Odborné články

Agrolesnictví pomůže krajině i zemědělství

Dříve byla naše zemědělská krajina velmi rozmanitá, což bylo dáno i držbou malovlastníků. Pozemky však byly běžně ohraničeny remízky s dominantou dřevin. Výsledkem scelování, zejména v období kolektivizace, jsou i několikasethektarové lány. Jednou z možností, jak hospodaření v krajině zlepšit, jsou agrolesnické systémy. V nich se mohou uplatnit i rychlerostoucí dřeviny pro energetické využití.

Farma Terres de Roumassouze, Vézénobres (Francie), organická zelenina a ovoce ve spolukultuře s ořešákem (Foto: Jakub Houška)

Agrolesnické systémy (ALS) jsou ucelené systémy pěstování dřevin v kombinaci se  zemědělskou komoditou nebo chovem zvířat na stejné jednotce plochy. Existuje více klasifikací ALS, v zásadě ale rozlišujeme dva hlavní způsoby: a) pěstování stromů spolu se zemědělskou plodinou – silvoorebné systémy (silvoarable) a b) chov zvířat pod stromy – silvopastevní systémy (silvopastoral).

Tradiční a nové systémy

ALS jsou více rozšířené v subtropických a tropických oblastech, v posledních letech jsou však stále více zakládány (resp. znovuzaváděny) i v mírném pásu Evropy či Severní Ameriky.

U nás i jinde v Evropě existují tradiční a také nově vznikající („moderní“) typy ALS. V zemích EU se jedná o 15,4 mil. ha (3,6 % celkové rozlohy, 8,8 % rozlohy zemědělské půdy), přičemž největší zastoupení je ve Středozemí, kde tento způsob hospodaření nebyl nikdy přerušen. V České republice se jedná přibližně o necelých 46 tis. ha (1,3 % zemědělského půdního fondu).

Za tradiční agrolesnické systémy v Evropě můžeme považovat:

  • Dehesa (Španělsko)/Montado(Portugalsko) – Iberijský poloostrov: Jedná se o řídké dubové porosty (Quercus ilex, Quercus suber), které mají velký ekonomický a sociální význam. Pěstují se především pro korek, sklízí se ale i houby, med a palivové dříví. Jde o silvopastevní ALS s chovem skotu (býci na tradiční koridu) a iberijské prase (kříženec prasete domácího a původního iberijského), z něhož se vyrábí tradiční španělská šunka. Zároveň je v těchto systémech velká biodiverzita, která je srovnatelná s diverzitou přírodních ekosystémů.
  • Pasené sady a polní sady: Kromě zmiňované mediteránní oblasti je můžeme najít i např. v Belgii, ale také v Bílých Karpatech, kde se dochovaly tyto tradiční způsoby managementu dodnes.
  • Živé ploty, liniové výsadby na okrajích polí, větrolamy. Scelování pozemků a kolektivizace vedly k  výraznému snížení jejich množství, nicméně v ČR je lze stále nalézt, zejména v horských oblastech. Oproti minulosti produkční využití chybí.
  • Polaření a domácí zahrady: Polaření bylo tradiční zejména v lužních lesích jižní Moravy, kdy při zakládání nových lesních porostů po těžbě byla meziřadí nově vysazených sazenic využívána pro pěstování zemědělské plodiny, zejména okopanin a zeleniny.

Moderními nebo spíše novými způsoby agrolesnictví jsou tzv. „alley cropping“ (bez českého ekvivalentu), které představují v podstatě linie nebo i pásy stromů s mezipásem zemědělské plodiny (pšenice, ječmen, vojtěška aj.). Pásy meziplodin a rozestupy linií jsou různé, právě dle vhodných kombinací dřevin a zemědělských komodit.

Za nový způsob agrolesnictví lze považovat i uplatnění rychlerostoucích dřevin (RRD), V procesu testování je i kombinace pomalu rostoucích a rychlerostoucích dřevin ve střídavém sponu. V první fázi jsou sklizeny RRD (např. topol po 15ti letech), ve druhé fázi pomalu rostoucí dřeviny (za dalších 15 let).

Přínosy pro půdu i krajinu

ALS mohou být jak extenzivní (např. pasené sady), tak velmi intenzivní (alley cropping), zaměřené na produkci s využitím těžké mechanizace. I ty však mají ve srovnání s konvenčním zemědělstvím mnoho pozitivních vlivů na krajinu a její stabilitu. Mezi hlavní environmentální přínosy patří:

  • Půdoochranná opatření: Stromy v ALS mají veliký přínos z hlediska bilance živin a organické hmoty. Svým opadem přispívají k návratu části biomasy do půdy, čímž částečně kompenzují její spotřebu kořeny plodin a dřevin. Současně v rozvinutém ALS funguje lepší zasakování srážkové vody do hlubších půdních horizontů podél rozvinutého kořenového systému.
  • Protierozní funkce: Studie ze západní Evropy i jinde ve světě ukazují na významnou protierozní funkci stromů při jejich vhodném použití. Byl také potvrzen násobný, protierozní efekt stromů spolu s orbou po vrstevnici. Podobně silnou protierozní funkci mají ALS i v případě eroze větrné.
  • Biodiverzita: Stromy vytvářejí habitat příznivý pro nejrůznější skupiny organismů v nadzemní i pozemní části ekosystému. Jedná se o nejrůznější skupiny organismů: ptáků, netopýrů, malých i větších savců, včetně druhů definovaných mysliveckým zákonem jako zvěř, přes hmyz až po mikrobiální společenstva, včetně mykorhizních hub.
  • Lokální klima: Principiálně lze konstatovat, že ve zralé ALS se zmírňují meteorologické extrémy, tj. jak teploty vzduchu ve stínu korun, tak v povrchových vrstvách půdy, podobně vlhkost vzduchu a půdy. Efekt je silnější v teplejších a aridnějších oblastech. Diskutuje se vliv dřevinné vegetace na tzv. malý vodní cyklus, tj. cirkulace vody nad pevninou, v užším slova smyslu v regionu. Předpokládáme, že zastoupení stromů může pomoci rozložit distribuci srážek pravidelněji během roku/sezóny (zatím není potvrzeno). Jisté však je, že stromy při evapotranspiraci spotřebují značné množství sluneční energie, které by se jinak přeměnilo na teplo. Dřeviny tak výrazně ochlazují krajinu.
  • Filtrace nitrátů: Vhodné typy ALS svým rozvětveným kořenovým systémem fungujícím jako filtr prokazatelně snižují míru vyluhování dusičnanů do podzemních vod, čímž snižují i míru jejich znečištění až o polovinu (výzkumy jižní Francie). Existuje předpis Evropské unie (Směrnice Rady 91/676/EHS), který upravuje režim hnojení ve vymezených zranitelných oblastech. Systémy ALS mohou být v těchto územích designovány s ohledem právě na snížení vyluhování nitrátů (rozestupy linií, spony, dřeviny).
  • Sekvestrace uhlíku: Celosvětově je 43 % zemědělské půdy pokryto z 10 % stromy, přičemž tyto stromy přispívají ze 75 % k sekvestraci uhlíku. V našich zemích spíše zastoupení dřevin v posledních desetiletích klesá. Měření sekvestrace uhlíku v ALS napříč zeměmi západní Evropy ukázalo, že v průměru je dodatečná sekvestrace uhlíku v porovnání s  konvenční zemědělskou plochou až 82 t/ha po 60 letech. Poněkud komplikovanější je bilance u rychlerostoucích dřevin pěstovaných výmladkovým způsobem (případově specifické), obecně je však lze považovat z hlediska uhlíkové bilance za neutrální.

Přínosy agrolesnictví převažují, ale systém má i svá rizika. Například to jsou kompetiční vztahy především o vodu (zejména v raných stadiích po výsadbách). Podle zahraničních zkušeností však s růstem dřevin dochází k obsazování odlišných prostor v půdě (kořeny dřevin ve větších hloubkách), a tím i snížení kompetice o vodu.

Dalším problémem je alelopatie, tj. uvolňování látek toxických nebo inhibičních jednou rostlinou (např. ořešákem) pro jinou rostlinu. Tyto vztahy jsou však druhově specifické, existují i rozdílné odolnosti mezi jedinci a vhodnou kombinací dřevin/plodin jim lze předcházet. Jistá ostražitost je na místě v případě vysazování jehličnanů, které mají zpravidla kyselý opad.

Belgické Ardeny – silvopastevní systémy se skotem, plemeno „highland cattle“  (Foto: Patrick Worms) 

Produkce je dlouhodobá

Z hlediska zavádění ALS coby environmentálního opatření je jejich silnou výhodou právě schopnost dlouhodobé produkce. Mnozí farmáři nejsou zvyklí přemýšlet o ekonomickém přínosu v řádech let nebo desetiletí. To však může být v době málo předvídatelných klimatických událostí výhodou, neboť riziko malé úrody zemědělské plodiny během jednoho roku (nebo i více let) může být kompenzováno výnosem z dřevinné složky systémů, tj. dřevní hmoty nebo plodů. Je však nutné počítat s tím, že ekonomický benefit stromů přijde až za relativně dlouhou dobu.

Největší investice do ALS je samozřejmě na počátku zakládání. Zkušenosti z Velké Británie (Stephen Briggs) při kombinaci pšenice a linií jabloní (alley cropping) ukazují, že návratnost výsadeb je sedm let. V případě pěstování vysoce kvalitních sortimentů ořešáků, opět v liniích, s mezipásy pšenice tvrdé, lze dřevo v „mýtním“ věku, tj. asi ve 30ti letech, zhodnotit za přibližně 1000 EUR za m3 (zkušenosti z jižní Francie). Podobné ekonomické výnosy mohou být i v silvopastevních systémech.

Při hospodaření v naší krajině jsou často dávány do protikladu ekonomické zájmy a zájmy ochrany životního prostředí a krajiny. Na příkladu ALS však lze ukázat, že tyto dva principy nemusejí jít nutně proti sobě. Jde pouze o časový horizont, ve kterém se obě složky vyhodnocují. Pokud se farmář stará o kvalitu půdy, znamená to nižší výnos v krátkodobém horizontu, ale vyšší zisk v horizontu středně nebo dlouhodobém.

Agrolesnický systém (interplanting topolů a pšenice) v jižní Francii produkuje více obilí a dřeva na hektar, než odděleně (Foto: Christian Dupraz)

Článek byl publikován v časopisu Energie 21 č. 3/2020.

Další informace naleznete i na webu www.agrolesnictvi.cz nebo https://euraf.isa.utl.pt/welcome.

Článek: Tisknout s obrázky | Tisknout bez obrázků | Poslat e-mailem

Související články:

Vlastnosti paliv z RRD v závislosti na jejich zpracování
Rychle rostoucí dřeviny na bývalých pastvinách
Efektivnost využití odpadů a přebytků biomasy ze zemědělství a potravinářského průmyslu k produkci biopaliv
Rychle rostoucí dřeviny
Sušení biomasy pro energetické účely

Zobrazit ostatní články v kategorii Obnovitelné zdroje energie, Pěstování biomasy, Rychle rostoucí dřeviny

Datum uveřejnění: 17.8.2020
Poslední změna: 17.8.2020
Počet shlédnutí: 5177

Citace tohoto článku:
HOUŠKA, Jakub: Agrolesnictví pomůže krajině i zemědělství. Biom.cz [online]. 2020-08-17 [cit. 2024-11-09]. Dostupné z WWW: <https://biom.cz/czt-bioplyn-bioodpady-a-kompostovani/odborne-clanky/agrolesnictvi-pomuze-krajine-i-zemedelstvi>. ISSN: 1801-2655.

Komentáře:
ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto ilustrační foto