Stávající a budoucí požadavky na zpracování vedlejších živočišných produktů včetně hnoje na kompostárnách a bioplynových stanicích

V legislativě, týkající se hygienických pravidel pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, panuje celá řada nejasností a správný právní výklad některých problémů týkajících se bioplynových stanic s kompostáren nebyly dosud schopny poskytnout ani poradci Evropského kompostářského panelu, ani orgány státní správy. Zásluhou Ing. Drastíka, vedoucího bioplynové stanice v Mimoni, který mě upozornil na dvě čerstvá nařízení Evropské komise, týkající se této problematiky, můžeme mít v relevantních problémech opět jasno.

Tato nařízení si můžete prostudovat v Úřední věstník Evropské unie L 36, svazek 49 (únor 2006). Jde o:

• Nařízení Komise (ES) č. No. 208/2006 ze dne 7. února 2006, kterým se mění přílohy VI a VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o normy zpracování pro zařízení na výrobu bioplynu a kompostování a požadavky na hnůj a
• Nařízení Komise (ES) No 209/2006 ze dne 7. února 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 809/2003 a (ES) č. 810/2003, pokud jde o prodloužení platnosti přechodných opatření týkajících se zařízení na kompostování a výrobu bioplynu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002

Jaké důležité informace tato nařízení přinášejí. Nařízení komise (ES) č. 209/2006 se zabývá prodloužením platnosti přechodných opatření daných nařízeními Evropské komise č. 809/2003 a č. 810/2003 o další časové období do 31. prosince r. 2006. Toto prodloužení umožňuje provozovatelům kompostáren a bioplynových stanic nadále používat vnitrostátní pravidla pro zpracování materiálu kategorie 3 a hnoje (pokud v daném státu taková pravidla existují). V materiálu kategorie 3 jsou zahrnuty i kuchyňské odpady.

Nařízení komise č. 208/2006 mění přílohy VI a VIII nařízení č. 1774/2002, pokud jde o normy zpracování pro zařízení na výrobu bioplynu a pro kompostárny včetně požadavků na zpracování hnoje a stanovuje povinnost použití nových požadavků od 1. ledna 2007. Tyto texty příloh ve srovnání se stávajícími texty nejsou podstatně změněny a hlavní požadavky na zpracování materiálu kategorie 3 zůstávají nezměněny (maximální velikost částic 12 mm, minimální teplota 70°C a minimální době ošetření 60 minut). V části C přílohy VI je vložen nový odstavec, který umožňuje příslušnému schvalovacímu orgánu použití jiných stanovených parametrů zpracování, pokud žadatel prokáže, že tyto parametry zajišťují minimalizaci biologických rizik. Při tomto ověřování se použije endogenních indikátorových organismů během zpracování, kde indikátor je trvale přítomen v surovině ve vysokém počtu a není méně termorezistentní vůči letálním aspektům procesu ošetření a zároveň není více rezistentní než patogen. Dalším předpokladem je, že tento indikátorový organismus se snadno identifikuje a lehce se stanovuje jeho kvantita. Další charakterizovaný testovací mikroorganismus nebo vir může být též vložen během expozice ve vhodném testovacím tělesu do výchozího materiálu.

Uspokojivá hygienizace je snížení o pět řádů počtu mikroorganismu Enterococcus faecalis nebo negativní Salmonella Senfrenberg (775WH25) a snížení počtu termorezistentních virů jako je paravirus nejméně o tři řády za předpokladu, že jde o virové riziko.

V případě, že jde o chemické zpracování vedlejších produktů, považuje se snížení množství rezistentních parazitů např. vajíček Ascaros Sp. nejméně o 99,9% (3 řády) životaschopných stádií.

Stávající způsob hodnocení nezávadnosti digestátů nebo kompostu při zpracování materiálu kategorie 3 se nahrazuje novou normou.

Escherichia coli: n = 5, c = 1, m = 1000, M = 5000 v 1 g;

nebo

Enterococaceae: n = 5, c = 1, m = 1000, M = 5000 v 1 g

a

reprezentativní vzorky odebrané ze zbytků anaerobního rozkladu nebo kompostu v průběhu nebo při vyskladnění v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování musí splňovat tyto normy:

Salmonella: absence v 25 g; n = 5, c = 0, m = 0, M = 0

kde:

• n = počet vzorků, které mají být otestovány
• m = prahová hodnota počtu bakterií; výsledek je považován za uspokojující, pokud počet bakterií ve všech vzorcích není vyšší než m;
• M = maximální hodnota počtu bakterií; výsledek je považován za neuspokojující, pokud počet bakterií v jednom nebo více vzorcích je roven nebo vyšší než M
• c = počet vzorků, jejichž bakteriální počet smí být v rozmezí mezi m a M, přičemž vzorek je stále považován za přípustný, pokud je bakteriální počet ostatních vzorků roven m nebo nižší.

Zbytky rozkladu nebo kompost, které nesplňují požadavky uvedené v této kapitole, budou znovu zpracovány; v případě salmonelly manipulovány nebo bezpečně odstraněny v souladu s pokyny příslušného orgánu.

V případě, že jde o zpracování hnoje (a dalších zvířecích fekálií):

Reprezentativní vzorky hnoje odebrané v průběhu nebo ihned po zpracování v zařízení musí za účelem sledování zpracování splňovat tyto normy:

Escherichia coli: n = 5, c = 5, m = 0, M = 1000 v 1 g;

nebo

Enterococaceae: n = 5, c = 5, m = 0, M = 1000 v 1 g

a

reprezentativní vzorky hnoje odebrané v průběhu nebo při vyskladnění v technickém zařízení, zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování musí splňovat tyto normy:

Salmonella: absence v 25 g; n = 5, c = 0, m = 0, M = 0

Předpokládám, že tato nová nařízení umožní orgánům státní správy objektivně posuzovat provoz kompostáren a bioplynových stanic v roce 2006 a nebudou zneužívána v provozních řádech kompostáren zpracovávajících čistírenské kaly a bioodpady, které nepatří do dikce např. 1774/2002. Zároveň umožní kompostárnám a bioplynovým stanicím se připravit na nové požadavky předepsané Evropským úřadem pro bezpečnost potravin.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost