů), rozdružené palivo se snadno zapaluje. Snadná regulovatelnost výkonu spočívá v hoření i malého množství paliva. Stabilizaci hoření lze docílit přidáním jiného paliva na vstupu kotle.

V případě přidání uhlí do 10% vykazuje kotel stále parametry na výstupu odpovídající ekologickému spalování nefosilních paliv.

Z hlediska spalování slámy je nejdůležitější vlastností její rychlá a snadná zplynovatelnost. Při teplotách kolem 200°C se sláma z cca 80% zplynuje, což ji odlišuje nejen od ostatních pevných paliv, zejména koksu, který má zplyňujících částí jen 4%, ale i dřeva, které má zplyňující podíl kolem 70%. Velký vývin spalných plynů, zabraňujících vnikání vzdušného kyslíku a tím i jejich dokonalému prohoření, vyžaduje naprosto odlišné provedení topenišť s dobře promyšlenými přívody primárního, sekundárního a u velkých zařízení i terciálního vzduchu a velkými dohořívacími prostory před teplosměnnými plochami.

Další vlastností slámy je, že její popel, tvořený lehce tavitelnými mineráliemi, především uhličitanem draselným, uhličitanem vápenatým a kysličníkem křemičitým, začíná měknout při teplotách kolem 830°C a při teplotách 850-900°C se lehce tvoří sklovitá hmota, která nejen poškozuje vyzdívku topenišť, ale je i obtížně odstranitelná. Tomuto jevu se čelí dvoustupňovým hořením, kde se v prvé části sláma zplynuje a v druhé části teprve spalné plyny, bez vlivu na popel, za přístupu sekundárního vzduchu prohořívají vyšší teplotou.

Struktura slámy je příčinou úletu jemného popílku tvořeného jednak nespálenými nebo zuhelnatěnými drobnými částicemi slámy, jednak popelovinami, které mají snahu částečně se nalepovat na teplosměnné plochy, částečně odlétávat do ovzduší. Proto je velmi důležité, aby se sláma při celém procesu spalování nedotkla keramiky, neboť vznikajícími nápeky se vyzdívka ničí. Velmi důležitý je i řízený odtahový ventilátor.

Vlastnosti slámy jako paliva ovlivňující i hranici použitelnosti v určitých výkonových třídách kotlů. Vývoj prokázal, že zatímco briketovaná a peletovaná sláma, která formou i hmotností připomíná uhelné palivo, se může spalovat v kotlích od tepelného výkonu kolem 25kW, rozdruženou slámu je lépe spalovat až od tepelného výkonu 200kW. Peletovaná sláma se však nedaří spalovat ani v malých topeništích, neboť pelety se obalí popelem a zhasínají. U větších výkonů je zcela neekonomické spalovat briketovanou nebo peletkovanou slámu (cena je mnohonásobně vyšší než cena rozdružení).

Velmi důležitou vlastností u kotlů VERNER spalujících slámu, je možnost kombinace i dalších paliv, a to především dřevní hmotu ve formě pilin a štěpků. Takto je totiž zabezpečena bezpečnost vazby na jeden energetický zdroj při využití jednoho zařízení, tj. minimalizace investičních nákladů.

Reference

Jedna z referenčních instalací kotelny VERNER-GOLEM spalující slámu a dřevní hmotu je obecní výtopna Dešná, okres Jindřichův Hradec. Pro vytápění obce zde byly instalovány dva kotle o výkonech 0,9 a 1,8 MW, spalujících převážně rozdruženou slámu s možností kombinace s dřevní hmotou ve formě pilin. Sláma (řepková a obilní) je zde skladována formou obřích balíků 120x90x160cm, vážících 280kg. Skladovací prostory jsou na 75t slámy, což postačuje až na 50dnů provozu (podle odběru tepla) - denní spotřeba se pohybuje v rozmezí 1,5-5,5 t . Při současných nákupních cenách paliva, odpisů investice a dalších provozních nákladů včetně přiměřené ziskové marže je odběratelům účtována cena tepla 240,-Kč/GJ zahrnujících i ohřev teplé užitkové vody. Tato cena v přepočtu na topnou sezónu vychází jako jedna z nejnižších cen v porovnání s jinými druhy paliv.

Další referencí je obecní výtopna města Rokytnice v Orlických horách. Celkový výkon kotelny na dřevní štěpku 5MW je složen ze dvou kotlů VERNER o výkonech 2,5MW. Tato kombinace zajišťuje optimální provoz v období různých venkovních teplot a podle nutné spotřeby. Dva kotle jsou i jistotou v případě technické poruchy. Hlavními částmi jsou hořáky a spalovací prostor. Součástí kotelny jsou i dopravní cesty, spalinové a popelové hospodářství.

