Kvalita pelet - certifikace a normy pro pelety

Při koupi automatického kotle na pelety vyvstává otázka, jaké konkrétní pelety z široké nabídky na trhu využívat. Pelety se přeci liší cenou, která odpovídá jejich kvalitě, jenž souvisí především s výhřevností. Při bližším zkoumání se dostáváme k otázkám, zda jsou veškeré druhy pelet vhodné pro všechny druhy peletových kamen a kotlů, jaké mají pelety složení, zda nákupem levnějších rostlinných nebo směsných pelet opravdu ušetříme a nebo souvislost mezi využíváním jednotlivých druhů pelet a životností peletového kotle.

Pelety by se měly jako jakýkoliv jiný produkt vyrábět v předem stanovené, neměnné a specifikované kvalitě, která by měla být popsána technickými normami. V České republice však dosud nebyla systémově přijata jednoznačná norma, proto se v praxi setkáváme s kombinací několika starších domácích i zahraničních norem. Původní české palivářské normy byly sestaveny především pro stanovení vlastností tuhých paliv - uhlí a na nynější požadavky tvarových biopaliv se příliš nehodí. Česká republika tedy přejímá soubor technických specifikací TS, který mezi léty 2004 a 2005 zpracoval Evropský výbor pro normalizaci CEN. Tento soubor obsahuje zkušební postupy a klasifikační technické specifikace vč. názvosloví. Soubory CEN jsou používány pod označením ČSN P CEN/TS jako předběžné české normy. Určitou alternativou je ještě někdy uváděná technická směrnice č. 55 z roku 2008 Ministerstva životního prostředí ČR.

Tuzemští výrobci a dodavatelé pelet tak mají možnost využívat tyto ČSN, nebo jako druhou variantu přejímat platné evropské normy pro pelety, kterých je k dispozici hned několik.

V praxi si můžeme na domácím trhu setkat s:

• německá norma DIN 51731,
• německá norma DIN plus,
• rakouská norma ÖNORM M7135,
• česká norma ČSN P CEN/TS 14961,
• česká technická směrnice č. 55 – 2008 (MŽP ČR).

Jednotlivé normy se odlišují především surovinou pro výrobu pelet, parametry pelet a zkušebními postupy. Německé a rakouské normy se týkají pouze dřevěných pelet, v české normě, resp. směrnici, nalezneme také specifikace pro rostlinné, kůrové a jiné druhy pelet. Norma ČSN P CEN/TS 14961 Tuhá biopaliva – Specifikace a třídy paliv z roku 2005 uvádí vlastnosti těchto tuhých biopaliv: brikety, pelety, olivové výlisky, dřevní štěpka, drcené dřevní palivo, polena, piliny, kůra, balíková sláma a ostatní tuhá biopaliva. Vlastnosti jsou zde rozděleny na normativní a informativní. Technická směrnice č. 55 – 2008 (MŽP ČR) uvádí požadavky pro propůjčení ochranné známky „Ekologicky šetrný výrobek“ pro rostlinné pelety a je součástí Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků a navazuje na stávající zkušební metody podle norem ČSN P CEN/TS, kterými se zkouší jednotlivé parametry pelet.

Tabulka č. 1: Porovnání norem DIN 51731, DIN plus, ÖNORM M7135, ČSN P CEN/TS 14961 a Technické směrnice č. 55 – 2008 (MŽP ČR)

Norma	Druh biomasy	DIN 51731	DINPlus	ÖNORM M 7135	ČSN P CEN/TS 14961	Směrnice č. 55-2008
		dřevní biomasa	dřevní pelety	dřevní pelety / kůrové pelety	dřevní a rostlinná biopaliva a jejich směsi	rostlinná biopaliva
Ukazatel	Jednotka	Hodnota	Hodnota	Hodnota	Hodnota	Hodnota
Průměr pelety	mm	4 ≤ d < 10	4 ≤ d < 10	4 ≤ d < 10 / ≥ d < 10	5 druhů rozměrů od 6 mm do 25 mm	≤ 25
Délka pelety	mm	≤ 5 x d	< 50	≤ 5 x D / ≤ 5 x D	5 druhů rozměrů od L ≤ 5 x průměr do L ≤ 4 x průměr	-
Sypná hmotnost	kg/dm3	≥ 1,12	> 1,0 - 1,4	≥ 1,12 / ≥ 1,12	doporučení uvést při prodeji v obj. jednotkách	≥ 1,12
Obsah vody	% (m/m)	≤ 10,0	< 12	≤ 10,0 / 18,0	3 třídy	≤ 10
Obsah popela	% (m/m)	≤ 0,5	< 1,5	≤ 0,50 / ≤ 6,0	5 tříd	≤ 6
Výhřevnost	MJ/kg	≥ 18	17,5 - 19,5	≥ 18,0 / ≥ 18,0	doporučuje se uvést	≤ 16
Obsah síry	% (m/m)	≤ 0,04	< 0,8	≤ 0,04 / ≤ 0,08	4 třídy	≤ 0,15
Obsah dusíku	% (m/m)	≤ 0,3	< 0,3	≤ 0,30 / ≤ 0,60	5 tříd	≤0,9
Obsah chloru	% (m/m)	≤ 0,02	< 0,03	≤ 0,02 / ≤ 0,02	4 třídy	≤ 0,18
Otěr	% (m/m)	2,3	0	≤ 2,3 / ≤ 2,3	3 třídy	≤ 2,3
Pomocný lisovací. prostředek	% (m/m)	2	0	≤ 2 / ≤ 2	určit druh a obsah	≤ 6
Jemné částice	% (m/m)	-	-	-	3 třídy	-
Minimální doba skladovatelnosti	měsíce	-	-	-	≥ 6	≥ 6

Každá jednotlivá norma tedy řeší pelety z jiných druhů biomasy. Neměcké a rakouské normy DIN 51731, DIN plus, ÖNORM M7135 se zabývají pouze kvalitou dřevěných a kůrových pelet. Evropská specifikace ČSN P CEN/TS 14961 je nejvíce komplexní, jelikož charakterizuje dřevní, rostlinné i směsné pelety z biomasy a technická směrnice č. 55 – 2008 (MŽP ČR) uvádí parametry pouze pro rostlinné pelety a bylinnou biomasu.

Kvalita pelet - normy, certifikáty, osvědčení

Kvalita vyráběných pelet musí být zajišťována v celém dodavatelském řetězci, který začíná již u výrobce. Německé normy DIN 51731, DIN plus a rakouská norma ÖNORM M7135 kontrolu výroby charakterizují v rámci normy ustanovením akreditované laboratoře, která provádí kontrolu výrobního procesu odebíráním vzorků a zajišťováním laboratorních zkoušek pelet náhodně odebraných při výrobě a předává výsledky národnímu certifikačnímu orgánu. Tento certifikační orgán pak přiděluje certifikát o pozitivní zkoušce pelet dle DIN, resp. ÖNORM. Evropská specifikace a česká norma ČSN P CEN/TS 14961 se touto problematikou nezabývá.

Co to znamená v praxi? Pokud vám dodavatel pelet předloží k dodávce platné certifikáty DIN nebo ÖNORM, máte jistotu, že dodané pelety vždy odpovídají parametrům přílsušné normy. Pokud se totiž jedná o certifikát, znamená to, že certifikační orgán průběžně u výrobce kontroluje kvalitu pelet. Reálná kvalita pelet tak odpovídá kvalitě deklarované. Pro výrobce je proto snažší předkládat pouze tzv. osvědčení. Tato osvědčení nám pouze říkají, že příslušná laboratoř dokládá náležité vlastnosti pelet díky jednorázové zkoušce. Následná průběžná kontrola výroby se již neprovádí a osvědčení nám proto nemůže garantovat reálnou kvalitu dodaných pelet. Kvalita pelet v tomto případě závisí na odpovědnosti výrobce, resp. prodejce.

V praxi se také můžeme setkat s udáváním vysoké hodnoty výhřevnosti pelet nad 5 kWh/kg, resp. 18 MJ/kg. Tato hodnota bývá vztažena k normám DIN 51731, DINplus a ÖNORM M 7135, kde se výhřevnost uvádí v bezvodém stavu (který je v praxi nereálný). Někteří prodejci tyto vysoké hodnoty výhřevnosti používají jako konkurenční výhodu, která však není založena na reálném základu. Výhřevnost veškerých normovaných dřevěných pelet v původním stavu se v praxi příliš neliší od 16,5 MJ/kg. Výrobci a dodavatelé pelet by především měli dodržovat ve svém výrobním a distribučním řetězci jednotlivé kroky uvedené v příslušných normách tak, aby výsledné pelety dodaly zákazníkovi s ověřenými požadovanými vlastnostmi postupem výroby.

 

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost