Odpadové hospodářství: Pozitivní trendy a výzvy do budoucna

Legislativní změny přinesly cíle pro snížení skládkování a podporu oběhového hospodářství, avšak implementace těchto opatření se ukazuje jako složitá. Zvýšená míra vytřídění různých druhů materiálů je určitě pozitivní trend, ke kterému přispívají v nemalé míře nové technologie i informovanost veřejnosti. Chybí dostatečně vybavená koncová zařízení pro zpracování biologicky rozložitelných odpadů a kompostů, což ztěžuje plnění cílů do roku 2030. Byť se obor snaží podpořit dotační programy, stále existují obavy.

Zcela jistě se na vývoji odpadového hospodářství podílí i legislativní změny, které s sebou obvykle nesou pozitivní, ale i negativní dopad, ne vše je v praxi zcela reálně proveditelné, ale i na tom se snažíme s legislativci spolupracovat. Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., který vstoupil v platnost 1. ledna 2021, a jeho prováděcí vyhlášky přinesly pravidla pro nakládání s odpady a podporu oběhového hospodářství. Tento zákon také stanovuje cíle pro snížení skládkování a podporuje recyklaci a opětovné využití odpadů. Nicméně je třeba poukázat i na skutečnosti, že mít cíle je hezké, ale je třeba mít také dostatek dobře vybavených koncovek, které budou dobrými nástroji k plnění těchto závazků, což zkrátka nemáme.

Abychom nebyli jen negativní, investice do infrastruktury jistě jsou, vznikají nová recyklační zařízení, dotační tituly z fondů se snaží motivovat k vyšší recyklaci. Velmi diskutovaný dotační titul pod pracovním názvem „Hnědá úsporám“ přes velké, takříkajíc porodní bolesti spatřil po odkladech světlo světa a finance budou vyplaceny k realizaci projektů, které mají podpořit kompostování a aplikaci organiky na zemědělský půdní fond. Nicméně jsou to takové střípky, nemáme kompletní koncept, nebo o něm stále hovoříme a neumíme jej uvést v praxi.

Evropská legislativa klade důraz na oběhové hospodářství a členské státy, včetně České republiky, musí tyto směrnice implementovat. Není to snadné a ne vždy má vše univerzální klíč. Stále vnímáme fakt, že zavazovat se k cílům nám jde velmi dobře, pravidla si ještě velmi často o něco zpřísníme, ale implementace samotná nám ne vždy zcela jde.

Co se naopak daří, je díky mnohým organizacím, spolkům a sdružením zvyšovat povědomí veřejnosti o ekologických problémech a důležitosti třídění, o recyklaci a opětovném využití. Vznikají metodické příručky, které mají vést vzdělávací zařízení k ekologické výchově od mateřských škol až po školy střední, ale je třeba tuto teorii opět uvádět i v praxi.

Klíčový faktor pro dosažení cíle do roku 2030

Zásadním faktorem bude dodržování legislativy a efektivní implementace, nalezení a realizace nástrojů, které tomuto procesu pomohou. To zahrnuje nejen přísné kontroly a sankce, ale také podporu inovací a investic do nových technologií a podporu zařízení stávajících, která již dobře fungují a jsou příkladem dobré praxe, jako jsou například kompostárny a bioplynové stanice, které jsou z logiky věci právě nejvhodnějšími koncovkami pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a stále více diskutovanými gastroodpady.

Zákon o odpadech je vstřícný a umožňuje zpracovat vyjmenované kódy odpadů dle přílohy č. 4 v běžné zemědělské bioplynové stanici na základě změny provozního řádu. Nyní probíhá diskuze o rozšíření seznamu odpadů a zvýšení množství. Problémem zůstává EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) a integrované povolení, které svými limity omezuje příjem odpadů do úrovně snesitelné byrokracie. Právě zahájení zpracování odpadů je doprovázeno nevolí spoluobčanů a blokací během procesu EIA nebo během úpravy územního plánu. I zde se tedy často setkáváme s principem ANO, ale ne u mě za humny, i když jde vlastně o odpad z místní produkce.

Náročnost modernizace bioplynových stanic a ekonomické výzvy v sektoru

Velká část bioplynových stanic ani technologiemi, které umožňují nakládání s gastroodpady a odpady živočišného původu, nedisponuje a jejich pořízení je velmi nákladné. Největším problémem je tedy lokálně dostupné množství odpadů, protože pro stovky tun nebo jednotek tisíc tun není efektivní realizovat nákladné zařízení pro nakládání s odpadem – tedy prostor, kde bude docházet k příjmu těchto odpadů, oddělení všech nerozložitelných příměsí (obalů, igelitových sáčků a tašek, kovů), drcení na zákonem stanovenou frakci 12 mm, hygienizaci (ohřátí na 70 °C a zdržení po dobu minimálně 60 minut). Dalším krokem pro větší uplatnění odpadů přímo v regionu je tedy snížení nároků na nakládání s ním.

To hovoříme o technologii, ale je nutné počítat i s projektovou dokumentací a již vůbec nehovoříme o všech nezbytně nutných povoleních. Takže pokud teď o realizaci takové linky jako provozovatel BPS uvažujete, víme, že to celé bude stát částku v řádech desítek milionů, nebudeme daleko od stovky a než zahájíme stavbu, potřebujeme asi 24 měsíců na projektovou a povolovací mašinérii, pokud vše půjde dobře a bez průtahů. V současné době jsme na sklonku roku 2024, takže začátkem roku 2027 pravděpodobně bude možné zahájit výstavbu a v průběhu roku 2028 by bylo reálné uvést zařízení do zkušebního provozu, provést validaci a vše s tím spojené. Ale než se do toho všeho pustíte, musíte také spočítat návratnost investice a řešit, jestli se vám do toho vůbec při současných výkupních cenách energií a (ne)podpoře státu v tomto sektoru vyplatí jít.

Kde se gastroodpady berou?

Další celkem důležitou otázkou takového projektu je, kde vlastně gastroodpad a odpady ze stravovacích zařízení, obchodních řetězců, nemocnic, domovů pro seniory a podobných zařízení vzít, protože když si uděláte průzkum trhu, zjistíte, že vlastně tento druh odpadu NENÍ, ačkoliv všechny průzkumy a statistiky jasně ukazují, že na skládkách končí až 25 % biologicky rozložitelných odpadů. Není zde celoplošně zaveden systém jejich sběru ani povinnost, pokud hovoříme o gastroodpadech. To vše vyžaduje mnoho času, představuje nemalé finanční náklady a opět zde schází ucelený koncept.

Stabilizace trhu kompostáren a dotační výzvy

Co se týká zpracování biologicky rozložitelných odpadů v kompostárnách všeho typu, lze konstatovat, že po dotačních letech hojnosti (asi 2008–2015, 2020) začalo docházet k pozvolné stabilizaci trhu. Postupně odpadly firmy, které si v rámci procesu žádostí o dotaci pouze „sáhly“ na pro ně potřebnou techniku bez hlubšího zájmu o danou problematiku nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Ve zkratce řečeno, skončila udržitelnost projektu, tak ukončily kompostování.

Pozitivní na posledních letech bez výraznějších dotací však byl fakt, že naopak ti, kteří mají o obor recyklace bioodpadů zájem, měli několik let na téměř nerušený rozvoj své činnosti. Od roku 2021 s postupným nástupem nových legislativních povinností došlo sice opět k nárůstu povinností pro provozovatele kompostáren, ale je třeba věřit, že postupně dojde k vysvětlení celé problematiky a několik „drobností“, které bohužel spatřily světlo světa, bude upraveno, tak aby dávaly provozní smysl.

V posledním roce má do oboru kompostování tendenci promluvit dotační titul tzv. „hnědá úsporám“. Tento titul je zaměřen na zvýšení zájmu o aplikaci kompostů na zemědělský půdní fond a dovybavení kompostáren. Dotace se poněkud nešťastně opět otevřela příliš široce. Jistě přijde na příslušný fond řada žádostí o dotace, některé z nich od praktikujících kompostářů, některé od nováčků, kteří provádí takříkajíc „průzkum situace bojem“, a bohužel, jistě přijde i řada žádostí od subjektů, kteří se na 5 let udržitelnosti budou kompostování či odběru kompostu věnovat a po pěti odkroucených letech opět skončí. Vyhnout se tomu nejde. Možná. Možná by se ale dalo z již prošlého „krizového vývoje“ poučit a dotace lépe nastavit již na začátku. Příslušný fond by se tak vyhnul změnám dotačního titulu v průběhu výzvy či dokonce po ní. Možná.

Dlužno říci, že jedním z viníků je naše „dotační ekonomika“, která má minimálně v oblasti kompostování velmi výrazný vliv. Stále je od některých zpracovatelů slyšet, že o kompost jako takový není zájem. Zájem od koho? Od zemědělců? Od zahradníků? Od veřejnosti, občanů?

Vývoj v posledních několika letech ukázal, že špatně nastavené projekty, projekty s nevhodně navrženou technologií, projekty bez potřebného personálního obsazení a jisté dávky nadšení nemají na trhu šanci a ty bude potřebovat dotovat neustále. Takový „dotovaný“ provozovatel se pak stává konkurencí pro někoho, kdo by se bez dotačních příspěvků obešel. Tento fakt pak všechny motivuje ke stále se opakujícím žádostem o dotaci. Trh s bioodpady a komposty je tak pod velkým tlakem, který stabilizaci jak nabídky, tak poptávky příliš nesvědčí.

Výše hovoříme o příkladu koncových zařízení pro biologicky rozložitelné odpady, ale toto by se zcela   jistě dalo plošně aplikovat i na ostatní koncová zařízení, která by měla být oprávněna zpracovávat, recyklovat a opětovně využívat vytříděné odpady. Do roku 2030, kdy dle závazků, ke kterým jsme se připojili, již nebude možné většinu odpadů skládkovat, nám mnoho času nezbývá. Vyčíslíme-li toto období, jedná se cca o pět let. Na základě všeho výše jmenovaného tedy v současné době nejsme přesvědčeni, že jsme schopni v tomto velmi krátkém období závazky zcela naplnit.

Článek vyšel v listopadovém čísle odborného časopisu Odpadové fórum, který se věnuje hlubšímu zkoumání komplexních otázek odpadového hospodářství, udržitelnosti a cirkulární ekonomiky. Časopis vychází v tištěném nákladu 2 500 ks, v PDF formě je také rozesílán na více jak 10tis mailových adres a v neposlední řadě je součástí monitoringu tisku (Mediaboard i Newton) a je tak ideálním a efektivním prostorem a nástrojem pro oslovení odborné veřejnosti z řad zástupců municipalit, firem, státní správy, politické reprezentace, tisku tak i pro publicitu podpořených projektů. Více o časopis www.odpadoveforum.cz.

Tweet

Odpadové hospodářství: Pozitivní trendy a výzvy do budoucna

Novinky z Prodevalu: zkapalňování CO2, Valopur DFM a nová výrobní linka na jihu Francie

Regulace teploty plynových motorů

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky