Zkušenosti s pěstováním biomasy

Doba neomezených možností plýtvání vším, co jméno má, již uplynula, a tak se zase vracíme k využívání místních surovin, přičemž ty, které lze vypěstovat na pozemcích, o kterých tvrdíme, že je k výrobě potravin nepotřebujeme, mají přednost.

Ve svém příspěvku se nebudu zabývat produkcí z lesních pozemků ani využíváním již použitých materiálů (obalů a pod.). Ty tvoří samostatné dostatečně rozsáhlé surovinové zdroje. Nebudu se zabývat ani běžně pěstovanými plodinami, jako jsou obiloviny, cukrovka a řepka, které jsou v zahraničí běžně využívány na výrobu pohonných hmot, nebo k přímému spalování. I tak zbývá celá škála plodin, jejichž pěstování by bylo vhodné obnovit, nebo v územích, kde nebyly nikdy pěstovány, zavést. Jejich rozhodující kriteria jsou nároky na ošetření po sklizni a způsob využití.

Do první skupiny, kterou lze pro energetické využití použít bez potřeby nákladného posklizňového ošetření patří rychle rostoucí dřeviny (RRD), sklízené v celku, přes jedno vegetační období ponechané u plantáže a upravované ke spalování až před transportem přímo do kotelen. Obdobné minimální nároky má tzv. čínský rákos - Miscanthus Sinensis Giganteus. Je to rovněž víceletá plodina, která po sklizni, stejně jako RRD znovu obrazí. Jelikož se jedná o velmi pevnou rostlinu, sklízí se řezačkou v předjaří a v časném jaře zcela suchá, takže u ní odpadá jakékoliv meziskladování. Obdobné vlastnosti má více rostlin s velkou produkcí hmoty, jedná se však zpravidla o rostliny rozmnožující se oddenky, tudíž mnohdy s neřiditelným rozšiřováním pěstebních ploch, nebo se vyznačují alergickými účinky na lidský organismus. Jejich propagaci proto ponechám příslušným vědeckým pracovištím.

Do druhé skupiny patří velice výnosné plodiny, jako jsou čiroky, šťovíky, amaranthy, různé odrůdy křídlatky atd., které, pokud nejsou použity jako substrát pro produkci bioplynu (což vyžaduje značné investiční náklady na vybudování bioplynové linky), musí být po sklizni usušeny, a pak teprve pod střechou uskladněny. To rovněž vyžaduje nemalé investice.

Samostatnou kapitolu představuje konopí. Jedna z nejstarších kulturních rostlin, která pro své nároky na množství ruční práce, navíc v obtížném prostředí (zápach máčírenských vod) ztratila u nás v sedmdesátých létech svou konkurenční schopnost vůči jiným přadným rostlinám s plně mechanizovaným pěstováním a zpracováním i vůči umělým vláknům.

Teprve po uplynutí celé čtvrtiny století, když byly u nás zlikvidovány genetické fondy, když všechny tírenské stroje skončily ve starém železe bylo objeveno, že konopí:

• je plodina velice šetřící životní prostředí, neboť při svém pěstování nepotřebuje chemickou ochranu,
• že jeho výnosová křivka začíná daleko za hranicí, kde končí výnosy nejlepších porostů lnu.
• západně od našich hranic prožívá své znovuvzkříšení.

Že u konopí byla zcela zmechanizována sklizeň a produkce je po tírenském zpracování využitelná v celulózo-papírenském průmyslu, automobilovém průmyslu a stavebnictví. Že tírenské zbytky a opotřebované výrobky jsou vynikajícím substrátem do kompostů, či palivem nezatěžujícím ovzduší, aniž rozšiřují skládky odpadů, je všeobecně známo.

Jsou to konstatování nadějná i smutná zároveň. Nadějná proto, že víme, která plodina je schopná bezproblémově a velice rentabilně vrátit ladem ležící půdu zpět do kulturně provozní sféry. Smutné je na tom to, že ač v naší zemi nebylo pěstování konopí setého nikdy zakázáno, stačil jeden článek od taky reportéra, neznajícího ani historické propojení lidských dějin s touto rostlinou, ani rozdílnosti mezi jednotlivými druhy konopí, aby byly rozpoutány doslova šílenosti. Z jedné strany od jeho "pokoutních spotřebitelů", kteří dokáží zplouhat celou plantáž, ač obsahuje tolik drogy, jako PITO alkoholu. Z druhé strany od "ochránců jejich zdraví", kterým dává možnost vykazovat činnost podstatně pohodlněji, než sledovat provoz privatizované efedrinky.

Co závěrem? Biopaliva znovu zaujmou své místo mezi zdroji energií i u nás. O tom jak brzy a v jakém množství rozhodne mnoho faktorů. Od cenových relací fosilních paliv, elektřiny a plynů versus paliva z místních obnovitelných zdrojů na získanou kW až po požadavky na jejich úpravu před transportem, příp. před vlastním spalováním.

V jednotlivých zemích EU jsou k dispozici zkušenosti od spalování balíkovaných stébelnin v obřích teplárnách, přes různě řešené kotelny společné pro skupiny uživatelů až po plně automatizované domovní kotelny. Jejich využitím máme reálnou možnost vystříhat se elementárních chyb. Ale pozor, ač jednotlivé kotelny velmi často využívají jak balíkovaná paliva, tak paliva rozpojená (štěpka, řezanka, drť), nikdy je nespalují v jednom a tomtéž kotli. Kromě rozdílného bodu spékavosti popelovin jednotlivých paliv, který při záměně dokáže těžce zkomplikovat život rozhoduje o spokojenosti či nespokojenosti napojených uživatelů délka rozvodného teplosměnného potrubí. Pokud jeho délka přesahuje 1 bm na 1 kW, nelze mluvit o rentabilnosti řešení. Té lze dosáhnout tak, že si celá obec zajišťuje palivo centrálně a za jednotnou cenu ve vztahu ke spotřebovaným kW, střed obce napojí na centrální výtopnu a odlehlé domy vybaví samostatnými kotli UT zajišťujícími stejné pohodlí jako ústřední rozvod tepla.

Vznik tohoto článku umožnil grant Nadace Sluníčko číslo 5/03.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost