Možnosti financování investic do úspor energie - tři roky zkušeností programu CEEF

Od roku 2003 v ČR (a v dalších středoevropských státech) běží program CEEF (Comercializing Energy Efficiency Finance - Program rozvoje komerčního financování energeticky úsporných projektů).

Cílem programu CEEF je pod vedením IFC (International Finance Corporation, součást skupiny Světové Banky) na jedné straně pomoci bankám při financování energetických a energeticky úsporných projektů, na straně druhé pak zvýšit úroveň přípravy těchto projektů, snížit rizika jejich realizace a přispět tak k rozvoji v této oblasti. V programu je zapojená Česká spořitelna, a.s., Leasing České spořitelny a několik dalších bank a stavebních spořitelen se připravuje na vstup do programu v r. 2006.

Jak se financují projekty úspor energie v ČR?

Po prvním roce fungování programu (kdy byly programem podpořeny např. projekt rekonstrukce CZT okresního města vč. instalace kogeneračních jednotek, rekonstrukce průmyslové kotelny a změna paliva z LTO na biomasu, instalace linky na výrobu pelet z dřevní biomasy, rekonstrukce energetických systémů několika průmyslových podniků, instalace malé vodní elektrárny, velká větrná elektrárna, největší kotelna na biomasu v systému CZT na Slovensku a pod.) je též možno shrnout základní poznatky a formulovat několik nejčastějších chyb z hlediska financování energetických projektů ve všech sektorech.

Je až s podivem, jak mnoho špatně či neúplně připravených projektů hledá své místo na slunci. Nejčastějšími nešvary jsou neúplné nebo úplně chybějící studie proveditelnosti a podnikatelské plány. Většina projektů je výborně připravena po technické stránce (tj. výkresová dokumentace atd.), část ekonomická a finanční, tj. kalkulace výnosů, nákladů, struktura financování a podobně však mnohdy pokulhává. Jen málo projektů je zpracováno ve formě finančního modelu, který může odpovědět na otázky financující instituce o rentabilitě projektu a pravděpodobnosti splacení požadované investice.

Problémové okruhy

Z hlediska přípravy projektu nejvýznamnější problémové okruhy představují:

• Nízká míra vnímaní rizik a neochota jejich eliminace. Podnikání ve všech sférách v sobě nese určitou míru rizika. Je však třeba si této míry být vědom a udělat vše pro to, aby byla co nejnižší. Mnoho subjektů a jednotlivců připravujících projekty, při vědomí vlastní neomylnosti a s přesvědčením a vírou v obecné proklamace, zcela opomíjí kvalitní analýzu rizik projektu a velmi zřídka činí kroky k jejich eliminaci či minimalizaci. To je patrné zejména v případech, kdy je financování postaveno převážně na dotacích a cizích zdrojích. Je však nesmírně důležité spolu s návrhem projektu připravit i detailní analýzu rizik s návrhy na jejich minimalizaci či odstranění, doplněnou o analýzu vlivu možných změn nejdůležitějších parametrů projektu (např. ceny tepla, prodejní ceny elektřiny, spotřeby energie a pod.) na ekonomické výsledky projektu (tj. návratnost, tok hotovosti atd.) (tzv. citlivostní analýza). Velmi důležité jsou též závazně smluvně zajištěné vstupy a výstupy projektů.
• Správný čas na jednání o financování projektu. Bohužel až příliš často je možné se setkat se situací, kdy je již vše připraveno pro zahájení stavebních prací a v té chvíli se teprve začíná jednat o financování projektu. V takových případech pak dochází k rozčarování jak žadatelů o financování, tak k problémům na straně financujících institucí. Je třeba k jednání o financování přistupovat včas, v okamžiku, kdy jsou pohromadě všechny zásadní informace o projektu, technického i ekonomického rázu, nicméně kdy je ještě čas reagovat na případné požadavky finanční instituce.
• »Slepá« touha po dotacích. Teprve dnes, kdy již běží dlouho očekávané dotační programy v rámci strukturálních fondů EU, můžeme plně posoudit výhodnost či nevýhodnost dotací ve vztahu k realizaci projektů. Jedněmi vychvalované, druhými zatracované dotace mohou být dobrým sluhou, ale mohou se též stát noční můrou žadatelů. Jeden konkrétní příklad: V létě r. 2003 se na program CEEF obrátil podnikatel, připravující výstavbu bioplynové stanice. Měl před sebou dvě možnosti – financovat projekt z komerčního úvěru či počkat na spuštění dotačních programů ze strukturálních fondů EU, které tehdy byly »na dohled«. Bohužel zvolil druhou variantu, projekt začal realizovat v r. 2004, a když byla učiněna základní kalkulace možných dotací, ukázalo se, že ztráty, o které přišel na nevyrobené elektřině za rok čekání, jsou vyšší, než případné evropské dotace. Je nutno proto zdůraznit, že pokud lze projekt uskutečnit i bez dotací, tzn. jeho ekonomické parametry dávají záruku reálné návratnosti vložených investic, není nač čekat a případné dotace mohou být pak příjemnou »třešničkou na dortu«. Navíc očekávání investorů a reálné výše dotací v jednotlivých operačních programech se budou leckdy, vzhledem k pravidlům přidělování, asi hodně lišit.

Ale i tuzemské finanční instituce mají co dohánět. Nejčastější nešvary (které se ale rychle napravují) jsou například:

• Neznalost specifik odvětví a z toho plynoucí vyšší míra vnímání rizika, ze kterých pak plynou problémy při vyhodnocování projektů a jejich přínosů včetně vlivu na celkovou ekonomickou situaci klienta (nejčastější chybou je například nezapočítávání toku úspor nákladů (z úspor energie) do budoucího toku hotovosti apod.). Právě v této oblasti se program CEEF snaží mnohé zlepšit, zejména pak předáváním know-how v oblasti financování energetických projektů pracovníkům bank, jejich školením a pod.
• Minimální pomoc při přípravě projektu žadatelům, a z toho vycházející zdlouhavé schvalovací procesy, což se zlepšuje mj. i tím, jak roste odborná úroveň klientských pracovníků a specialistů bank a ostatních finančních institucí.

Program CEEF v ČR

Program CEEF (Commercializing Energy Efficiency Finance) se snaží výše zmíněné bariéry překonávat pomocí dvou nástrojů:

1. záručního programu, který snižuje úvěrová rizika investic do energeticky úsporných projektů z hlediska financující banky poskytováním záruk až do výše 50% jistiny úvěru a
2. programu technické pomoci, který pomáhá připravovat projekty pro financování a podporuje rozvoj trhu s úsporami energie.

Typické projekty, které se mohou účastnit programu, se pohybují v rozmezí od 3 do 150 mil. Kč celkového objemu investičních prostředků. Doba uplatnění garance je až 8 let. Příjemcem úvěrů s částečnou garancí IFC mohou být soukromé podnikatelské subjekty, společnosti ve vlastnictví měst a obcí, firmy energetických služeb a další subjekty, vč. projektových jednoúčelových společností.

Zásadní výhodou úvěrů s částečnou garancí IFC je možnost jejich kombinace s nejrůznějšími formami státní podpory včetně garancí na úvěry. Podmínkou ovšem je, aby celkový podíl jistiny úvěru pokrytého různými garancemi včetně garance IFC nedosáhl takové úrovně, která by již nemotivovala banku k dostatečné obezřetnosti při poskytování úvěru. Další informace o programu CEEF je možno získat na internetových stránkách: www.ifc.org/ceef

Produkt FINESA

První bankou, která se do programu v ČR zapojila, je Česká spořitelna a.s. s vlastním úvěrovým produktem FINESA (Financování Energii Spořících Aplikací). FINESA umožňuje klientům získat finanční prostředky pro projekty s využitím bankovních záruk IFC.

Podpora probíhá formou poskytnutí záruky až do výše 50% objemu úvěru na základě vyhodnocení kvalit projektu. Tato záruka IFC zlepší uchazečům o bankovní úvěr pozici v případě, kdy za něj ze svých prostředků nebudou schopni poskytnout plné zajištění. Další službou IFC, poskytovanou v rámci tohoto programu, je technická pomoc, která výše uvedené projekty pomáhá připravovat pro financování.

Produkt FINESA je primárně určen malým a středním firmám, ale získat ho mohou i ostatní podnikatelské subjekty. Částečná záruka je již obsažena v ceně úvěru. Výše úvěru může činit 2 až cca 150 milionů Kč, délka splatnosti je 5 - 7 let se zárukou, delší splatnost lze dohodnout individuálně. Další informace o úvěrovém produktu FINESA je možno získat na internetových stránkách: www.csas.cz/banka

Program je pochopitelně otevřen i dalším bankám, se kterými jsou vedena intenzivní jednání o jejich účasti. Během několika měsíců je tudíž možno očekávat, že se k programu připojí další významné bankovní domy v ČR.

Realita finančních zdrojů v ČR

Pro financování investic do úspor energie je možno využít zejména následující základní zdroje finančních prostředků:

1. Vlastní kapitál
2. Dotační zdroje
3. Produkty ČMZRB
4. Komerční bankovní úvěr
5. Emisní obchodování
6. Pokročilé formy financování

Každý z uvedených zdrojů financí má pochopitelně svoje výhody a nevýhody a existují mezi nimi vzájemné vazby, proto se optimálního financování projektu zpravidla dosahuje jejich vhodnou kombinací.

Vlastní kapitál

Vlastní kapitál musí být principielně přítomen v každém projektu ať již přímo, pokud se jedná o projektové financování nebo nepřímo, pokud jde o projekt v rámci firmy, kde spolu s budoucím tokem hotovosti ze stávajících aktivit, nového projektu a eventuelně dotačními zdroji vytváří její dluhovou kapacitu. Banky zpravidla požadují, aby podíl vlastního kapitálu na financování projektu dosáhl alespoň 15 až 30 % v závislosti na průmyslovém odvětví a rizikovosti podnikatelského záměru. Výhodou vlastního kapitálu je jeho dostupnost bez formalit a schvalovacích procesů mimo vlastní firmu. S ohledem na podnikatelské riziko se však zpravidla nejedná o zdroj nejlevnější, navíc u menších začínajících firem nebývá k dispozici v dostatečném objemu.

Dotační zdroje

Výhodou dotačních zdrojů je zpravidla nízká cena získaných finančních prostředků¹. Nevýhodou je obvykle dlouhý a komplikovaný schvalovací proces a obtížná předvídatelnost přidělení prostředků - na dotace zpravidla není právní nárok. Pro přidělení dotací bývají stanovena nejrůznější kritéria včetně minimální a maximální výše přidělených prostředků a podílů na celkových uznatelných nákladech (obvykle do 50 %). Primárním zdrojem většiny dotačních titulů dostupných na Českém trhu jsou v současné době strukturální fondy EU, ze kterých je ovšem možno podporovat především regiony, kde je HDP na hlavu nižší než 75 % průměru zemí EU. V ČR tak většinou není možné podporovat projekty na území Prahy. Dále je třeba upozornit, že většina dotačních titulů je určena pouze pro malé a střední podniky. Na jeden projekt také obvykle není možné čerpat dotace z více programů, zejména pokud jsou zaměřeny stejným směrem. Mezi hlavní programy poskytující podporu v oblasti snižování energetické náročnosti a obnovitelných zdrojů energie patří:

Operační program průmysl a podnikání (OPPP)

Gestorem tohoto operačního programu, který je zaměřen na podporu malého a středního podnikání², je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Součástí OPPP jsou mimo jiné dva energetické programy: Úspory energie a Obnovitelné zdroje energie, jejichž administrátorem je Česká energetická agentura. Výše dotace se pohybuje od 500 tisíc Kč do 30 milionů Kč, nesmí však překročit hranici 46 % celkových uznatelných nákladů na projekt. Žádosti na získání dotace se podávají průběžně v regionálních kancelářích agentury CzechInvest.

Program Úspory energie je zaměřen na podporu projektů zaměřených na snižování energetické náročnosti a zavádění kombinované výroby elektřiny a tepla v malých a středních podnicích v oblasti zpracovatelského průmyslu. Základní podmínkou je snížení emisí CO₂ minimálně o 40 tun ročně. Program obnovitelné zdroje energie je zaměřen na podporu projektů výroby elektrické energie nebo tepla z obnovitelných zdrojů energie. Program je opět určen pro malé a střední podnikatele, kteří podnikají v oblasti zpracovatelského průmyslu nebo ve výrobě elektrické nebo tepelné energie z obnovitelných zdrojů. Základní podmínkou je snížení emisí CO₂ minimálně o 600 tun ročně. Z programu nelze financovat výrobu peletek a biopaliv a firma nesmí podnikat v oblasti zemědělské prvovýroby.

Ke konci roku 2005 bylo doporučeno podpořit dotací v obou programech celkem 18 projektů a celková výše přislíbených dotací dosáhla téměř 155 milionů korun. Průměrný podíl dotace na investičních nákladech činil v případě úspor energie 32.52 % a v případě obnovitelných zdrojů 35.4 %. Registrace projektů do OPPP bude probíhat do září letošního roku. Konečný termín pro příjem žádostí o vyplacení dotace je 30. 6. 2008. Více informací je možno získat na www.mpo.cz.

Operační program Infrastruktura (OPI)

Tento operační program, který je zaměřen především na obce a kraje, i když z některých aktivit nejsou vyloučeny ani podnikatelské subjekty, je v gesci Ministerstva životního prostředí, přičemž implementační agenturou pro oblast životního prostředí je Státní fond životního prostředí ČR. Opatření 3.3. uvedeného programu je zaměřeno na zlepšovaní infrastruktury ochrany ovzduší, konkrétně na využívání šetrných technologií při spalování, snižování emisí těkavých organických látek a na využívání obnovitelných zdrojů energie. První dvě oblasti se týkají i podnikatelských subjektů, využívání obnovitelných zdrojů je v rámci tohoto opatření možno dotovat pouze pro nepodnikatelské subjekty, obce a kraje. Příjem žádostí pro poskytnutí podpory v rámci třetí výzvy Ministerstva životního prostředí byl ukončen 1. listopadu 2005. Více informací je možno získat na internetových stránkách: http://zadosti.sfzp.cz/index.do

Státní program na podporu úspor energie a využití OZE– část A

Tento program, který je zaměřen na zavádění energeticky úsporných opatření v oblasti výroby, přenosu, distribuce a spotřeby energie, vyšší využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a rozvoj kombinované výroby elektřiny a tepla, každoročně vyhlašuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Žádosti o dotace přijímá a program administrativně zajišťuje Česká energetická agentura. Příjemcem dotace, která je v závislosti na typu projektu omezena na 15 až 50 % celkových nákladů na úsporná opatření nebo instalaci zařízení a absolutní výší 1 až 3 mil. Kč na jednu akci, mohou být také podnikatelské subjekty (právnické i fyzické osoby). Termín pro předložení žádostí bohužel vypršel 31.1. 2006. Více informací je možno získat na internetových stránkách: http://www.ceacr.cz

Produkty Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB)

Z produktů ČMZRB jsou pro oblast financování investic do oblasti úspor energie a obnovitelných zdrojů nejdůležitější program PROGRES a ZÁRUKA, které jsou ovšem určeny pouze malým a středním podnikům podle zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, ve znění pozdějších předpisů, tj. podnikům.

V rámci programu PROGRES je poskytován zvýhodněný investiční podřízený úvěr ve výši 2 mil. až 25 mil. Kč s pevnou úrokovou sazbou 3 % p. a. (pro projekty umístěné na území NUTS 2 - Severozápad pouze 2 % p. a.). Doba splatnosti úvěru je maximálně 9 let od poskytnutí úvěru, přičemž první splátku lze odložit až o 5 let od poskytnutí úvěru. Zajištění úvěru je požadováno minimálně směnkou vystavenou příjemcem úvěru avalovanou nejméně jednou fyzickou nebo právnickou osobou. K financování projektu musí být souběžně předpokládáno použití jiného úvěru, leasingu nebo úvěru poskytnutého právnickou osobou, která poskytuje úvěry a má s ČMZRB uzavřenou smlouvu o spolupráci, nejméně ve výši podřízeného úvěru. V rámci programu ZÁRUKA je možno poskytnout záruku až do výše 80% jistiny úvěru na maximálně 15 let.

V roce 2005 bylo v rámci programu PROGRES schváleno 161 podřízených úvěrů v celkové výši 1 135 mil. Kč a v rámci programu ZÁRUKA bylo poskytnuto celkem 574 záruk za bankovní úvěry v celkové výši 3 405 mil. Kč. Více informací je možno získat na www.cmzrb.cz.

Komerční bankovní úvěr

Předcházející zdroje financí tvoří obvykle základ financování projektu, zpravidla však nejsou dostačující pro profinancování veškerých investičních nákladů. Získání bankovního úvěru je proto většinou předpokladem uskutečnění projektu. Úvěry pro malé a střední podnikatele poskytuje většina komerčních bank. Obvyklá splatnost úvěrů se pohybuje mezi 8 až 10 lety, v některých případech až 12 let. Úrokové sazby se v závislosti na bonitě klienta, kvalitě podnikatelského záměru, zajištění úvěru a skutečnosti, zda je úroková sazba fixní nebo proměnlivá pohybují mezi 5 a 7 % p.a. Největším kamenem úrazu zejména u začínajících podnikatelů bývá nedostatek vlastních zdrojů a majetku pro zajištění komerčního úvěru.

Dalšími bariéry, které doposud omezují investice do úspor energie a většího využívaní obnovitelných zdrojů lze spatřovat na jedné straně v omezené znalosti specifik jednotlivých odvětví a z toho vyplývající vyšší míře vnímání rizika ze strany bank, které navíc ve většině případů poskytují pouze minimální pomoc potenciálním žadatelům o úvěr při přípravě projektu. Naopak u podnikatelů je možno se setkat s nízkou mírou vnímání rizika a neochotou podniknout opatření k jeho omezení nebo eliminaci. Častou chybou je také ponechání jednání o úvěru na poslední chvíli, kdy jsou klíčové parametry projektu již pevně nastaveny a je velmi obtížné je přizpůsobit eventuelním požadavkům finanční instituce.

Emisní obchodování

V souvislosti s ratifikací Kjótského protokolu v únoru 2005 a rozjezdem emisního obchodování v EU od 1.1. 2005 se úspory CO₂, které zpravidla úspory energie provázejí, stávají důležitým zdrojem pro jejich financování. Evropská unie zavedla na svém území směrnicí 2003/87/EC obchodování s emisemi skleníkových plynů pro největší emitenty se jmenovitým tepelným příkonem spalovacího zařízení nad 20 MW. Firmy, které se budou obchodování účastnit, mohou emisní povolenky, které vlivem snížení emisí v období let 2005 – 2007 oproti alokovanému množství ušetří, prodat jiným podnikům v rámci vnitřního trhu EU. V současné době se cena emisí pohybuje na úrovni 21-27 €/tunu CO₂.

Podniky, které se vzhledem k velikosti jimi provozovaných zařízení nebudou moci emisního obchodování na úrovni EU přímo účastnit, mohou uspořené emise odprodat v rámci mechanismu Joint Implementation, který funguje v rámci Kjótského protokolu. Principielně je možno odprodat pouze emise ušetřené v době platnosti Kjótského protokolu, tj. v období let 2008 až 2012. Množství ušetřených emisí podléhá nezávislému ověření a celý proces včetně převodu emisí je značně administrativně náročný. Cenu je možno očekávat na úrovni 3,5-5,5 €/tunu CO₂. Vzhledem k transakčním nákladům je nutno uvažovat o projektech v řádu minimálně 50 000 tun úspory CO₂ ročně, eventuelně o sdružování většího množství podobných menších projektů a prodeji emisí přes prostředníky. Obchodování se v tomto případě nevztahuje jen na emise CO₂, ale i na emise dalších skleníkových plynů (např. metan, SF₆ atd.), jejichž ekvivalent z hlediska získaných kreditů je i mnohonásobek tuny CO₂. Pro úplnost je nutno dodat, že podniky zapojené do emisního obchodování EU nemohou být hostitelskými organizacemi projektů v rámci mechanismu Joint Implementation.

Uspořené množství emisí je možno prodat již nyní v rámci forwardových obchodů a získat tak část finančních prostředků na potřebné investice, eventuelně smluvně zajištěné toky hotovosti z prodeje emisních „kreditů“ mohou zlepšit finanční pozici projektu v očích banky. Jen pro připomenutí emisní faktor biomasy je v obou případech emisního obchodování považován za nulový, tj. v případě náhrady uhlí biomasou je možno dosáhnout značné úspory CO₂ i na poměrně malých zařízeních.

Pokročilé formy financování

Ve vyspělých ekonomikách jsou kromě bankovních úvěrů hojně využívány rovněž další prostředky pro financování a rozvoj firmy, a to ve formě factoringu, forfaitingu, prostředků rozvojového kapitálu, jehož součástí jsou také investice soukromých osob (tzv. business angels). V ČR jsou tyto formy financování zatím v raném stádiu vývoje, nicméně během několika let by se např. forfaiting mohl stát důležitou formou financování pro firmy energetických služeb.

Článek byl uveřejněn v rámci přípravy spolupráce na přípravě výstavy ECO CITY.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost