Historie ECOparku, jeho vybudování a současnost

Vše začalo v červnu 2006, kdy Marek Jedlička založil společnost ECO Finance Group, s.r.o. Původně se jeho podnikatelské aktivity zaměřovaly na development v energetice v řádech několika MW výkonu, ale poté následovaly i přímé investice do těchto aktivit.

Pohled na areál ECOparku z dronu

Prvním počinem byla výstavba dvou větrných elektráren v roce 2006 o výkonu 2 x 850 kW v blízkosti Jihlavy. Marka Jedličku využití obnovitelných zdrojů chytlo a dospěl k názoru, že touto cestou by rád šel do budoucna. Bohužel se však ukázalo, že příprava dalších větrných projektů je boj těžký, a to především s územním plánováním a zmanipulovaným názorem občanů i úředníků.

Myšlenky se tedy začaly ubírat k fotovoltaice, v té době ještě ničím nezatížené.  Zajímavě se rýsoval i směr na výrobu pevných biopaliv. Ten nakonec dostal zcela konkrétní obrysy s nákupem bývalé cihelny ve Smržicích. V této souvislosti Marka Jedličku překvapila nespolehlivost tuzemského dodavatele technologie. „Zvládli jsme to jen díky velkému nasazení“, vzpomíná Marek.  Smržice se pak staly hlavním sídlem společnosti a veškerých jeho aktivit spojených s OZE.

Produkce agropelet se zdárně rozběhla v roce 2008. Jenže velký areál nabízel další možnosti využití. Nápadů bylo několik, ovšem žádný z nich se nepodařilo zrealizovat, a tak bylo potřeba hledat jinou cestu.  Tou byla cesta solární elektrárny. Vše se povedlo na poslední chvíli a v roce 2010 byla solární elektrárna spuštěna. S odstupem to Marek komentuje s vážností: „Mohu říci, že bych svoji firmu a rodinu takovému riziku, jako při realizaci tohoto projektu, již opakovaně nevystavoval. A o to více mne nyní uráží být nazýván solárním baronem. Neudělal jsem nic špatného a rozhodně nic protiprávního. Stálo mě to velké úsilí a při rychlé změně podmínek také obrovské stresové zatížení, abych započatou investici nezmařil.“ Poté jsme se potýkali se změnou legislativy a dalšími „trendy“, které OZE ohrožovaly.

Větrníky zabíjela dlouhá doba výstavby, fotovoltaika prožila překotný propad ceny a změnou legislativy také vzrostl tlak na snížení ceny pelet. Nebylo to jednoduché a již běžící provoz byl ohrožen. Bylo nutné najít nějakou další variantu, jakým směrem se vydat a jak stávající aktivity stabilizovat. Ideální se jevila výroba vlastní elektřiny a tepla z bioplynové stanice. To už ale podpora OZE byla politicky nežádoucí, noviny informovaly s chutí o problematických fotovoltaických elektrárnách a negativních kauzách spojených s politiky. Situace se zhoršovala, ale přesto byl projekt díky podpoře banky rychle schválen a během půl roku se dodávala elektřina do distribuční sítě.

BPS splnila očekávání a začala zásobovat celý areál dostupnou elektřinou a teplem. Areál nabízel využití pro široké spektrum biomasy, kterou bylo možné vložit buď do bioplynu nebo do pelet. Změnou zákona další rozvoj OZE již nebyl možný, a tak se další aktivity obracely na stabilizaci podniku. No, a protože bioplynová stanice potřebuje „palivo“, bylo další myšlenkou vrátit se k zemědělským kořenům.

Na řadě tedy byla zemědělská činnost ve větším měřítku. Jak vzpomíná Marek, „Začátky nebyly jednoduché. První reakce byly spíše posměšné a široké okolí neslo velmi nelibě, že skupujeme zemědělskou půdu. Dnes AGRO Haná a.s. vlastní okolo 700 ha půdy, další si pronajímá.  Stále se rozvíjíme a máme spoustu plánů do budoucna. V současné době považujeme zemědělskou činnost za naši srdcovou záležitost, na kterou klademe velký důraz. Snažíme se hospodařit šetrně a přenechávat půdu v lepším stavu, než jsme ji získali. K tomu nám pomáhá jak digestát z bioplynky, tak i kompost z naší kompostárny“.

Široký záběr využití biomasy a OZE na jednom místě bývalé cihelny dal základ názvu ECOpark. Tato značka už našla místo i na SPZ našich aut, ale budováním dobrého jména to nekončí a vše pokračuje dál. Proběhla především modernizace peletizační linky a rozšířily se i distribuční kanály s biomasou z oblasti mimo zemědělství. Výsledkem byla stavba kompostárny na zpracování bioodpadů. Ta perfektně zapadá do zemědělské výroby a k tomu je ještě dobrým nástrojem v trendu snižování skládkování bioodpadů.

Na tuto myšlenku navázal i probíhající výzkum v ověřovacím provozním zařízení na výrobu biouhlu. Jde o termickou úpravu odpadní biomasy, jejímž výsledkem je stabilizovaná struktura uhlíku s pomalým rozkladem. Takový materiál se výborně hodí ke kultivaci půd a zvyšování obsahu uhlíku v půdě. Výsledkem je lepší zachytávání srážkové vody, vyšší využití hnojiv a celkové zlepšení půdní struktury. Výzkum však zatím nepřešel do běžné provozní fáze.

Celý ECOpark je provázaný synergií a jeho rozvoj ještě není u konce. Protože jsme měli stále dost nevyužitého tepla i elektřiny, o které nám z nepochopitelných důvodů u místních spoluobčanů nebyl zájem, museli jsme se zabývat myšlenkou, co s ním. Jedním z možných nápadů, jak využít teplo a elektřinu, byla možnost výstavby hydroponického skleníku. A tak jsme se dostali k pěstování rajčat. Nápad se nám zalíbil, a proto jsme se vydali do Holandska podívat se na skleník, jak funguje v reálu. A protože máme vztah k zemědělství a máme rádi kvalitní ovoce a zeleninu, bylo rozhodnuto jít touto cestou. 

Jedním z možných nápadů, jak využít teplo a elektřinu byla možnost výstavby hydroponického skleníku

Plocha skleníku zabírá v současné době 2,5 hektaru. Pěstujeme malá rajčata o váze 10 až 12 gramů červeného, žlutého a oranžového zbarvení. Osmdesát procent keřů je červené odrůdy Sweetelle, která se do prodejen dostává pod názvem Hranáček. Sazenice se nakupují v Holandsku, protože v Česku tyto sazenice nikdo nepěstuje.

Náš skleník má celoroční provoz. Hlavní produkce je v zimě, proto jsme jej doplnili o osvětlení a kvalitní vytápění. Rajčata sázíme koncem srpna, začátkem září a rostliny jsou ve skleníku jedenáct měsíců. Jeden měsíc v létě skleník čistíme a připravujeme na další sezonu. V současné době dokončujeme další skleník o výměře 5,1 hektaru, který je umístěn nedaleko ECOparku.

Jsme členy odbytového družstva Čerstvě utrženo. S dalšími členy se snažíme o skutečně kvalitní českou produkci ovoce a zeleniny. Díky tomu, že je ovoce a zelenina pěstována na území Česka, dochází k podpoře místní ekonomiky, k zákazníkovi přichází rajče v optimální kondici a maximálně čerstvé. Odpadá tak drahá a neekologická doprava. Zároveň šetříme energie a vodu, k zalévání rajčat používáme dešťovou vodu, přebytečnou vodu recyklujeme. Dále s ohledem k přírodě používáme přirozenou biologickou ochranu, kterou jsou různé druhy brouků.

ECOpark je členem odbytového družstva Čerstvě utrženo

„Věřím, že tohle je správný směr“, říká Marek Jedlička a dodává: „využíváme lokální převážně obnovitelné energie, zaměstnáváme přibližně 100 lidí, podporujeme domácí produkci, tržba za všechny produkty opět končí v regionu, a tím celý region vzkvétá. Náš zákazník tento přístup ocení a podpoří naši práci právě zakoupením našich produktů namísto cizích, dovezených z různých částí Evropy. Rajčata prodáváme jak velkým řetězcům, tak i klasicky ze dvora, což se nám velmi osvědčilo. Obzvláště si ceníme skvělé zpětné vazby našich zákazníků, kteří se k nám pravidelně vracejí a vysoce si cení našich kvalitních a chutných produktů.“  

Toto je prozatímní stav celého ECOparku. Uvidíme, jakým dalším směrem se budeme ubírat. Obecně se dá říci, že jsme otevřeni novým výzvám a těšíme se na ně. Ovšem občas je to dost náročné a rychlé obraty od koncepce jsou už pro Čechy typické.  Marek Jedlička si na základě zkušeností při budování ECOparku upravil i svoji definici OZE: „Není OZE jako OZE. Já vidím pod OZE – O jako Optimismus z toho, jaký potenciál skrývají…Z jako Zoufalství, co vše musíme překonat a „skousnout“…E jako Energie, které musíte mít dostatek, abyste mohli jít dál…“

Článek byl publikován v časopisu Biom 3/2019 Ohlédnutí za zkušenostmi s biomasou a bioplynem.

Tweet

Bioplynová stanice s kogeneračními jednotkami TEDOM

Olej pro plynové motory – klíčová volba pro kogenerační jednotky

Kam směřuje české odpadové hospodářství z pohledu prevence jejich vzniku?

Jak získat udržitelnou biomasu

Biometan se vyplatí a má budoucnost