Evropské trendy v bioenergetice

Využívání bioenergie závisí na nabídce a poptávce. Nabídka se v různých zemích liší. Může jít odpady z lesů, ze zemědělství, z dřevozpracujícího průmyslu či odpadní dřevo ze staveb. Může jít rovněž o primární surovinu, jako jsou rychlerostoucí dřeviny či energetické byliny. Poptávka závisí zejména na ceně a užitné hodnotě. Cena je z části výsledkem politických rozhodnutí, jako jsou ekologické daně, obchod s emisními kvótami, apod. Z toho vyplývá, že vývoj bioenergetiky je spojen s politickým rozhodováním. Podívejme se tedy na evropskou politiku obnovitelných zdrojů energie.

Začněme paradoxem: V EU neexistuje deklarovaná obecná energetická politika. Avšak EU přijala v energetické a klimatické oblasti směrnice, které byly schváleny členskými státy a které směřují zřetelně jedním směrem - ke konverzi stávajícího energetického systému na systém trvale udržitelný, soběstačný a využívající obnovitelné zdroje. Dále, EU vytváří společné dohody, například v oblasti klimatu.

Vlády některých členských států EU jsou, co se týče obnovitelných zdrojů energie, "v první linii" a snaží se postrkovat tímto směrem i instituce EU: Radu, Parlament a Komisi. Na druhé straně, EU nyní začala tlačit na ty členské státy, které v obnovitelných energiích zaostávají. Tento tlak brzy vytvoří velký rozvoj domácích podniků vyrábějících zařízení a biopaliva.

Tři strategická rozhodnutí, která byla přijata:

• Bílá zpráva EU o obnovitelných zdrojích energie (OZE), listopad 1997, která ukládá nárůst využívání OZE z 6 na 12% během 15 let od roku 1995 do roku 2010. Pro biomasu to znamená zvýšení z 45 Mtoe na 135 Mtoe.
• Kjótská dohoda, prosinec 1997, který pro členské státy EU znamená snížení emisí CO2 do let 2008 - 2012 o 8% oproti roku 1990.
• Zelená zpráva EU “Směrem k evropské strategii bezpečnosti dodávek energie”, listopad 2000, která vyjadřuje silná přání na snížení importu energie do EU. Současný import energie do EU představuje 50% spotřeby a pokud nebudou přijata patřičná opatření, tak vzroste na 70% během příštích 20-30 let. To je považováno za ekonomicky i strategicky nepřijatelné.

Nyní jsou strategická rozhodnutí přenášena na národní úrovně a do dalších sektorů. Dokud jsou cíle pouze na úrovni EU, tak pouze několik členských států aktivně přijímá opatření. To není žádné překvapení, jelikož náklady za poškozování životního prostředí a klimatu platí v převážné míře společnost - daňový poplatník. O něco vyšší cena biomasy v porovnání s fosilními palivy je placena uživateli energie - podniky. Takže, např. zavedení ekologických daní motivující ke konverzi na OZE, by znamenalo znevýhodnění podniků v zemích, který toto opatření zavedly.

Proto je velmi důležité jmenovitě určit pro každý členský stát národní cíle pro jednotlivé sektory - což se právě děje. Nástroje používané pro přenášení cílů na nižší úrovně jsou zejména směrnice přijaté Parlamentem a Radou. Poté se směrnice stane národním zákonem v každém členském státu.

Před rokem byla přijata směrnice o elektřině z OZE. Ta stanovuje cíle pro každý stát. Ne každý z nich může dosáhnout národní cíle bez pomoci dalších zemí EU. Proto můžeme předpokládat zvyšující se tok biopaliv a/nebo zařízení přes národní hranice.

Pár měsíců poté vznikl návrh směrnice o kapalných biopalivech a v červenci 2002 se objevil návrh směrnice o kombinované produkci tepla a elektřiny.

V oblasti klimatu jsou se právě v těchto dnech děje mnoho aktivit. S využitím pružných mechanismů již začaly být uzavírány obchody. Země prodávají své přebytky kvót skleníkových plynů a získávají finanční příspěvky na stavbu zařízení využívajících OZE. Před několika měsíci členské státy ratifikovaly Kjótský protokol. Takže nyní jej může EU ratifikovat jako část dohody z Kjóta na velké konferenci OSN v Johannesburgu. Na podzim roku 2001 Komise uveřejnila dokument, který poukazuje na 12 opatření, která musí být uskutečněna, aby EU byla schopna splnit požadavky dohody z Kjóta. Jedním z těchto opatření je obchod s emisními kvótami.

Návrh směrnice o obchodování s emisními kvótami byl rovněž publikován na podzim roku 2001. AEBIOM, Evropská asociace pro biomasu vydala poziční zprávu na toto téma. V ní byly navrženy některé změny návrhu.

Nedůležitějším dokumentem je Zelená zpráva EU “Směrem k evropské strategii bezpečnosti dodávek energie”. Ta navádí členské státy, aby v maximální míře využívaly své domácí zdroje energie, pokud to neznamená zvýšení zátěže životního prostředí.

Situace v oblasti pelet v Evropě je znázorněna v tabulce získané z dotazníku z dvanácti evropských zemí.

Navíc k tomuto víme, že velká poptávka existuje ve Velké Británii a Dánsku. Může jít o miliony tun.

Všechny aktivity zmíněné v předešlém textu vedou ke zvyšujícímu se využívání bioenergie a my zaznamenáváme vize budoucích energetických systémů, které jsou diskutovány v různých zemích. Podmínky jsou v jednotlivých zemích různé - některé mají hodně lesů, jiné zase orné půdy. Různé jsou rovněž potenciály nabídky biopaliv i národní politiky států. Proto je velmi důležité, že EU převezme jednotnou zodpovědnost v této otázce.

Na závěr bych si dovolil vyslovit naše nejzazší přání, aby si lidé na celém světě uvědomili problém globálního oteplování a nedostatek udržitelného rozvoje a začali tlačit své politiky k přijímání správných rozhodnutí, která by pak mohla vytvářet globální dohody. A aby si každý uvědomil, že vše je naše společná zodpovědnost.

 

Překlad: Antonín Slejška

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?