Palivo se do hořáků dopravuje automaticky šnekem. Hořák má vodou chlazené dno a spalovací komora keramikou vyloženou klenbu. Spalovací vzduch se přivádí ventilátorem do několika zón spalování, v nichž spalování a přebytek vzduchu jsou řízeny lambda sondou. Kotle jsou regulovatelné od 30% jmenovitého výkonu. Vlastní kotle a celá strojní část jsou plně automatizovány (bezobslužné) od přísunu paliva až po odtah spalin a transport popela. Systém měření a regulace řídí a optimalizuje zejména vlastní spalovací proces, ale ovládá i všechny transportní cesty. Cena energie v roce 2000 byla účtována ve výši 350,-Kč/GJ a budoucí trend je snížit tuto cenu na 300,-Kč/GJ.

Tato instalace je zajímavá i z pohledu struktury paliva. Průměrná roční spotřeba dřevní štěpky (výtopna dodává i TUV, takže provoz je celoroční) je 10.000 m³. Zdrojem paliva byly nejprve pouze místní zdroje, a to velkokapacitní pily ve vzdálenosti max. 15km, které představovaly 90% dodávek a částečně bylo palivo získáváno štěpkováním odpadů z místních lesů. V současné době vhledem k zastavení činnosti některých pil se podíl takto získaného paliva snížil na 50%, zvýšila se také vzdálenost získávání štěpky na 30km, a zbylých 50% paliva tvoří štěpkování odpadů z městských i soukromých lesů. Město si pronajímá mobilní štěpkovače, vlastní nákladní auto se speciální nástavbou (40m³ až 90m³) na dopravu štěpky. Nezanedbatelným zdrojem štěpky jsou i prořezávky místních i okolních městských parků. Společnost takto vytvoří až o několik stovek m³ více paliva, které v další topné sezóně tak vzhledem k parametrům vlhkosti smícháním s vlhkým palivem vytvoří optimální kombinaci. Průměrná celková cena štěpky včetně dopravy je cca 180,-Kč/m³.

Město prostřednictvím vlastní společnosti CENTEP si však vytváří i budoucí palivovou základnu. Ve spolupráci s místními zemědělci zakládá plantáže rychle rostoucích rostlin, jako např. topoly, bělotrn kulohlavý, topolovka růžová, šťovík krmný, křídlatka a další. V současné době jsou takto osázeny 2ha půdy, výhledově se počítá s rozšířením až na 20ha.

Největší naší kotelnou je v současné době uváděna do provozu centrální kotelna pro město Žlutice o výkonu 3 x 1,8 MW + 2,5 MW. Základním palivem je sláma a doplňkovým palivem dřevní hmota. Jeden kotel je připraven na pozdější možnou přestavbu na parní s kombinací výroby elektrické energie a zásobování kotelny svojí elektřinou, což by znamenalo podstatné snížení nákladů na provoz celé kotelny (nakupovaná 1 kWh ze sítě se cenově pohybuje okolo 2,5 Kč/kWh, kdežto při výrobě z biomasy okolo 0,3 Kč/kWh)

Další referenční místa jsou :

• 1,8 MW dřevovýroba Netvořice
• 1,2 MW (2 x 600 kW dřevo) + 2 x záloha 1000 kW hořák olej nemocnice Litva
• 900 kW kotelna na štěpku dřevovýroba Proteus Malé Svatoňovice
• 900 kW briketovací linka Litva Kaunas
• 900 kW briketovací linka Litva Palanga
• 900 kW briketovací linka Velké Karlovice
• 900 kW briketovací linka Větřní
• 900 kW briketovací linka Staré Město pod Sněžníkem
• 900 kW briketovací linka Snina
• 900 kW briketovací linka Jarcová
• 900 kW peletovací linka Ždírec nad Doubravou
• 900 kW peletovací linka Zbytiny
• 900 kW VERNER a.s. Červený Kostelec
• 600 kW na štěpku Kašava škola
• 600 kW štěpka FITMIN Helvíkovice u Žamberka
• 600 kW na piliny ZD Dolany - Mezilečí
• 350 kW kotel na štěpku škola Bohuslavice u Zlína + 500 kW zál. olej
• 350 kW kotel na štěpku škola Trnava u Zlína
• 350 kW na odpadový papír ve firmě Pharming, Zahrady v Čechách
• 350 kW na štěpku a piliny z výroby nábytku ve firmě Dudinger Sadská
• 350 kW - středotlaká pára na dřevní odpad firma Limbos Moravský Písek
• 350 kW na dřevní odpad firma Lachman Prostějov
• 90 kW na štěpku a piliny dřevovýroba Slatiňany
• 1,8 MW + 600 kW na slámu a dřevní odpad obecní výtopna Bouzov

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost