Vojtěška našla uplatnění v bioplynových stanicích, navíc pomůže ušetřit za hnojiva

Zvyšování podílu bobovitých rostlin v osevních postupech významně přispívá k omezení eroze a zlepšení kvality půd. Tyto rostliny jsou zpravidla odolnější vůči suchu, snižují spotřebu dusíkatých minerálních hnojiv a zajišťují jejich náhradu ve formě rostlinné biomasy s vyšším podílem dusíku, který je bobovitými rostlinami fixován ze vzduchu. Výměra jetelovin a ostatních víceletých pícnin na orné půdě, úzce koreluje se stavy skotu, a tedy v posledních desetiletích klesá. Na druhou stranu v České republice je provozováno okolo 400 zemědělských bioplynových stanic, které by mohly část vstupních substrátů nahradit právě bobovitými rostlinami, a tak by mohla jejich výměra opět narůst. 

Výzkumy v provozních podmínkách bioplynové stanice ukázaly, že je možné zařadit bobovité rostliny do mixu vstupních substrátů, přičemž dochází k téměř dvojnásobnému nárůstu obsahu celkového dusíku v produkovaném digestátu, a to z 0,4 % až na 0,79 %. To vede v rámci celé farmy ke značnému snížení nákladů na nákup a aplikaci hnojiv, a tím i snížení pojezdů zemědělské techniky na pozemku. Zařazení bobovitých rostlin do osevních postupů tak přináší celou řadu benefitů jak pro zdravý stav půdy, tak pro ekonomiku zemědělských podniků.

Zpracování bobovitých rostlin, nebo jakéhokoli substrátu s vyšším obsahem dusíku však není bez rizika. Zvýšená koncentrace dusíku, resp. zvýšený obsah amoniaku, jsou rizikem v procesu výroby bioplynu, která může vést až ke kolapsu biologického procesu. Proto připravili experti certifikovanou metodiku, která provozovatelům bioplynových stanic radí, jak postupovat, aby bylo využití bobovitých rostlin v bioplynové stanici bezpečné. V metodice najdete také rady na pěstování jetele a vojtěšky. Tuto metodiku je možné získat na www.bioplynzvojtesky.cz.

Výhody nejen pro bioplyn, ale také pro včelaře

Zapojené porosty a propojená struktura kořenového systému velmi dobře chrání půdu před vodní a větrnou erozí. Z dalších pozitiv lze vyzdvihnout význam jetelovin pro opylovače. Celkově tak jeteloviny příznivě působí nejen na půdní úrodnost, ale jejich přínos daleko přesahuje sféru zemědělské produkce a lze tak hovořit o komplexním pozitivním vlivu na celý ekosystém.

V podmínkách České republiky je z jetelovin věnováno nejvíce ploch vojtěšce seté a jeteli lučnímu, a to především z důvodů jejich vysoké výnosové schopnosti, velmi dobré nutriční hodnotě píce, široké paletě odrůd, vytrvalosti a vícesečnosti porostů. 

Výměra jetelovin a ostatních víceletých pícnin na orné půdě úzce koreluje se stavy skotu. V roce 1990 celková výměra víceletých pícnin přesahovala 500 000 ha a do roku 2002 se v důsledku snižování stavu hospodářských zvířat snížila přibližně na polovinu. V následující dekádě došlo k dalšímu poklesu k úrovni 170 000 ha. Od roku 2015 se výměra postupně zvyšuje a v roce 2019 činila 208 000 ha. Poměr ploch vojtěšky seté ku monokulturám jetele lučního byl v průměru posledních dvaceti let 1,3:1. Jetel luční se ale mnohem častěji používá v krátkodobých a dočasných jetelotravních směsích, které se společně s monokulturami a směsmi trav řadí do kategorie ostatních víceletých pícnin. 

Průměrné výnosy vojtěšky seté a jetele lučního se v ČR dlouhodobě pohybují na úrovni 7–8 tun sušiny na hektar, v příznivějších půdně-klimatických oblastech pak okolo 10 tun na hektar. Pro srovnání lze uvést, že průměrné výnosy silážní kukuřice se v ČR pohybují na úrovni 10-13 t sušiny na hektar, v úrodných oblastech pak mohou dosahovat 15-20 tun na hektar. Vysoký výnosový potenciál kukuřice je však v posledních letech výrazně limitován průběhem počasí a zejména pak nedostatkem srážek.

Certifikovaná metodika byla zpracována v rámci řešení projektu Programu rozvoje venkova číslo: 16/003/1611a/231/000093.

Článek byl publikován v časopisu Biom 1/2022 Udržitelná biomasa.

Tweet

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?